0
0

Letos jsme se s přítelkyní vydali podruhé na sever, tentokráte sami vlakem na jízdenku Interrail. V plánu jsme měli navšívit místa, které jsme v roce 2004 neviděli a kterých bylo spousty. Já osobně jsem se nejvíc těšil na Lofoty a také na to, jaké to bude zase po delší době cestovat daleko vlakem. Chvíli jsem uvažoval i o návštěvě Finska, ale pak jsem se nechal přesvědčit, že bychom to všechno za tři týdny nestihli. Zůstalo tedy u Norska a Švédska. Původní plán tedy byl jet přes Stockholm ihned za polární kruh a pak po norském území postupně jet na jih. Bohužel když jsme kupovali jízdenky ani ne týden před odjezdem, nebylo možné sehnat ani místenku ani lehátko na nejbližší týden ze Stockholmu do Narviku. Proto jsme směr nakonec otočilii a doufali, že se nám podaří vše načasovat tak, abychom si užili i Lofoty a Laponsko a přitom tam neměli moc velkou rezervu. Na jihu by to bylo snažší, tam je příležitostí kam jet více.

Naše Interrail jízdenka nám umožňovala cestovat 22 dnů po celé Evropě, jen s příplatky na speciální vlaky (kterým jsme se snažili vyhnout). V Norsku se mělo platit 50 NOKů za místenku povinnou na každý dálkový vlak, ale naštěstí ji po nás nikdo nevyžadoval.

Kurz české vůči norské koruně (NOK) byl před odjezdem asi 2.80 Kč

Celkově nás cesta za dvě osoby se vším všudy vyšla na 38-39 tisíc Kč.

Budeme rádi, pokud vám náš cestopis a zážitky budou užitečné.

1. den – odjezd z ČR – ranním vlakem z Prahy přes Hamburg do Kodaně, Malma a nočním vlakem do Osla

2. den – Bergen – cesta po jedné z nejkrásnějších železnic,

3. den – Bergen – vyhlídky Floyen, historický Bryggen

4. den – Flam, Naeroyfjord – tzv. „Norsko v kostce“. Cesta vlakem a Flamsbanou, plavba po fjordech a busem a vlakem zpět

5. den – Bergen, Voss – prohlídka Gamle Bergenu, přejezd do Vossu

6. den – Finse – túra k ledovci Blaisen

7. den – Bordalsgjelet – soutěska u Vossu, komplikovaný přejezd přes Oslo do Otty (NP Rondane)

8. den – Otta, Andalsnes – útvary Bílí kněží, přejezd další hezkou železnicí na západní pobřeží

9. den – Andalsnes – výstup na kopec Nesaksla, déšť, odpočinek ve stanu

10. den – Andalsnes – deštivý den, přejezd do Trondheimu

11. den – Trondheim – historický Bryggen, katedrála Nidaros, Torvet a výtah na kola

12. den – Roros – dřevěný kostel, hutnické domy, písečné duny

13. den – Bodo – poprvé za polárním kruhem. Výlet na saltstraumenský malstrom a trajekt na Lofoty

14. den – Lofoty – Lofoty! A i Lofoten, úžasná vyhlídka na Reine

15. den – Lofoty – písečná pláž v Rambergu, přejezd do Svolvaeru

16. den – Lofoty, Narvik – pokus o turistiku v okolí Svolvaeru, přejezd do Narviku, fotka u známého rozcestníků

17. den – NP Abisko – první část tůry po královské cestě

18. den – NP Abisko – túra po královské cestě k Abiskojaure

19. den – NP Abisko – kaňon, vyhlídka, Saamský kemp

20. den – Stockholm – historické centrum

21. den – Malmö, Lübeck – zastávky po cestě zpět

22. den – Drážďany – deštivý den, zámek Zwinger a návrat domů

1. den – pátek 25.7.2008

odjezd z ČR

Naše letošní cesta na sever začala brzy ráno: v 5.00 jsme vyjížděli vlakem z Olomouce do Prahy – Holešovic. Čekalo nás dlouhé cestování se čtyřmi přestupy, než jsme se dostali do kýženého cíle – Norska. Byla to nejrychlejší nalezená varianta, která byla bez příplatků (nepočítáme-li lehátko z Malmö do Osla). Měla však jedno úskalí, ze kterého jsme měli strach – jen 10 minut na přestup v Hamburgu. V plánu jsme měli nejprve dojet do Bergenu a pak postupně cestovat na sever až za polární kruh na Lofoty a do Narviku a Švédskem se vrátit zpět. Původní plán byl dokonce proti tomuto směru, tj. co nejrychleji na sever, ale místenky do Narviku byly týden předem vyprodané…

Z Prahy jsme v 8.36 pokračovali už německým EC do Hamburgu. Navíc vlak do Kodaně byl nakonec na odjezdu zpožděný. Zatímco dosavadní cestování byla pohoda, v tomto vlaku nastala tlačenice o místa a někteří pomalejší se nakonec usadili na zemi v uličkách. Nám se podařilo sednout si v dětském vozu na postranní sedátka, kde po nás nikdo ani nechtěl rezervaci. Později jsme si gratulovali, že jsme vyjížděli tímto vlakem hned z Hamburgu, protože cestující, kteří chtěli nastoupilt v Lübecku, měli smůlu, průvodčí je nevzal s odůvodněním, že vlak je plný:( Cestou do Dánska jsme jednou trajektili, plavba trvala 45 minut, a navečer jsme dorazili do Kodaně. Odtud jsme pokračovali místním vlakem do Malma, cesta trvala asi půl hodiny, a pak už na nás čekal noční vlak do Osla (odjezd 23.08), na který jsme měli předem koupenou místenku s lehátkem. Celkem pohodlně jsme se tedy uložili a těšili se na další den, kdy už se probudíme na norském území.

2.den sobota 26.7.2008

Oslo – Bergen

Do Osla jsme měli přijet v 8.00, a tak to také bylo:) Protože jsme dorazili přesně načas, podařilo se nám stihnout hned první vlak do Bergenu, který odjížděl v 8.11. Byla to naše první cesta norskou železnicí a my nevěděli, jak je to s místenkami. V jízdním řádu se psalo, že všechny dálkové spoje jsou povinně místenkové, na internetu jsme se dočetli různé názory a zkušenosti cestovatelů, proto jsme se obrátili na průvodčího, který nás poslal do zadního vagonu, kde jsou prý nějaká místa nerezervovaná. Když nám pak kontroloval jízdenky, tak nás upozornil, že místa, kde jsme se usadili, zrovna rezervovaná jsou, ale ukázal nám ještě hezčí u stolečku, která jsou volná. Takže jsme se vezli bez místenek a v podstatě je po nás nechtěli ani jednou za celé tři týdny. Usoudili jsme tedy, že místenky nejsou povinné a pokud je místo ve vlaku, vždy si sednete. Místenky jsme si kupovali jen na noční vlaky, kde jsme chtěli mít jistotu sezení, ale s místem jsme neměli problém ani jednou. A navíc norští průvodčí jsou milí a vstřícní a dá se s nimi v pohodě anglicky domluvit.

Cesta z Osla do Bergenu je považovaná za jednu z nejkrásnějších železnic a je fakt, že bylo pořád se na co koukat – hory, vodopády, řeky, údolí…, prostě žádná nudná cesta. Po osmi hodinách jsme dorazili do Bergenu, začali jsme shánět ubytování.

Oproti původním plánům spaní nadivoko jsme se rozhodli pro kemp. Jednak proto, že příliš vhodných míst jsme nenašli a jednak proto, že Toma při jednom špatném pohybu při sundavání batohů, začaly bolet záda. Kempů je v okolí Bergenu asi pět, ale musí se k nim jet autobusem (buď přímo busem č. 900, nebo busem 21-24 do Nesttunu a tam přestoupit na 900; cena je 23 NOK za jednoho), který staví přímo u nich. My si vybrali Branald camp, kde jsme se ubytovali rovnou na tři noci (jedna noc pro 2 osoby a stan 120 NOK).

Pro cestovatele s interrailem je možná i varianta kempu ve Vossu, který je jen necelý kilometr od nádraží a hodinu cesty vlakem do Bergenu. Na to jsme ale přišli pozdě…

3.den neděle 27.7.2008

Bergen

Ráno jsme po snídani vyrazili busem na prohlídku Bergenu. Byli jsme rádi, že nám vyšlo počasí, protože Bergen je nejdeštivější město v Norsku, kde prší asi 275 dní v roce. My jsme chytli období, kdy tu byla vedra kolem 30 stupňů a modrá obloha bez mráčku. Využili jsme přízně trollů a vyšli se na město podívat z ptačí perspektivy, tzn. z vyhlídky Floyen Zastávka lanovky je hned kousek za známým Bryggenem, ale my si jako správní turisté, chtěli kopec vyšlapat pěšky. A byla to pěkná procházka ve stínu lesa. Na vrcholu jsme objevili lanový koutek a stromy ozdobené maskami trollů. Floyen je také místo příjemných pěších procházek, mapa je zdarma k dispozici v kiosku, ale je třeba si ji vyptat. Je v ní vyznačeno několik okruhů, my si udělali jen malou procházku kolem jezera Skomakerdiket. Zpáteční cestu jsme zvolili druhou stranou a sešli zpět dolů do centra Bergenu. Tady jsme si prošli Bryggen) (mapka v muzeu) a typický rybí trh Torget, kde se prodávají všechny možné mořské potvory i kýčovité suvenýry. Navštívili jsme také bergenskou pevnost Hakonshallen kam je volný vstup a dá se tam příjemně odpočívat na trávě v parku. Po celodenním putování rozpáleným městem jsme byli odpoledne už docela unavení, takže jsme jeli zpět do kempu, kde jsme si uvařili v kuchyňce večeři a naplánovali si další den.

4.den pondělí 28.7.2008

Bergen – Myrdal – Flåm – Næroyfjord – Gudvangen – Voss

Dnes jsme si udělali turistický výlet „Norsko v kostce“, který je oblíbenou atrakcí turistů v Bergenu. Je nabízen jako fakultativní, my jsme ho ale absolvovali na vlastní pěst. Z kempu jsme vyjížděli už autobusem v 7.35 a pokračovali vlakem z Bergenu do Myrdalu v 8.40. V Myrdalu jsme přestoupili na prý nejkrásnější norskou železnici Flåmsbanu, Plná cena jednosměrné jízdenky je 210 NOK, zpáteční 310 NOK; na Interrail je sleva 30 %). Cesta trvá hodinu a vede údolím s vodopády, pěknou řekou, ale také dvaceti tunely. Nám se Flåmsbana zdála moc turisticky profláklá a vědět dříve, jak to tam vypadá, zvolili bychom raději pěší túru, která vedla údolím. Po cestě vlak zastavuje u vodopádu Kjosfossen, který je opravdu mohutný a krásný, ale jen do té doby než se ozve reprodukovaná hudba a na scéně se objeví tanečnice, které turisty oblaží svým vílím tancem. Možná Japoncům, kterých tady bylo požehnaně, se taková atrakce líbí, nám však přišla naprosto zbytečná a kýčovitá.

Ve Flåmu jsme měli asi 4 hodiny čas, takže jsme si v místním infocentru opatřili mapu okolí a vyrazili na výlet k vodopádu Brekkefossen, který je vzdálen asi 1,5 hodiny chůze od nádraží ve Flåmu. Byla to příjemná procházka až na závěrečné poměrně prudké stoupání, díky němuž jsme ale měli nádherný výhled na fjord a mohli udělat pěkné fotky.

Z Flåmu jsme jeli lodí po Aurelandfjordu a Næroyfjordu, (Jeden z nejkrásnějších fjordů Norska má v nejužším bodě šířku pouhých 250 metrů. Plavba Flåm – Gudvangen stojí: 336 NOK, na Interrail je 50% sleva) což byl parádní zážitek, protože takové pohledy na fjord z pevniny neuvidíte. Zastavovali jsme v několika pobřežních městečkách a užívali si dvouhodinovou plavbu nádhernou krajinou. Trochu nám ji zkazili všudypřítomní Japončíci, kteří vydrželi téměř celou cestu krmit racky, takže se jich za lodí táhl pěkný houf a kazil ostatním fotografům snímky. Chvíli to byla i docela zábava vidět racky zblízka, když to ale trvalo přes hodinu, tak už nám to trochu lezlo na nervy a raději jsme si přesedli na druhou stranu lodě:) Plavbu jsme zakončili v Gudvangenu, kde jsme přestoupili na autobus do Vossu. Nečekaným překvápkem byla „malá trollí cesta“, jak jsme si ji pojmenovali. Prudké serpentýny, kterými jsme v několika minutách vystoupali z nadmořské výšky 0 opět do těch 800 m nad mořem:) Ve Vossu jsme naposledy přestoupili na vlak a jeli zpět do Bergenu.

5.den středa 30.7.2008

Bergen – Voss

Dopoledne jsme si ještě prohlédli bergenský skanzen Gamle Bergen kousek za městem. Je volně přístupný nebo se můžete zúčastnit prohlídky s průvodcem. My si ho prošli na vlastní pěst a můžeme jen doporučit. Krásné dřevěné domky ukazující dřívější život v Bergenu. Nechybí ani kostel, náves, škola či domy pekaře, obchodníka nebo lodníka. Na zpáteční cestě jsme si ještě pobloudili krásnými úzkými uličkami a prošli si park kolem pevnosti. Také jsme zašli do knihovny vedle nádraži na internet. Byl na půl hodiny zdarma. Odpoledne už jsme Bergen definitivně opustili a přemístili se do Vossu, kde jsme se ubytovali v kempu u místního jezera Vossevangen. Kemp je asi 1 km od nádraží a nocovat se dá i dál kolem jezera, kde jsme při podvečerní procházce objevili několik příhodných míst k nocování a také několik keřů s malinami, které jsme si natrhali na snídani:) Protože horké počasí nadále pokračovalo, tak jsme okusili teplotu norské vody a vykoupali se v jezeře. Ne že by byla teplá, ale bylo to příjemně osvěžení:)

6.den středa 30.7.2008

Finse – ledovec Blaisen

Ráno v 9.07 jsme vlakem vyrazili do Finse, nejvýše položené železniční stanici v Norsku (1222 m n. m.). Tato oblast nás uchvátila při cestě do Bergenu a pak jsme se v průvodci dočetli, že je to ideální místo pro cykloturistiku a pěší túry. My měli v plánu jít k ledovci Blaisen na Hardangerjokulen, což je asi čtyřhodinový trek tam i zpátky. Cesta byla naprosto úchvatná: krásné okolí a výhledy, zasněžené vrcholky hor, jezero u Finse i několik sněhových polí. Navíc nám stále přálo počasí, takže jsme si výlet naplno užívali. Ledovec sice nebyl tak krásný jako před čtyřmí lety navštívený Bricksdalsbreen v Jotunheimen, ale i tak se nám líbil. Při zpáteční cestě jsme se chtěli ještě trochu projít v Myrdalu, kde jsme vystoupili, ale nakonec jsme tu měli jen asi půl hodiny kvůli zpoždění vlaku. Po návratu do Vossu se projevily důsledky předchozích horkých dní a strhla se slušná bouřka a pršelo vytrvale celou noc.

7.den čtvrtek 31.7.2008

Voss – soutěska Bordalsgjelet – Oslo

Naštěstí se vypršelo v noci, takže ráno už zase bylo pěkně, a tak jsme před odjezdem ještě stihli navštívit soutězku Bordalsgjelet, která se nachází 2,5 km od kempu. Byli jsme tam jediní, takže jsme si v klidu prohlídli kaskády vodopádů a nádhernou tyrkysovou vodu v řece. Po návratu jsme sbalili a vyrazili na nádraží, kde jsme chtěli jet v 11.37 vlakem do Osla. Plány se nám trochu změnily, protože vlak nejel z důvodu problémů s elektřinou. Proto byly cestující z Bergenu až do Ål <(tj. do poloviny tratě Bergen-Oslo!) převáženy autobusy a nabralo se zpoždění čtyři hodiny. Bus jel krásnou krajinou, museli jsme taky jednou trajektit, takže nám to ani moc nevadilo, protože jsme viděli zas něco jiného, co bychom z vlaku nezahlédli. V Ål se ale čekalo dál, protože problémy s elektřinou přetrvávaly a lidi začali být nervózní. Nakonec jsme ale přece jen vyjeli a do Osla dorazili, i když místo v sedm večer, v jedenáct. Jako omluvu jsme dostali zdarma místenku na noční vlak, takže jsme v 23. pokračovali v cestě, a to do Otty. První cesta norským nočním vlakem nás příjemně překvapila. Každý cestující, který nemá lehátko, ale jen sedadlo dostává od norských drah balíček s dekou, nafukovacím polštářkem, látkovými brýlemi proti světlu a špunty do uší:), který si pak může nechat a deky se nám později docela hodily…

8.den pátek 1. srpna

Otta – Kvitskriuprestene – Dombås – Åndalsnes

Do Otty jsme dojeli v 3.30, takže jsme se rozhodli přečkat do rána na nádraží. Nejdříve jsme hledali nějakou příhodnou lavičku, ale pak se naštěstí otevřela čekárna, kde bylo krásně teploučko, takže jsme přespali na sedačkách uvnitř. Po pár hodinách spánku jsme se ráno rozhodovali, kam vyrazíme, zda jen na jednodenní výlet nebo jestli pojedeme až do NP Rondane. Protože ale předpověď počasí nebyla příliš příznivá, rozhodli jsme se jít jen ke Kvitskriuprestene, tzv. Bílým mnichům, které se nachází asi 6 km od Otty. Šli jsme pěšky po silnici a poslední úsek prudce stoupajícím terénem asi 20 minut k mnichům. Útvarů je tam asi pět, ale i když jsou celkem malé, stojí ten pohled za to. Na zpáteční cestě jsme potkali dva Čechy, kteří cestovali autem, takže jsme pokecali a vyměnili si zkušenosti a my pokračovali zpět do Otty. Ve městě jsme byli poprvé za dovolenou nakoupit, vybrali jsme si Rema 1000 a očíhli místní ceny, no, fakt se to nesmí přepočítávat:). Vzpomněli jsme si, že v Norsku se dá výhodně živit marmeládou nebo nutelou a skutečně jsme objevili výhodné balení marmelády, takže jsme si z obchodu odnášeli kyblík s 1 kg jahodové marmelády. Martininy starosti, zda to sníme, byly naprosto bezpředmětné, protože marmeláda byla skutečně výborná a jen se po ní zaprášilo:) Počasí se skutečně začalo kazit, jak říkala předpověď, takže jsme se mu snažili ujet a v 17.46 jeli z Otty do Dombåsu, odkud jsme pokračovali do

9.den sobota 2.8.2008

Åndalsnes – Nesaksla

Počasí už nebylo tak ukázkové jako doposud, ale nepršelo a během dopoledne se i vyčasilo, takže jsme byli rádi, že jsme se rozhodli pro výšlap na nejvýraznější kopec nad Åndalsnes, a to na vrchol Nesaksla (715 m), odkud jsou prý nádherné výhledy. Výstup byl opravdu dost náročný, i když jsme cestou potkali několik místních nadšenců, kteří strmý kopec brali jako závodní dráhu a směle s hůlkami běhali nahoru i dolů:) Nám jedna cesta zabrala asi 2 hodiny, kdy jsme se ploužili do příkrého kopce a k vrcholu šli po kamenech, skále a řetězech. Průvodce opět nelhal, když sliboval, že z vrcholku se na oplátku za strmý výstup otevře neuvěřitlený výhled, který při hezkém počasí nemá konkurenci v celém Norsku. Krásné výhledy do údolí a na okolní hory nám opravdu braly dech a byly dostatečnou náplastí za namáhavý výstup. Jen škoda, že už se nám trochu kazilo počasí, výhledy by byly ještě krásnější. Na vrcholu jsme objevili vrcholovou knihu, kam jsme se zapsali a pak jsme začali sestupovat dolů. Po návratu ke fjordu jsme si ještě trochu prohlédli Åndalsnes, kde zrovna probíhal nějaký hudební festival a pak se vrátili do kempu. Předpověď se naplnila a večer začalo vydatně pršet a déšť vydržel přes celou noc až do dopoledne druhého dne.

10.den neděle 3.8.2008

Åndalsnes – Dombås – Trondheim

Ze stanu se nám dlouho nechtělo vylézt, protože déšť stále bubnoval na látku stanu, takže jsme se vykopali až kolem 10. hodiny. Rozhodli jsme se alespoň pro malý výlet, ale opět začalo pršet, takže jsme usoudili, že nemusíme mít všechno a vrátili se do stanu. Po obědě se naštěstí trollové umoudřili, takže sbalit se nám podařilo za sucha a mohli jsme s plnou polní vyrazit na nádraží a vlakem v 16.11 jet s přestupem v Dombåsu dále na sever, a to do bývalého hlavního města Norska – Trondheimu. V Dombåsu jsme si užili prostředí teplné čekárny, protože vlak měl hodinku zpoždění a do Trondheimu jsme přijeli v 22.00. Ještě že je v Norsku v létě pořád světlo:) Měli jsme z internetu zjištěný tip na přespání na pahorku u pevnosti, takže jsme vyrazili hledat pevnost a přilehlé louky. To se nám bez problémů podařilo a protože zase začalo poprchávat rychle jsme si našlo zastrčený plácek s lavičkou a výhledem na město, postavili stan a zalehli.

11.den pondělí 4.8.2008

Trondheim (Bryggen, Gamle Bybro, Nidaros)

Trollíci zabrali na naše prosby a úplatky a kolem deváté ráno přestalo pršet a vyčasilo se. Sbalili jsme tedy stan a s bágly vyšli směrem na Interrail centrum, kde jsme si chtěli nechat batohy a Trondheim (145 700 obyvatel; bývalé hlavní město Norska, třetí největší město v zemi. Centrum leží na trojúhelníkovém poloostrově, městským epicentrem je náměstí Torvet. Trondheim podporuje cyklistiku, takže zde najdete řadu cyklostezek, pouliční kola k vypůjčení a také unikátní výtah pro kola – http://www.trampe.no.) si projít jen nalehko. Návštěva Interrail centra pro nás ale byla velkým zklamáním, protože vůbec nefungovala tak, jak jsme měli zjištěno, ale šlo o normální ubytovnu a benefity jen pro ubytované, takže žádná úschovna, žádný net ani sprcha… Rozčarovaní jsme tedy opět hodili bágly na záda a šli přes celé město na nádraží, kde jsme využili úschovnu za 50 NOK.

Pak jsme si konečně šli prohlédnout město. Navštívili jsme náměstí Torvet se sochou krále Olafa Tryggvasona na sloupu, trondheimský Bryggen, univerzitu, most Gamle Bybro (Staroměstský most byl původně postaven v roce 1681, současná stavba je z roku 1861. Z mostu je krásný výhled na řadu skladišť u řeky z 18. a 19. století, tzv. trondheimský Bryggen.) a Nidaros. (Nidaroskatedralen je největší trondheimská pamětihodnost a největší středověká stavba ve Skandinávii, pochází z 11. století. Západní fasáda je téměř celá pokryta sochami biblických hrdinů a norských biskupů a králů. Vnitřku katedrály dominuje rozetové okno. Oltář stojí nad původním hrobem svatého Olafa, vikinského krále, který zavedl v Norsku křesťanskou víru. Vstupné do katedrály je 50 NOK, do klenotnice 70 NOK a kombinované vstupné do katedrály, klenotnice a muzea je 100 NOK.) Prý největší gotická katedrála v Evropě je opravdu nádherná. Byli jsme se podívat i vevnitř a vyšplhali jsme se také na věž, (Maximální počet lidí ve skupině je 30 lidí, protože prostory jsou hodně úzké a víc bych se jich tam opravdu nevešlo. Vstupné na věž je součástí vstupenky do katedrály.) která nevypadala ani tak vysoká, ale výstup na ni stál zato. Tmavý, uzoučký prostor točitých schodů a upozornění průvodce, že to opravdu není nic pro klaustrofobiky nebyl vůbec od věci:) Ale výhledy z věže byly pěkné.

Trondheim jsme si prošli křížem krážem a navečer se vrátili na stejné místo, kde jsme nocovali předchozí den. Tentokrát to už ale nebylo bez problémů, protože nás v jedenáct večer navštívila nějaká paní, která nás upozornila, že tam se kempovat nesmí, ale po ujištění, že ráno vypadnem, se usmála a odešla, takže nám to prošlo. Nevýhoda bílých nocí… Jinak v Trondheimu nevím, kde jinde nocovat, kemp jsme nesháněli, ale pravděpodobně tam není, takže pak jedině v tom Interrail centru za 150 NOK na noc.

12.den úterý 5.8.2008

Rorøs – Trondheim

Dopoledne jsme podnikli výlet do městečka Rorøs, (3400 obyvatel; kdysi se nazýval Bergstad (město v horách) a těžila se tu měď. Staré město plné stoupajících ulic lemovaných dřevěnými domky si zachovává atmosféru dob dávno minulých a přitom neztrácí nic ze svého družného charakteru.)což je živoucí skanzen, památka UNESCO. Já se těšila na krásný dřevěný kostel, který jsem si s Rorøsem spojila, ale bohužel jsme si místní kostel spojila s jinou mylnou představou. Myslela jsem, že jde o typický dřevěný severský kostel, ale místní kostel (Luteránský kostel z roku 1650 patří se svými 1640 místy k sezení k největším kostelům v Norsku.) je sice známý a důležitý, ale se severskou architekturou nemá nic společného… Prošli jsme si dvě hlavní ulice města Bergmannsgatu a Kjerkgatu a také starou ulici Flanderborg Gate, kde se dochovaly maličké domky horníků s drnovými střechami a chráněné hromady strusky, dříve se tu totiž těžila měď. O proti našim představám byl Rorøs malé městečko, takže nám úplně stačily tři hodiny, a to jsme se vydali ještě k písečným dunám, které se nachází asi 1 km od města.

Už v 15.35 jsme tedy jeli vlakem zpět do Trondheimu, kde jsme měli několik hodin času do odjezdu nočního vlaku. Vydali jsme se tedy ještě do míst, která jsme v Trondheimu neviděli – synagoga, přístaviště. Najít synagogu – prý nejsevernější v Evropě – byl docela oříšek, podařilo se nám to až podle průvodce, když jsme hledali konkrétní číslo domu v ulici. Zvenčí vypadala jako obyčejný světle modrý dům, jedině židovská hvězda na dveřích mohla napovědět. Udělali jsme si malou procházku, na náměstí ještě nabrali vodu a zbytek času přečkali na lavičce před nádražím. Ve 23.35 jsme opět s hodinovým zpožděním vyrazili na konečnou norské železnice – do Bodø.

13.den středa 6.8.2008

Bodø – Saltstraumenský malström – Lofoty – Moskenes

Tak už jsme za polárním kruhem! Sice nevíme, kdy jsme ho přejeli, žádné značení jsme neviděli, ale jsme tam:) Do Bodø (33 500 obyvatel; největší nordlanské město, vstupní brána na Lofoty. Za 2. světové války bylo centrum zbombardováno, takže střed města je přestavěný a architektonicky nezajímavý.) jsme přijeli kolem 10. hodiny dopoledne a rovnou šli do infocentra, kde jsme pozjišťovali informace o malströmu a trajektech na Lofoty. Paní nám rozmluvila návštěvu Jižních ostrovů, prý už tam teď papuchalci stejně nebudou a velké lofotské ostrovy jsou prý hezčí.

Ve 13.15 jsme autobusem jeli do Saltstraumbrua podívat se na známý Saltstraumenský malström, (Přírodní zajímavost, kterou je možné vidět čtyřikrát denně. V Salstraumenské úžině způsobuje slapový proud to, že se jeden fjord vlévá do druhého, což vypadá jako mořský vodopád. Výsledkem je vířivý vodní chaos, v němž se každých šest hodin mele přes 400 milionů kubíků vody. Tento největší malström na světě je ve skutečnosti řadou menších vírů.)který se vytváří při vlévání jednoho fjordu do druhého. Z vysokého mostu jsme pozorovali vírky a meandry, které voda vytvářela. Bylo to zajímavé a pěkné, jen Tom byl trochu zklamaný, že vír nebyl větší, odkojen představou Verneových malstromů vcucávajích lodě:))) V 16.20 jsme jeli busem zpět a pan řidič byl tak hodný, že nás hodil až na nádraží, i když to bylo mimo jeho trasu. Docela jsme spěchali, protože jsme potřebovali chytnout trajekt do Moskenesu a měli jsme asi 25 minut na přestup. Nakonec vše klaplo, takže v 17.45 opouštíme norskou pevninu a trajektíme se na Lofoty. (Souostroví Lofoty tvoří čtyři největší ostrovy Austvagoy, Vestvagoy, Flakstadoy a Moskensoy. Krajinu tvoří klidné zátoky, malebné vesničky a hrozivé skalnaté hory.) Plavba trvala přes tři hodiny, takže někdy po 21. hodině vystupujeme a jdeme se ubytovat do blízkého kempu, asi 500 m od přístaviště. Po ubytování a večeři se dáváme do řeči se dvěma Čechy, kteří zde také tráví noc a sdělujeme si vzájemně zážitky.

14.den, čtvrtek 7.8.2008

Lofoty – Å – Moskenes – Reine

Budíme se docela brzo, asi kolem 7.00 a protože nás přes látku stanu hřeje sluníčko, neváháme využít krásného počasí a vyrážíme obhlídnout Lofoty. Nechceme otálet, protože chytit na Lofotech pěkné počasí je výhra, takže ho chceme co nejvíce využít. Jako první vyrážíme k poslednímu městu na Lofotech, příhodně pojmenovaného podle posledního písmena norské abecedy Å. (Vesnička, často nazývaná Å i Lofoten, je chráněná rybářská osada s pobřežím plným červených rorbuer, sušáky na tresky a malebnými scenériemi.) Jde o příjemnou 4,5km procházku po silnici, s krásnými výhledy na moře i hory. V Å jsme si prošli městečko s typickými rorbue a našli vyhlídku na jižní ostrovy. Po návratu do kempu jsme si uvařili oběd a pak se vydali na druhou stranu od Moskenes směrem na Reine, které je vzdáleno asi 3,5 km. Cestou se obchází dva tunely a u druhého tunelu je strmá neznačená cesta na horu Reinebringen (670 m), odkud je opravdu přenádherný výhled na fjord a městečka Reine a Hamnøy. Stezka začíná u vjezdu do tunelu a je velmi nenápadná. Pro snadnější orientaci je u cesty zapíchnutá lopata. Stoupání je opravdu strmé a prašné, ale výhled vás natolik omráčí, že nesnadný výstup rázem zapomenete. Cesta tam i zpět trvá asi 2 hodiny. Poté, co jsme se dostatečně pokochali, jsme sestoupili zpět dolů a pokračovali ještě dál do městečka Reine, které jsme si prošli až k majáku. Přestože bylo pořád krásně světlo, sluníčko už zašlo za hory a poměrně se ochladilo. Vydali jsme se proto na zpáteční cestu do kempu.

15.den, pátek 8.8.2008

Lofoty – Ramberg – Svolvær

Ráno v 9.10 nám jede od přístaviště autobus, takže se přemisťujeme dále do nitra souostroví. Rozhodujeme se, zda vystoupit v plánovaném Rambergu, protože drobně prší, ale nakonce přece jen vystupujeme. A dobře děláme. Za městem se totiž nachází krásná bílá písečná pláž s azurovým mořem a počasí se také umoudřuje a dovoluje nám udělat několik fotek, na kterých málokdo uhodne, že zobrazují krajinu daleko na severu, spíše připomínají záběry někde z horkého Řecka či Španělska. Teplota vody ale nenechá na omylu, kde se nacházíme a také vítr je docela studený. Tom přesto neodolá a jde se smočit alespoň do půli lýtek:) Na pláži jsme strávili pěkné tři hodiny, fotili, sbírali mušlicky a pozorovali medúzy vyvrhnuté mořem.

Ve 14.20 jsme nasedli do dalšího busu a pokračovali do Svolvaeru, (4150 obyvatel; přístavní město, jehož symbolem je Svolværgeita.) neoficiálního hlavního města Lofot. Tady jsme nakoupili v Remě 1000, podívali se na symbol města Svolværgeitu,(Svolværgeita neboli Svolværský kozel je zváštní dvourohá hora, která se tyčí nad městem. Odvážlivci rádi šplhají na vrchol a pak skáčí z jednoho rohu na druhý. K úpatí Svolværgeita se dostane každý, ale vydrápat se na rohy Storhornet a Lillerhornet představuje 40 m technického lezení a skok mezi rohy je dlouhý 1,5 m.) skálu se dvěmy rohy, která slouží jako místo adrenalinových přeskoků. Pozjišťovali jsme si informace v turistickém centru a pak šli asi 3 km do kempu.

16.den, sobota 9.8.2008

Lofoty – Svolvær – Narvik

Původně jsme chtěli jít na doporučovaný výlet kamsi k jezeru, ale dlouho jsme nemohli najít odbočku a také počasí se zhoršovalo, takže jsme nakonec vystoupali jen k úpatí Kozla. Po návratu do kempu začalo pršet, takže jsme se rychle sbalili, uvařili si oběd a vyrazili do města na autobus do Narviku, (14 200 obyvatel; město bylo založeno v roce 1902 jako nezamrzající přístav pro bohaté železné doly švédského Laponska.) který odjížděl v 15.05. Po čtyřhodinové ceště jsme vystoupili v našem nejsevernějším místě, vyfotili se u známého rozcestníku a vydali se hledat místo na nocleh. Našli jsme ho kousek od nádraží, kde je zalesněný pahorek a kde už bylo několik stanů. Chvíli jsme hledali vhodné místo, protože na jednom byli velcí mravenci a jinde skála, takže se špatně ukotvoval stan, ale podařilo se a my se uložili k poslední noci na norském území.

17.den, neděle 10.8.2008

NP Abisko

Ráno jsme se probudili někdy po osmé hodině, nasnídali se a sbalili stan. Potom jsme došli na nádraží, odkud jsme v 10.57 jeli švédským vlakem do stanice Abisko Turistation. Chtěli jsme zbývající tři dny strávit v NP Abisko a projít si zdejší krajinu. V infocentru jsme zjistili, že se v národním parku dá spát volně na dvou vyznačených místech, tak jsme se s bágly vydali po Kungsleden – Královské cestě asi 5 km k bližšímu tábořišti. Cestou jsme potkávali spoustu dvojic s bágly označenými plachetkami a později jsme zjistili, že tu právě probíhala největší turistická akce – Fjallraven, což je putovní pochod po Kungsleden, který zahrnuje trasu o délce 110 km. My si postavili stan na tábořišti u řeky, kde už několik stanů bylo a po jídle se šli ještě trochu projít po okolí.

18.den, pondělí 11.8.2008

NP Abisko – Abiskojaure

Kolem 9.00 jsme vyrazili na túru. Pokračovali jsme po Kungsleden, což je poměrně pohodlná a snadná trasa. Vede po rovině kolem řeky březovými hájky a občas se jde po dřevěných chodníčcích. My jsme po ní šli asi 9 km až k jezeru Abiskojaure, což je v podstatě až na konec NP Abisko. Počasí nám docela přálo, svítilo sluníčko a bylo příjemně. Přesto nás okolní krajina příliš neuchvátila a cesta se nám po pár kilometrech zdála docela nudná. Asi jsme byli příliš rozmazlení nádhernou a rozmanitou přírodou Norska:)

Po návratu k tábořišti jsme sbalili stan a vrátili jsme se do výchozí základny, tedy Abiska Turistation, kde jsme v pěkném, ale drahém kempu v lesíku hodilali strávit poslední noc pod stanem. V ceně ubytování byla i sauna, takže jsme ji samozřejmě využili a šli se dostatečně prohřát a vysprchovat.

19.den, úterý 12.8.2008

NP Abisko

Ráno nás přivítaly přeháňky a celkově bylo celý den pod mrakem. Měli jsme dopoledne čas, takže jsme se vydali na procházku po okolí – prošli jsme si kaňon, v kterém divoce bublala krásná tyrkysová voda. Já se pak vrátila do stanu a Tom si ještě vyběhl na kopec s vyhlídkou a prohlédl si i blízkou saamskou vesnici. Kolem 16. hodiny jsme už byli připraveni na místním nádražíčku a spolu s námi i davy účastníků závodu Fjallraven. Byli jsme proto rádi, že jsme si koupili místenku na lehátko, čekal nás totiž dlouhý přejezd celým Švédskem až do Stockholmu. Původně 18hodinová cesta se nám začala prodlužovat už před nastoupením, protože vlak měl přes hodinu zpoždění.

20.den, středa 13.8.2008

Stockholm

Opravdu překvapivý budíček nám uchystal pan průvodčí, který nás vzbudil hlášením, že vlak má pět hodin zpoždění:( Místo v 11 hodin dopoledne jsme se do hlavního města Švédska dostali až v 15.30. Poučeni radami průvodce, že Švédové všude, kde se stojí fronta, mají pořadová čísla, snažili jsme se co nejdříve najít příslušný terminál a zajistit si zařazení do evidence. Nejdříve jsme ale stáli u špatných informací, ale naštěstí jsme si to brzy uvědomili a našli informace k vlakové dopravě. Čekali jsme asi půl hodiny než jsme přišli na řada a zjistili potřebné informace. Potom jsme si dali batohy do úschovny a vyrazili na prohlídku Stockholmu. (750 000 obyvatel; hlavní město Švédska patří k nekrášnějším velkým městům na světě. Jeho chloubou je především asi 24 000 skalnatých ostrovů, které tvoří souostroví (skärgard). Stockholm představuje jak moderní město s elegantním designem a nočními kluby, tak historické staré město Gamla Stan plné dlážděných ulic a cihlových staveb.) Nejdříve jsme doplnili zásoby v supermarketu, kde se nám povedl přehmat, protože místo sýru jsme si koupili tučnou zakysanou smetanu, a protože byla v akci tak rovnou dvakrát:) Na chleba to sice nebylo nic moc, ale s marmeládou a sušenkami to byla dobrota.

Na prohlídku města jsme si vzali na pomoc průvodce Lonely Planet a řídili se jeho trasou, což byl pěší okruh po nejznámějších památkách Stockholmu. Začali jsme u hlavního nádraží Centralstationen a pokračovali ke kostelu Klara kyrka. Prošli jsme rušnou moderní ulici Klarabergsgaten, kterou se valily davy lidí, minuli jsme Kulturhuset, dům, kde se konají umělecká vystoupení, a poté jsme odbočili do parku Kungsträdgarden, který prý býval kuchyňskou zahradou kuchyňského paláce a dnes je příjemným místem odpočinku. Bohužel park byl plný stánků a pódií, protože se zde zrovna konal nějaký hudební festival. Rádi jsme tuto rušnou zónu opustili a vnořili se do klidnějších částí města. Přes most Stallbron jsme se dostali do středověké části Stockholmu a pokochali se pohledem na Storkyrkan, městskou katedrálu a zároveň nejstarší budovu. Navštívili jsme také nádvoří tzv. nového královského paláce, kde hradní stráž drželi tři ženy a zaujalo nás, že nemusely stát toporně bez jediného pohybu, ale normálně přešlapovaly, sledovaly oblohu i návštěvníky. Od paláce jsme došli na Stortorget, náměstí, kde jsou pěkné různobarevné domy a Švédská akademie a dál bloudili uličkami Gamla Stanu. Viděli jsme sochu svatého Jiří s drakem a našli i nejužší uličku ve Stockholmu – Marten Trotzigs – která není široká ani jeden metr. Na zpáteční cestě jsme minuli velký kostel Riddarholmskyrkan se železnou špicí a za ním jsme poseděli u jezera, odkud je pěkně vidět radnice Stadshuset. K nádraží to pak už byl jenom kousek.

Po návratu ke skříňkám pro zavazadla nás čekalo nemilé překvapení, protože se nám po odemčení nějak zasekla dvířka úschovného boxu a nešla otevřít. Zkoušeli jsme požádat i kolemjdoucí, ale nikomu se to nepodařilo. Průšvih byl, že služba úschoven už nefungovala a nikdo nebral ani telefon. Nakonec se Tom obrátil přímo na dráhy, že nám za půl hodiny jede vlak a nemůžeme čekat do rána. Na pomoc nám tak přišla ochranka a pán jediným přitlačením dvířek skříňku otevřel:) Připadali jsme si trochu hloupě, ale byli jsme rádi, že je nakonec vše ok a můžeme pokračovat v cestě domů. V opačném případě by se nám situace dost zkomplikovala.

21.den, čtvrtek 14.8.2008

Malmö – Lübeck

V 6.42 jsme přijeli do Malma, (269 142 obyvatel; multikulturní město na jihu Švédska, které se nejvíce ze všech švédských měst podobá kontinentální Evropě.) kde jsme posnídali v parku Malmöhus u pevnosti a potom si prošli hlavní střed města, tedy tři nejznámější náměstí – Stortorget, Lilla Torg a Gustav Adolfs Torg. Protože drobně pršelo, rozhodli jsme se více se tu nezdržovat a pokračovali jsme nejbližším vlakem do Kodaně, kde jsme v 9.42 chytli vlak do Hamburgu. Po cestě se vyčasilo, takže jsme v Německu vystoupili ještě v Lübecku, jehož střed je obklopen typickými cihlovými budovami. Po několika hodinách jsme pak pokračovali vlakem do Hamburgu a dál do Drážďan, odkud už večer žádný vlak do Čech nejel. Původně jsme mysleli, že zůstaneme přes noc na nádraží, ale když jsme zjistlili, že čekárna je zavřená, rozhodli jsme se zjistit nějaké ubytování. To se podařilo, takže jsme šli do asi 500 m vzdáleného hostelu, kde jsme se po dlouhé době opět vyspali v posteli:)

22.den, pátek 15.8.2008

Drážďany

d rána nám celý den pršelo, ale i tak jsme si prohlédli to nejhlavnější z Drážďan – Zwinger. Chtěli jsme i do klenotnice, ale po chvíli čekání nám řekli, že mají lístky až na 18.00, takže jsme to vzdali. Po cestě na nádraží jsme si koupili každý kebab a pak už jsme na nádraží čekali na nejbližší vlak do Prahy.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .