0
0

Zdravim a pozdravuji .. 🙂

Me povidani uz se chyli ke konci kazdopadne nase posledni zastavka byla v horskem meste Sa Pa , kteremu chci venovat dostatek prostoru , protze se jednalo pro me o nejlepsi zazitek.

Presun z HANOY do Sa Pa. Po navratu z Ha LONG bay jsme se jen osprchovali, udelali posledni prochazku Hanoyi a vyrazili na vlak. Pro vlak jsme se rozhodli poprave za cele nase cestovani a Ja si pozdeji vycital, ze jsme to neudelali uz drive. Cena byla sice vice nez dvojnasobna, tomu se ale rovnala i kvalita s pohodli. Po ceste vlackem, jsem se citil odpocaty a vyspany. Jedine co chybelo byla sprcha. Po chvilkovem handlovani pred nadrazim jsme si zajistili misto v minibusu, ktery nas prepravil az na misto urceni .. Sa Pa. Sa Pa je klidne horske mestecko lezici ve vysce cca 2000m. Vse se toci prevazne kolem turismu a pestovani ryze na nedalekych ryzovych terasach. Po chvilce hledani uz jsme byly ubytovani a zacli nashromazdovat energii pro dny dalsi, kdy jsme meli na planu zdolani vrcholu nedaleke hory Fansipan .. 3148m . Pocasi se nam zacalo ukazovat z te horsi stranky, nicmene mi verili mistnimu zamestnanci cestovni kancelare, ze predpoved deste na nasledujici tyden je milna, a ze bude urcite hezky.

Zdolani vrcholu .. nasledujiciho rana jsme tedy vyrazili plni ocekavani novych nezapomenutelnych zazitku na smluvene misto. To, ze rano neprselo nam davalo nadeji, ze bude opravdu hezky. Nadeje vsak rychle zacala mizet po te,co jsme usedli do minibusu a vydali se smer hora .. ano zaclo , zatim jen mirne, prset. Po vystoupeni z busu jsme byly cca 16km od vrcholu, pocasi se trochu umoudrilo a tak jsme vyrazili na cestu. Cesta k prvnimu zachytnemu taboru byla prijmena, nijak zvlast nenarocna takze se vtipkovalo a panovala vseobecne dobra nalada. V prvnim zachytnem tabore jsme dostali svacu a po chvili pokracovali dal. Za zminku vsak jeste stoji mistni koza … vypadala ze je veteran jeste z valky a ma mistni prostredi velmi dobre zvladle. Mela snad na cm presne vypocitano kam az dosahne retez, na kterem byly uvazani mistni psi, ktere proto dovadela k silenstvi a chvilkami to vypadalo, ze se psi na to retezu udusi : ) Dale se nam behem chvile pokusila ukrast nase zasoby jidla, ktere nas nosic odlozil nedaleko od nas. Dostala od nosice takovej kopanec, ze sem myslel, ze je po ni … opet mi dokazala, ze to neni zadny zelenac. Sice trochu kulhala, ale hrde odkracela pryc, navic tesne kolem psu .. opet na cm presne. 🙂

Tim vsak nase prijemne cestovani koncilo .. nesledovala cesta asi 30min mirneho stoupani. Kdyz nahle spustil se dest podobny tomu, ktere zuzuje ceskou republiku posledni tyden. Ja tomu rikal.. nekdo si nad vas stoupne a lije na vas kyble s vodou. 😉 .. k dalsimu zachytnemu taboru to bylo jeste pekny kus cesty. Po cca 3hod chuze v silnem desti byly vsichni totalne promaceni az na kost. Ja mel mokre i trenyrky. Naladu to vsak nezkazilo. Odmenou byl nadherny vyhled po krajine, bohuzel jak se pozdeji ukazalo vyhled posledni. Pocasi uz pozdeji vyhled nedovolilo. Okolo 4hod odpoledni jsme dorazili do prvniho vyskoveho tabora, kde jsme meli ztravit noc. Prvni pohled nas vsechny vydesil, rozhodne se nejednalo o 5ti hvezdickovy hotel. Kazdopadne melo to alespon plechovou strechu a to vzhledem k pocasi bylo velmi prijemne 😉 Pretalo i prset a na malou chvili vysvitlo slunicko. To byl ten pravy okamzik zacit rychle susit co se da. nase batoziny nebyly proti desti prilis odolne, takze jsme meli vsichni mokre i veci na prevleceni. Ja mel suche jen jedny trenky, jedny ponozky a jednu mikynu … ani netusite jak jsem byl za ten kus sucheho oblecenivdecny 😉 Za zminku jeste stoji muj spacak. Rozhodnuti vzit si jej sebou na cesty jsem udelal jeste v australii na vzdory doporuceni lucky si jej nebrat.. je to zbytecne. A zkutecne bylo. Nepouzil jsem jej za celou cestu. Rozhodl jsem se jej tedy vzit sebou na nas vystup nahoru. Jak uz jsem rikal, mel jsem vse promacene a spacak nebyl vyjimkou. Susil jsem jej snad tri dny 🙂 Proto vam radim, pokud pojedete do asie .. spacak si neberte. Kdyz ho nahodou budete opravdu potrebovat, koupite si jej.

Po vyborne vecery jsme jeste chvili hrali karty a pak sli spat. Rano nas preci cekal vystup na samotny vrchol 😉 Druhy den rano jsme vstali opravdu brzo. Nastesti neprselo takze jsme se zacli pomalu chystat na vystup. Asi nejvetsi peklo bylo nazout si promacene a pres noc radne prochladle boty. 🙂 Okolo 8hod ranojsme vyrazili smer vrchol. jednalo se o cca 2hod pochodu, ovsem teren jak se dalo cekat zacinal byt cim dal narocnejsi. Po 2 hod jsme vsichni ufuneni stanuly na vrcholu hory Fansipan ve vysce 3148m. Viditelnost byla nulova, takze jsme si udelali jen par spolecnych fotek a vyrazili zpet do zakladniho tabora. Musim rict, ze nahore, jsem si rikal jaka to bude „brnkacka“ .. dyt uz je to jenom z kopce … kdo ma asponmale zkusenosti se zdolavanim horskych vrcholku, da mi za pravdu, ze cesta dolu je jeste narocnejsi nez cesta nahoru. Po zhruba 4,5hod jsme dorazili do zakladniho tavbora, kde na nas uz cekala tepla polevka a prijemnych 30min odpocinku. Zaverecna etapa cca 2hod chuze v clenitem terenu nahoru a dolu s prodeim potoka byla uz jen prijemnym spetrenim na konec. Vecer jsme si za odmenu naordinovalinavstevu v mistni italske restauraci, kde jsme se vyborne najedli a napili. Spat jsme sli jak se dalo cekat docela brzo. 😉

Na jako vubec posledni vylet jsme se vydali na nedaleke ryzove terasy. V televizi jsem videl spoustu zaberu z mist,kde se pestuje ryze na terasach, kazdopadne az kdyz to clovek vidi na zivo a zaroven kolik prace je s tim spojeno, uvidemi si jak uzasne misto to je. Po ceste jsme se zastavili v jedne male chaticce. Zpusob zivota by se evropanovi mohl zdat velmi chudy, kazdopadne lide vypadali opravdu velmi staste a spokojene. Jedine co by mi asi trochu chybelo je soukromy. Rodina .. babicka dedecek, mladsi parecek a deticky .. ti vsichni zili pohromade v jedne mistnosti. Ale jak rikam, vypadaliopravdu spokojene a stastne takze pro ne !! 😉 Pri sestupu dolu jsem nakoukl do mistni skoly … opet me napadlo, jak u nas velka cas lidi nespokojene komentuje uroven naseho skolstvi … budme radi za to co mame 😉 Trip byl jednodeni a mi se vratili pomerne brzo. Vecer jsme melo posledni spoleny den takze se usporadala rozluckova party. Pozdeji jsme ji nazyvali LEGENDARNI.. slibili jsme si,ze se o prubehu zminovat niky nikde nebudem, takze se omlouvam,ale musi vam stacit jen foto z pocatku jedne z mnoha tanecnich kreaci vecera ;)))))

Dekuji moc vsem za pozornost a zaz nekdy „naslysenou“ 😉

http://blog.dq.cz/pechy-cestovatel/vietnam-last-trip-part-iii/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .