0
0

Čtyři tisíce ostrovů – Si Phan Don

27.05.2011 16:26

Mekong je obrovská řeka a v Laosu v místech blízko kambodžské hranice se rozlévá a vytváří ostrovní krajinu známou pod názvem Čtyři tisíce ostrovů v laoštině Si Phan Don.

Ale pěkně popořádku jak jsme se sem dostali. Z kambodžského města Kratie, kde jsme pozorovali delfíny a užívali si vyjížděk kolem Mekongu na kolech, jsme ranní dodávkou vyjeli směr laoská hranice. Jak lehce se to píše, ale skutečnost je trošičku složitější. Už jenom systém, jak se tu nakupují jízdenky. Zajdete za jakýmkoliv agentem, který může být i váš číšník v guesthousu, a řeknete mu, kam chcete jet. On vám sdělí v kolik hodin to vyjíždí a kolik to stojí. Vy mu na to kývnete a on vypíše bezcenný kus papíru, kde je napsané kupříkladu: ‚Dong Khon, zaplaceno 32 dolarů‘. A vy s tímto kusem papíru nasednete ráno do dodávky, která smrdí po předchozích cestujících, kteří se tu pozvraceli, a společně s řidičem a jinými lidmi objíždíte další guesthousy, kde na vás čekají další a další lidé a jejich zavazadla, takže se neustále všechno přeskládává. Až je dodávka dostatečně naplněna, v našem případě se ještě přibalovalo čelní autosklo pro jinou dodávku, odjíždí se směr laoská hranice. Řidič nám chce dokázat, že klakson je velmi užitečná věc a troubí na prázdné cestě v pravidelných 10 sekundových intervalech. Tu na psa, tam na cyklistu a jinde zas na ptáky na stromě. Opravdu povedený řidič. Najednou uprostřed pole zastavujeme a přijíždí autobus. Řidič samozřejmě neumí anglicky a nabádá nás k přestoupení do velkého autobusu. V těchto chaotických okamžicích je nutné zvýšit hlas a ujistit se, kam chcete jet, neboť se běžně stává, že lidé dojedou úplně jinam, než chtěli. Proto se ujišťujeme nejméně třikrát, zda-li autobus jede správným směrem.

Vypadá to, že máme vyhráno. V autobuse jedou pouze běloši, takže je asi vše, jak má být. Už když jsme nastoupili, tak se nám pohunek (rozuměj pomocník řidiče) snažil vysvětlit, že na hranicích potřebujeme jeho pomoc, jinak víza sami nezvládneme. Takových pohunků jsme již potkali! V těchto případech je třeba nevěřit nikomu. Máme své informace, že na hranicích jsou víza bez problémů a tak to bude. Nicméně v autobusu jede plno „dětských“ turistů (mezi 20-25 lety), kteří si to nechávají zprostředkovat tímto pohunkem. Jeho cena je 48 dolarů. My to zvládneme na svou pěst.

Přijíždíme na hranice a ještě jednou nás pohunek přesvědčuje, že si sice myslíme, že víme, co děláme, ale nevím vůbec nic. Tuto jeho hrozbu bereme s úsměvem a jdeme v klidu za hraniční závoru.

Kambodžané na odjezdu vyžadují úplatek 1 dolar, což se dalo skousnout. Laoská strana úřadovala ve staré vlakové soupravě a když jsem omylem vešel do dveří, celníci tam hráli vesele karty a rychle mě odtamtud vypakovali, že máme čekat. Všichni lidé, kteří věřili pohunkovi, nyní museli se zavazadly stát stejně jako my v řadě a platit další úplatek, tentokrát 2 dolary za vstupní razítko. My jsme ještě dostali víza při příjezdu – nálepku do pasu, která nás každého stála 30 dolarů. Odcházíme z hranice jako první, neboť blbý pohunek zapomněl rozdat příjezdovou a odjezdovou kartu, kterou musejí mít všichni vyplněnou. Takže mu máváme, nasedáme do autobusu a jsme vysmátí, neboť jsme zaplatili 33 dolarů namísto 48, o které si řekl + úplatky celníkům. Nicméně většina cestujících mu ty peníze dala a když jsme se ptali proč, tak řekli, že se báli, aby dostali víza, a že to nechcou mít komplikované atp….

A my jsme zamířili směrem k Mekongu, který se vylévá na jednom místě, dosahuje šířky 14 kilometrů a vytváří mnoho ostrovů.

Když jsme přijeli na ostrov Don Khon, tak se k nám přidali dva mladí Němci, s nimiž jsme našli příjemné ubytování (30 tis. kip), které je na břehu Mekongu, a hlavně jsou tu na verandě houpací sítě, které rozhodly.-))

Večer jsme si zašli na místní pivo Lao Beer, jídlo a nechali se uspat bubnováním kapek deště o střechu našeho bungalovu. Brzy začne deštivá sezóna a tohle byl noční lijavec na zkoušku.-))

Ráno jsme si půjčili velmi slušné kola, se kterými jsme brouzdali zdejším systémem bahnitých silniček a stezek, které byly značně rozbahněné. Z džungle jsme pozorovali místní rybářské konstrukce, které jsou vytvořeny z bambusů a postaveny po proudu tak, aby se ryby zachytávaly mezi bambusy a propadaly do klecí pod konstrukcí.

Po hodině bloudění junglí jsme se vynořili na jihu našeho ostrova, kde lze pozorovat Irawaddské delfíny. My ale mířili dál obdivovat vodopády Tat Somphamit. Vodopády byly opravdu rozvodněné a burácející (jinak ‚klidný‘) Mekong se proměnil v dravou řeku, která si prokusovala cestu skrze skály.

Pak jsme se po úhledné cestě vrátili zpět k našemu bungalovu, koupili si lístek do Champasaku na a těšili se z dobrého jídla, klidné řeky a houpací sítě, v které můžeme polehávat hodiny a hodiny.-))

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .