0
0

Ahoj cestovatelé.

Omlouvám se předem za všechny pravopisné chyby či nepřesnosti. Často nebyl čas ani na psaní deníku a proto jsem to doháněl až další den – to se na textu dost podepsalo protože jsem si už něco nepamatoval. Jedná se o moji třetí cestu do Asie a to s příletem do Bangkoku následně nočním přejezdem vlakem do Chiang mai, pak autobusem 7 hodin do Chiang Khong (nocleh na laoské straně řeky Huay Xai), dalé pak dvoudenním přejezdem lodí do Luang Prabang, pak hlavní město laosu Vientiane (6 hodin busem) a 12ti hodinovým přejezdem do Pattay a zakončeno je to přejezdem taxíkem do Bangkoku.

Pořádné fotografie dodám později až mi je dodá náš vrchní fotograf 🙂

Jelikož jsme chtěli tuto zimu do Asie za každou cenu, koupili jsme letenku lehce neuváženě za šeredných 14 000 Kč s Aeroflotem na období 6.2-26.6.

Po přistání v Moskvě máme pohodovou hodinku a půl, což je tak akorát na přestup a jdeme do nové triple sedmičky ER. Osmi hodinový let s dvěma pořádnýma jídlama uběhne (oproti loňským 12ti z Gatwicku a bez entertainment systemu) jako voda. Na Bangkokském letišti si po příletu půl hodinku povídáme s 5ti češkami, které míří na Koh Samui a které nemají letenky koupeny předem. Také kupujeme na letišti Thajské sim karty a kredit dobijeme na 40 bathů (volani, sms, data) a za první den spotřebujeme v průměru za net 10bathů (7kč). Hotel máme zakoupený v libový akci za 150kč na noc bez snídaně pro jednoho a z letiště jedeme za 14kč – 20 minut vlakem. Problém je že nás je jen pět (Dave! nechtěl jet ;)) a přistýlku neumožňují! Nutí nás tedy do „sockoidního“ činu a to načerno přespávat v jednom pokoji po třech. 😉 tím se nám ještě průměrná cena na jednu osobu sníží na 113kč. Po příjezdu si dopřejeme 4 hodinky spánku a kolem sedmý večer vyjíždíme do nočního ruchu Bangkoku. Vyrážíme na proslavenou Ping pong show, kde dámy předvádí skutečně všechno, vychází to na 140Kč za hodinové vystoupení (přidal se k nám ještě pár z čech co jsme na ulici potkali a tedy jsme usmlouvali ještě lepší cenu) ve kterém je kromě střílení míčků, otvírání zátek od piva i sfoukáváni svíček (v ceně je navíc pivko). Nepříjemným zážitkem je pro nás návštěva jednoho baru v jednu hodinu ráno, kdy nám přinesou nápoje za určitou cenu, nicméně když chceme odejít požadují trojnásobek a říkají že první drink je vždy za trojnásobek. Když se zvedám a chci odejít začne mi barmanka říkat, že „you want problem? I ll call my boss“. Vycvičený z Bali jednoduše ignoruji, házím na stůl peníze kolik má pití skutečně stát a odcházím. Ochranka u dveří nás nechává. Jdeme na večeři ve dvě ráno. Po jídle bereme tuktuka pro tři lidi a v pěti lidech se v něm vezeme 20 minut k hotelu (cena je 50kč na jednoho). A spát.

Den číslo dva! Vstáváme kolem 16:00 místního, jelikož jsme dospávali předchozí noc a vyrážíme nadzemkou a následně tuktukem na Grand palace, který má zavřeno a fotíme si pouze věžičky. Obcházíme ho dokola, pak platíme 1,5kč za přejezd řeky a nalézáme velmi pěknou modlitebnu. Následně přejíždíme do čtvrti Kao San projdem si jí a pak jedeme dvěma tuktuky do dalšího centra Soi Cowboy. Tuktukáři si spolu něco prohodí a po chvíli oba zahnou do temné uličky kde není nikdo, jen pár místních chlápků (strach byl jeden z pocitů který jsme cítili ;)) chcípli tuktuky a ukazovali na jeden strip bar. Odmítli jsme a několikrát opakovali původní místo kam jsme si objednali že chceme. Když viděli že z nás nevytáhnou peníze a trváme na svém nastartovali a odvezli nás do Soi Cowboy. Několikrát jsme prošli celou ulici a usedli v baru kde bylo nejvíce lidí. Důvodem byla happy hour a pivko za 75thb(45kč). Také jsme zjistili, že ping pong show za 200báthu předešlý večer byla naprostý nesmysl jelikož zde byli strip bary kde byli show se všim všudy zadarmo a holky mnohokrát hezčí 🙂 Na hotelu jsme byli v 03:00… Rád bych dodal že znalost angličtiny je u místních obyvatel naprosto tragicka. Podle mě nejhorší na světě!!!

Třetí den. Kdo nebyl v Soi Cowboy ulici pozdě večer, tak nebyl v Bangkoku!! Jedinečná ulice narvaná tím, proč je Bangkok proslavený po celém světě – křehké dívky snědého vzhledu lákající všechny procházející. Stačí si jen sednout do nějakého baru a sledovat dění v ulici. Prošli jsme znovu celou ulici (je celkem krátká) a vybrali nejlepší strip bar Suzie Wong, naproti je nejlevnější pivo v ulici v podniku Shadow bar.

Čtvrtý den. Ráno bereme řidiče od hotelu na fishing market za 2000 bathu tam a zpatky auto pro 5 lidi velmi komfortní ( pro srovnani – obyčejným tagem by to bylo za 1500b)athu. Jedeme 100km tam a 100km zpet hodinku a půl. Bohužel řidič nás doveze do přístavu, kde je jen jedna firma a požaduje po nás 800b za jednu osobu takže po 15 minutách když na jejich cenu nereagujeme a trváme na 300b za osobu (a říkáme řidiči že chceme jet jinam) dostáváme naší cenu. Projíždíme hodinku v kanálech a sme zklamaný jelikož to je stejný jako na tržnicích s tím rozdílem že nemůžeme odejít protže řidič loďky chcípne motor a trhovci si nás klacíkama přitáhnou. Po návratu k hotelu se rozdělujeme a já jdu do hotelové posilky (v ceně jeden vstup zadarmo, další jsou za 300b) fajne si zaposiluju, potom si dávám páru a pak výřivku. Věčer sme domluvení na sraz v Patpongu, když přijedu tak ani nestihnu napsat smsku a náhodou potkávám na ulici ostatní 😉 (ve městě kde je 5,1 milionu lidí to je celkem náhodička :)) Po sauně jsme si zašli na thajskou hodinovou masáž za 200b na hodinku!

Pátý den spíme do 11:30 a do půl hodinky musíme check out. PS: info k hotelu: vřele bych ho doporučil, je ihned na zastávce – příjemné prostředí. Nikdo nemá šanci postřehnout že sme na pokoji po třech, jelikož je vskutku obrovskej a na pokoji je navíc relativně velkej gauč a matrace od postelí se dá rozložit (teoreticky by se dalo i v pěti lidech na dvoulůžak. Na jednu noc bych do toho šel – ušetřit a risk nulovej). Při odchodu z hotelu bereme tágo do Chinatownu za 200b (5 lidí nás jelo v jednom a pohoda, tedy každá cesta po BKK vyšla jednoho na 25kč- nesmysl jezdit za 15kč nadzemkou!). Projdeme si čínskou čtvrť (oproti např. KL je prťavá) a pěšky dojdeme na railway station Bangkok. Čekáme na vlak do Chiang Mai, který odjíždí ve 22:00 (cesta je dlouhá 1000km-stejná vzdálenost jako z Prahy do Paříže a trvá 15hodin, jedeme první třídou za 550kč jedna cesta a mohu jen vřele doporučit. Jen nejezdit bez klimatizace! Hic ve vozech bez klimatizace ani nemluvím o smradu. My máme voňavé povlečení a super teplotu. Kolem půlnoci jdu spát. Sice jdu spát ale neusínám, až do 4:00 se převaluju a přemýšlím, rano v 8:33 nás budí sfetovanej strážník (plno lidí je tu na drogách, aby vydrželi dlouho pracovat a je to na nich poznat – to nám říká místní thajka) a skládá nám postele na sedačky, takže nemůžeme spát (proč to dělaj?!), v deset dostaneme snídani která opravdu příliš neodpovídá ceně (ale tak ve vlaku se to dá pochopit) a začínáme se bavit s dvěma dívkami co spali na lehátkách vedle nás. Propovídáme pár hodin a cesta díky tomu rychleji utíká. První se jmenuje Caroline a jen tak naslepo cestuje po thajsku (poprvé zcela sama) a má domluvený pobyt v klášteře mezi mnichy (podmínkou je mít s sebou pas a předem jim napsat mail, další podmínkou je pak zůstat alespoň 4 dny 🙁 což nemůžeme a proto myšlenku na zajímavý zážitek opouštíme). Caroline se narodila v USA matce Švédce, která v USA byla na ambasádě, od svých tří let bydlela v Peru a od 6ti v Kostarice, posledních pár let se přesouvala mezi Evropskými státy a cestovala. Před Thajskem byla v Austrálii. Nad Michalem spala velmi pohledná Thajka od pohledu se zvláštním jménem Nova, která ovšem ovládala perfektní angličtinu a sdělila nám že je z Belgie 🙂 její rodiče tam vedou thajskou restauraci. Narodila se v Německu a rok studovala v Nizozemsku takže umí základy Vlámštiny. Do Chiang Mai jede na stáž, kde bude místní učit jak prodávat kávu, kterou vypěstují do velkých měst. Navrhuji, že se za ní možná přijedeme podívat. Z vlakového nádraži bereme tuka rovnou k hotelu (který zařídili kamarádi co tam byli o 3 hodinky dříve) dvoulůžák stojí 200bathu na noc – bereme. Vyrážíme na obchůzku centra, jídlo v místní restauraci za 35Bathu (25kč) – rýže s kuřecím stehnem perfektní chutě. Jdeme na noční trh, ničím se neliší od Bangkoku. Večer pivko a konečně wifi na hotelu – relax a dospávání z vlaku.

Další den v 09:30 obcházíme pár půjčoven a nakonec zavrhneme půjčení auta za 1200THB na den a bereme motorky 200THB na den plus pořádný pojištění za 50THB. Cena auta a motorek je pro 5 lidí stejná, jen s motorkami je větší zábava. 🙂 Bereme motorky, a frčíme za Novou (belgičanka z Thajska z vlaku) jak jsme slíbili podle navigace po Main Road 1001 a koukáme na patníky na 73.7km kde je odbočka k centru Child warmheart´s home (cestu zvládneme i se zastávkou na oběd za 2 hodinky) silnice je oproti Např Bali ve velmi dobrém stavu ovšem řidiči jsou stejní jako po celé Asii 😉 Když jsme dorazili na místo zkouším Nově volat, ta to nezvedá tak jdeme naslepo. Nacházíme útulné místo a jdeme intuitivně mezi malými baráčky, místní nás pozorují a odněkud po chvíli vykoukne bílá starší paní která nás zdraví a ptá se co potřebujeme… Vysvětluji že hledáme mladou thajku která dorazila předešlý den a jmenuje se Nova. Paní se jmenuje Evelind a vypráví nám o svém projektu (existují díky dotacím a starají se na malém pozemku o budování vesničky pro děti, které bude z části soběstačné a bude dětem pomáhat ve schopnosti sami vypěstovat a prodat kávové plody – to je jen jeden z mnoha projektů, který bude vést Nova, dětí je tam 37 a jsou různě z hor. V době naší návštěvy jsou ve škole. Evelind mluví skoro hodinu a popisuje všechny možné problémy s dešti, pálením bordelu, malárií apod. Volá Novu, která je zřetelně mile překvapena že jsme skutečně tuto cestu podnikli a přijeli se podívat. Povídáme si a při loučení dáváme alespoň 400THB na jídlo dětem a dáváme si navzájem kontakty. Evelind je z New Jersey a založila tuto osadu před 7 lety s manželem. Já jí říkám že v New Jersey za 3 týdny budu na nákupech :). Ptám se jestli náhodou někde poblíž Chiang Mai není nějaký vodopád a k mému údivu mi říká že na půlce cesty zpět do CM je odbočka k Buatong Waterfall. Děkujeme a vyrážíme, cestou zpět zastavujeme na pár hezkých místech a nalézáme odbočku na vodopady, které jsou k našemu údivu ty nejkrásnější co jsme kdy viděli – zcela bez lidí. Spokojeni vyrážíme zpět. Bereme benzín (plná nádrž za 120THB) a ještě stavíme na jídle v centru na večeři. Poté jedeme v 21:40 vrátit motorky. Hned od půjčovny bereme tuka na autobusák, kde kupujeme jízdenky do Chiang Khong na druhý den v 08:30 odjezd. Druhá třída za 230bathu na osobu, doba jízdy je 6 hodin. Pak do hotelu a kolem půlnoci spát.

Ráno budík na 7 hodinu a tukem na autobusák. Jedeme 7 hodin – autobus s klimatizací, zastaví tak 15x a hrozně se vleče. My dospáváme… Dorazíme do Chiang Khong a jdeme na hranice u řeky, chtějí po mě departure card který jsem vyhodil 🙂 a tak musím ofotit pas. Opustili jsme tedy Thajsko a na řece jsme v duty free zóně, když vystoupíme na laoském břehu strávíme asi hodinu a půl řešením vízové povinnosti (dlooouhá fronta, tři formuláře, a navíc od 16:00 není vízum za 30$ ale 31$ a zdá se nám že postupně cenu úředníci dle vůle zvyšují (já platil 32$, ale to byla moje osobní blbost). Laoské město Huay Xai není ničím kromě jízdy aut napravo odlišné od Thajska. Ubytujeme se u prvního Guest Housu s příjemnou babičkou za 75Kč (30000 laoských kipů). Pak večeře a prospat se na cestu lodí která je dvoudenní a stoji 950THB. Ráno máme pick up v 09:30.

Snídaně a jedeme do přístavu. A pozor! Černý sen, na lodi čekáme přes dvě hodiny ve strašném vedru a lod´ vedle nás se naplní během půl hodiny a vyjede rychleji než ta naše – to nás pěkně naštvalo. Vyplouváme po poledni a jedeme 6 hodin dolů do přestupní stanice Pak Beng, jedná se o vesničku s tisíci obyvateli a mnoho ubytovnami, každý den sem přijede po řece cca 150 turistů kteří přespí a jedou dál… Děláme dobře že nejdeme s nadháněči, ale bydlení si najdeme sami za 36tis kipů na osobu (87Kč). Navíc máme nádherný výhled a jsme blízko u přístavu. Zastavujeme v jediném párty baru ve vesnici kde je kulečníkoví stůl, židličky a malý notebook z kterého se pouští hudba z youtube přes mini bedničky 😉 kromě obsluhující 22ti leté laosanky tam nikdo není. Vypadá že je opravdu sfetovaná, ale to ostatně všichni zde 😉 chvíli klábosíme, jeden panáček místní pálenky lao lao a pak se jdeme prospat na hotel. PS: nutno dodat, že dva členové naší výpravy zůstanou v baru o něco déle a laosanka je pozve k sobě domu na návštěvu. Dozvídají se, že čeká až si jí nějaký evropan odveze do Evropy, protože ráda nakupuje a zde se jí nelíbi (a sama odjed kvůli komunismu nemůže). Prý je jí jedno jak bude vypadat (kdyby měl někdo zájem). Také jim sděluje že spí dvě hodiny denně aby všechno stíhala, a dáva si s nimi opium… 9. Den: bylo nám řečeno že u lodí nekppzději v 08:30 s tím že loď vyplouvá v 09:00. Motor jsme ale startovali v 09:40. Po hodině čekání opět zastavujeme u každý vesničky, kde si domorodci mávnou trikem a do Luang Prabangu dorážíme v cca 18:00. Pěsky jdeme do doporučeného hotelu (moji rodiče zde byli před třemi lety), kde je k mému údivu ubytováni za 65$ za dvoulůžák (ceny se opravdu zvedli v posledních letech mnohokrát) – znechuceni odcházíme hledat něco levnějšího. Po deseti minutách nalézáme levný guesthouse kde nám majitel nabídne jeden pokoj pro tři za 100 000kipů, s přistýlkou za 120 000 a pro pět osob ho neusmlouváme na méně než 140 000kipů a tedy bydlíme v jednom pokoji v pěti za 75kč na osobu. Večer vyrážíme na noční market který je opravdu zklamáním (jak sortimentem, tak cenami).

Další den ráno budík, zabalíme, kluci dávají vyprat pár triček a s bágláma razíme na hlavní ulici v Luang Prabangu – Sakkaline road a plánujeme zda půjčíme kola, motorky nebo podnikneme něco jiného. Nejvýhodněji se nám jeví půjčit tuka a vyjet směr Kungi Si vodopády. Tuka usmlouváme na 35 000kipů za osobu s tím že na nás počká jak dlouho budem chtít. Vyrážíme s tím, že po dvaceti minutách cesty vidíme v kopci chcípnutého jiného tuktuka, a do našeho nastupují ješte tři cestovatelé z Argentiny. Tři hodinky se jdeme projít kolem nádherných vodopádů, kde je ovšem plno turistů. Po návratu jdeme na jídlo a potom do baru na ledové kafe. Tuk nás vyzvedne a jedeme na autobusové nádraži. A hurá do hlavního města Vientiane! Po hodině jízdy si říkáme, že řidič snad ví co dělá a nic moc se stát nemůže. Po dvou hodinách jízdy vidíme čerstvou nehodu rozsekaný kamion, objíždíme ho jelikož tam už nějaký chlápek mává, že máme jet dál že je to OK. Do Vientiane přijíždíme v 05:40 a musíme vzít tuka do centra za 20000kipů (na autobusáku si udělali kartel a levnější se tam nedá sehnat 🙁 (jede nás v něm 12). Vyklopí nás v centru a my obcházíme dvě uličky s hosteli a ptáme se po volných postelích. Kolem třičtvrtě na sedm se rozhodujeme pro hotýlek kde dáváme celkem 50000 za jednoho, ale máme klídeček žádnej dormitory (o dvacet korun levnější). Spíme do jedný a pak plánujeme co dál – vyhrává půjčení kol a objížďka po okolí (posezení na břehu Mekongu s pivem samozřejmostí). Město je ideální na kole, malé rovinaté a s pěkným parkem. Večer jdeme na jídlo na rybičku a spát. Relax den.

Vstávám v 07:58 a nakonec čekáme na druhou část výpravy do 10:30. Pohodka jen pak máme problém najít volné motorky. Nacházíme až u posledního hotelu hrozné modré semi-manual. Sou totál rozbitý, nefunguje nic! Tachometr, světla, brzdy, já musim mít pořád lehce plyn jinak ta motorka hned chcípne, když chci dát ze 4 převodu neutrál musim směrem dolu napřed všechny 4 převody. Po čase zjišťuju že stačí nevyřazovat a nechat zařazenou 4ku. No nic, platíme 60000 kipů na den a jedeme cca. 90km k největšímu jezeru Laosu Name Ngun. Jedeme přibližně dvě a půl hodinky kvůli špatné cestě a provozu. Oproti Bali, Langkawi i Chiang Mai pro mě citelně nejdrsnější motorbike trip! Ať už kvůli skutečně otřesným motorkám, kdy jsme si každou chvíli řikal že vypoví službu, tak špatnému stavu vozovek (z ničeho nic díra jak vrata). Sem tam auta a motorky v protisměru, psy, děti, krávy a občasná vysoká rychlost – přiznávám naše… Výsledkem je ideální podhoubí pro bouračku… Chvíli před jezerem mezi vesničkami jsem píchl… Motorku tlačím pár desítek metrů a nalézám opraváře. Za 20tisíc kipů mi to ´nějak´ opravuje, bereme znovu benzín a za 15 min dáváme u obrovského jezera obídek. Pohodička. Při návratu zpátky sleduji že mám opět vypuštěno, bohužel je to cesta bez vesnic. 🙁 Nasedám za kamaráda a když zrovna kolem jede motorka s chlapíkem, který ukazuje že před námi je zrovna vesnice. Po pěti minutách jízdy zastavujeme u chlapíka co před námi jede na motorce až k místnímu mechanikovi. Ten nemá příliš zájem něco dělat, nakonec bere náklaďáček a jede se mnou k motorce. Naložíme ji ve třech a při příjezdu do garáže se dal do opravy. Za nový plášť a duši si řekne 150000kipů(370kč). Bohužel to trvá dost dlouho a začíná se stmívat, před námi je přes dvě hodiny cesty. 🙁 jedeme tedy po tmě. Nesvítime, nevidíme… Hororová jízda. Na předměstí Vientiane mě málem sráží auto a Luky málem sundal tuka který byl ve tmě na kraji silnice. Zkouším to ještě vyřešit v půjčovně, chci proplatit alespoň něco.. (Řikají že neví jak to vyřešit, že mám dojít zítra až tam bude anglicky mluvíci majitel…!) uvidíme 🙂 ). Jdeme do kvalitní restaurace na steamed fish with lemongrass…

Další den na hranicích Laosu a Thajska. Ráno vstáváme až v 10:40 a na jedenáctou jedeme vrátit motorky. Hádám se tam s dvěma ženami na recepci a nevybíravým způsobem (whole day was fucked up because of your fuckin motorbike) si říkám o peníze za půjčeni a za nový plášť. Chci aby mi dali jakoukoliv částku, ale hlavně nějakou! Když už vypadají že mi rozumí a chápou, říkají že už tam jde majitel ať ještě počkám (oni nemohou ale on mi něco dá) čekám 10min a pak přichází poslední z nás a chceme jít na hotel jelikož ve 12:00 je check out. Dávám tedy klíčky na stůl a říkám ať nám dají Petrův pas, že na to kašlu. (Opravdu mi nešlo o peníze ale o určitou satisfakci) na hotelu prosíme, aby nám dali o hodinu déle – dávají. Po check outu jdeme na jídlo a hodnotíme Laos. Po návratu na hotel čekáme na pickup k autobusáku, když v tom volají na recepci že sleeping bus je rozbitý a nabízejí bud´ VIP (v laosu obyčejný bus) nebo jízdu další den (to razantně odmítáme – už ten den nebylo co dělat). Spací vlak je obsazen. Smlouváme abychom dostali dobrá místa ve VIP busu ale je nám řečeno že s tím nejde nic dělat. Jedeme tedy přes hodinu na autobusák (jeden přestup a přechod hranic). Dorážíme tam kolem šesté a odjezd je až v osm tak dáváme tyčky z tuku za 6kč jedna a procházíme se kolem. Jdeme také do gigantického nákupního centra, kde mají patro nabité jen elektronikou a fotoaparátý. Autobus odjíždi v 20:04 (což je snad poprvé kdy jedeme na čas). Kupodivu se jedná o skutečně luxusní VIP sedačky, kromě nás pěti jsou s námi dole jen další dva lidé. Záchod je nejluxusnější co jsem v busech viděl (kam se hrabe americký megabus). Po 12ti hodinové cestě kdy polovinu prospíme vystupujeme ráno v 08:00 v Pattaye.

Bereme tuka za 10bathů na Pattaya Beach – obcházíme asi hodinku hotely a hledáme. První dojmy z města jsou smrad (směs moči, kočičich výkalů, kanalizace a typického asijského dusna), špína a hnusní lidé u kterých lze obtížně určit pohlaví. Málem bereme odpornoý špinavý hotel za 150bathů na osobu. Naštěstí jsme šli o kousek dál a vzali pěkné pokoje za 250 bathů na osobu. Na dvě hodinky si zdřímneme a vyrážíme na hasičskou stanici, mezitím dáváme jídlo na rohu dvou ulic, kde každých pár minut projde žebrák nebo prodavači všeho druhu a něco nám nutí (obvzlášť dotěrní jsou ti co si lehnou k nohám a snaží se začít čistit boty či nohy v žabkách – bez zeptání). Asi po hodince nalézáme centrální hasičskou stanici pro oblast Pattaya (mají zde jen dvě směny po 24hodinách a v průměru jen 5výjezdů týdně – často na požáry vzniklé z klimatizací). Když Lukáš sdělí že je „firefighter from Czech republic“ zavolají chlapíka co umí trochu anglicky a provede nás. Poté jdeme na pláž, kde si prěs fb domlouváme sraz s českým párem, kterého sme loni dvakrát náhodně potkali (v letadle na Bali a následně o dva týdny později na PhiPhi). Shodou okolností jsou letos na 6ti týdenní cestě (KL, Singapůr, Langkawi, Bangkok, Ko Cot, Pattaya, Vietnam) a zrovna když sme dva dny v Pattaye jsou tu také. Pivko a poklábosení na pláži – totál pohodička. Mé černé sny se stávají skutečností – přichází na mě nemoc! Mám chrchlavý kašel a silnou rýmu tímpádem se cítím velmi zeslabený – asi především klimatizaci a únavě ze sluníčka. Další celodenní výlet na Koh Samet se stává tedy utopií (další dva z nás navíc začínají trpět průjmy). K večeru vyrážíme na známou Walking street, která je opravdu dlouhá – plná barů a stripclubů. Od Soi Cowboy street se liší především velkým počtem nehezkých Thajek a velkým počtem ladyboyů. Než dojdeme na konec uteče něco málo přes půl hodinku. Na obou koncích jsou stoly s policisty a nápisy „tourist police“. Člověk se tedy cítí relativně bezpečně. Na konci potkáváme čecha, který nám doporučuje nějaký bar v postranní uličce. Pivo za 80bathů a místo stolu máme vanu kde se sprchuje Thajka ;). Posedíme dvě hodinky a míříme domů (je 01:00).

Další den ráno vstáváme hodinu před check outem a dumáme co dál. Jelikož naši výpravu trápi bud´ nemoc, silná kocovina, průjmy spolu s nedostatkem spánku – rozhodujeme se pro další den v Pattaye. Ukáže se to jako správné rozhodnutí, protože nalézáme luxusní hotel s bazénem na střeše za 260kč na jednoho. Pokoje jsou opravdu prostorné! Až do večera odpočíváme. Nemáme příliš sil a tak jdeme už jen na tržnici na jídlo a kupujeme všelijaké ovoce a zkoušíme. Po desáté vyrážíme na walking street a půl hodinku koukáme na Thai box. Nelze se zbavit pocitu že je to napůl hrané… Před půlnocí jdeme spát a další den po dvanácte zkoušíme taxíky pro pět lidí a hledáme nejnižší cenu do Bangkoku. U hotelu chtěji 2300, u poboček podél ulic nabízejí 2000, u taxikářů co sedí vedle auta usmlouváme nejméně 1800thb a když stavíme jedoucí vozy dostáváme cenu 1600THB z Pattayi do centra Bangkoku. Bereme vůz, kdy jeden sedí vzadu tři v jedné řadě a jeden vepředu. Cena tedy vychází na příjemných 320THB na osobu za 2,5 hodinovou cestu. (Autobus stojí kolem 250THB, tak to jsme vyloučili). Navíc náš řidič po deseti minutách zastavuje na benzince a říká že za 1700 můžeme jet privátním velkým minubusem-to odmítáme, přestupujeme tedy do minibusu za již smluvenou cenu 1600THB ;). Jedeme na Kao San street a bereme ubytování přímo v centru za 600THB třílůžák. Domlouváme s recepční že ńas v něm bude pět za 800THB (tedy luxusních 160THB na hlavní třídě!) večer jdeme na vycházku po ulici, a zaplujeme do jednoho nobl baru kde jsme vysoko v patře a na střeše hraje kapela – fajn atmosféra. Toto ubytování má tu nevýhodu že až do půl čtvrté ráno se nám v pokoji otřásají stěny a když chceme mluvit musíme lehce zvýšit hlas 😉 Z toho důvodu další den ráno zvedáme kotvy a aby byla změna, měníme i čtvrť a jedeme do PatPongu. Najdeme přes booking hotel a o půl hodince usmlouváme sice cenu 400THB na osobu ale přímo v centru a v nádherném komfortu a proto bookujeme hned na všechny poslední noci. Navíc je hned vedle vchodu sedmička. K večeru vyrážíme ještě tágem do posledního centra nočního života, které jsme nenavštívili-Nana plazu. Tam se nám nicméně nijak zvlášť nelíbí a proto jedeme zpět a noc trávíme v baru u PatPongu. Ráno vyrážíme opět na grand palace, jeden taxikář nás nejprve za 50 veze do přístavu a povídá něco o tom že je to uzavřené a autem se tam nedá že musíme lodí… Vystupujeme a bereme dalšiho který nás veze až tam. Samozřejmě, že se tam dá! Jdeme do menšího chrámu poblíž protože máme tílka a kraťasy což je nepřípustné, procházíme se kolem a po hodince vyrážíme hledat vertigo moon bar. Ten sice nalézáme ovšem je otevřený až od 17:00, tak se jen ptáme na cenu za pivo nahoře (500THB cca) a pro zajímavost cenu ubytování (4000kč). Rozhodujeme se pro návštěvu baru další (poslední) den. A jedeme na hotel připravit se na večerní návštěvu SoiCowboy. Já tam přijíždím v jednom tuku za 100THB a ostatní berou taxi, kdy jim vyhoví a jedou podle taxametru (vyjde jim 82THB!!!, přitom když si je zastavíte na ulici nikdy nejdou pod 100THB) na kraji Soi cowboy popíjíme rum s colou a pozorujeme mužíčky s thajkama vycházejíci z ulice. Vracíme se na hotel kolem 03:00 a děsíme se, když vidíme že dělnící pracují přímo pod našimi okny, ti až do 04:00 vrtají zbíječkami! 🙂

Vstáváme do posledního dne v Thajsku. Jdeme na oběd do subwaye který je skutečně nejlevnější co jsem kde viděl a to za 69THB (43kč) za poloviční bagetu. Dávám dvě, potom letmo trhy a nákup dárků a jelikož jsme spali veeelmi dlouho už není moc času a připravujeme se rovnou na naše závěrečné zakončení a to v baru na vrcholu mrakodrapu Banayan tree! Oblékáme se do dlouhých nohavic a triček aby nás tam pustili. Shodou okolností bydlíme o ulici vedle (je to blízko PatPongu). Jedeme do 59 (výtah dával 3 patra za vteřinu a při jízdě dolu máme zalehlé bubínky) patra, a vystupujeme v Moon restaurantu a šipky nás vedou nahoru do Vertigo baru, který je jedním slovem úchvatný! Hodiny ukazují 17:35 a ukáže se to být opimální doba na příjezd, jelikož si bez problému sedáme ke stolu pro peť osob a je ještě dostatek světla na focení. Objednáváme sklenku vína, long Island a Mojito (cena se pohybuje kolem 450THB za drink). Po závěrečném přípitku se prostor začne plnit lidmi čekajícími na západ a nemající si kam sednout. Slunce zapadá kolem 18:30. Dopíjíme a odcházíme když už je tma. Tento zážitek vřele doporučuji! Jako zakončení dovolené den před odletem ideální.

Poslední den vstáváme v 06:30 a už v 07:00 stopujeme taxíka hned před hotelem. Klasická situace kdy první taxi dělá problémy a chce 500THB a na nižší cenu ho ne a ne ukecat. Když se domluvíme a máme vevnitř zavazadla, řekne že nás pět v jednom nepoveze a že za 600THB nás vezme dvěma auty (poblíž stál jeho kolega). Po ránu opravdu nemáme náladu na okrádání, takže s „fuck off“ třískám dveřmi s jdu do silnice stopnout jiného. Hned po pár vteřinách mám štěstí a stopuji pohodáře co nás v pěti za 400THB odveze (navíc zaplatí poplatky za dánici). Z Patpongu to je na letiště 40 minut jízdy bez zácpy. Na check inu nás čeká překvapení a nabídka možnosti letěť místo přes Moskvu s 16ti hodinovym čekáním přes Peking. S tím, že by nás ubytovali ještě v Bangkoku na 5hodin v hotelu a nečekali bychom tedy tak dlouho v Moskvě. Přílet do Prahy by byl ovšem stejným letadlem v 10:15. Po pár minutách dumání co bude výhodnější volíme přímý let do Mosky. Ukáže se to jako perfektní rozhodnutí, jelikož po příletu do Moskvy nás osloví při kontrole a sdělí nám že je možnost hned bez čekání odletět (btw let trval 9hodin a 37minut). Jdeme tedy zabojovat na transfer reception, kde je opravdu nepříjemná zavalitá ruska, která nám po 15minutáh vydává nové boarding pasy a říká že za 10min otvírají nás gate. Z 16ti hodinového čekání se tedy stává rychlá chůze rovnou ke gatu 😉 (Ave skyteam!) navíc letíme poloprázdným letadlem. Z Moskvy odlétáme v 20:00LT a přilétáme v 19:50LT do Matičky Prahy.

PS: zajímavou novinkou co jsme objevili ve spletitých uličkách Bangkoku byl stánek kde se dala za 150b pořídit jakákoliv studentská karta včetně isicu ( na papírek tam napíšete jmeno školu atd. a chlapík vám to na počkáni vyrobí, foto si tam dáte později sami), problémem byli háčky a tedy kartu jsme si nekoupili… 😉

Celková cena za tři týdny (20 dní) je přibližně 30 000 Kč. (Letenka 14 000 Kč a ostatní výdaje 16 000 Kč. – dárky 2 000 Kč :-))

Nutno podotknout, že jsme na cestě opravdu nešetřili a snažili si to užít naplno a neomezovat se. Některé dny v Bangkoku vycházeli na 1800 Kč a dny v laosu zase na 400 Kč.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .