0
0

„Jedeš do Chorvatska?“, ptá se mě trochu pohrdavě kamarád. Chápu jeho údiv. V povědomí aktivních Čechů vypadá Chorvatsko jako naprosto nudná destinace plná plážových povalečů. Ale věřte, rozhodně to tak není!

1. Velebit: všemi Chorvaty velebený

Krasové pohoří v severním Chorvatsku je právem všemi Chorvaty považování za národní klenot. Pokud se od moře vydrápete 1.500 metrů nebo si pomůžete autem, hlavní hřeben nejatraktivnější části mezi chatou Alan a chatou na Zavižanu můžete projít za jediný den. Mnohem lepší je však cestu naplánovat jako dvoudenní, nikam nespěchat a cestou se bavit výstupy na jednotlivé výhledové skalky. Na přespání je potom ideální Rosiljeva chatka, která stojí v jednom z nejkrásnějších koutků Velebitu, v zeleném sevřeném sedýlku mezi skalami a nad ní se tyčí vyzývavý Pasaričev kuk. Je tady betonová jímka na dešťovou vodu a několik paland. Při troše štěstí se můžete stát jejími jedinými obyvateli a zkusit si romantiku života ve skalách.

2. Dubrovník: nejkrásnější město Balkánu

Staletím vyleštěný mramor hlavní ulice Stradun, hradby i rekonstruované paláce se pomalu rozjasňují v ranním slunci. Měšťanské domy jsou stále obývané běžnými lidmi, kteří po ránu věší prádlo, pak nasednou na motorku a odfrčí za prací. Symbolem města je bezesporu katedrála s renesanční kopulí. Právě bijí zvony, lidé se schází k ranní bohoslužbě. Na chvíli se k nim přidáváme. Pokračujeme k přístavu, odkud je jeden z nejlepších pohledů na staré město. Také tady se probouzí život a rybáři se chystají pro úlovky. My zatím lovíme další z pamětihodností města – procházku po 2km hradbách. Někde jsou až 20 metrů vysoké a nemají v Evropě obdoby i díky několika pevnostem, které do sebe pojaly. Z hradeb máte perfektní výhledy na celé město. Pokud bude teplo, určitě vás zaujme především výhled na tyrkysově modrou barvu moře. Stačí protáhnout se průchodem v hradbě na jakýsi bastion. Tady je malý bar s plovárnou pro místní.

3. Závrty a kopce pohoří Biokovo

Další z krasových pohoří Chorvatska se zvedá kolmou, 1.500m vysokou skálou nad přímořský resort Baška Voda. Stoupali jsme křovinami a místy i lesem do suťového žlabu. Pomalu nás dostihlo sluníčko, když jsme se klikatili mezi bezpočtem vápencových skalek hlavního kotle. Konečně jsme se ocitli v sedle. Pohled na hluboké moře a vysoké vrcholky hlavního hřebene Biokova vystřídala legrační náhorní plošina, vytvarovaná závrty do tisíců kopečků a děr. V dálce před námi se vynořil vysílač sv. Jure, červenobílými puntíky dobře značená cesta se však stáčela k jižnímu hřebenu a ve chvíli, kdy jsme si mysleli, že jsme se již zcela v závrtech ztratili, vynořila se Kuča na Lokvi. Je tady voda, což je v chorvatských horách ceněno zlatem. Odtud vede cesta k nejvyšší hoře, sv. Jure (1.700 m). Přivstaňte si, ať se vyhnete autoturistům, kteří sem míří z hotelových komplexů. Z vrchu Vošac, kam dojdete po poledni, budete mít skvělý výhled na pláže v Makarské. Čím déle půjdete vyprahlým kopcem dolů, tím toužebněji budete sledovat moře pod vámi.

 

4. Neznáte Lastovo? V pořádku. Nezná ho nikdo.

Jeden z nejvzdálenějších chorvatských ostrovů leží v jižní Dalmácii a nesmírně se odlišuje od všech těch „roztomilých“ předražených městeček s kavárnami, restauracemi a krámky se suvenýry. Tady není nic a nikdo sem nejezdí. Ostrov byl až do pádu komunismu vojenským územím, což určitě ostrované nelibě nesli. Dnes je však jejich ostrov paradoxně naprostou perlou Středomoří. Za posledních pět let tu vyrost jeden hotel, a je tak prvním a posledním na ostrově. Několik domků na pobřeží nabízí ubytování v soukromí. Zdá se, že ho využívají spíše sami Chorvati, zahraniční turisty tu nepotkáte.

Trajekt přivezl 5 lidí a jedno auto. Rychle si domlouváme odvoz do městečka Lastovo. Jedeme hustými a vysokými lesy – i to je velmi nezvyklé. Pod námi se otevírají laguny neskutečně členitého pobřeží. Hlavní město leží vysoko nad mořem. Jeden domek se lepí na druhý a oranžové stříšky se plazí po celém kopci až k hradu. V hospodě sedí pár chlapů u piva, ženské se ospale potulují po městečku a vypadají, že jdou spíše na návštěvu než za prací. Dole v údolí se zelenají políčka a vinice. Začínám chápat, čím se živí. Projelo auto a odbočilo po druhé ostrovní silnici na Skrivenu Luku. To je hlavní pláž Lastova a může se pochlubit nejstarším jadranským majákem. Také tady budete téměř sami a určitě si najdete zátočku či skálu, kde se vykoupete v průzračné vodě zcela nerušeni kýmkoli jiným.

5. Pekelně divoká Malá Paklenica

Velká a Malá Paklenica jsou dvě soutěsky, které mají zcela odlišný charakter, a můžete je projít obě během dvoudenního výletu. Procházka Velkou Paklenicí nemá s horskou turistikou mnoho společného a je plná lidí. Přesto však stojí za to podívat se na jeskyni Manita Peč, vylézt si zajištěnou skalku Aniča Kuk a na večer dojít k planinárskému domu Paklenica. Tady se dá levně přespat uprostřed lesů a poblíž je přírodní koupaliště. Pokud přejdete malý hřebínek, dostanete se na travnaté plató nad kaňonem Malé Paklenice. A tady teprve začíná to pravé dobrodružství. Po té, co jsme sešli k „řece“, cesta zmizela úplně. Kdyby tu byla řeka, byla by asi dost divoká. Jako průchod jejím korytem. Některá místa jsou jištěna lanem či skobami, jinde slézáme vodopády přímo. Kaňon je uzounký a skály porostlé pichlavými keříky, mezi nimiž šustí hadi – není kudy nepříjemná místa obejít. Odměnou za věčné přeskakování kamenů a slézání skal je naprostá samota a ticho. Jen slunce pere do bělavých štítů. Voda nám už dávno došla, hltáme kapičky z jeskyně. Konečně se rokle otevírá a poznáváme střechy domů. Chorvaté jsou milí a ochotně nám čepují do lahví vodu.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .