0
0

Část první.

14.12.2010. V Hanoji jsme přistáli v 8:40 hodin místního času.Teploměr neomylně ukazuje 30 stupňů. Když si k tomu přidáte zataženo,slabý déšť a dusno, je to přesně to nepříjemné počasí, které nás přivítalo. A bude provázet většinou pobytu.Vybíráme z bankomatu 4.000.000Dongů =´4000kč,polatek 20kč.Koupím si vietnamský HotDog + fantu = 60000dongů. Odbavení proběhlo v pohodě a za chvíli jsme frčeli autobusem č.17 do centra města,cena lístku 3000d = 3kč.Odjíždí zpod mostu napravo od výstupní haly.Autobusy jezdí pravidelně od 5:00 do 22:00. Jedeme celou hodinu. První co nás zaujalo byly nesmírně vysoké (až šestipatrové) domy různých barev, široké ale jenom na jednu místnost s maximálně dvěma okny. Domky byly nalepené na sobě nebo trčely jako komíny vedle zatím volných parcel, na kterých brzy také budou stát stejné stavby. Na první pohled vypadalo prostředí okolo dálnice velmi upraveně. Viděli jsme hned i první rýžová pole, tak to jsme tu správně … Bus nám zastavil kdesi v centru a musíme přestoupit na jiný bus.Musíme č.22 nebo č.10.Podle místních jedou tyto busy na autobusové nádraží směr zátoka Halong Ba. Občas prší.Na autobusovém nádraží v hlavní budově zakoupíme lístky.Hanoi – Halong Ba = 60000d,asi 150km.Čekáme ještě hodinu než se malý bus zaplní a můžeme jet. Mezi autobusy procházejí ženy a nabízejí francouzské sladké bagety za 2kč.Než opustíme hanoj jedeme rchlostí asi 15km/hod.Zastavujeme u každé zastávky a nadháněči z busu,jsou dva,stále vykřikují z otevřených dveří.Občas někdo naskočí. Jedeme celé 4 hodiny.Ještě jedna nucená zastávka u silnice v servisu.Bus přestal jet.Za 30 minut je oprava hotova a pokračujeme. Bus nás vyhazuje před městem Halong na silnici.Do centra nezajíždí,pokračuje k čínským hranicím.Taxikáři nabízejí odvoz za 80000d.Usmlouváme cenu na 40oood.Měl zapnutý taxametr a tam stála cena 60000d.To ale po nás nechtěl. V centru je ulice plná hotelů,úplně prázdných.Jeden vedle druhého.Máme pokoj za 6US/2osoby.Ve Vietnamu je standartní pokoj vybaven klima,TV,WC,sprchou.Majitel hotelu je podnikavej a hned nabízí výlet do zátoky. Výlet džunkou na dva dny,kajak,noc na lodi,výstup na jeden z ostrovů,návštěva jeskyně,odvoz na ostrov Cat Ba.cena 55US/1osoba.

Později jsme zjistili,že z Hanoje jsou tyto výlety mnohem levnější max.40US.Internet ve městě stojí 10kč/hodina.

15.12.2010. Ráno se valí voda ulicí.Tak silně prší.To bude výlet?Taxi v ceně výletu nás doveze do přístavu kde kotví pouze turistické lodě.Na veliké parkoviště přijíždí jeden bus za druhým v hanoje.Zorganizované to mají dobře. Už tam čekají průvodci a odvádšějí si turisty do lodí.Nás také nacpou k jedné skupince turistů.Džunky jsou pro 12 turistů.Stále prší.Hned se objevuje podnikavá vietnamka s pláštěnkama.Lodě vypadají hezky.V podpalubí jsou prostorné kajuty pro dva lidi se sprchou,WC,klima. To určitě nebudeme potřebovat.Je zima. NA střeše lodi jsou lehátka.Na první palubě dostáváme oběd a přípitek na uvítanou.NAše sestava je následující. Dva kluci z Anglie,mladý francouz s ruskou,jsou manželé,děedček z Japonska,opilý švýcar co pracuje příležitostně po celém světě,manželé pán z Austrálie a paní z Filipín a jejich dvě děti,kluk 13let a holčička 2 roky a poslední kluk a holka z Itálie.A my dva z ČR.Oběd nestál za nic.Maso se nedalo ukousnout,rýže tvrdá.Proplouváme mezi tisíci ostrůvky. Zátoku Ha Long na jihozápadě uzavírá ostrov Cat Ba a západním směrem se táhne v délce 120 km, celé území měří 1553 km2 a nachází se na něm 1969 ostrovů různých velikostí (989 má i své jméno). Ostrovy v zátoce Ha Long jsou převážně tvořeny vápencem a břidlicí a jsou staré zhruba 250 – 280 milionů let a v roce 2004 byly zapsány na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Na ostrovech je mnoho krasových jeskyní, jako např. Thien Cung (Nebeský palác), Dau Go, Sung Sot, Trinh Nu (Panna) a Tam Cung. Území zátoky je domovem velkému množství živočišných a rostlinných druhů, žijících ve zdejších mangrovových porostech, korálových koloniích a tropických lesích. Některé druhy jsou mimořádně vzácné a jinde než zde se nevyskytují. Přistáváme ja jednom ostrůvku a po schodech vystoupáme do obrovské jeskyně.Tady vidíme vietnamský nevkus a veliké krápníky jsou osvětleny barevnými světly. Vylezeme ven na druhou stranu a dole už je na dlouhém molu naše loď mezi desítkami dalších.Plujeme 2 hodiny mezi ostrovy další zastávka v rybářské vesnici na vodě. mají tady i hospodu,ale člověk si nemůže dát moc do nosu,aby nespadl do vody.Domky jsou na pontonech.Když chcete na návštěvu k sousedům musíte lodkou. ´V další zátoce nasedáme do kajaků a může si sami proplouvat mezi ostrůvky.Blíží se tma.Chtěli jsme proplout jednou jeskyní,ale kajak se tam nevešel.Nakonec jsme byli rádi,že se nezlomil. Loď na noc zakotví mezi ostrovy,můžeme se vykoupat,ale nikomu se moc nechce.Neprší,ale vane silný vítr.Po večeři vytáhne posádka karaoke sestavu a paří se do půlnoci. Alkohol teče na baru proudem.Švýcar má vlastní vodku a už je KO.Starý námořník vytáhne Bomg,trubku vlastní výroby a kýbl s vodou.Ukazuje jak se má pořádně zatáhnout do plic. Kolem půlnoci konec,je čas spánku.

16.12.2010. V 7 hodin snídaně.Tousty s vajíčkem.Dopoledne přesedáme na jinou loď.Naše se vrací do přístavu.Pokračujeme na ostrov Cat Ba. Přistupují další turisté.Slyšíme češtinu.Martin,studen z Prahy už cestuje z Malajsie.Na ostrov připlouváme v 10:30.Nasedneme do připravených autobusů. Musíme na druhou stranu ostrova do jediného města Cat Ba.Asi 30km. Vyhodili nás u hotelu kam se vrhli všichni turisté,cena 20Us.Jdeme asi ještě 1 kilometr a přímo na pobřeží je mnoho prázdných hotelů.Máme hotel za 6US/2osoby. Konečně celý den svítí slunce.

17.12.2010. Půjčíme si motorky a celý ostrov projedeme,na kajaku objíždíme malé ostrůvky,zkoušíme vydržet na plážích.Celých 20minut a musíme mít nějaký jiný pohyb. Našli jsme oblast lezení po útesech v místní cestovce.Cena loď,průvodce 100US na den.Jihočínské moře je teplé i v prosinci,příjemné plavání a padání do moře.V hotelu nabízeli kajaky za 10US.Přímo v přístavu od místních máme kajak za 5US. Po lezení na útesech odjíždíme navštívit jeskyně uprostřed ostrova. zaplatíme vstupné,dostaneme baterky a máme jít dolů sami.V některých místech svítí světlo žárovky,opět jsme úplně sami. Do hotelu se vracíme z druhé starny ostrova pozdě za tmy.Po cestě jedeme na motorkách a najednou vidím ve tmě před sebou šedou stěnu.Stála tam na silnici kráva.Zabrzdili jsme na poslední chvíli. ve městě jsou levné restaurace.Večeře kuře,nudle,zelenina,vajíčko + anansový šejk 60kč.

18.12.2010. Opuštíme ostrov.Bus nás odveze do malého přístavu směr město Haipong.Plujeme rychlou lodí 40minut.Máme lístek už z hotelu 190000d až do Hanoje. Bus nás vyhazuje na dálnici před Hanojí.Nasedáme do dodávky která nás odveze na autobusové nádraží MHD ve městě.Místní nám poradí bus č.3 jede do starého města v centru. Ve starém městě jsou desítky hotelů od 10 USD. Za 20 USD už dostanete velký pokoj s klimatizací, koupelnou a TV. Mnohé guesthousy nabízejí internet zdarma pro své hosty. Největší koncentrace individuálních turistů, hotelů a café je mezi Hang Bac a Hang Buom. Vybírejte si hotel podle hluku (uličky jsou rušné i v noci). Je zde dostatek restaurací s jídly v cenách od 20-60 000. Většina hotelů je plná.Máme hotel za 15US/2osoby. HANOJ je velkoměsto s bulváry lemovanými alejemi, francouzskou koloniální architekturou, orientálními chrámy a malebnými jezery, starými uličkami a tržišti. Navštívíme nejen historické památky jako je Pagoda jednoho sloupu, konfuciánský Chrám architektury z 11. stol., Želví svatyně na březích Jezera ukrytého meče či historická čtvrť řemeslníků a obchodníků založená ve 13. stol., ale i Ho Či Minovo mauzoleum,katedrála Sv. Josefa.

Část druhá.

19.12.2010. dnes jedeme na výlet k VOŇAVÉ PAGODĚ. Jak se dostaneme k velmi významnému poutnímu buddhistickému místu, ke komplexu buddhistických pagod v horách Vonných cest, vzdálených 60 kilometrů od Hanoje. Nakonec jsme využili služeb cestovní kanceláře, protože výlet k Voňavé pagodě v Hanoji nabízí na každém rohu. Cena 370 000 dongů = 370 Kč, ale zahrnovala služby průvodce, dopravu autobusem i na lodi, vstupy a oběd. Tak jsme do toho šli. Nevím, zda bychom něco ušetřili při individuální dopravě, určitě bychom,ale ztratili mnoho času.Už jsem zjistili,že individuální výlet do zátoky Halong Ba je mnohem dražší. Po dvou hodinách zběsilé jízdy jsme přijeli do vesnice Ben Yen, kde je velké turistické přístaviště na řece Yen. Po pomalu tekoucí řece se vydáváme na docela dlouhou plavbu a za lodivodku máme jednu silnou ženskou s párem asi dost vymakaných rukou. Rozpohybovat celou loď plnou břichatých zápaďáků (tedy až na nás :-)) proti proudu do hor, to musí být pořádný záběr. Ale ta příjemná žena na nás celou dobu cenila svoje zuby a vypadala docela spokojeně. Řeka se líně vinula mezi rýžovými poli s množstvím kamenných hrobů na břehu a brzy se vklínila mezi vápencové, romanticky rozeklané skály, které byly původně vidět na obzoru. Tu a tam jsme v rákosí zahlédli rybáře. Po půlhodině plavby zastavujeme u chrámu Trinh, kde máme krátkou pauzu k občerstvení a prohlídce této památky, u které se zastavují poutníci aby požádali ducha hor o ochranu při nadcházející pouti. Potom pokračujeme další hodinu plavby po řece plné leknínů až k dlouhému molu, které je jediným východištěm do Hor vonných cest. Vydáváme se po dlážděné cestě, kterou lemují pokroucené plumérie, k nedaleké pagodě Chua Thien Chu (Pagoda vedoucí do nebe), postavené na zalesněném úbočí vysoko nad řekou již v 2. polovině 15. století za vlády krále Lé Thánh Tông.Tady jsou malé stánky a restaurace.Máme zaplacený oběd. Rýže,maso,zelenina. Nahoru na kopec jedeme lanovkou, která nás za 40 000 dongů = 40 Kč dopravila nahoru za 10 minut. Zpáteční jízdenka stála 70 000 dongů, ale my jsme se rozhodli jít alespoň dolů po svých. Pagoda vůní je asi nejznámější severovietnamské poutní místo, které na tomto nepřístupném místě zřídil král Le Huy na konci 17. století. Dole jsme si tak akorát dali čaj a přiblížil se čas našeho návratu do Hanoje. Znovu se potvrdilo, že jsme dobře udělali a zájezd si takto koupili, protože jinak nevím, jak by se to dalo stihnout. Musím ještě dodat, že jsme nebyli nijak průvodcem omezováni, pouze nám dal instrukce, dopravil nás na místo, pak byl individuální program a návštěvy pagod a zase nás dopravil zpět. Večer jedeme na slavné hanojské vodní loutkové divadlo.Vyprodáno,ale máme štěstí a Martin to zvládne na jedničku.Lístek 600000d = 60kč.Sedíme v první řadě. Show, což je hodinové představení, kdy po vodě jezdí fantasticky sladěné a rozhýbané marionety za doprovodu živé muziky. Vodiči těch marionet nejsou vidět, protože jsou za zástěnou z rohoží po pás ve vodě.

20.12.2010. Ráno nasednme za řidiče motorek.Odvezou nás na bus nádraží směr městečko Sapa.Lístek lehátkovým busem stojí 180000d. Doprava:Hanoj -Lao Cai.Z Hanoje jede denně šest vlaků až do Lao Caie na vietnamsko – čínské hranici 340km. Odtud Vás dopraví taxi nebo autobus do Sapy přesně za hodinu. Po celé oblasti lze skvěle cestovat automobilem nebo na motorce a dojet až do Dien Bien Phu. Z Dien Bien Phu letí zpátky do Hanoje linka Vietnam Airlines jednou až dvakrát denně. Let trvá přesně jednu hodinu. Csta busem trvá stejně jako vlakem 9hodin.Po cestě opět vidíme vietnamské telenovely a zvuk je patřičně přidán.Aby řidič slyšel až od zadních sedadel.lehátka nejsou pro nás moc pohodlná. Vietnamci jsou malý.Máme nohy v uličce,jinaks e tam na lehátko nevejdeme.Do města Lao Cai přijíždíme v 19 hodin.Vyhazují nám batohy na zem a chtějí odjet.Dohadujeme se,ale moc nám to nejde.Neumí anglicky. Ukazujeme lístky Hanoj-Sapa.ještě nám zbývá 38km do hor.Marně.kolemjdoucí vietnamec nás uslyší a zastaví se.Umí anglicky.Hurá.Stojíme v autobusu,aby neujel nám.Nakonec kdosi přichází,že máme jít za ním.zařídí odvoz. opět dohadování ceny.proč máme platit,když máme lístek až do Sapa?Jedeme jeppem.Ještě jsme doplatili 20000d = 20kč. V Sapa najdeme hotel za 6US/2osoby. Sapa je hornatá oblast v provincii Lao Cai,ležící ve výšce 1600m.Sapa má mnoho přírodních krás, například horu Ham Rong (Dračí čelist), stříbrný vodopád, ratanový most, bambusový háj a jeskyni Ta Phin,nejvyšší horu Indočíny Fancipan 3143m.

21.12.2010.Ráno je hustá mlha.Oblečeme si veškeré oblečení.Je chladno.v turistických informacích zjišťujipodmínky pro trek an nejvyšší horu Indočíny. 2denní trek s průvodcem,nosiči,vč.jídla a spacáků 55US/1 osoba.jednodenní výstup 40US,ale podmínkou je více osob.Když jsem sám tak je cena 190US. Velmi zajímavé je pro návštěvníky i pozorovat příslušníky nejrůznějších etnických menšin jako Tay, Hmong, Dao, Thai, Lao, Khang, Muong, nebo Cao Lan. Ti sem přicházejí vyměnit zboží a své výrobky.

22.12.2010. Půjčíme si motorky v hotelu,24hodin/4US.Jedeme navštívit vodopád Tác-Bác.Po cestě si koupíme rukavice. Asi 250vysoký vodopád je v mlze.Jedeme až do sedla odkud začíná trek na fancipan.Viditelnost 50 metrů.Jedeme po nějaké silnici,zkoušíme kam až lze dojet.Míjíme kluky kteří jdou ze školy.Ke každému z nás si sednou dva kluci a pokračujeme. V první vesnici kluci vystoupí.Klesáme do údolí,místy jsou sesuvy půdy přes silnici.Míjíme dřevěné chýše,rýžová políčka jsou prázdná.Je zima.Místní nosí na zádech dříví z lesa. večer se vracíme do hotelu celý promočení.

23.12.2010. Zjištuji počasí na netu.Stále déšť.Přesto se rozhodnu pro výstup na Fancipan.Zítra na Štědrý den.Dostávám nabídku v hotelu.Za 70US mě tam kluk z recepce vezme. Martin se lečí na pokoji.Chodím uličkami městečka,občas prší.Snad bude zítra lépe?? 24.12.2010. Dnes je Štědrý den.ráno v 7 hodin odjíždíme na motorce do sedla.tam koupíme povolení a vzhůruna kopec.Na cestu mám jeden tonic v plechovce,jednu tyčinku mars a tři mandarinky. začíná svítit slunce.Můj průvodce z hotelu má rifle a tenisky.Sapa leží v mracích dole pod náma.Vrchol hory je v mracích.Cesta vede džunglí,přes kořeny stromů,několikrát překračujeme potok.Můj průvodce nasadil rychlé tempo,ale po hodině zpomaluje. zaptám se zda nevadí když půjdu svým tempem a někde na něj počkám.Souhlasí.Občas něco vyfotím a zatím mě dojde.ve výšce 2700m je výškový tábor.Míjím dvě skupiny turistů s průvodci. Občas musíme přelézat padlé stromy,několik míst je vyjištěno lanem a betonovým zábradlím.ve 3000m fouká silný vítr.Skoro až na vrchol vede cesta prosekána slabými bambusy.Posledních asi 200m je cesta bahnitá.na vrcholu si dám svačinku a čekám 40minut než přijde průvodce. Nestačím se divit,co vše táhnul nahoru.Řekl jsem jim v hotelu,že nechci žádné jídlo.Přesto vytáhl vajíčka,sýr,konzervu,okurku,salám,veku,jablka,pomeranč. Mezitím přicházejí ostatní skupiny.Vrcholové foto a hurá dolů.Na hotel se vracíme v 17 hodin.Máme domluvenou společnou večeři s celou rodinou,majiteli hotelu. připravili kousky kachny,sušené maso,játra,závitky,zeleninu s rýží,salát,šíleně pálivé omáčky.Včera jsme pro všechny nakoupili dárky.

25.12.2010. Ráno máme připravéné skůtry.Martin už je zdráv.Dnes budeme objevovat vesnice v horách u čínských hranic.Celý den jsme projezdili v horách. Navštívíme vesničky kmene Hmongů,přes zákaz projedeme na motorkách i vesničky kam turisté nejezdí,po úbočích hor jsou prázdná rýžová políčka. Večer začíná pršet.

26.12.2010. V 7:45 přijíždí dodávka,odjíždíme k hranicím Laosu.Máme zakoupené lístky z hotelu 12US/os.Dodávka je plná,pouze jeden turista z Dánska. Večer vystoupíme ve městě Diem Bien Phú.Na zdejším kopci slavný Ho Chi Min přemohl Francouze v květnu 1954 a vyhlásil nezávislý Vietnam .Nacházíme nejhorší hotel(5US/2osoby),přímo u nádraží,ale jsme unaveni z celodenní jízdy přes hory.Spíme oblečeni,tak se bojíme celého pokoje. A to jsme již zažili hodně šílených a špinavých hotelů v celém světě.

27.12.2010.Ráno odjezd na Laoské hranice,lístek 88000d.Bus jede až do první laoské vesnice.30km jedeme 4hodiny.O tomto hr. přechodu není nikde zmínka,pouze v roce 2008 jej překročili dva češi.To je výzva!Vše bez potíží, autobus jede na hranice a ještě pokračuje přes hranice do první velké vesnice v Laosu.Na hranice přijíždíme v 9:30.Vietnamská hranice bez potíží.

6.1.2011. Hraniční přejezd z Laosu do Vietnamu je vysoko v horách.Po několika hodinách vyjedeme z hor a v prvním městě končíme. Ani nemáme lístek,vzali si je ještě na autobusovém nádraží v Laosu.Ale nikomu to nevadí. Jen se zeptají kam jedeme a přesedáme do jiného autobusu.Za dvě hodiny jsme v miliónovém městě Vinh.Chtějí nás vyhodit kdesi v centru na hlavní ulici. Nedáme se,chceme na hlavní bus.nádraží.Všichni vystoupili.My sedíme dále.Řidič i pomocníci neumí anglicky.Pokyvují hlavou.Uvidíme kam dojedeme. Zastavují v malé úzké uličce bez osvětlení.Tak to bude náš konec!Ne.Už chápeme.Tahají z tajných míst v kufru cigarety a pivo pašované z Laosu. Potom pokračujeme až na bus nádraží v 18 hodin jsme na místě.Lehátkový autobus do města Hue nám odjíždí ve 21:00,cena lístku 180.000Dongů = 180kč.Opět máme štěstí.Máme dvě hodiny čas.Zajdeme do místní retaurace,spíše kafé bar. Nikde nemůžeme najít restuaraci v okolí bus nádraží.Ale v baru nám slibují,že nudlová polévka bude – klasika,co jiného. Za 10 minut ji přinesou.Kam pro ni běželi do vedlejší ulice nás nezajímá,hlavně že nás zahřeje.Venku leje.Mám jen sandále je docela zima. Jedeme celou noc,přes nohy pobíhají šváby. Sledujeme TV,vietnamské televarieté nebo pouštějí čínské filmy jak chuďas ke štěstí přišel?Pouští dost hlasitě zvuk,zřejmě chce slyšet řidič až od zadních sedadel. Navíc jako vždy ve všech autobusech mají klimatizaci na maximum což je 16°C.Po 24 hodinách na cestách jsme u cíle.

7.1.2011. Přijíždíme do města Hue v 5 hodin ráno. Počasí se bohužel přes noc nijak moc nezměnilo.Stále prší.Okamžitě se rozhodujeme.Pojedeme dále.Do města Da Nang vzdáleného dalších 108km,lístek 40.000dongů. Autobus odjíždí okamžitě,dobíháme jej. Da Nang je hlavní přístav na jihu centrálního pobřeží Jihočínského moře, leží 764 jižně od Hanoje a 964 kilometrů severně od Sajgonu (Ho Či Minova Města) a je jedním z 5 samostatných magistrátních měst ve Vietnamu. Právě zde se v koloniální budově z roku 1916, schované v zahradě plné plumérií, nachází největší sbírka čamského umění na světě, soustředěná ve vyhlášeném Čamském muzeu (vstupné 30 000 dongů, 30 Kč). Tuto expozici začali již v polovině 19. století shromažďovat francouzští archeologové při objevování svatyní a chrámů mocných čamských měst a rozrůstá se dodnes. V expozici převládají honosné, většinou vážně až přísně působící, terakotové nebo pískovcové sochy. To bude správné místo bez turistů.Najít levný hotel nebylo lehlé.Měli jsme nějaké informace z netu, ale tyto hotely již neexistují.Z bus nádraží jedeme taxíkem(nic jiného zde není) do centra 80.000dongů/2 osoby. Procházíme několik čtvrtí,hotely nikde.Máme sebou LP a tam jsou adresy.Bohužel není aktualizován.Došli jsme do ulice dle LP a hotel už 5 let neexistuje!!! Hledáme sami na vlastní pěst a máme hotel kde neumí anglicky s jedním nájemníkem na pokoji,cena 10US/2 osoby.Šváb velký 7cm. Nevadí nám,bydlel tady před námi,necháváme mu každý večer nějaké drobečky.Přelidněné město,nikdo si nás nevšímá.Potíž nastává ve chvíli kdy máme hlad. Ráno okolo 8 hodiny na ulici dostanete nudlovou polévku se zeleninou a celý den nic,jen občas zahlédneme paní která sedí na malé palstové židličce(pro děti) a má pouze jeden vařič.Nabízí omeletu.Také toho občas využijeme,ale turisté jsou známí jedlíci.To nám žaludky neutiší. Večer se opět otevírají malé restaurace a nabízejí rýži na 10 způsobů. Půjčíme si motorky.je 13 hodin,neprší,jen zatažená obloha.Město jsme si vybrali jako výchozí bod pro cestování po okolí,navíc má dlouhé pláže s bílím pískem. Ve městě je muzeum kde se nalézá největší sbírka z doby Chamské říše.Vstup 30.000dg.Na cestě zpět navštívíme internet.Jedinnej v okolí,10.000dg/hodina. Místní mládež paří on-line hry.V celé ulici jsou označení a názvy pouze ve vietnamštině.V místní tržnici nakoupíme bombóny dle váhy 30.000dg.Opět prší. Vedle hotelu se večer otevírá místní kino a těsně vedle chodu je už otevřena malá restaurace. Konečně večeře,rýže,kuře,zelenina.Co jiného???

8.1.2011. Ráno nám není dobře.Asi včerejší slazené mléko,nebo jídlo z ulice?Ranní omeletka?Zkrátka jen ležíme a sledujeme HBO.Pohled ven -zataženo.Odcházíme z hotelu až odpoledne. Na tržnici koupíme obrovské jablko,jsou drahá 1ks 15.000dg =15kč.jdeme objevovat město.Míjíme moderní stadión,divadlo a na jedné hlavní ulici zázrak. Několikapodlažní supermoderní obchoďák.To sand není možné?martine štípni mě.Au.Uvnitř nalézáme v horních patrech restaurace.KFC -menu 59.000dg,vedle dělají kebab 12.000dg, výbornej,párky,jedem kus 8000dg,také dobrota. Dále supermarket – TESCO.Tak tady neumřeme hlady!To byl uspěšnej den.Mňam.

9.1.2011. Ráno jdmeme najít půjčovnu motorek.Už víme jak se píše vietnamsky půjčovna motorek.U jednoho hotelu nám nabízejí půjčení motorek. Musíme čekat na majitele půjčovny.Přivezou staré plechovky.To si nechte. Majitel nás odveze k jinému hotelu.Dostáváme – Yamahy 2dny/30US/2 osoby.odjíždíme hned z města.jedeme najít oblast My Son,komplex památek Chamské říše asi 80km od města Da Nang.Je stále zataženo.Jedem při pobřeží,míjíme Non Nuoc (Mramorové hory).Litr benzínu (92oktanů) stojí ve Vietnamu 16.400dg = 16kč. Čamské město My Son[čti Mý Šón],je zapsané na seznam památek UNESCO. Zbytky kultovního místa leží v rozlehlé proláklině uprostřed džunglí porostlých kopců, mezi nimiž se do nejvyšší výšky tyčí hora zvaná Kočičí zub. Donedávna bylo celé okolí zarostlé bujnou vegetací, která po odstranění vydala na odiv zbytky několika starých čamských staveb, ze kterých je naprosto zřetelně dodnes cítit atmosféra jejich pomalu prchajícího majestátu. Jednotlivé okrsky archeologové rozdělili do několika skupin, označených písmeny.Vstupné 60.000dongů.Prohlídku začínáme v okrsku C. Komplex stavem této skupiny byl od zbytku areálu oddělen zdí a uprostřed se dobře zachovala krásná, centrálně umístěná svatyně (kalan), z které pochází socha Šivy – dnes v muzeu v Da Nangu. Ostatní sochy bohů zde byly naštěstí zanechány a stojí v rozestupu podél stěn a zachovala se i bohatě zdobená římsa nad hlavním vstupem. Asi nejvýznamnější z dochovaných okrsků je sousední B, které archeologové považují za duchovní středisko celého My Son. Z centrálně umístěné svatyně (kalanu), zasvěcené božskému panovníkovi Bhadresvarovi, se dodnes bohužel zachovaly pouze obvodové zdi a zajímavý lingam (foto vlevo) uprostřed. Tuto svatyni nechal vystavět v 11. století král Harivarman IV. Sousední areál označený D zahrnuje dva dlouhé meditační chrámy s okny (mandapy), ve kterých jsou vystaveny některé drobné architektonické detaily nalezené v My Son. Mezi oběma mandapamy je tzv. nádvoří stél, kde se povaluje mnoho desek popsaných sanskrtem. Na druhé straně malé bystřiny, přes kterou vede dřevěný můstek, se nacházejí pouze skromné zbytky kdysi krásného kalanu skupiny A, zničeného bohužel americkým bombardováním za vietnamské války. Ještě jsme si prohlédli malé zbytky kalanů skupin v okrscích G a H. Rozhodně ale stojí za to My Son navštívit, aby si návštěvník Vietnamu mohl udělat alespoň letmou představu o kultuře Čamského království, které na 14 století dominovalo celému střednímu Vietnamu. Dále pokračujeme po hlavní silnici spojující města Hanoj – Saigon.Po 15km odbočíme do města Hoi An.památka UNESCO. Hrozně mile na nás zapůsobily malé obchodnické domy a velice příjemná promenáda podél řeky s přístavem. Jediná škoda je, že ulice zde mají skutečně v dezolátním stavu, což je velká škoda. Ani domy nevynikají žádnou mimořádnou údržbou, až na pár pro turisty otevřených muzeí. Zaparkujeme u známémého Cau Nhat Ban (Japonský most), což je asi nejznámější památka města. Most byl přes bahnitý přítok řeky Thu Bon postaven již někdy v polovině 16. století. Podle místní tradice byl most postaven poté, co Japonsko postihlo několik zničujících zemětřesení, a tamější věštci to vyložili tak, že za zemětřesení může obr, jehož srdce je právě v Hoj An. Uprostřed mostu je pak nad vodou zavěšen malý chrám zasvěcený taoistickému bohu Tran Vo Bad Deovi (Císaři Severu), ochránci námořníků. Za 75 000 dongů (75 Kč) si koupíte vstupenku do 6 památek, které může během tří dnů dle vlastního výběru navštívit. Obchodnický dům Tan Ky na ulici Nguyen Thai Hoc čp. 101, který je nádhernou ukázkou skvěle zachovaného dvouposchoďového víceúčelového obchodnického domu z konce 18. století. Dům Quan Thang na ulici Tran Phu čp. 77. Jednopatrová stavba s obchodními prostorami v přízemí, kterou si nechal na počátku 18. století postavit movitý čínský kapitán, později sloužil jako lékárna. Hned naproti přes ulici je muzeum obchodu s keramikou, které sídlí v domě čp. 80, který je sám o sobě také tradiční ukázkou dřevěných rezidenčních staveb města. Nedaleko na stejné ulici se nedal přehlédnout Čínský obecní dům Phuoc Kien, čp. 46. Jedná se o patřičně okázalou a impozantní stavbu s nápadnou bránou završenou trojitou klenbou od poslední přestavby v roce 1970. Obecní dům Hai Nam naproti tržišti. Ten založila skupina čínských usedlíků z oblasti Hai Nam a vyniká především díky silně zlacenému oltáři. Krejčovské dílny YALI na ulici Nguyen Thai Hoc, kde si lze objednat ušití obleku na míru a to do druhého dne. Ovšem – vezte se odsud s oblekem v batohu. Přes ulici je dům rodiny Đinh Ngoc čp. 58. Rodina se zabývá v Hoj An výrobou vodních loutek již více než 150 let poté, co si tuto tradici přinesli jejich předkové ze severního Vietnamu. Martin si kupuje jeden z místních velmi oblíbených lampionů.Na nábřeží vidíme atrapy starých lodí.hend k nám připlouvá člun.nechcete se projet? Děkujeme nechceme.za městem 5km jsou palmové háje s plážemi. Vracíme se do města Da Nang večer.

10.1.2011. Ráno v 9 hodin vyjíždíme z města.Jedeme podél bílých pláží na pobřeží.Zastavíme se a pozorujeme rozbouřené moře.Pláž je dlouhá asi 5km.Při pobřeží jedeme po silnici s šeti pruhy po stranách osázeny palmy a široké dlážděné chodníky. Místy se rozpadají.Je vidět,že pláž má slávu už dávno za sebou.Začíná slabě pršet.Na konci pláže se silnice mění v úzkou malou silničku. Dnešní cíl našeho výletu na motorkách je slavné město Hue. Stoupáme do velikého kopce do průsmyku.Viditelnost nula.Hue je vzdáleno 108km.Jedeme dvě hodiny.Poslední hodina jízdy bala utrpením. Začalo silně pršet a déšť bodá do očí.Bohužel místní přilby nemají štít proti dešti.nemáme ani brýle.Musel jsem se neustále dívat pod sebe a jen na zlomek vteřiny jsem se podíval před sebe na Martina. Martin si jízdu užívá.Déšť mu nevadí.Je to drsńák,já bábovka.do měst přijíždíme celý promočení.Objevíme banku pro výběr peněz,sedneme si v restauraci čekáme až trochu pookřejeme. potom odpoledne jdeme do pevnosti.

HUÉ je na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hué leží ve středním Vietnamu a je hlavním městem provincie Hue. Ve městě, které leží na Voňavé řece, dnes žije přes 300 000 obyvatel a od počátku 19. století až do konce druhé světové války bylo sídelním městem poslední vietnamské královské dynastie Nguyen. za prvním obranným valem necháváme na parkovišti motorky 3000dg. Prohlídka památky (vstupné 55 000 dongů). Hradbami jsme prošli bránou Ngan v sousedství Cot Co (Vlajkové věže), zvané též Ky Dai (Císařův rytíř). Hned za bránou jsme si v přístřešku prohlédli devět posvátných děl ulitých na počátku 19. století a čekáme zda přestane pršet? Za promenádním náměstím se již rýsovaly mohutné hradby s bránou Ngo Mon (Měsíční bránou). Měsíční bránu nechal v roce 1833 postavit císař Minh Mang. . Na vrcholu brány pak stojí nádherný pavilon Strážní věž pěti fénixů. Za bránou Ngo Mon jsou dvě symetrická lotosová jezírka se sochami kilinů, mýtických zvířat, která se podle legendy živila ranní rosou a byla strážci klidu a míru. Hned za nimi se otevírá Nádvoří velkých pozdravů, kde se shromažďovali císařovi mandaríni, a kterému dominuje nejkrásnější stavba nejen v Císařském městě, ale v celém Hué, palác Thai Hoa (Palác nejvyššího souladu). V tomto překrásně vyzdobeném paláci z roku 1805 jsme si prohlédli císařský trůn uprostřed sálu, ve kterém se konaly korunovace panovníků, oslavy jejich narozenin a kde byly přijímáni zahraniční vyslanci. Za palácem Thai Hoa se rozkládá uzavřená část celého Císařského města – Zakázané purpurové město, vyhrazené pro obytné paláce, pokoje císařových lékařů a obydlí panovníkových konkubín. Pravý a Levý dům po stranách nádvoří, kde se připravovali mandaríni na přijetí u císaře. Při cestě zpět do města Da nang,zastavíme na pláži a hurá,utíkají dva bílé zadky do jihočínského moře.Dvoumetrové vlny si s námi pohrávají a vyhazují nás na břeh. Už je tma,chceme ještě navštívit obchoďák abychom si nakoupili nějaké zásoby na zítřejší den.Odjezd do Saigonu.

11.1.2011. Ráno zaplatíme hotel 4 noci/2 osoby = 800.000dg.Venku mávneme na taxi.Taxíků jezdí mnoho,ale řidiči neumí anglicky.Tak to je problém. Potřebujeme odvézt na bus nádraží a oni netuší kam chceme?ještěže na ulici jsou lidé,jeden muž umí anglicky.Domluvíme cenu 60.000dg a jedeme. To je překvapení,zastavujeme u vlakového nádraží!!!Ukazujeme na projíždějící autobusy.Tam chceme -Bus terminál,chápeš????.Pokračujeme. Na bus nádraží koupíme lístek za 200.000dg a ujišťujeme se,že je lehátkový.V pokladně tvrdí ano. Jdeme k autobusu a vidíme obyčený bus.Kde má lehátka???Jdeme zět a dohadujeme se.Dejte nám zpět peníze.Jen tři metry vedle je jiná společnost a má lehátkové autobusy. Cena je vyšší 350.000dg,ale to pohodlí. Navíc je v ceně večeře a snídaně.Odjíždíme ve 14 hodin.Čeká nás 950km asi 20 hodin cesty.V autobusu si najdeme místa dole.Řidič ukazuje nahoru a vybírí sám místa.Díky nechceme. Hádáme se.Odchází aby přivedl pokladní.ta ukazuje místa nahoře.Neee!!!Chtěli jsme místa dole,sdělili nám,že to není problém.jsme dole a nikdo s náma nehne.přeci jen jsou vietnamčíci menšího vzrůstu. Chvíli postávají a potom rezignují.Naše malé vítězství.To že jsou vietnamci vykukové a nechajíé si za vše zaplatit známe i u nás doma.Když jsme přišli k autobusu,seděli před stánkem u busu řidiči. Hned se kamarádí a jestli nechceme pivo.Martin souhlasí.Ještě jedno??Když přijde muž ze stánku a chce zaplatit řidiči ukazují na Martina.Zaplať.To se,ale šeredně zpletli. Jet lehátkovým autobusem je také zážitek.Nejen,že jsou malá lehátka a máme nohy do úzké uličky,večer začínají běhat přes nohy švábi. Malý tvorečkové šimrají.Během 10 minut shlédneme americké filmy vždy jen začátek a potom dlouho do noci je v TV vietnamský kabaret a završí to čínský film „jak chudák ke štěstí přišel“ v karetních hrách kdy silou myšlenky změnil soupeřovi karty. v noci okolo 23hodiny zastavujeme.je čas večeře.V celém autobuse se chodí bez bot.Při vystupování z busu dostáváme pantofle. Veliká restaurace je pod přístřeškem,dlážděná podlaha.Chodí se bez bot.Vyberou nám stoly určené pro náš autobus.Už nosí na stůl.Rýže,zelenina,ryba,kuře,pálivé omáčky,omeleta,polévka s bramborem, nakonec banány.Potom jedeme dále.

12.1.2011. Naproti mě polehává staroušek a s pravidelnou přesností 30 minut chodí na WC.Občas si hlasitě uleví do igelitového pytlíku. Ráno v 7 hodin zastavuje bus na snídani.Opět jako včera v noci dostáváme pantofle.Obrovská mísa s nudlovou polévkou a zeleninou. Jako každé ráno vietnamská snídaně.zkoušel jsem ukousnout maso v polévce.bez úspěchu.A není to žvýkačka???Spořádáme půlku polévky,více po ráno nemůžeme. Do Saigonu přijíždíme po 20 hodinách jízdy v 9 hodin ráno.Hned na nás pokřikují řidiči motorek.mají stejnokroje,šedivé košile.Odvoz do centra 30.000dg,taxi nabízí 120.000dg.Nechceme.zkrátka jsme už dost dlouho ve Vietnamu,abychom věděli,že někde jede MHD.Po chvilce pátrání máme jet busem č.26 až na konečnou.cena lístku 4000dg.Centrum je vzdálené asi 10km. Autobus MHD je velice starej,ale přesto má uvnitř klima a Tv. V centru Saigonu je mnoho levných hotelů. Máme pokoj 11US/2 osoby,klima s koupelnou a internet zdarma.Po sprše odcházíme.Musíme najít thajskou ambasádu. Půjčíme si skůtry 2dny/180.000dg,opět nikdo nechtěl vidět řidičák.Podle gps navigace nalézáme Thajskou ambasádu.Vízum máme do druhého dne,chtěli vidět zda máme 600US pro vstup do země. To nemáme,ale postačí kopie platební karty. Shlédneme katedráluNotre Dame z červených cihel a objevujeme českou pivnici HOA VIEN na adrese:Mac Dinh Chi 30. Konečně české bramboráčky 62.000dg,hranolky a smažený sýr 91.000dg.Plzeňské pivo stojí 48.000dg. Od vedlejšího stolu nám vietnamští bussinesmani neustále nabízejí plzeňské pivo.Nic se nemá přehánět,jsme tady na skůtrech. Míjíme ne příliš hezkou pagodu Xa-loi.

15.1.2011. Ráno v 7:45 si nás vyzvedne člověk z autobusu. Odjíždíme v 8:00 na hranice s Kambodžou.V autobusu nám tvrdí,že nebude čas zajistit si vízum sami. Máme zaplatit 25US a nebudeme muset vystoupit z autobusu.Nic platit nebudeme.Ono to nějak půjde.A skutečně.Na hranicích si kupujeme vízum do Kambodže za 20US. Jaké překvapení když musí všichni vystoupit z autobusu a projít odbavením.Takže v autobusu obrali o 5US,každého.Loučíme se s Vietnamem.

http://horolezec.com/Cestovani/Indochina_2011/Vietnam/index.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .