0
0

Praktické informace

17.11.2005 – 12.12.2005

eníze

Jednu polovinu peněz na celý měsíc jsme měli v amerických dolarech a druhou v cestovních šecích American Express. S obojím nebyl žádný problém. Nikde jsme neplatili žádný poplatek za směnu. Nejlepší kurzy jsou na letišti v Mexico City ve směnárnách. V dalších městech jsme ale měnili vždycky v bankách, kde to bylo výrazně lepší než ve směnárnách (např. HSBC). Zejména na Yucatánu jsme měli problém v bance vyměnit peníze po 15. hodině. Příště bych se vyhnul Banco Azteca, kde odmítli větší jak 50USD bankovky a snímali nám otisky prstů.

Doprava

Autobusová doprava je v Mexiku na velmi slušné úrovni a navíc není nijak drahá (v porovnání s Evropou). Autobusová nádraží 1. třídy jsou až na výjimky špičková, nesrovnatelně lepší než v Česku. S 2. třídou je to však už horší, ale i tak pohoda. Teda až na Oaxacu, to je děs.

Pokud to šlo, tak jsme jezdili 1. třídou. Autobusy jsou moderní, prostorné (nesrovnatelně víc než evropské), čisté, voňavé. Jezdí se víceméně načas a s minimem zastávek. Kupujete si místenky v předprodeji. Zavazadla jsou na lístky a vydává je zřízenec. Pouští se filmy ve španělštině. A je v nich krutá zima od klimatizace.

Na kratší vzdálenosti a nebo tam, kde to líp nevycházelo, jsme pak párkrát využili 2. třídu. Lístky jsou asi o polovinu levnější, věci si vykládáte/nakládáte sami, autobusy jsou starší, ale slušné a klimatizace funguje taky na plný výkon. Můžete nastoupit a vystoupit kde chcete. Lístek je možné koupit u řidiče (mimo nádraží). Mají také pevný jízdní řád.

Párkrát jsme museli použít sběrných aut – colectivo. Jsou to dodávky typu Tranzit se sedadly. Samozřejmě s klimatizací. Platí se až při výstupu a cena je trošku vyšší než autobusem 2. třídy, ale je to rychlejší a většinou jezdí právě tam, kde autobusy ne. Ve startovacím bodě se čeká, až se auto zaplní určitým počtem lidí. Naháněči si vás najdou v podstatě sami anebo je z dálky určitě uslyšíte.

Protože jsou nádraží většinou na okraji měst, museli jsme používat městskou dopravu. Používají staré, hlučné, rozvrzané autobusy. Tady se platí přímo řidiči, za cenu 2-6MXP můžete jet jak daleko chcete, respektive potřebujete. Zastaví kdekoli, i když mají v některých městech vyznačené zastávky. Trošku je problém najít ten nejvhodnější bus, protože podle místních názvů na předním skle se orientovat většinou nedá, ale vždycky jsme se nějak domluvili. Samostatnou kapitolou je metro v hlavním městě, ale vzhledem ke stejným principům jako kdekoli jinde na světě vlastně není co psát. My jsme žádný problém neměli.

Vstupné

Oba dva jsme „normální“ dospělí, takže jsme nikde neměli nárok na sebemenší slevu. Navíc jsme cestovali sami, tudíž jsme často museli čekat na další zájemce o stejnou atrakci (výlety na lodích, colectivos, …) a jakékoli smlouvání nepřicházelo v úvahu. Stejně, s naší španělštinou… 😉

Stravování

Mexická kuchyně je fantastická! Škoda, že se u nás asi nikdy neprosadí některé jejich prvky. Například tortilly jako hlavní složka jídla, různé druhy salsy jako doplněk nebo nachos s guacamole nebo jinou omáčkou jako standardní předkrm v restauracích. To jsou věci, které mohou být běžné všude na světě. To, že v Mexiku roste spousta druhů tropického ovoce určeného na lisování pravých ovocných šťáv, asi těžko u nás nahradíme. Naštěstí ani jednomu z nás nevadí maso, protože to je v drtivé většině součástí různých jídel.

Mexiko je národ posedlý pouličním stravováním. Na každém kroku narazíte na nějakého prodejce s něčím k snědku – sladkým, pálivým, teplým, studeným, … Na ulicích je to velmi levné 10-20MXP za něco do ruky, ale obecně lze říct, že úroveň hygieny je více než slabá. Proto jsme se těmto jídlům vyhýbali. Místo toho jsme si vybírali restaurace, které nepůsobili ani příliš honosně ani příliš zanedbaně. Levnější jídla jsou v cenách 25 – 50MXP (quesadillas s masem, tacos s masem, enchiladas, pollo, bisteck, ryby). Pokud nejsou tortilly přímo součástí jídla, tak je vždycky dostanete na misce nahřáté a zabalené do látkového ubrousku. V některých městech nabízeli i menu, které se skládalo z polévky, jídla a zákusku (40-50MXP). Mexičané hodně chodí do restaurací i na snídaně, kde za 20-30MXP dostanete vajíčka na několik různých způsobů, nebo ovocné mísy nebo sladké palačinky, … Vždycky bylo z čeho vybírat.

Pivo mají všude lahvové, ve třetinkách, za 10-20MXP. Radši než to jsme si za stejnou cenu dávali fantastické šťávy z ovoce (pomeranč, různé melouny, guayaba, ananas, …), které u nás asi těžko dostanete. Nejvýhodnější bylo na mnoha místech objednání džbánku ovocné šťávy ředěné vodou (jarra, vaso). Často jsme si dávali i nějaké long drinks (margarita, piňa colada, tequila sunrise, …) v ceně do 40MXP.

Sumasumárum jsme si myslím docela užívali. Já jsme zhubl, ale Katka přibrala :o) Většinou jsme měli dvě jídla denně v restauracích (snídaně a večeře). Když jsme věděli, že na snídani nebude čas, sháněli jsme dopředu pečivo a ovoce. Někdy byl s pečivem docela problém, protože v běžných obchodech s potravinami ho neprodávají. A ne vždycky jsme na pekárnu hned natrefili. Seženete zejména sladké pečivo. Ovoce prodávají buď krájené na ulicích nebo na tržnicích ve velkém a je velmi levné. Tak například…

sladké pečivo (buchty, koláče, …) 2-10

jogurt 4

balená voda 5l 15

balená voda 1.5l 10

rajčata, mandarinky, banány (kg) 5-10

tacos con pollo (jednoduché teplé jídlo s kuřecím masem) 25

quesadillas (jednoduché torilly se sýrem) 20

huevos rancheros (pikantní míchaná vajíčka) 25

pomerančová šťáva 0.5l (na ulici, v restauraci) 10-20

pivo v láhvi (v restauraci) 10-20

tequila, 100% agave 0.7l od 100

Počasí

Nezmokli jsme za ten měsíc ani jednou. Párkrát jsme v noci slyšeli, že prší, ale přes den nic. Rozednívalo se v tuto roční dobu kolem 6 ráno a tma přicházela mezi 17. (na Yucatánu) a 18. (v Oaxace). Teploty se značně lišily podle místa. V Ciudadu de México bylo přes den příjemných 20-25 stupňů, stejně tak ve Oaxace. V Mazunte bylo pořádný horko, třicítky, a vlhko. Pak jsme pěkně vykosli v San Cristóbalu, kde šly teploty v noci slušně nízko, ale do bodu mrazu i tak měly pořád daleko. No a od Palenque až do Cancúnu už to byly zas tropy.

Ostatní

Anglicky se moc nikde nedomluvíte. Snad jen na letištích a pak samozřejmě na Yucatánu (Tulum, Cancún). Aspoň trochu umět španělsky je myslím víc než nutné. Pokud nenastane nějaký problém, tak si vystačíte s pár lekcemi. Ale není to ideální. Bez španělštiny si podobně jako my moc s nikým nepopovídáte, i když příležitostí určitě byla řada.

Internet je všude a většinou je velmi levný (5-15MXP na hodinu).

Záchody jsou skoro všude placené, občas na nádražích 1. třídy byly zdarma. Tam kde jsou placené (2-3MXP) to je ale téměř záruka, že jsou čisté.

Nechali jsme se naočkovat proti žloutence „A“ a břišnímu tyfu. Brali jsme Delagil proti malárii z prevenčních důvodů. Neměli jsme vůbec žádný zdravotní ani „střevní“ problém.

Jako průvodce jsme měli český překlad Lonely Planet z roku 2003. Až na pár věcí to sedělo a skutečně se vyplatil. Co nesedělo: ceny do řady atrakcí byly většinou až dvakrát vyšší, přemístěné nádraží v Campeche, zmatky v Tehuacánu, z Pochutly jezdí colectivo do Mazunte, … nic víc mě už nenapadá.

Úspěšně jsem používal redukci na americký typ zásuvky od Hamy. Naštěstí oba naše foťáky mají nabíječky akumulátorů i na nižší americké napětí, takže nebyl problém. I když jsem měl takový divný pocit, že baterky vydržely mnohem méně, než u nás (je to možný???).

Bezpečnost

Během celého našeho putování po jižním Mexiku se nám vůbec nic nestalo, nic se nám „neztratilo“, nikdo nás nepřepadl ani neohrožoval. Fakt je, že jsme se pohybovali v podstatě výhradně za světla, na žádný noční tahy jsme nevyráželi a snažili jsme se být pozorní a nebudit pozornost drahými věcmi. A nejezdlili jsme taxíkama. Jednou jsem dokonce zapomněl klíčky od baťohu na pokoji a zrovna ten den jsem nechal zcela výjimečně i všechny peníze právě v tom „zamčeném“ baťohu…a dopadlo to dobře. Nic se neztratilo.

http://alfx.net/scripts/photopage.php3?dir=2005_mexiko&xmlfilename=mexiko8.xml&showText=true&displayPage=last

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .