Švédsko a Norsko (2008)

1. den (11.6.2008)

Naše letošní cesta vedla přes Drážďany a Berlín, který jsme bez problémů projeli po pěkném průtahu středem města do Sassnitz. Tady jsme se nalodili na trajekt a vyrážíme do Trelleborgu. Švédsko nás vítá chladem (13°C) a mrholením. Pokračujeme do Malmö, kde jsme se podívali na Velké náměstí Stortorget, radnici, operu, kostel Sv. Petra a prošli jsme se okolo námořní university. Pokračujeme přes Lund, po cestě místy prší a je velký vítr, proto před Helsingborgem nocujeme na vybaveném parkovišti.

2. den (12.6.2008)

Ráno nám již svítí slunce, ale vítr neustal a tak po snídani vyrážíme přes Helsingborg a Halmstad směrem na Jönköping. Jedeme část cesty okolo moře, místy prší a je jen 10°C. Před Hestrou se vyčasilo, oteplilo, svítí slunce a my se zastavujeme na pěkném odpočívadle u jezera Gusjön, kde si vaříme oběd. Přijíždíme do Jönköpingu, který je známý výrobou zápalek a zde si prohlížíme střed města s pěknou fontánou a muzeem zápalek, které je ve staré továrně. Pokračujeme směrem na Falkoping a před Skarou na krásném odpočívadle u ptačí rezervace zastavujeme. Počasí nám přeje, pozorujeme ptáky, odpočíváme a zůstáváme zde na noc.

3. den (13.6.2008)

Ráno po snídani vyrážíme do Skary, kde si prohlížíme pěkný kostel, ve kterém probíhá slavnostní vyřazení maturantů. Lidköpingem jen projíždíme i když město je známé výrobou porcelánu a směřujeme na zámek Läckö Slott. Přijíždíme na špičku poloostrova Källandsö a před námi se otevírá krásný pohled na největší Švédské jezero Vänern s rozlohou cca 140 x 80 km, které je také zásobárnou pitné vody a samotný zámek Läcko Slott. Ten si prohlížíme, procházíme se v jeho okolí, které je velmi malebné, fotíme a filmujeme. Pokračujeme směrem na Holmestad, kde cesta vede okolo jezera Vänern a před Kristinehamn odbočujeme u vesnice Hult přímo k jezeru, kde na jeho břehu nocujeme, manžel se v jezeře pokouší rybařit.

4. den (14.6.2008)

Vstáváme do krásného rána, i když u jezera je jen 9°C, vítr již nefouká a my se vydáváme do Karlstadu. Prohlížíme si zde centrum s kostelem, do pevnosti nejdeme. Pokračujeme do Töcksfors a zde překračujeme hranice a vjíždíme do Norska směrem na Oslo. Zde máme trochu potíže s dálnicí, stavitelé byli rychlejší, než naše aktualizace v GPS a tak z placené dálnice sjíždíme a volíme cestu pěknou oblastí a asi 40 km před Oslem nocujeme na vybaveném odpočívadle u pěkné řeky se zvláštními skalními útvary a památným místem z II. světové války, které šel manžel prozkoumat.

5. den (15.6.2008)

V noci opět pršelo a ráno po snídani pokračujeme do Osla. Po příjezdu do města jsme se v tunelu, kde je více křižovatek, špatně orientovali a teprve po konzultaci s taxikářem jsme správně dojeli na poloostrov Bygdoy. Je zde několik muzeí a velký skanzen. Nejznámější je muzeum Fram a Kon-tiki. Před Fram musset je první Amundsenovo plavidlo Gjoa a uvnitř muzea vedle dalších památek je umístěna polární loď Fram z r. 1892, se kterou R. Amundsen a F. Nansen s dalšími polárníky podnikli 3. expedice na severní a jižní pól . Amundsen byl prvním, kdo v roce 1911 na jižním pólu vztyčil vlajku. Hned vedle je muzeum Kon-Tiki, věnované cestám T. Heyerdahla na vorech Kon-Tiki a Ra II. Tichým oceánem. Opět poprchává a my pokračujeme do jihozápadní části Osla do Frognerova parku. Navštěvujeme zde Vigelandův sochařský areál Vigelandsanlegget s 212 skulpturami. Již z dálky je vidět nejvyšší monolit vysoký 17 m se 121 navzájem podepřenými postavami. Park je rozlehlý, upravený s pěknými fontánami, je na co se dívat a tak nám ani nevadí, že zase prší. Vracíme se na hlavní třídu Karl Johans gate a jdeme se podívat na královský palác Slottet. Nejdříve musíme ale přečkat průtrž mračen, kdy voda se valí od paláce proudem. Domácí jsou asi na déšť zvyklí, protože chodí v dešti bez deštníků. Pozorujeme také střídání čestné stráže před palácem a pokračujeme na Holmenkollen. Vyjíždíme ke skokanskému můstku, kde pozorujeme trénující skokany a já nemám pomalu ani odvahu si stoupnout na místa pro diváky, neboť něco tak strmého jsem neviděla, natož abych tam stála. Vyjíždíme z Osla a pokračujeme do Drammen. Zde nejdříve vyjedeme na vrchol kopce silnicí vytesanou uvnitř jako spirála – Spiralen. Z vrcholu je překrásný výhled na město. Je to úžasný zážitek, počasí nám přeje a tak ještě pokračujeme v naší cestě směrem na Gol. Na pěkném místě u řeky zůstáváme na noc a manžel jde na ryby.

6. den (16.6.2008)

Dnes pokračujeme přes Hönefos na Gol. Jedeme nádhernou krajinou, kdy za každou zatáčkou jsou nové úchvatné pohledy na skalnaté kopce se sněhem, lesy, jezera a řeky a tak stále fotíme a filmujeme. Kousek za Golem zastavujeme u krásné řeky a užíváme si pěkný teplý den, je 20°C, svítí sluníčko, které zde přímo pálí, vaříme si jídlo a nocujeme.

7. den (17.6.2008)

Ráno je ještě chladné, jen 5°C a po snídani se vydáváme již za sluníčka do Geilo. Již od Golu se dostáváme na krásně přírodně zajímavou cestu po náhorní plošine , tzv. Hallingdalskou cestu, která vede ve výšce cca 1.200 m n.m. Zde nás celou trasu provázejí štíty vysokých hor, sníh, zamrzlá jezera, blankytná obloha a pálící slunce. Stále zastavujeme a obdivujeme krásu přírody, fotíme a filmujeme. Projíždíme okolo jezera Sysenvatn, kde hráz je sypaná z velkých kamenů. Za Geilo před Eidfjordem navštěvujeme náš první velký vodopád v Norsku Voringfoss. U vodopádu je hotel Fossli od kterého je pěkný výhled na samotný vodopád (výška 180 a 300 m). Sjíždíme k Eidfjordu a zde se kocháme nádherným pohledem na fjord, pozorujeme hydroplán, který pořádá okružní lety nad fjordem a vodopády a v přístavišti se díváme také na velkou výletní loď Marco Polo plnou turistů. V Brines odbočujeme na Oddu a cestou si prohlížíme skanzen – pilu a obydlí dřevařů. Zastavujeme se na pěkném místě u Sörfjorddu, kde manžel šel na ryby, zůstáváme a nocujeme zde.

8. den (18.6.2008)

Ráno u fjordu snídáme a vydáváme se do Oddy. Po prohlídce pěkného městečka pokračujeme k dalším velkým vodopádům Latefossen. Počasí se pokazilo, prší a tak u vodopádů na nás stříká nejen voda z mohutného a burácejícího vodopádu, ale i z nebe. Pokračujeme prvním velkým tunelem do Reidal a následně trajektem plujeme do Hjelmelandu. Pokračujeme přes Strand a asi ještě 20 km před Preikestolen – Kazatelnu. Nocujeme na vybaveném odpočívadle nad fjordem a začíná nám deštivé období na jihu Norska.

