Valencijský region

Valencijský region

(Comunitat Valenciana)

Počet obyvatel 4 470 885

Rozloha 23 255 km²

Hlavní město Valencie (780 653 obyv.)

Úřední jazyk Valencijština a španělština

Provincie

Alicante

Valencia

Castellón

Autonomní statut 1. srpen 1982

Valencijský region hraničí na severu s Katalánií, na západě s Aragonem a Kastilií-La Manchou, na jihu s Murcií, na východě tvoří přirozenou hranici dlouhou 485 km Středozemní moře. Hornaté vnitrozemí dosahuje výšek kolem 1 500 m (nejvyšší hora Penyagolosa 1813 m), je vyprahlé a dost opuštěné. Daří se tu především olivám a mandloním, které jsou velmi odolné a nepotřebují k ľivotu tolik vody. Pěstuje se i vinná réva, hlavně kolem Utielu a Requeny v provincii Valencie a v oblasti Alicante. Mezi horami a mořem se rozkládá proslulá valencijská „huerta“ – úzký a díky zavlaľovacímu systému, který tu zavedli Římané a zdokonalili Mauři, velmi úrodný pobřeľní pás s rozlehlými citrusovými plantáľemi a poli osázenými rýľí a zeleninou.

Na pobřeľí je jedním z nejdůleľitějších zdrojů příjmů cestovní ruch. Přispívají k tomu vynikající přírodní a klimatické podmínky. Statistiky uvádějí 80% slunečných dnů, prší tu nejvíce na podzim. O zimě, a to jen v té nejsevernější části pobřeľí s názvem Costa Azahar (Pobřeľí pomerančovníkového květu) v provincií Castellón, se dá hovořit snad jen v lednu a únoru, v té jiľnější části s názvem Costa de València a zvláště pak Costa Blanca (Bílé pobřeľí) trvá zima sotva dva týdny. Chladněji je pouze v horách, kde ve výškách nad 1 500 metrů někdy i sněľí.

Ve Valencijském regionu však nejsou jen pláľe. K návštěvě láká i 12 přírodních rezervací. Pobřeľní hory a kopce jsou protkány turistickými stezkami, na své si přijdou i cyklisté.

Na kaľdém kroku tu narazíte na svědky minulosti. Z období paleolitu pocházejí vzácné skalní kresby, Iberové tu zakládají svá hradiště a zanechávají mimo jiné proslulou Dámu z Elche, obchodují tu Féničané. Kartaginci v čele s Hannibalem zničili Sagunt, Římané oblast romanizovali a v roce 138 př.n.l. zaloľili dnešní hlavní město Valencii. Maury (muslimové), kteří sem přišli v roce 714, připomíná zavlaľovací systém, pěstování rýľe a pomerančů, trosky hradů a pevností, názvy mnoha obcí, úzké a křivolaké uličky a zvláštní záliba ve sladkostech. Cida, který v roce 1094 dobývá Valencii, tu pro jeho krutost příliš rádi neměli. Po jeho smrti v roce 1099 zde opět vládnou muslimové, které porazil a definitivně získal pro Aragonskou korunu král Jaime I. Aragonský. V roce 1238 zakládá království valencijské, o dva roky později vydává tzv. Furs de València – zvláštní výsady, jímľ se toto království řídilo celých pět století. V 15. a 16. století patří Valencie k nejvýznamnějším centrům ve Středomoří a kultura a umění (gotika a renesance) zaľívá svůj zlatý věk. Hovoří se valencijsky. V roce 1609 jsou vyhnáni Moriskové (pokřtěni Mauři), coľ se neblaze odrazilo na hospodářském rozvoji. V umění se proslavili malíři Ribera a Ribalta a sochař Salzillo. Baroko zde dosahuje svého vrcholu. V roce 1707 jsou zrušeny Furs de València jako důsledek války o dědictví španělské, v níľ se Valencijci postavili na stranu rakouské větvě Habsburků proti vítězným Bourbonům. Je zakázáno pouľívat valencijštinu. 19. století je charakterizováno vznikem obrozeneckého hnutí La Renaixença, podpořeného nebývalým hospodářským rozvojem souvisejícím s vývozem citrusových plodů, rýľe a vína. Valencijština se vrací do veřejného ľivota. V roce 1936 vypukla španělská občanská válka, v březnu 1939 se vzdává poslední bašta republikánů Alicante a Franco se stává hlavou státu (do roku 1975). V roce 1982 získává Valencijský region autonomní statut.

Nenechte si ujít

Valencie/València

Historické centrum, muzea moderního umění, keramiky a tzv. Město umění a věd (moderní architektonický komplex s planetárním kinem a interaktivním muzeem věd, připravuje se otevření oceanária (léto 2002) a paláce umění.

Costa Azahar a okolí

Pobřeľí s letovisky Alcossèbre, Oropesa del Mar, Peñíscola (hrad), Benicàssim; Vall d’Uixó (krápníkové jeskyně s podzemní řekou); rokle Valltorta se skalními malbami); Morella (středověké město s hradem a chrámem Santa María); Vilafamés (muzeum vína a muzeum moderního umění).

Costa de València a okolí

Letoviska Cullera, Oliva, Gandía (chrám Santa María, vévodský palác); Sagunto/Sagunt (ľidovská čtvrt, hrad); Requena (historické centrum, historicko-umělecké muzeum, jehoľ součástí je muzeum vína), La Albufera (sladkovodní laguna a přírodní rezervace, vodní ptactvo); Játiva/Xátiva (rodné město papeľů Kalixta III. a Alexandra IV. z rodu Borgiů se zajímavým historickým centrem a rozlehlým hradem).

Costa Blanca a okolí

Města a letoviska Dénia (hrad), Calpe/Calp (přírodní rezervace Peñón d’Ifach, arabská čtvrt), Altea (staré město nad mořem, galerie, umělecké trhy), Benidorm (španělské Miami, akvapark, tématický zábavní park Terra Mítica); Guadalest a další vesničky arabského původu ve vnitrozemí; Alicante/Alacant (nákupní centrum, hrad), Elche/Elx (největší palmový háj v Evropě, Misteri – středověké drama předváděné v chrámu Santa María vľdy v polovině srpna); Orihuela (památky z období pozdní gotiky, renesance a baroka).