Svatební cesta kolem světa - Kyoto

12.12.2010

Kyoto je jedním z nejdůležitějších cílů každého turisty v Japonsku. Je zde 17 svatyní a chrámů, které jsou zařazeny na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Všechny je možné navštívit, pokud máte dost času. My jsme si na Kyoto vyhradili celkem 3 dny.

Do Kyota to máme od ubytování pouhou čtvrthodinu vlakem, a hned poté, co vystoupíme z vlaku, si fotíme moderní nádražní halu, postavenou v roce 1997 dle návrhu slavného japonského architekta Hiroshi Hary.

Moc se nám tu líbí, ale musíme vyrazit dál. Cestou k chrámům míjíme lákavé obchůdky s typicky japonským zbožím.

Přicházíme k nejnavštěvovanějšímu chrámu Kyota – Kiyomizu-dera,

V chrámu je vždy potřeba nasát trochu štěstí přinášeného kouřem.

Určitě se vyplatí ochutnat svatou léčivou vodu přímo z pramene.

Takto vypadá hlavní budova chrámu, z jehož masivní dřevěné terasy je krásný výhled na celé město.

Pokud se vám podaří dojít se zavřenýma očima 18 metrů od jednoho kamene k druhému, čeká vás štěstí v lásce. Pokud ale kámen na druhé straně minete, můžete na lásku zapomenout. Máme možnost sledovat tři pokusy o splnění tohoto úkolu, ale bohužel pouze jeden je úspěšný…

Cestou po Kyotu jsme narazili na nejedny „gejši“.

Pravé ale určitě nejsou. Myslíme si, že se místní slečny nechávají takto nazdobit a pak se na památku fotí na atraktivních místech. Pro turisty je to tak jako tak pěkná atrakce.

V podvečer se procházíme v parku u chrámu Maruyama-Koen.

Zpět na nádraží se vracíme přes čtvrť Gion, známé zábavní centrum a čtvrť Gejš.

Už do skutečné tmy pěkně září tento krabí poutač.

Náš dnešní den v Kyotu se protáhl a tak naše dopředu zajištěné místenky na shinkanzen zpět do Osaky budou k ničemu.

Na nádraží zažíváme šok. Nemůžeme pochopit, proč je na nádraží takový chaos a proč jsou na všech ukazatelích vlaky, které měli stavět v Kyotu před více než hodinou. Pak si uvědomujeme, že jsme zřejmě svědky historické události, kdy mají všechny vlaky zpoždění více než 100minut. Průměrné zpoždění shinkanzenu za poslední dobu je pouhá půl minuta. Nám to tentokrát vůbec nevadí a naskakujeme do prvního vlaku, který jede naším směrem.

14.12.2010

Náš druhý den v Kyotu věnujeme nejprve prohlídce hradu. Naneštěstí jen zvenčí, protože zrovna dnes, tak jako každé úterý, je hrad zavřený. Proto se přesouváme vlakem k prohlídce zen-budhistického chrámu Tenryu-ji a krásné zahrady, která ho obklopuje. Máme štěstí, počasí nám dnes přeje. Chrám je ze 14. století a už osmkrát vyhořel, takže současná podoba je až z 19. století. Nicméně stávající podoba zahrady odpovídá původnímu návrhu ze 14. století.

Za zahradou je netradiční bambusový háj, kde je minimálně o 2 stupně chladněji, než jinde.

Chrámů je zde spousta, proto si fotíme i další, u kterých ani nevíme, jak se jmenují…

Nicméně náš další cíl je chrám Ryoanji se zenbudhistickou zahradou. Ta je specifická tím, že je vytvořena ve stylu suché krajiny, je celá z bílého písku a 15 velkých kamenů, které jsou speciálně rozmístěny tak, aby ze žádného místa v zahradě a kolem ní nebylo možné vidět všechny kameny najednou. Všechny kameny najednou můžete vidět jen své klidné mysli…

15.12.2010

Poslední den v Kyotu se opět projdeme po pár chrámech a zahradách.

K prvnímu z nich vede „cesta filozofů“, což je pěkná cestička kolem potoka ve východní části Kyota. Bohužel ráno nám ještě počasí nepřeje. Cestou kolem méně významného chrámu nás oslovuje starší Japonka a ptá se nás, odkud jsme. Když jí oznamujeme, že z ČR, nejdřív oceňuje vzdálenost, kterou to máme domů a pak hledá ve svém zápisníku jméno jednoho Čecha, kterého dříve v Japonsku poznala a má na něj i adresu. Je to designer Pavel Zelenka z Prahy, kterého náhodou neznáme 🙂

Konečně se dostaneme k prvnímu chrámu Ginkakuji se zahradou, kde mají krásně upravené plochy z drobných kamínků.

Chrám z 15. století je na kopci, ze kterého je trochu vidět na část města.

Další z chrámů je Chrám tisíce torií. Zde máme štěstí, protože právě před pár minutami dělníci odklidili lešení, takže si můžeme chrám nafotit čerstvě natřený.

Tato druhá budova na nový lak ještě čeká.

Torií je zde opravdu nepočítaně v různých podobách

Zde jsou torie menší a jsou těsně za sebou.

Opět výhled na město, tentokrát se už stmívá.

Večer už za tmy přejíždíme vlakem do Himeji.