0
0

Španělsko je asi nejkatoličtější země kontinentu, což se, kromě jiného, projevuje uctíváním světců a biblických osobností, z nichž mnozí slouží i jako patroni měst či provincií.

Na Menorce je například takto vzdáván hold Svatému Janu Křtiteli, jehož svátek připadá na 24. června. Nacházet se v tomto termínu v bývalém hlavním městě ostrova, Ciutadelle, znamená prožít opravdu nevšední zážitky.

Na úvod asi nebude od věci pár informací o Menorce. Její výjimečnost tkví hlavně v tom, že tři čtvrtiny rozlohy zaujímá původní příroda, což vedlo UNESCO k tomu, aby vyhlásilo celé území za Světovou biosférickou rezervaci. Záhadné jsou i pozůstatky staveb různého původu, starých až tři tisíce let. Nejstarší, „talayoty“, vznikly kolem 1400 př. n. l., mají vzhled kuželovité věže a dosahují i dvanáctimetrové výšky. Pravděpodobně plnily obranou funkci, ale existuje hypotéza, že sloužily k ukládání cenných či sakrálních předmětů. K dalším pozoruhodnostem patří „navetas“ připomínající převrácenou loď a „taulas“, dva obrovské kamenné bloky položené na sebe tak, aby celek tvořil velké písmeno T. Ty už zřejmě měly náboženský účel. Všechny stavby, díky nimž je Menorca přezdívána jako muzeum pod otevřeným nebem, jsou unikáty nemající ve světě obdoby. To samé lze říci i o labyrintu nízkých kamenných zdí, které celé území jakoby rozdělují na malé čtvercovité parcely a jejichž délka se odhaduje až na patnáct tisíc kilometrů. K ochraně krajiny nemalou měrou přispívá vláda Baleárského souostroví. Maximální počet hotelových lůžek nesmí překročit 43 000, platí úplný zákaz stavění výškových budov a jsou i mnohá další omezení, která mají bránit masovému rozvoji turismu, jako je třeba na sousední Malorce. Jí místní obyvatelé s despektem říkají „fabrika na turisty“.

Geologicky je ostrov složen ze dvou odlišných oblastí. V hornatější severní části má pobřeží červeně zbarvený hrubý písek a bývá dost těžko přístupné. Zato jih nabízí neopakovatelný pohled na malé pláže ukryté v romanticky vyhlížejících zálivech pod strmými útesy. Kombinace skalních útvarů rozmanitých tvarů s bělostným a jemným pískem je pastvou pro oči. Zvlášť, když k se tomu připočte průzračně čisté moře. Místa, kde vlny vytvořily ze skály podmořské jeskyně skrývající četná tajemství, se pak stala pravým rájem pro potápěče.

Ve vnitrozemí se malé kopce střídají s úrodnými rovinami, nejvyšší hora Monte Toro je vysoká jen 358 m. I proto je ideálním dopravním prostředkem kolo. Celý ostrov od západu na východ není problém objet, navíc se lze zastavit v malebných vesničkách, kde se jakoby zastavil čas, třeba v Mercadalu či Ferreries. Cestou pak skoro určitě narazíte na nějakou malou, zastrčenou pláž, kterou můžete mít celý den jen sami pro sebe…

Skořápková bitva

Ale zpět ke svatému Janovi a jeho svátku. Velkolepé oslavy začínají už dva dny před ním nevazným veselím v ulicích, hodně obchodníků v ty dny zavírá své krámy nebo si alespoň dají židli před dveře a pozorují „cvrkot“. Pije se hlavně místní specialita – menorský gin s citronovou limonádou. Tento lahodný mok konzumují všichni, a to naprosto všude, i v garážích, z nichž se přechodně stanou bary. Davy lidí proudí prostě městem a baví se. Třeba tím, že po sobě hází skořápky lískových ořechů. Kupují je přímo na náměstí v libovolném množství, například v pytlích na mouku. Lítý boj mezi vlastníky těchto „biologických zbraní“ vzplane ve chvilce a kdekoli. Obětí ataku se může stát i nezaujatý pozorovatel…

Okamžik, kdy se stovky skořápek znenadání snesly na mou nebohou hlavu, mě zastihl zcela nepřipraveného. Útočníkům se zalíbil můj vyplašený výraz, takže pokračovali v bombardování až do vyčerpání munice. Skořápky jsem měl úplně všude, ve vlasech, v kapsách, spodním prádle. Když „agresoři“ zjistili, že jsem cizinec, došlo na přátelské omluvy, jejichž výsledkem bylo pozvání na drink. Když při vzájemném představování vyšlo najevo mé jméno – Jan, španělsky Juan – přípitky na zdraví nebraly konce. Když jsem se k ránu vydal na cestu do hotelu, ulice byly plné lidí – ale i plastikových kelímků a skořápek. Vrstva odpadků sahala místy po kotníky. Nevím, kdy je stačili uklidit, ale dopoledne už bylo zase všude čisto.

24. června slavnost světce graduje, nejdřív se v pravé poledne koná před radnicí za účasti čestných hostí honosná promenáda na koních. Jezdci mají na sobě pestré, bohatě zdobené kroje, okázalost, kterou se v minulosti vyznačovala španělská povaha je znát. Zábava poté pokračuje až do večera na různých místech, samotnému finále v přístavu pak přihlíží desítky tisíc lidí. Nejprve přijde defilé „závodníků“ a po něm už závod, jaký jsem v životě neviděl.

Jezdci se seřadili poblíž tribuny a v rukách drželi jakési kopí. Na konci vyměřené trati, o pár set metrů dál, stál muž s píšťalkou. Na zapískání koně vyrazily tryskem dopředu. Diváci ale před nimi nevytvořili žádnou uličku, jak by se dalo čekat, ale naopak, až v poslední chvíli uskakovali před rozběhnutými zvířaty – zřejmě tím chtěli manifestovat svou odvahu. Koně zřejmě musely být na tento mumraj připravovány, protože se žádný z nich nesplašil, všechny „ozlomkrk“ upalovali až k místu, kde byl uprostřed ulice umístěn malý terč, asi 5 cm v průměru. Úkolem jezdce bylo trefit se do něho svým kopím. Při tak velké rychlosti šlo vpravdě o husarský kousek a také se zdaleka ne všem podařil…

Po každém úspěšném pokusu začal ten obrovský lidský hrozen tleskat, skákat, zpívat, pískat, dupat, prostě všemožně dával najevo radost nad tímto nevšedním výkonem. Po skončení závodu přišly na řadu neméně zajímavé dovednostní soutěže, například jízdu bez držení zády k hlavě koně, nebo cval, při němž se jezdci obejmou v pase a bujní oři uhánějí vedle sebe a mnoho dalších. Po skončení show se zábava opět přesunula do ulic, aby pak před úsvitem zakončil tento svátek velkolepý ohňostroj.

Je s podivem, že za tři dny nevázaného (často alkoholem podporovaného) veselí jsem nezaregistroval žádné hádky, rvačky či jiné incidenty, které by se u podobné akce daly předpokládat. Možná je to tím, že Menorčané jsou milí a tolerantní, vyznávají heslo: žít a nechat žít. Nakonec se o tom můžete přesvědčit sami…

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .