0
0

Tenerife – 15.12.-22.12.2006

Po klidném 5 hodinovém letu společnosti Travel service přistáváme bez problémů na jihu ostrova na mezinárodním letišti Sur Reina. Na ostrově je v provozu ještě jedno letiště a sice na severu nedaleko hlavního města Santa Cruz. Toto letiště mělo mezinárodní statut až do sedmdesátých let. Poté, co však zde došlo k největší katastrofě v historii světového civilního letectví, toto letiště začalo sloužit jen pro místní spoje a urychleně se postavilo letiště nové .

Letecká katastrofa

Tehdy v polovině sedmdesátých let minulého století se v údolí. kde leží staré letiště, válela mlha.To nebylo pro tuto oblast nic vyjímečného.Udolí je sevřeno horami, sever ostrova je mnohem víc deštivý než jih a mlhy byly časté.Tentokrát mlha ležela při zemi déle než obvykle a zpoždění letadel narůstalo. Na zemi zůstaly desítky letadel a letoví dispečeři, piloti letadel i cestující byli čím dál víc nervoznější a unavenější. Na ploše stálo již více než 8 hodin také obří letadlo Pan – AM s americkými turisty, které mělo na Tenerife mezipřistání na cestě do Evropy. Pro své velké rozměry se nemohlo proplést mezi menšími letadly směrem k odletovému prostoru a tak dispečer dal povel, aby se Pan – Am pomalu přesunul ke startu po hlavní rozjezdové dráze a teprve až těsně před startovací plochou odbočil na vedlejší přístupovou dráhu.V té době již čekal na povolení ke startu velký holandský Boeing. Dispečer na věži chraplavým hlasem informoval holandský letoun, že mlha trochu polevila , že“ vzdušný letový koridor je volný „a ať se připraví ke startu. Dlouhým čekáním unavený pilot porozuměl, že „dráha pro start je volná“, roztočil motory a rozjel se po ranveji. Rychlostí cca 250 km v hodině se střetl holandský letoun s Pan- Amem, který pomalu popojížděl a byl teprve v polovině cesty ke startu. Piloti amerického Boeingu se ještě snažili strhnout letoun na stranu dráhy, ale srážce již nezabránili. Holandský pilot na poslední chvíli ještě zdvihl letadlo, ale plně naložený letoun se pro malou rychlost zvedl jen částečně a ocasní částí rozdrtil Pan-Am. Dispečer z věže nic neviděl,o mohutném záblesku na letištní ploše ho informoval až pilot vrtulníku, který kroužil kolem letiště a sledoval situaci ohledně počasí. Hasiči a záchranné týmy okamžitě zasahovaly u Pan-Amu. O rozjetém holandském Boeingu, který byl katapultován několik set metrů mimo dráhu , kde se roztrhal na kusy a vzňal, neměl celých dvacet minut nikdo ani tušení. Zemřelo celkem 567 lidí.

Teide

Na Tenerife jsou překrásné oranžovo – hnědé lávové hory a kaňony . Na nejvyšší horu Pico de Teide 3718 m se dostanete téměř až an vrchol lanovkou. / lístek 22,-E / Posledních výškových asi 170 metrů od horní stanice až na vrchol ke kráteru je nutné dojít pěšky. Dolní stanice lanovky je ve výšce 2545 m a pohodlně sem dojedete autem nebo výletním busem.Za 8 minut vás kabinová lanovka dopraví do horní stanice ve výšce 3550 m. Ovšem pokud máte štěstí. Dost často je lanovka odstavená kvůli prudkému větru. Pak se můžete vydat nahoru pěšky ,výstup trvá 4-5 hodin Často je celá oblast také v mracích a mlze a nemá cenu nahoru jet ani chodit. Stezka začíná vlevo od stanice. Je ale nutné mít povolení k výstupu, které se dá sehnat pouze v turistické kanceláři v hlavním městě Santa Cruz a je zdarma. Povolení se vydává pouze v počtu 150 kusů na den, zřejmě aby turisté nenaděli za vrcholu příliš velký čurbes.

U místní cestovky jsme zakoupili 14 Euro půldenní zájezd do hor. Na domluveném místě stál dlouhý, obrovský, luxusní bus pro 58 cestujících , který byl již téměř zaplněn převážně anglickými turisty. Nastoupili poslední a já se stále díval, kde je šofér.V okolí nikdo nabyl jen na zídce seděla blonďatá subtilní žena s cigaretou v ruce. K mému velkému překvapení se po chvlice zvedla, típla cigaretu nastoupila do busu, sedla si za volant, poté zahřměl motor, odfoukl vzduch ruční brzdy a dveří a plnou parou se bus vydal šplhat vzhůru do hor po úzkých krkolomných cestách. S bravurním klidem a profesionalitou Natalie vytáčela zatáčky v serpentinách i skalních stěnách, na milimetry přesně se míjela s protijedoucími vozy. Nemohl jsem jinak než ji obdivovat. Řekla mi, že to zde není nic mimořádného a jen u firmy pro kterou jezdí je řidiček hned pět.

Jako řičiče mně zaujala ještě další věc.Většina křižovatek na Kanárských ostrovech jsou ve tvaru kruhových objezdů. Po stavební stránce velkoryse řešených objezdů. U nás objezdů také přibývá, ale tak pěkné jako na ostrovech zdaleka nejsou. Některé kanárské objezdy jsou vyzdobeny květinami a kvetoucími keři..Jiné jsou vyplněny palmami, další mají uprostřed obrovské sochy nebo i sousoší, večer osvětlené. Co mně opravdu překvapilo byla křižovatka – kruhový objezd, který byl tvořen dvěma bazény. Voda byla průzračná, hned by se dalo v něm koupat. Málokteré město u nás takové bazény má.Tady slouží nejspíš jako zásoba vody pro hasiče.

Po hodině jízdy byla před námi dolní stanici lanovky. Bylo zde poměrně málo lidí.a tak jsme se již během několika minut vznášeli nad sopečnými vyvřelinami skalního úbočí. Na horní stanici jsme okamžitě natáhli svetry a bundy, teplota klesla na 2 stupně. Před námi poskakovala mladá dvojice turistů, ona byla jen tričku a šortkách a na nohou pantofle.Vůbec jsem jim nezáviděl. Naštěstí je Teide sopka, která úplně nespí a občas mezi některými balvany na vás dýchne teplý pramen sirné páry a je možné si trochu ohřát namrzlé prsty. Od lanovky se pak dá jít asi tak 1 km cestičkami mezi oranžovými vyvřelinami, balvany a skalami, až k vyhlídce, kde je možné za dobrého počasí vidět téměř polovinu ostrova.

Tajemná řeč domorodců

Jen 35 km od západně od ostrova Tenerife leží ostrov Gomera. Několikrát denně na něj vyjíždí z Los Christianos obrovitý 5 patrový trajekt. Je o dost jiný než Tenerife, více zelený, rozlehlejší údolí, ve vyšších polohách se nachází pralesy vzácných dřevin.V hlavním městě San Sebastian je nedaleko přístavu domek se studnou, kde doplňoval poslední zásoby vody Kryštof Kolumbus na své cestě do Indie.

Obyvatelé tohoto ostrova byli v minulých stoletích vyjímeční tím, že si sami vytvořili způsob jak se na dálku domluvit a sice pomocí hvízdání. Jednotlivé vesničky ležely na úbočích obrovských údolí a posel se zprávou by jel z jedné vesnice do druhé třeba půl dne a musel by přitom překonávat těžký terén hlubokých skalnatách kaňonů. A tak bylo mnohem jednodušší si zprávy vyřizovat hvízdáním.Doslova přes hory a doly si tak povídali jak dlouho chtěli.Domluvili se až na vzdálenost 15 kilometrů. Pro každé slovo bylo určeno jedno hvízdnutí. Krátké, dlouhé hvíznutí, vyšší nebo nižší tony, různě zakroucená hvízdnutí od shora dolů a naopak – takto si domorodci vytvořili si tak několik set slov. Tuhletu hvízdací řeč nám předvedli dva číšníci v jedné restaurací, kde byla přestávka na oběd.“ Hvízd, hví…zd“ ozvalo se sálem a znamenalo to „dobrý den“. „Hví…..zd, hvízd, hví..zd ! … “ pojďte dál a posaďte se“. Někdo poznamenal, že si nemůžeme nijak ověřit, že zrovna tohle hvízdnutí znamená „dobrý den“, protože tomu hvízdání nikdo nemůže rozumět..A tak číšníci hned jasně všem dokázali, že dorozumívaní pomocí hvízdání opravdu funguje. Jeden z číšníků odešel do kuchyně a jedna turistka v modrých šatech si sundala brýle a na nos si je dal jiný turista sedící u jiného stolu o několik řad dále v sále. Přišel číšník z kuchyně a ozvalo se hvízdnutí …..číšník popošel o několik řad stolů dál….ozvalo se další hvízdnutí ….číšník popošel ke stolu, kde seděl pán s brýlemi .. …další hvízdnutí a číšník uchopil brýle do rukou ……hvízd, hvízd, hvízd ….a číšník je donesl zpět paní v modrých šatech. Ozval se nadšený poptlesk. Pokus se opakoval ještě jednou s lahví dobré vody, kterou umístili pod stůl. I tenhle pokus skončil úspěšně. Za zmínku možná ještě stojí to, že za druhé světové války generál Franco tuto řeč zakázal. Nejspíš se obával místních obyvatel, že by se mohli domlouvat mezi sebou a vytvořit třeba odbojné skupiny bojující proti vládnoucímu režimu. Dnes je hvízdání podporováno ministerstvem školství a na některých školách se hvízdání vyučuje a dokonce mezi sebou školy soutěží o nejlepší „hvízdače“.

U místních cestovek lze tento zájezd pořídit za 39 E včetně oběda .

Masca.

Kaňon Samaria na Krétě je užasný, myslel jsem si, že nic hezčího v přírodě už neuvidím, ale byl to chybný předpoklad. Kaňon Masca v jihozápadní části Tenerife mně nadchl. Je prostě fantastický. Už samotná vesnička Masca s malými domky zavěšenými pod skalními stěnami jak vlaštovčí hnízda je kouzelná. Skalní stěny až 500 m vysoké obklopují za všech stran údolí, které brzo přechází v úzký kaňon.Ten je dlouhý 7 km a projdete ho za 3 hodiny. Celou tu dobu míjíte vpravo i vlevo oranžové, černé, hnědé, žluté skály, kolmé stěny i převisy, homole, špičáky,věže i další bizarní tvary skal.Téměř celou dobu vás doprovází také zurčení potoka na dně kaňonu.Náhle skály padají prudce do moře a jste u malého betonového mola, nedaleko něhož za dobrého počasí kotví výletní jachty. Představa jít Mascu – dalších 7 km zpět do vesnice byla děsivá a tak jsme začali mávat na nejbližší kotvící jachtu. Na naše mávání kapitán přirazil k molu a za poplatek nás vzal na palubu. Na jachtu se skáče popřípadě leze po vodorovném žebříku.Tato oblast moře je poměrně bohatá na ryby.Majitelé výletních jachet zaručují na 99% , že uvidíte velrybu nebo delfíny.Opravdu nás asi 10 minut doprovázelo hejno delfínů. Sledovat jejich pevná, ohebná, vodou nablýskaná, třpytící se těla odrážející sluneční paprsky byla krásnou podívanou. Co chvilku se vynořovali a opět mizeli pod vodou. Někteří vyskakovali tak vysoko, že se téměř dotýkali svými čumáky natažených rukou turistů. Jak se delfíni znenadání se objevili, tak také i zmizeli.

Kaňon Masca patří k těm místům na Tenerife, co opravdu stojí za to vidět a projít.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .