Týden na Tenerife

první exotičtější dovolená na sopečném ostrově Tenerife, označovaném též jako osmý kontinent… Pláže, slunce, likéry, krajina hvězdných válek a španělská kultura dohromady na dvoutisících čtverečních kilometrech. Ostrov věčného jara kde prší jen pár dní v roce nás uchvátil.

Kanárské ostrovy byl vždy největší cestovatelský sen mé maminky. Nikdy se nepodívala dál než do Chorvatska nebo Španělska a tak po značném utažení opasků celé rodiny jsme nakonec našetřili tolik peněz abychom se mohli vypravit na ostrov věčného jara – Tenerife. Pro mě to znamenalo mou první exotičtější dovolenou, první let letadlem a vlastně také poslední dovolenou v zahraničí s rodinou. Nemám moc ráda cestovní kanceláře a dovolené přes ně pořízené a s tím spojený i stres, ale za prvé mi v té době bylo jen 16 let, takže jsem moc na výběr neměla a rozhodně bych nepřesvědčila mojí maminu, která plaší už 2 měsíce před dovolenou, o tom, že pojedeme na vlastní pěst. Na letišti Praha – Ruzyně jsme si u stánku s názvem cestovní kanceláře vyzvedli letenky, z mamky spadl kámen, že dovolená kterou zaplatili nebyla podvod a začali jsme se soukat k odbavení zavazadel. Moji rodiče nikdy neplatí jakoukoliv stravu, což způsobilo rozhodnutí vařit si sami a plnou cestovní tašku různých instantních pochutin. Ta taška byla sice nejmenší ale zato nejtěžší a nechci vidět nechápavé pohledy zaměstnanců letiště když taška procházela rentgenem… Po odbavení příručního zavazadla a nás osobně jsme se konečně dostali do odletové haly. Jaké to překvapení pro mého nevlastního otce, že v odletové hale se nesmí kouřit. Když konečně našel malou kavárničku kde bylo kouření povoleno, objednal si jednu kávu asi tak za 100 korun a vytahal půlku krabičky cigaret. Letěli jsme se společností Canaria Travel, která rozhodně nepatří k nejlevnějším. Za cenu letenek se ani nedivím že při startu letadla podávali pro pasažery šampaňské a to jste ani nemuseli patřit k bussiness class… Další překvapení pro mého nevlastního otce bylo, že ani v letadle se nesmí kouřit a snažil se tedy na toto téma smlouvat s letuškou 🙂 bohužel musel ty 3 hodiny letu vydržet bez nikotinu, což ho asi málem zabilo… Let proběhl celkem klidně, při přistávání byl nádherně vidět celý ostrov a já fotila jako divá. Tenkrát jsem ještě neměla digitální foťák tak všechny mé fotky jsou foceny na starý a šílený fotoaparát z roku raz dva a následně naskenovány do počítače. Trapná situace nastala až při přistávání, kdy, kvůli krátké přistávací dráze, letadlo ve vzduchu hodně zpomalilo a pak začalo prudčeji klesat dolů. V tu chvíli začala mamina vykřikovat že se asi zřítíme a odnesla to pár káravými pohledy od spolucestujících. Nakonec jsme zdárně dosedli na letišti Reina Sofía a nedostali od aerolinek doživotní zákaz, takže vše vlastně proběhlo skvěle… Na letišti jsme prošli pasovou kontrolou a šli si z pásů vyzvednou svá zavazadla. Upozorňuji, že z naší rodiny jsem jediná co mluví cizím jazykem – v té době to byla pouze angličtina – a tak shánění transportu do hotelu a podobně jsem měla na starosti pouze já. Nakonec ale vše dobře dopadlo a my jsme byli oficiálně na ostrově Tenerife a mířili do Los Cristianos. O ostrově jsem věděla, že patří mezi souostroví Kanárských ostrovů a že je jejich největším ostrovem. Jeho břehy omývá Atlantský oceán. Přestože souostroví leží nedaleko od Severozápadního pobřeží Afriky patří k území Španělska. Po asi hodinové cestě autobusem bez klimatizace jsme vystoupili před krásným hotelovým resoltem, na jehož jméno si absolutně nemohu vzpomenout. Mám pocit že tam bylo něco jako royal, ale ruku do ohně bych za to nedala. Zavazadla nám dali do úschovy a odvedli nás ke stolečku, kde jsme se měli seznámit s naším česky mluvícím delegátem, který nám má pomáhat s problémy a dotazy. Přišel k nám asi tak třicetiletý peršan jménem Alan a který, navzdory své národnosti, mluvil perfektně česky. Později jsme se dozvěděli, že v čechách ještě v době hluboké totality studoval. S Alanem jsem si hned sedla a potykala, on přinesl džbánek Sangrie (ovocné víno velice oblíbené ve španělských zemích)a velice přátelsky nás v hotelu přivítal. Poté jsme obdrželi klíče od našeho apartmánu a mohli se konečně převléci a osprchovat. Hotelový apartmán byl velice hezký. Byli tam 2 ložnice, příjemná a velice čistá koupelnička, obývací pokoj s gaučem, malá ale plně vybavená kuchyň a balkonek. Alan nás ještě upozornil, že v žádném případě nesmíme zabíjet šváby, kteří jsou braní jako původní obyvatelé ostrova. Pokud by vás někdo viděl nebo uklízečka objevila mrtvého a rozpláclého švába platili byste okamžitě 300 euro pokutu. Další přísně zakázanou věcí je sex na pláži. Hrozí za to obrovská pokuta, vyhoštění ze země a několik let na stop listu. Vysvětlujte pak panu policistovi že ty pláže k sexu rovnou svádí. Ale ta druhá podmínka se mě vzhledem k mým pouhým 16ti rokům netýkala. Takže co nesmíme jsme znali, hodili jsme tašky do prvního rohu, vyndali plavky a hurá na pláž. Teda až na nevlastního otce, který cachtání v moři moc neholdoval a radši šel vybalovat tu šílenou tašku plnou jídla. Krásné písečné pláže na ostrově nenajdete. Všechny pláže jsou buďto oblázkové a nebo ze sopečného popele. Tenkrát mi to ale i za cenu zničených růžovoučkých plaveček přišlo vzrušující. Oceán byl chladnější než bývají moře, ale to nám při teplotě vzduchu nevadilo – spíše naopak. Dovolená byla jen sedmidenní, proto maminka hned ulehla na ručník a snažila se absorbovat sluneční paprsky, aby přiletěla co nejvíce opálená. To já a mí sourozenci jsme okamžitě hupli do oceánu, plavali, potápěli se, zahrabávali se do písku a podobné aktivity. Nikdo z nás nezdědil tu vlastnost vydržet ležet na slunci po naší mamince. Po několika dnech válení na pláži jsme se rozhodli udělat exkurzi po ostrově – tedy pouze já a můj bratr. Nevlastního otce takovéhle aktivity moc neberou a maminka přece jen radši to moře, pláže a slunce. Nasedli jsme tedy do autobusu a absolvovali okružní, poznávací jízdu po ostrově věčného jara. První zastávkou byla nejčernější pláž ostrova. Pláž měří jen něco málo metrů a písek je tam černý jako duše hříšníka 🙂 Po příjezdu jsme byli okamžitě upozornění, že z pláže se nesmí vynášet písek, že je to národní bohatství a tudíž se to trestá tučnou pokutou. Celý autobus se tedy narval na pláž, dostal se nám výhled na vysoko se tyčící útesy kolem dokola, poté jsme ze sebe museli důkladně oprášit písek a znova jsme byli nahnáni do autobusu… Takže první zastávka mě vlastně moc nezaujala. Nanaskytl se mi o moc odlišný pohled než kdybych šla na pláž u našeho letoviska, jen písek byl o nějaký ten odstín tmavší. Poté jsme pozvolna přejížděli na severní část ostrova. Nikdy jsem nevěřila jaký může být rozdíl mezi jihem a severem na takhle malém kousku země. Ale věřte mi že je a to obrovský. Jižní část je suchá a kromě hotelových resoltů plných zeleně je skoro jako poušť. Ale severní část je vlhká, plná zeleně a plantáží s banány. Naše další zastávka byla ve vesnici Icos de los Vinos. V této vesnici se nachází tisíciletá rostlina s názvem Dračinec Drago Milenario, z které se vyrábí pro Tenerife typický likér. V této vesnici jsme zastavili nejen abychom dračinec spatřili ale také na ochutnávku místních likérů. Už jsem zmínila likér z dračince, který roste pouze na tomto ostrově a navíc ho není více než pár kusů. Další specialitou ostrova je banánový likér. Po ochutnávce obou likérů jsem usoudila že likér z dračince je lepší, zařadila se znova do fronty na ochutnávku a dala si ještě jeden. Poté jsme znova byli nahnáni do autobusu, abychom popojeli k další zastávce.

Další zastávkou byl národní park Teide, patřící mezi UNESCO. Parku dominuje sopka Pico de Teide, která je se svou výškou 3717 m.n.m. nejvyšší horou Španělska. Další zajímavostí je, že Pico de Teide je třetí nejvyšší sopkou světa – ode dna moře k vrcholu sopky měří přibližně 7000 metrů. Poslední výron lávy byl zaznamenán v roce 1919. Krajina kterou jsme projížděli, jak nás upozornil náš delegát, byla místem, kde se natáčeli některé pasáže z Hvězdných válek. Na prohlídku parku jsme měli přibližně jednu hodinu a tak jsme se s bratrem vydali park prozkoumat a natočit to na videokameru pro naše příbuzné, kterým budou rodiče dovolenou hned po návratu líčit. Já osobně jsem kouzlo videokamer ještě neobjevila. Já fandím fotografiím. Objevili jsme několik obyvatelů národního parku a to většinou nějaké druhy ještěrek. Některé se nám na videokameru dokonce povedlo zachytit a tak jsme misi považovali za splněnou. Ne, že by se nám park nelíbil, ale bylo moc vedro procházet se naučnými stezkami bez trochu stínu. Po hodině jsme opět byli nahnáni do autobusu (jak já nesnáším organizované zájezdy) a vydali se směrem poslední zastávky. ¨

Poslední zastávka byla velbloudí farma El tanque v horách. Jízda na velbloudovi mě docela lákala ale měli jsme na tento výlet pouze omezené kapesné a jedna moje projížďka by vzala i podíl mého bratra. Sice mi jeho podíl kapesného několikrát nabídl, ale jelikož mi to přišlo nespravedlivé, tak jsem odmítla. Šli jsme si tedy koupit pouze minerálku na osvěžení a se pozorovali šťastlivce co měli na jízdu na velbloudovi dostatečný obnos. Samozřejmě že jsme vše poctivě zachytili na videokameru. Sedm dní pobytu na tomto krásném ostrově uteklo jako voda. Přivezli jsme si domů zážitky a vzpomínky. Myslím že každý z nás si z ostrova odnesl to své. Moje mamka si přivezla krásné opálení, její manžel si přivezl znalost některých místních pochutin, moje sestra si přivezla spáleniny od slunce po celém těle, bráška nové dívčí známosti z čech a já rozhodnutí že tohle není poslední ani nejvíc exotická cesta mého života a také nadšení poznávat jiné kultury a zvyklosti. Takhle cesta ze mě udělala nadšence pro cestování.