0
0

Trinidad je nejlépe zachovalým koloniálním městem na Kubě. Nachází se v jihozápadní části provincie Sancti Spíritus v blízkosti pláží, ale rovněž nedaleko hustých zalesněných strmých kopců pohoří Sierra del Escambray.

V nedávné době se dostalo na seznam kulturního dědictví UNESCO, díky němuž se mu dostalo naděje, že budou restaurovány a zachovány pamětihodnosti ve městě.

V současnosti žije v Trinidadu cca 72.000 obyvatel rozprostřených na poměrně velké ploše od starého centra až téměř po mořské pobřeží. Hlavním průmyslovým odvětvím je zpracování tabáku.

Ačkoli bylo místo objeveno již v roce 1494, první španělská osada vznikla až koncem roku 1513. Jejím zakladatelem byl Diego Velázquez, jenž ji pojmenoval Villa de la Santísima Trinidad. Jedná se o třetí nejstarší město Kuby. Je známé pobyty různých dobrodruhů a dobyvatelů své doby, zejména mladého Hernána Cortése, který se odtud vydal se svými žoldáky na vítězné tažení do Mexika a tím otevřel cestu pro příliv nových imigrantů do Nového Světa. V polovině 16. století se zdálo, že historie města skončí, aniž se příliš stačilo rozvinout. Místní zásoby zlata se taktéž vyčerpaly a tak nastal odliv obyvatel do kontinentální Ameriky. V roce 1544 tak ve městě zůstalo pouhých 12 španělských rodin.

Nicméně v té době bylo místní indiánské obyvatelstvo natolik poevropštěno, že pokračovalo v rozvoji města, takže o pár desítek let později vrátivší se Španělé byli překvapení kvetoucí osadou. V letech 1642 a 1654 se prudce rozvíjející se město, které těžilo své bohatství zejména z černého obchodu s Jamajkou, stalo terčem útoků anglických bukanýrů. Nicméně ani tyto události nebyly sto narušit rozvoj města, postavený na obchodu s masem a tabákem, jakož i pěstování této rostliny, chovu dobytka a výrobě textily a stále žádanějšího cukru.

V polovině 18. století se cukrové plantáže rozvíjely stále rychleji. Ještě v roce 1716 však bylo město napadáno anglickými korzáry pod vedením kapitána Jenningse, což vyvolalo zesílení obranných opatření, jako například ustanovení lidových milic pod vedením kapitána Fuentese zajišťujících domobranu. Ačkoli útoky Angličanů pokračovaly až do konce 18. století, byly z větší části neúspěšné. To vše vedlo k tomu, že se Trinidad stal jedním z nejbohatších měst ostrova. Místní zbohatnuvši obyvatelé si ve městě začali stavět paláce – mnohé z nich najdete na zdejších procházkách dodnes – a později se začali přesouvat na venkov, kde budovali luxusní haciendy. Vzhledem k rostoucímu věhlasu stoupal i příliv nových přistěhovalců z celé Evropy. Město si udržovalo dobré obchodní vztahy prakticky se všemi vyspělými zeměmi té doby.

Období rozvoje mělo ale i svou stinnou stránku – majitelé plantáží ovšem byli stále více závislí na „pomoci“ afrických otroků, kterých se přes oceán za strašných podmínek vozily tisíce. Nově vytvořená bohatá třída tak stále více bohatla a třídní rozdíly narůstaly mnohdy nad únosnou mez. Ve 40. letech 19. století tak zde vypukla velká povstání otroků, která společně s vyčerpáváním úrodné půdy negativně zasáhla do dalšího vývoje města. Také poptávka po bílém zlatě poklesla, vzhledem k rozvoji pěstování cukrové řepy na evropském kontinentu. Definitivním hřebíčkem do rakve pak bylo rozpoutání války za nezávislost v letech 1868 až 1898, kdy byly zbytky plantáží mnohokrát vypleněny bojujícími vojsky. O třetinu rovněž poklesl počet obyvatel a původní hodnoty dosáhla až v polovině 20.století. K tomu přispěl i fakt, že se výroba cukru, kterou ovládli Američané zefektivnila a lidé ocitnuvší se bez práce hledali příležitosti jinde.

Pozitivnější vývoj nastal až v 50. letech 20. století, kdy se do oblasti nakrátko přihrnul turistický ruch. Ten však byl ukončen v lednu 1959 kubánskou revolucí, vítězstvím Fidela Castra. Zdejší obyvatelé si stejně jako v minulých staletích ještě po dlouhou dobu zachovali nezávislost a odpor k centrální vládě a nadále podporovali hnutí odporu, jehož bojovníci se dlouhých 5 let skrývali v nedalekých horách Sierra del Escambray.

Jízdné ze Santiago de Cuba stojí s kanceláří Viazul 33 CUC/os. Cesta trvá asi deset hodin (my jsem jeli přes noc – radíme opět se pořádně obléci, klimatizace nezahálela – náš trinidadský domácí to poté vtipně charakterizoval, jako že si řidiči autobusů myslí, že lidi z Evropy jsou něco mezi Eskymákem a tučňákem). Do Havany pak jízdné vyjde na 25

Všechny autobusy přijíždějí na malé autobusové nádraží (Piro Guinart e/ Maceo e Izquierdo) v centru města, které je opět obležené ochotnými dohazovači (radíme, nedejte se a zkuste si najít ubytování sami – na všechny se dostane). Jak již bylo řečeno, my jsme sem dorazili brzy ráno, ještě za tmy, a zatímco jeden z nás zůstal na parkovišti u autobusu, druhý se vydal hledat ubytování. Nebojte se zaklepat i na dveře, kde se nesvítí – majitelé budou rádi, že se u nich chce někdo ubytovat bez dohození přes jineteros, a pokud bude náhodou plno, jistě vám doporučí některého známého nebo rodinného příslušníka, který má zrovna volno.

V Trinidadu také je malé nádraží, ze kterého vyjíždějí vlaky, ne co pět minut, jak se zpívá v jedné z českých písní, ale každý den v 9:30 hod. To je čas, kdy se vydává na asi pětihodinovou pouť parní lokomotiva s vláčky na vyhlídkovou jízdu po zdejším údolí Valle de los Ingenios obklopené horami a plnou políček s cukrovou třtinou, která byla v minulosti obdělávána trýzněnými otroky. Tato okružní jízda má jeden háček – cesta stojí 25 CUC/os. A zdejší nádraží bez pokladny a podrobnějších informací nás nepřesvědčilo o spolehlivosti návratu zpět do Trinidadu. Spíše si pronajměte bicykl nebo skútr a projeďte se po okolí sami – vyjde vás to levněji a zachováte si časovou nezávislost.

Ubytování zde nabízí spousta casas particulares – hlavně na ulicích José Martí, Antonio Maceo a příčné Simon Bolívar. Opět je snadno najdete podle modrého trojúhelníku. Pokud toužíte po přepychu a nevíte, co s penězi, můžete se ubytovat v elegantních hotelích stojících cca 15 km od města na poloostrově Península de Ancón (pohled z dálky nás přesvědčil, že v těchto monstrech netoužíme složit hlavu). Takže opět zůstaneme věrni ubytování v soukromí, a to nejen kvůli přijatelným cenám (opět kolem 25 CUC/noc), ale přitahuje nás poznávat nepoznané. Tzn. kubánské jídlo, lidi, kulturu. A to vše „typicky kubánské“ v hotelích nenajdeme… Tady nám dokonce pan domácí připravil skvělé ryby a langustu, za ceny asi o třetinu vyšší než v Santiagu, ale pořád celkem přijatelné. Proto doporučujeme poptat se na ubytování u něj: ing. Valentín Vilva Nochea, Calle Antonio Maceo No. 208, entré Frank Hidalgo Gato y Jesús Betancourt, 62600, Trinidad, tel. 53 (01419) 2942. V domku jsou dva pokoje, z nichž jeden z nich je poměrně moderně klimatizovaný, prostorný s vlastní terasou. A ještě jedno plus: z horní terasy domu je nádherný výhled na okolní zástavbu, moře a hory, které se v podvečer při západu slunce měnily v načervenalé velikány.

http://www.desperado.cz/kuba/trinidad-%E2%80%93-zakladni-info-a-historie/

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .