0
0

Snad nejkrásnější a nejzajímavější písečná poušť, kterou je možné kdy spatřit, leží ve státě Nové Mexiko. Poušť s dunami bílými jako čerstvě napadaný sníh, které se anglicky se nazývají white sands, se nachází na jihu rozlehlé pánve obklopené ze dvou stran vysokým pohořím. Na západní straně se do výšky 2755 metrů nad mořem tyčí San Andres, na východě pak o něco vyšší Sacramento Mountains. Samotná pánev leží v nadmořské výšce 1219 metrů – poměrně dost vysoko a hodně na jihu. Do samotného Mexika zbývá od bílých dun pouhých osmdesát kilometrů vzdušnou čarou.

Krajina je poznamenaná prudkými výkyvy teplot. Není nezvyklé, když teploměr v letním dni překročí čtyřicet stupňů Celsia, v noci se naopak velmi výrazně ochladí. V Tularosa Valley, jak se celá pánev nazývá, nejsou žádnou vzácností ani studené vlny až s minus sedmnácti stupni. Nejnižší naměřená teplota dokonce jednou klesla až na neuvěřitelných minus třicet dva stupňů. K tomu je potřeba přičíst velmi silné jihozápadní větry v podobě často neutuchajících písečných bouří. Když tohle všechno člověk o tamním klimatu ví, dovede si pak mnohem snáze představit, jak těžko se mezi dunami žije. Ať je vedro nebo zima, všem jde každý den jen o pouhé přežití. Přes veškerou drsnost a nevlídnost má krajina výjimečnou krásu. V přírodě se totiž vyskytují bílé duny velmi vzácně. A tady na jihu Nového Mexika jsou nejrozlehlejší na světě.

Část písečných dun a přilehlé plošiny zvané Salt Flat spadá do přírodního parku White Sands National Monument, rozkládajícího se na ploše 582 km2. Na americké poměry malý park.

Od návštěvnického centra, plného veškerých informací, vede mezi bílé duny jediná silnice, ze které se dá pak zamířit kamkoliv: na značenou trasu nebo jen tak. Všude, kam se člověk vydá, ho obklopuje v poledním slunci oslnivě zářící bílý písek.

Proč je písek bílý

Stejně jako je nezvyklá barva písku, tak je i neobvyklé jeho chemické složení. Zatímco obyčejný písek se skládá většinou ze zrnek křemíku s různými příměsmi, v tomto případě jde o čistý krystalický sádrovec, chemicky CaSO4 . 2H2O. Tento nerost je uložený v mohutné vrstvě v horském masivu. Déšť sádrovec na odkrytých místech postupně rozpouští a odnáší do údolí. Voda se pak shromažďuje na úpatí hor v jezeře Lake Lucero, které pravidelně vysychá. Protože jezero nemá žádný přirozený odtok, sádrovec se nemá kam odplavovat. Mineralizovaný roztok se vypařováním vody postupně zahušťuje a na krajích jezera pozvolna krystalizuje zpátky v pevný minerál.

Vítr, voda a další vlivy sádrovec narušují, ten se postupně rozdrolí na malá lehká zrníčka bílého písku, která jsou častými a vytrvalými jihozápadními větry odnášena dál. Postupně se vytváří nejdříve jednotlivé kopulovité duny, pak duny měsíčité, následně pásy a nakonec souvislé pole. Tyto putující duny jsou jen mírně zvlněné a dosahují výšky kolem patnácti metrů.

V poušti život

Už i samotná cesta do srdce White Sands vypadá velmi dramaticky. Začíná zcela nevinně s trochou bílého písku a množstvím vegetace. Postupně se začnou duny zvedat a rostliny řídnout. Písku neustále přibývá, až je ho plná i asfaltová silnice.

Pohled na cestu klame. Uježděná vrstva zrníček krystalického selenitu se leskne a září svou bělostí tak, že každý Evropan nebo Severoameričan dokonce podvědomě zpomalí – jen aby nedostal na „náledí“ smyk. Leskne se o to víc, když proti němu zcela nečekaně vyjede shrnovač „sněhuÓ, respektive písku.

Vliv nedalekého Mexika není cítit jen z názvů okolních městeček, ale i z charakteru biotopu. Až sem do Tularosa Valley zasahuje totiž mexická poušť zvaná Chihuahua Desert se svou typickou vegetací. Na kraji dun a na plošinách rostou převážně juky, kaktusy a trávy. Mezi nimi se objeví různé keře a dokonce i stromy. Po deštích vyraší ze země křehké kvetoucí rostliny.

Ve White Sands však ze všeho nejvíce pravděpodobně zaujmou podivné keře na podstavcích, takzvané pedestal plants, které jsou roztroušené mezi dunami. Jsou hodně vysoké. Kdysi totiž rostly do výšky spolu s narůstající dunou. Když pak vítr písek odvál, zbyl po putující duně pod keříkem pouze obnažený a zatvrdlý kořenový bal.

Ve White Sands žije rozmanité množství živočichů. Jsou to hlavně různé druhy hmyzu, ještěrky, hadi, ptáci, ale i drobní a středně velcí savci. Některá z těchto zvířat přizpůsobila svou původní přirozenou barvu okolnímu prostředí. Fenomén bílého zbarvení je známý především u drobné, normálně hnědě zbarvené myšky zvané pytlouš, anglicky Plain Pocket Mouse. Bílé jsou ale i určité druhy ještěrek a některý hmyz. Jestli se mezi bílé duny někdy vydáte, tak hodně štěstí při hledání bílých myší!

Mezi dunami pouze jediná noc

Bílé duny nejsou ale jenom krásné. Patří k nim i jedna nepříliš radostná skutečnost. Přibližně polovina dun a velká část Salt Flat spadá pod vojenskou základnu White Sands Missile Range. Byla zbudována již za druhé světové války, kdy se v nedalekém městečku Alamogordo pracovalo na výrobě atomové bomby. Kousek odtud, od parku přibližně osmdesát kilometrů směrem na sever v místě nazývaném Trinity Site, byl proveden dokonce první pokusný jaderný výbuch.

Vojenská základna je zatím stále využívána americkou armádou. Při raketových testech, které se konají neplánovaně nejméně jedenkrát v týdnu, se park na hodiny uzavírá. Omezený je kvůli nim nejen pobyt, ale i možnost přenocování. White Sands National Monument má přísné otevírací hodiny. Končí po západu slunce. Jakmile se setmí, projíždí ranger celou třináct kilometrů dlouhou silnici a kontroluje, jestli se někdo na dunách nezapomněl.

Přespat přímo v parku je možné pouze se zvláštním písemným a početně omezeným povolením. O takzvaný backcountry camping se musí zavčasu zažádat v návštěvnickém centru. Ranger prvním deseti skupinkám vystaví povolení na pouhou jednu noc mimo období raketových testů.

Ale získat povolení stojí za to. Je fascinující pozorovat změnu denního světla, vychutnat si nadcházející západ slunce a pak sledovat, jak zlatá barva pozvolna přechází v růžovofialovomodré tóny. Nakonec ztmavnou i doposud zářící duny a barva nebe se promění v temnou inkoustovou modř.

Na závěr je třeba ještě dodat, že omezený je i vstup do západní části parku. Lake Lucero, místo, kde duny vznikají a které je z geologického hlediska rovněž velmi zajímavé, je možné navštívit pouze jeden den v měsíci v rámci několikahodinové túry pod vedením zkušeného rangera.

prosinec 2004

http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1414:ti-barvy-pout-i&catid=4:piroda&Itemid=4

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .