0
0

Naši podzimní dovolenou jsme se rozhodli strávit uprostřed Atlantiku, na Madeiře. Přes internet jsme si u cestovky, která se mimo jiné specializuje na Madeiru, zaplatili týdenní pobyt s ubytováním v hotelu v centru hlavního města Funchalu. V den odletu jsme vyrazili ranním rychlíkem z Ostravy do Prahy. Po krátké pauze na letišti v poledne odlétáme letadlem TravelServis nejdříve do portugalského Faro a po dotankování a částečné výměně cestujících, přistáváme kolem 5 hodiny odpoledne ve Funchalu. Na letišti dostáváme klíče od hotelu, do kterého nás zavezou mikrobusem. Po ubytování jdeme na orientační procházku po večerním Funchalu. Na nábřeží to je asi 5 minut, stejně tak na autobusobé zastávky a centrální nádraží jedné z autobusových společností.

Druhý den ráno vyrážíme na obhlídku nejbližšího okolí. Zastavujeme se v Ičku, kde kupujeme ještě nějaké průvodce a mapy ale hlavně jízdní řády na místní a dálkové autobusy. V jízdních řádech je uvedený vždy odjezd z výchozí stanice a pak u každé linky doba jízdy do cílové stanice, takže při nástupu uprostřed trasy je notno časy odhadovat.

Protože máme odpoledne schůzku s delegátkou cestovky, vyrážíme jen tak nalehko na k naši první levadě. Městským autobusem č.21 vyjíždíme do části Monte. V monte si nejdříve prohlížíme zdejší kostel. Hned před kostelem je výchozí stanoviště zdejší atrakce, saní, které řízené dvěmi vodiči se spouštějí po asfaltové cestě dolů do města. My pokračujeme od kostela kolem horní stanice kabinkové lanovky, která sem vyjíždí z centra Funchalu z nábřeží, a kolem tropické zahrady k Levadě dos Tornos

Naše cesta po levadě začíná u tunelu, z něhož levada vychází. Pokračujeme podél levady po úzkém chodníku případně ve dvou místech po její betonové hrázi. Z celkem hlubokého údolí levada pokračuje přes vesnici Curral dos Romeiros. Je teplé slunečné počasí, ve vesnici v krámě přímo vedle levady kupujeme nějaké pití a pokračujeme dále. Levada prochází eukalyptovým lesem do další osady Quinta do Pomar. Naši tůru po levadě ukončujeme u Yasmine Tee House. Máme štěstí a do 10 minut nám jede z blízké zastávky autobus do centra.

Ve městě pak ještě mrknem na místní tržnici a do supermarketu koupit nějaké potraviny na další den. Ověřujeme si na autobusovém stanovišti odjezdy ranních spojení a poté jdeme na sjednanou schůzku s delegátem CK.

Ráno odjíždíme busem směrem na východ. Projíždíme kolem letiště a kousek za městem Machico, asi po 75 minutách jízdy, vystupujeme před tunelem na zastávce „Caniçal tunnel“. Hned vedle cesty je naše Levada do Caniçal (2 – orientační mapka) mizící v tunelu. My vyrážíme proti toku levady z níž jsou pěkné výhledy na pod námi se rozprostírající Machico. Je teplo, polojasno a tak stačí trika s krátkým rukávem. Levada se vine po svazích mezi zahradami až k posledním obydlím Ribeira Seca. Přesně podle průvodce, 50 m za posledním sloupem elektrického vedení a osvětlení uhýbáme z levady a pokračujeme pěšinou na sedlo Boca do Risco.

Z Boca do Risco pokračujeme místy mírně exponovaným chodníkem v úbočí pobřežních skal. Z části vede chodník zalesněnými svahy bez větších výhledů. V druhé polovině cesty však vegetace chybí a tak se otevírají úžasné výhledy na strmé pobřeží. Je též vidět vzdálený ostrov Porto Santo a směrem zpět se otevírají pohledy na poloostrov Ponta de Săo Lourenço. Po zdolání popřežního úseku přicházíme do osady Larano, přes ní pak scházíme do města Porto da Cruz. Procházíme přes rekreační zónu, kde se nachází v této době již vypuštěné bazény. Po pěší zóně obcházíme výběžek pevniny do moře a míříme do centra města. Do odjezdu autobusu je ještě nějaký čas a tak obhlížíme okolí.

Za 1,5 hodiny s přestupem v Machicu se dostáváme zpět do Funchalu. Je teplé a slunečné odpoledne a tak si procházíme městské parky. Navečer pak končíme v přístavu a sledujeme z přístavního opevnění pěkný západ slunce. Večer si zajdeme na večeři do restaurace a děláme plány na další den.

Na dnešek a na další den jsme si zapůjčili auto. Krátce po 9 hodině nám před hotel přistavili celkem nového Peugeota 206. Podepisujeme převzetí a za chvíli už vyrážíme na cesty. Naplánovali jsme si, že se podíváme na severnní pobřeží ostrova. Vyrážíme po dálnici směrem na západ. Po sjezdu z dálnice směřujeme na Săo Vicente. Nejedeme však tunelem, ale pokračujeme starou cestou přes sedlo Boca da Encumeada ve výšce 1083m. Cestou trochu sprchlo, ale v sedle se už počasí umoudřilo a je celkem dobře vidět. Nějakou dobu se tady zdržíme, uděláme pár fotek a pak již sjíždíme do města Săo Vicente.

Po prohlídce města pokračujeme po severním pobřeží starou cestou do Porto Moniz. Tato trasa je dnes pouze jednosměrná a jsou z ní pěkné vyhlídky na pobřeží. Využíváme několika málo rozšířených míst , kde lze na chvíli odstavit vozidlo a kocháme se pohledy na hluboko pod námi bouřící oceán. Je po dešti a tak není nouze o vodopády, které mnohdy padají přímo na cestu. V Porto Moniz jdeme okouknout místní atrakci, bazény plněné mořským příbojem. Počasí dnes zrovna koupání nepřeje, přesto se ale najde pár otužilců, kteří vodu vyzkouší. Z Porto Moniz vyrážíme přes Santu na náhorní planinu Paúl da Serra.

Zastavujeme na parkovišti na místě „Nossa Senhora de Fátima“ a po asfaltové cestě se vydáváme do oblasti zvané Rabaçal. Od horské chaty stejného jména lze navštívit hned několik levad. Jako první se vydáváme podél Levady do Risco k vodopádu Cascata do Risco. Bohužel počasí na focení moc nepřeje, protože horní partie vodopádu jsou schované v mracích. Levada pokračuje dále za vodopádem, ale tato trasa je již uzavřena. Vracíme se část cesty zpět a scházíme o stupeň níž k levadě 25 Fontes. Je už dost pozdě odpoledne a tak potkáváme jen pár lidí. Proti toku levady míříme k jejímu začátku, kde padá voda v několika desítkách malých vodopádů do jezírka, odkud pak vyúsťuje levada. Otáčíme a jdeme zpátky podél levady a pokračujeme až k místu, kde se levada zanořuje do několikakilometrového tunelu, kterým překračuje horský hřeben na jižní stranu. Odtud se pak, z části za silného deště, vracíme pěšinou zpět k chatě Rabaçal a dále k autu. Dokončujeme okruh přes planinu Paúl da Serra a ze sedla Encumeada se již za tmy vracíme zpět k hotelu.

Ráno jsme se rozhodli přivstat a zkusit štěstí zajet autem na Pico Arieiro 1813m na východ slunce. Bohužel počasí moc nepřálo a vrcholové partie hor byly zahaleny v mracích, že bylo vidět sotva na 10 metrů. Dlouho se zde nezdržujeme a točíme dolů s tím že někdy příště. Míříme do města Santana. Protože pořád trochu prší, tak se nejdříve jedem mrknout k pobřeží na kabinkovou lanovku Quebrada Grande, která překonává výškový rozdíl asi 300m na nepřístupné pobřeží. Odtud pak míříme do Parque das Queimadas. Počasí se vylepšuje a nyní jen slabě mrholí a tak se vydáváme proti toku Levady do Caldeirăo Verde. Levada se prochází nádherným deštným lesem, zabíhá do několika hlubokých údolí. Přestalo úplně pršet, dole v údolích je mlha a celé okolí působí velice tajemně. Přes 4 kratší tunely přicházíme na začátek levady, pod vysoký vodopád. Naše cesta pokračuje chodníkem vzhůru po levé straně vodopádu k jeho začátku a k další levadě. Tato levada z místa u vodopádu prochází tunelem na jižní stranu hřebene hor. My se vydáváme proti toku levady, několika tunely na její začátek do místa zvaného Caldeirăo do Inferno. Po svačině pak vyrážíme stejnou cestou zpět k našemu autu.

Cestou ze Santany zajíždíme omrknout poloostrov Ponta de Săo Lourenço. Je už téměř večer a tak se jen chvíli projdeme po okolí a slibujeme, že se sem podíváme někdy jindy. Nasedáme do auta, cestou do Funchalu dotankujeme, v boční uličce u hotelu ho pak zaparkujem. Klíče ráno dáme na vrátnici do šuplíku, protože ráno tam ještě nikdo nebude, a jdeme plánovat další den.

Ráno vstáváme brzy a ještě za tmy nasedáme na autobus směr Săa Vicente. Linka nevede po dálnici ale kolem pobřeží a stojí snad na každém rohu. Je to ale pěkná vyhlídková jízda. Po dvou a půl hodinách vystupujeme v našem cíli, na sedle Boca da Encumeada. Dnes máme v plánu projít část hřebenovky. Hned ze sedla cesta prudce stoupá kolem Pico Topeiro na Pico Encumeada k vyhlídkovému místu pod Pico Ferreiro. Cesta dále střídavě stoupá a klesá a přechází přes hřeben na severní a jižní stranu. Asi 1 hodinu od sedla je při trase ukryto pěkné místo na bivak. Kolem poledne jsme dorazili na sedlo Boca das Torrinhas. Zde opouštíme hřebenovou trasu, která vede na Pico Ruivo a pokračujeme chodníkem z Lombo do Urzal dále dolů ze sedla směrem na Curral das Freiras. Většina setupu vede eukalyptovým lesem. Nad obcí Faja dos Cardos se otevírají výhledy k masivu nejvyšší hory ostrova. Z Faja dos Cardos již po asfaltu dojdeme do Curral das Freiras kde dobíháme autobus. Prujíždíme novým tunelem, ale ještě dříve než zamíříme do Funchalu tak zajíždíme po staré cestě do Eira do Serrado. Tato stará cesta vede vysoko nad nepřístupným údolím řeky Rio Curral das Freiras.

Ráno vyrážíme autobusem z Funchalu do osady Ribeiro Frio k Levadě Furado. Po výstupu se nejdříve vydáváme proti toku levady na známé vyhlídkové místo Balcoes s výhledem do údolí řeky Ribeiro Metade a k masivu Pico Ruivo. Z vyhlídky jdeme zpět k Ribeiro Frio. Cestou potkáváme asi 5 autobusů turistů, kteří mezitím dorazili do Ribeira a teď všichni spěchají na vyhlídku.

Z Ribeira pokračujeme dále podél levady přes několik mostů a krátkých tunelů, někdy celkem exponovanými místy s jen částečným zabezpečením, s pěknými výhledy směrem k Porto da Cruz, do Casa de Água dos Lamaceiros. Zde se naše levada dělí na Levadu da Portela a Levadu da Serra podle které my pokračujeme dále. Levada prochází pěkným borovicovým lesem. Z Lombo das Fajas scházíme kolem již nefunkčí odbočky levady do města Santo da Serra. Na náměstí nějakou dobu čekáme na autobu, který nás k večeru doveze zpět do Funchalu. Zbývá zajít do restaurace na poslední večeři, příští den ráno ještě nakoupit nějaké originální láhve Madeiry a v 10 dopoledne odjezd na letiště. Do Prahy letíme tentokrát bez mezipřistání.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .