Na začátku září jsme se rozhodly s kamarádkou, také Češkou trvale žijící v Mexiku, vyrazit si na dámskou jízdu. Původně jsme plánovaly Tajín, ale vzhledem, k rozsáhlým záplavám v severním Veracruzu a pak také k mému těhotenství, při kterém by mohla být pěti a více hodinová cesta autobusem docela zajímavá, jsme se nakonec rozhodly pro něco bližšího. V centrálním Mexiku je mnoho turisticky atraktivních míst, ale většinu, už jsme projely. A tak nám padly oči na průvodce hodne podceňovanou Tlaxcalou.
Tlaxcala je maličký státeček, tedy aspoň v porovnání s většinou ostatních mexických států, ležící kousek od Puebly (střední Mexiko, cca 2 hodiny cesty od D.F.). [D.F. – Distrito Federal, synonymum pro Ciudad de México, neboli Mexico City, hlavní město Mexika. Poznámka redakce] Pueblu zmiňuji proto, že se nachází na klasické turistické cestě z hlavního města na jih do velmi atraktivních států jako je Oaxaca a pak Chiapas, v podstatě povinné zastávky každého turisty. Jenže přestože je Tlaxcala tak maximálně půl hodinky od Puebly mezi klasická turistická místa nepatří. A upřímně je to škoda.
Můj manžel a jeho rodina tvrdí, že Tlaxcala je jedno z nejnudnějších a nejméně zajímavých míst Mexika. Případ manžela mojí kamarádky byl dokonce ještě tragičtější, nejdřív se zamyslel a pak zakroutil hlavou a přiznal že ani neví jak by do Tlaxcaly jel a co by tam, pro boha, dělal. Tento názor na Tlaxcalu sdílí pravděpodobně většina Mexičanů, neboť když jsme se snažily vypátrat přímý autobus z D.F. podávaly si nás autobusové společnosti mezi sebou a žádného přímého spojení jsme se nedopátraly. Nakonec jsme pátrání vzdaly, ale ne však naši cestu, a vydaly se autem. Dodávám jen, že z Puebly určitě nějaké spojení najdete.
Ani v začátcích naší cesty nám štěstí nepřálo. Hned za výjezdem z hlavního města jsme byly zastaveny policií. Policista byl sice velmi milý a přátelský, podivil se co „pro boha jedeme do Tlaxcaly dělat“, a pak si nechal zaplatit menší „spropitné“ za to, že jsme ve zmatku nemohly najít povolení k cirkulaci vozu. K těmto zážitkům nemá smysl nic dodávat. Byla to naše vina a můžeme být rády, že jsme mohly pokračovat v cestě. V každém případě nemá smysl se s policií hádat. Naopak je lepší vše řešit v žertu a ochotně, neboť policie je prostě zákon a je úplně jedno jestli máte pravdu vy nebo oni. Pokud, ale máte hodně času, vysoko postavené známé a vynikající španělštinu tak štěstí zkusit můžete…Každopádně tímto incidentem se konečně prolomilo naše štěstí a do Tlaxcaly jsme dojely poměrně bez problémů.
Překvapilo nás jak je město Tlaxcala, hlavní město státu Tlaxcala, krásně čisté a dobře značené. Budovy dokonce i mimo historické centrum jsou opravené a krásně koloniální. Navíc v období před státním svátkem Mexika, který se slaví 15. září, byly ulice krásně zdobené a v nich prodavači nabízející mexické vlajky od těch miniaturních až po ty obrovské. Všude vládla milá nálada, obyvatelé jsou moc vstřícní a protože nejsou turisty přehlceni jsou k nim velmi milí.
Zaparkovaly jsme v uličkách v okolí historického centra a pokračovaly dál pešky. Na Zocalu jsme nejdřív naplnily žaludky v jedné příjemné restauraci se stolečky v podloubí. Ceny se ohybovaly logicky níž než v D. F. a jídlo bylo stejně úžasné. Nechaly jsme si doporučit místní speciality – Tlaxcaltéckou polévku a nopal („listy“ opuncie) zasypaný kukuřicí smaženou s klobásou, vše doplněno skvělými kukuřičnými tortillami. Můj názor je ale takový, že ať si objednáte cokoliv stejně budete žasnout nad tou úžasnou směsí prehispánské a moderní kuchyně, kterou je Mexiko proslavené po celém světě.
Po skvělém obědě jsme se konečně vypravily do místního stánku s informacemi a požádaly o doporučení. Dostaly jsme mapičku a zapsaly se do knihy návštěvníků. Před námi ten den byla jen jedna dvojice z Veracruzu. To, že Tlaxcala není moc zvyklá na mezinárodní turismus bylo zřetelné na první pohled. Jako dvě evropanky jsme vzbuzovaly docela pozornost, což v místech jako je třeba Oaxaca už dávno neplatí.
No a konečně jsme prošly Tlaxcalu křížem krážem a byly jsme nadšené. Dokonce tak, že jsme se už nevypravovaly dál na plánovanou Cacaxtlu. Prostě nezbýval čas a tak máme aspoň důvod se sem v budoucnu vrátit a prohlédnout si budovy například i ze vnitř a poznat pak archeologické zóny v okolí, především slavnou Cacaxtlu a její úžasné nástěnné malby. Tlaxcala je totiž nespravedlivě pozapomenutá, protože v minulosti se jednalo o velmi významný region Mesoameriky. Vždyť Tlaxcaltécové byli zdatní bojovníci vždy odporující Mexicům (Aztékům). Těm se prý nikdy nepodařilo si je podmanit na rozdíl od většiny Centrálního Mexika. Právě těchto napjatých vztahů mezi dvěma mocnými národy využili Španělé pro dobytí Tencohtitlánu, hlavního města Mexiců. Že by právě proto, Mexičané na Tlaxcaltécy zanevřeli? Ale takových národů jako byly Tlaxcaltécové bylo spousta… A jednalo se vlastně o zradu vůči rase, když se prostě jen spojili proti odvěkému nepříteli? Historie je přeci úžasná právě proto, že nikdy není jen černobílá.
Jediné zklamání z naší cesty nastalo v okamžiku hledání suvenýrů, respektive klasické místní rukodělné výroby. Asi je to věc vkusu, ale nakonec jsme nekoupily nic víc než jednu mexickou vlajku, která má do indiánských výrobků daleko. Musím uznat, že s artesanálním zbožím z jiných států, hlavně z Oaxacy, Chiapasu a Yucatánu, je to tlaxcaltécké neporovnatelné. Pokud tedy tudy budete projíždět Tlaxcalou, raději peníze utraťte za jídlo nebo skvělé přírodní zmrzliny. Suvenýry kupujte až dál, na jihu a nebo v hlavním městě.
Autorka textu trvale žije v Mexiku.
- Guest napsal(a) před 13 roky
- naposledy upraveno před 9 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.