9. den (19.6.2008)

Ráno stále prší, je velká mlha a tak pomalu jedeme až k Preikestolenu a rozhodujeme se, že počkáme na lepší počasí, abychom mohli vystoupat na jeho vrchol. Je to jeden z největší divů přírody v Evropě, neboť se jedná o obrovský kvádrovitý skalní blok, který je vysunutý ze svislé skalní stěny nad hladinou Lysefjordu. Ve výšce 604 metrů nad fjordem je plošina o rozměru 25×25 metrů a z ní je nádherný pohled na fjord a okolí. Začínáme pochybovat, zda se nám podaří plánovaný výstup zrealizovat. Déšť a mlha je celý den, skalnaté vrcholy nevidíme, čekáme a nocujeme.

10.den (20.6.2008)

Ráno neprší, je sice ještě oblačno, ale po snídani ihned jedeme až na parkoviště a dobře ustrojeni se vydáváme na Preikestolen. Jedna cesta dle informační tabule, která krásným způsobem upozorňuje návštěvníky, že v několika místech je velké a příkré stoupání má trvat cca 2,5 – 3 hodiny. Informační tabule nelhala, jdeme po kamenech a je to opravdu „krpál“. Stojíme na plošině, fouká vítr a začalo nám pršet, ale i tak konstatujeme, že výstup stál za to. Mokrá plošina nám nedovolí se postavit až na okraj a tak z bezpečné vzdálenosti pozorujeme pod námi fjord a ostatní skalní útvary. Při sestupu se počasí umoudřilo, je ale stále chladno 12°C a my se vracíme zpět směrem na Odda. Nocujeme před Utne.

11.den (21.6.2008)

Ráno pokračujeme do Utne k trajektu do Kvanndal. Čekání na trajekt si krátíme pěkným výhledem na ramena fjordů, která se zde stýkají – na Eidfjord, Sorfjord a největší Hardangerfjord. Jedeme stále směrem na Bergen a po cestě zastavujeme v Norheimsundu, kde probíhá slavnost s výstavou starých aut – veteránů. Procházíme se přístavem a ochutnáváme nabízené místní speciality. Dojeli jsme k vodopádům Steinsdalsfoss, kde se dá za padající masou vody procházet a hned jsme si to vyzkoušeli. Vjíždíme do Bergenu a parkujeme v podzemních garážích na nábřeží. Před příjezdem zde pršelo, ale nám vyšlo i slunce. Prohlížíme si u přístavu pevnost Bergenhus Festning, na nábřeží středověké dřevěné domy Bryggen z 18. století a známý Rybí trh – Torget. Zašli jsme i na nákupní třídu Strandgaten a opouštíme Bergen, druhé největší město Norska směrem na Voss. Na pěkném místě u Bolsefjordu nocujeme.

12.den (22.6.2008)

Ráno nás vítá slunce a po snídani jedeme do Voss, městečka známého výrobou norských svetrů. Neodoláme a nakupujeme dárky pro vnučky, prohlížíme si pěkný kostel z r. 1277 a jdeme se projít k jezeru. Za Vossem zastavujeme u vodopádu Tvindefossen a pokračujeme do městečka Vik. Jedeme opět nádhernou krajinou plnou serpentin a sněhu. Ve Viku, který leží na pobřeží Sognefjordu, si prohlížíme středověké kostely. Nejkrásnější je dřevěný roubený kostel Hopperstad Stavkirke pravděpodobně z roku 1130. Z Vangsnes trajektem přeplouváme přes Sognefjord do Helly. Cestou trajektem fotíme a filmujeme jeden z nejhezčích fjordů. Jedeme směrem na Sogndal, ale asi 8 km před Guapne nocujeme u pěkného jezera.

13.den (23.6.2008)

Dnešní naše trasa vede přes Guapne k největšímu ledovci v celém Norsku Jostedalsbreen, který má rozlohu cca 470 km2 a my navštěvujeme jeho ledovcový splaz Nigardsbreen. Nejdříve zastavujeme u jeho informačního střediska a po zaplacení poplatku 25,-NOK vjíždíme na parkoviště u jezera. Odtud pokračujeme pěšky cca 1,5 hodiny značenou cestou po velkých kamenech přímo k ledovci. K ledovci se dá plout i loďkou po jezeře, které vzniká z rozpouštějícího se ledovce. Ledovec nás uchvátil svou krásnou bleděmodrou barvu a tak fotíme a filmujeme. Při zpáteční cestě se seznamujeme na informačních tabulích s tím, kam až ledovec dříve dosahoval, protože je zde znázorněno, jak od roku 1789 ledovec ubývá. Pokračujeme dále směrem na Lom a u fjordu Lusterfjorden na vybaveném odpočívadle vaříme oběd a za krásného počasí odpočíváme. Jedeme ještě dál, kdy jsme z krásného údolí vystoupali nad výšku 2.000 m n.m. do pustiny, kde cestu lemují jen vysoké štíty pohoří se sněhem. Zastavujeme pomalu za každou zatáčkou, protože krása přírody, klid a k tomu neskutečně krásná obloha nám nedovolí, abychom tuto krásu nefotili a nefilmovali. Pomalu klesáme dolu do Lomu, ale ještě se zastavujeme ve vesnici Elveseter, kde si prohlížíme sloup Sagasoyla, který je 32 m vysoký a jsou na něm vyobrazeny norské motivy. V Lomu navštěvujeme sloupový kostel a dále klesáme krásným údolím kolem divoké řeky Otta, u které také nocujeme.

14.den (24.6.2008)

Ráno se probouzíme do pěkného dne, i když u řeky je jen 8°C a pokračujeme směrem k chatě Grotli. Tady nám začínají potíže s autem. U chaty ještě auto manžel nastartuje, ale asi po 5 km už nejedeme. Vystoupali jsme již nad horní hranici lesa, jsme v drsné krajině plné malebných jezer a sněhu, začíná nám sněžit a jsou jen 3°C. Manžel se vrátil do chaty Grotli a zajistil odtah našeho auta do autoservisu. Čekáme asi 1 hodinu a potom pozorujeme krajinu při cestě zpět odtahovým vozem do autoopravny Mercedes-Benz ve Skjäku. Mechanici hned ochotně začali hledat závadu, ale dnes se jim to bohužel nepodařilo. Spíme v autě před autoservisem a čas si krátíme společně s rodinou z Německa, která také čeká na opravu auta.

15.den (25.6.2008)

Ráno už v 7,00 hodin je auto v dílně a mechanik s manželem se snaží najít závadu, což se asi v 10,00 hodin podařilo. Je pravda, že účet za opravu „byl mastný“, protože služby v Norsku jsou drahé. Vyjíždíme opět k chatě Grotli a odbočujeme do průsmyku Videseter. Dnes nám přeje počasí, je krásný slunečný den a my projíždíme jedním z nejhezčích průsmyků Norska. Jedeme sice po šotolině, ale ta nádhera, serpentiny, sníh, fantastické pohledy, lyžaři na sjezdovkách stojí opravdu za to. Napojujeme se na hlavní silnici na Dalsnibu, kde platíme 75,- NOK a úžasnými serpentinami vyjíždíme až nahoru na parkoviště. Na Dalsnibě ve výšce 1.495 m n.m. je chata Djupavshytta a vyhlídková plošina, ze které při dnešním krásném počasí, je nádherný výhled na zamrzlé jezero Djupvatnet, zasněžené štíty hor a dole pod námi úžasný Geirangerfjord a Orlí cestu Orneveien. Nemůžeme se odtrhnout od krásných pohledů, kocháme se krásou a filmujeme a fotíme. Sjíždíme ostré serpentiny v délce asi 17 km dolu k fjordu a turistickému městečku Gairanger. Procházíme se městečkem, nakupujeme dárky a stále obdivujeme div přírody, kdy vysoko nad hladinou Geirangerfjordu s modrozelenou barvou vody vystupuje skalní masiv majestátní soutěsky Flydalsjuv. Pokračujeme Orlí cestou a z vyhlídkové plošiny se díváme na vodopády Sedm sester Syv Sostre, kde voda padá do fjordu. Pokračujeme do Nordalu a zde na konci fjordu nocujeme a manžel rybaří.

16.den (26.6.2008)

Ráno je kouzelné, je pěkné počasí a fjord s okolím má neskutečné barvy a tak filmuji, zatím co manžel je na rybách. Chytil pěknou makrelu a tak ještě zůstáváme a pochutnáváme si na ugrilovaném úlovku. Jedeme do Eidsdal, kde chvíli čekáme na trajekt do Linge. Pokračujeme i nadále úchvatnou krajinou a stoupáme proslulou Cestou trollů Trollstigveien s výškovým rozdílem 900 m. V průvodcích jsem se dočetla, že je to nejúchvatnější horská silnice v Norsku, ale my jsme jich již projeli tolik, že se s manželem shodujeme na tom, že jsme viděli i krásnější. Přijíždíme pod Trollvegen – kolmou stěnu a vodopád Stigfossen, kolem kterého klesáme do údolí. Pod vodopádem je parkoviště, z kterého se dá padající voda pěkně pozorovat. Měníme trasu a nepokračujeme na Dombas, ale jedeme krásným údolím Romsdalen a u fjordu Sundalsfjord nocujeme

17.den (27.6.2008)

Ráno pokračujeme směrem na Trodheim. Je pěkné počasí, 20°C a nejedeme po hlavní silnici, ale odbočujeme na vedlejší silnice, projíždíme tunelem 6 km dlouhým a jedeme pustinou okolo jezera Granasjoen do Fore Bru. Cestou fotíme typické norské domky s travnatou střechou. V Trodheimu jsme si prohlédli středověký gotický kostel Nidaros Nidarosdomen, který je nejstarším ve Skandinávii. Prošli jsme se i po známém dřevěném mostě Bybrua a prohlédli si původní dřevěné domy, dnes přeměněné na restaurace, galerie atd. Ještě pokračujeme přes Steinkjer a před Valoy zůstáváme, v 22.00 hodin ještě svítí slunce, nocujeme.

18. den (28.6.2008)

Po snídani se vydáváme do Bolareinen u jezere Snasvatnet a z parkoviště se jdeme naučnou stezkou podívat na kaskádovité skalnaté řečiště s kresbou losa starou 6.000 let. Pokračujeme na Grong, obdivujeme jezero Mosjoen a jedeme směr Mo-i-Rana a Fauske. Jeli jsme nejdelším tunelem naší letošní cesty, který měřil 8,6 km. Ráz krajiny se mění, vjíždíme již do severního Norska a dnes nocujeme na pěkném odpočívadle, kde jsou střechy porostlé travou.

19.den (29.6.2008)

Ráno pokračujeme k Severnímu polárnímu kruhu po náhorní plošině, kde je ještě poměrně hodně sněhu. Doprovází nás krásné počasí, pálí slunce a je 20°C. Na Severním polárním kruhu nejdříve navštěvujeme památník jugoslávských vojáků z II. světové války a potom už jen fotíme a filmujeme krásnou severskou krajinu se sněhem, procházíme se „lesem“ postavených trollů a také si jeden stavíme a jsme zvědavi, zda se vyplní pověst o tom, že kdo si postaví z kamenů trolla, ten se do Norska zase vrátí. Posíláme domů pohledy s razítkem Severního polárního kruhu, kupuji si Trolla na památku a pokračujeme různorodou severskou krajinou směrem na Narvik. Za Fauske projíždíme dlouhým úsekem pěkných tunelů a z Bognes plujeme trajektem nejdelší cestu přes fjord do Skarberget. Odbočujeme na Djupvik, kde u fjordu manžel chytá ryby, které mu následně racek odnesl. Nocujeme zde.

20.den (30.6.2008)

Ráno pokračujeme do Narviku, kde je rozsáhlý přístav pro nakládání železné rudy a vede z něho železnice do švédské Kiruny, kde se železná ruda zpracovává. Fotíme se před radnicí u známého rozcestníku s 23 údaji o vzdálenostech do významných míst světa – Praha není uvedena. Prohlížíme si střed města, došli jsme ke kostelu, který byl ale zavřený a dále jedeme pustinou na hranice Švédska. Za hranicemi projíždíme národním parkem Abisko a krajina se zde mění v tundru. Jsme v oblasti Laponska, počasí nám přeje a my jedeme podél řeky Abiskojäkka a krásného jezera Torneträsk, snad nejkrásnější krajinou světa. Projíždíme hornickým městem Kiruna, kde jsou všude vidět ocelárny, které zpracovávají jednak dováženou železnou rudu z Narviku a jednak železnou rudu, která se těží v okolních dolech. Nocujeme a zde v kraji lesů, řek, jezer a močálů na nás útočí komáři.

21.den (1.7.2008)

Ráno prcháme před útočícími komáry a pokračujeme přes Gallivare a jedeme podél krásného jezera Lulevatten. Je nádherné počasí, svítí slunce a je 22°C. Zastavujeme u jezera na krásném odpočívadle, manžel rybaří a užíváme si zde pěkné odpoledne. Pokračujeme ještě přes Boden a asi 20 km před Lulea na krásném místě u přívozu nocujeme.

22.den (2.7.2008)

Ráno jsme se na molu nasnídali a vyrážíme směr Lulea. Město leží na poloostrově vybíhajícím hluboko do moře. Prohlédli jsme si střed města a především staré město Grammelstad. Jedná se vlastně o skanzen, ve kterém je kostel z 15. století a staré dřevěné selské dvory a rodinné domky. Jedná se cca o 480 staveb. Některé se používají i k ubytování turistů, v jiných je kavárna, muzeum atd. Pokračujeme přes Pitea a Skelleftea do Umea. Tady po prohlídce středu města stoupáme do univerzitního městečka, prohlížíme si jednotlivé fakulty, kostely a pod námi ležící město. Nocujeme na odpočívadle před Sundsvall.

23.den (3.7.2008)

Ráno po snídani se vydáváme na cestu okolo Botnického zálivu do Sundsvallu. Procházíme se po středu kamenného města Stenstaden. Od roku 1888, kdy dřevěné město vyhořelo, se zde musí stavět domy kamenné. Probíhá zde slavnost a tak přihlížíme různým vystoupením a ochutnáváme švédské dobroty, prodávané ve stáncích. Je nádherný den, 28°C a tak zajíždíme ve Vallvikku k Botnickému zálivu, ale vybíráme si špatné místo. Někde v okolí je továrna na fosfáty a tak ještě popojíždíme dále a nocujeme.

24.den (4.7.2008)

Ráno při odjezdu vidíme v lese na pěšině na vzdálenost cca 20 m mohutného losa a tak neodolám a jdu si jej nafilmovat, je to úžasný zážitek. Je to náš druhý los, kterého takto zblízka vidíme na naší letošní cestě. Pokračujeme do Uppsaly, města památek, které je sídlem arcibiskupa švédské církve. Je zde největší gotická katedrála Skandinávie, která nejen svou velikostí, ale především nádhernou výzdobou návštěvníka ohromí. Prohlížíme si ještě další památky v okolí katedrály a vydáváme se do Stockholmu. Zde parkujeme dále od středu města, protože zde zaparkovat bylo nemožné. Jdeme do Starého města Gramla Stan přes Říšský most Riksbron přímo budovou Říšského sněmu Riksdagshuset ke Královskému zámku Kungliga Slottet. Město je plné turistů a i my se procházíme uličkami Starého města a je stále co obdivovat, například proti zámku velký kostel Storkyrkan. Je nádherné počasí, slunce a 31°C, užíváme si pěkný večer, vychutnáváme si večeři a dobrou švédskou kávu v kavárně. Odjíždíme pozdě večer směrem na Norrköping a na odpočívadle nocujeme.

25.den (5.7.2008)

Dnes pokračujeme do Norrköpingu, dále projíždíme Eksjö a směřujeme do Växjö. Cestou potkáváme našeho třetího losa, který se na nás vyřítil z lesa v zatáčce, a i když naše cestovní rychlost je dovolenková, tak zážitek z toho máme na celý život. Vše dobře dopadlo a tak ve Växjö si prohlížíme pěkný kostel a jsme přítomni křtu malé holčičky. Opět je nádherně, je 28°C a tak u Skatelov sjíždíme k jezeru Äsnen a zde nocujeme.

26.den (6.7.2008)

V noci pršelo a ráno za občasného mrholení jedeme směrem na Höör, kde ještě nakupujeme a pokračujeme do Ystadu, který jsme si prohlédli. Zde se ještě posilňujeme tradičním švédským jídlem (maso, brambory, cibule, brusinky) a zajíždíme do přístavu v Trelleborgu. Zjišťujeme, zda můžeme použít dřívější trajekt, než na který máme lístek a dostáváme kladnou odpověď. V 17,55 hodin se loučíme s krásným Švédskem a překrásným Norskem z trajektu a tajně doufáme, že se sem ještě za tou neskutečnou nádherou podíváme. Snad pomůže postavený Trollík na Severním polárním kruhu. Na moři nám prší a také celou cestou ze Sassnitz až na první vybavené parkoviště na E20, kde nocujeme.

27. den (7.7.2008)

Ráno pokračujeme na cestě k domovu opět bezproblémově přes Berlín, zastávku si děláme v pěkném městě Neustrelitz, dále přes Dresden a Plzeň a odpoledne vjíždíme doma na dvůr.

Závěrem:

Naše první cesta na sever s počtem dní převyšujících běžné dovolené byla zpracována z informací knižních průvodců a poznatků cestovatelů, kteří sever navštívili před námi. Byla to cesta poznávací, které byla přizpůsobena i rychlost a počet ujetých kilometrů za den. Chtěli jsme poznat přírodní krásu Skandinávie, jejich památek a těšili jsme se i na setkání s místními obyvateli. Při plánování cesty jsme počítali s celkovou délkou trasy do cca 10.000 km.

Poznatky z naší cesty:

1) Silniční síť v severských zemích je kvalitní jak na dálnicích, tak i na místních komunikacích. Je nutné dodržovat dopravní předpisy včetně povolené rychlosti. Ta je měřena stabilními radary. Pro nás nezvyklou povinností je dodržovat ustanovení, že zvířata (sobi, losi) mají vždy přednost. Řidiči jsou na tuto povinnost upozorňováni i dopravní značkou, protože pohyb těchto zvířat není jen po pastvinách, ale často po silnicích. Místní motoristé jsou velmi slušní a převážně lze konstatovat, že předpisy dodržují. S troubením a významným poklepáváním na čelo, jak je u nás již běžným úkazem, jsme se tam nesetkali.

2) Pro milovníky rybářského sportu lze v každém případě doporučit, aby si s sebou vzali své náčiní. Chytání ryb v moři je zcela bezplatné, lov na některých řekách a jezerech je možný po zaplacený určeného poplatku. Manžel rybařil na fjordech ze břehu, ale i tam musí mít rybář trpělivost a vyzkoušet, jakou použít návnadu, jak daleko házet a hluboko vodit návnadu. Při splnění těchto podmínek je úspěch zaručen v podobě krásného škubnutí, ohnutého prutu a boje, kdo z koho. V tomto okamžiku se určitě v každém rybáři projeví geny pravěkého lovce.

3) Naší cestou na sever jsme chtěli poznat ze Švédska a Norska co nejvíce a proto největší část našeho finančního rozpočtu byla vynaložena na nákup pohonných hmot. Proto jsme si základní potraviny v přiměřeném množství vezli z domova. Na místě jsme si kupovali převážně jen chleba, ovoce, zeleninu a také jsme ochutnávali místní jídlo v restauracích či občerstveních. Jídlo bylo všude dobré a byly jej nezvykle velké porce. Celkově lze konstatovat, že ceny potravin na severu jsou vyšší než u nás, což je bohužel dáno kurzem NOK a SEK.

4) Čerpacích stanic je dostatečné množství, ale na některých úsecích jsou dále od sebe. Proto doporučujeme řidičům čerpat pohonné hmoty dříve, než na Vás začne svítit „hladové oko“. Pohonné hmoty se čerpají stejně jako u nás, platba se provádí velmi často jen kartou či bankovkami v platebním automatu a jen na menším počtu čerpadel přímo u příslušného pracovníka. Ceny pohonných hmot jsou opět obrazem kurzu příslušných mněn a proto s tímto každý cestovatel musí počítat.

Závěrem chceme každému, kdo rád cestuje, poznává krásy přírody, památky a celkový způsob života lidí cestu do Skandinávie doporučit a věříme, že nebude zklamán.