Stručně o Kubě

Cestování na Kubu je v současné době naprostá pohoda a nabízí maximální komfort. Doby, kdy se člověk musel na letišti bát, že ho bez řádně zajištěného ubytování po celou dobu pobytu a velkou kupou tvrdé zahraniční měny dovnitř nepustí jsou naštěstí pryč.

Kuba v posledních letech zaznamenává veliký boom v turistice, dokonce by se dalo říct, že je to hlavní kubánský průmysl a proto jsou turisti skoro až hýčkáni. Když neteče voda nebo nejde proud, přednost mají vždycky turisti, protože kdo by tam pak jezdil, kdyby musel být po tmě jako všichni Kubánci. Kdo jede na Kubu, aby projel skanzen komunistického režimu bude překvapen a i trochu zklamán.

Hlavní baštou turistického ruchu je poloostrov Varadero s nádhernou, skoro nekonečnou pláží. Sami Kubánci o Varaderu říkají, že to není Kuba, ale Evropská unie. Poloostrov začíná závorou, kde se vybírá mýtné a Kubánec, který na Varaderu nepracuje nebo nepatří k místní smetánce se přes ní nedostane. Následuje velký znak Eura, který znamená, že na Varaderu, stejně jako v ostatních luxusních částech Kuby je možno platit v Eurech. Fidel totiž už americké dolary nemá rád.

Překvapením při vjezdu na Varadero jsou hořící ropné vrty, které lehce kazí výhled a vzduch prvním hotýlkům. Celým poloostrovem se táhne jedna hlavní cesta, lemovaná jedním luxusním hotelovým komplexem za druhým. Mezi levým a pravým břehem poloostrova je veliký rozdíl, zatím co levá strana je jedna veliká pláž s bílým pískem a tyrkysově zbarveným mořem, pravá strana je kamenitá a moře moc esteticky nevypadá.

Jako všude, kde je hodně turistů se i na pláži Varadera krade a to prý hodně. Díky délce poloostrova jsou turisti po pláži celkem rozumně rozptýleni, takže to naštěstí není klasická hlava na hlavě. Velkým mínusem je naprostý nedostatek levnějšího ubytování. Varadero je jeden velký luxusní komplex se závorou, který je naprosto odtržený od zbytku Kuby a Kubánců a komunistického režimu.

Celá Kuba je poseta různými propagandistickými billboardy, v luxusních centrech, kde jsou bohatí turisti nic takového není.

Jazyk

Anglicky moc lidí nemluví, aspoň základy španělštiny a slovník jsou velkou výhodou.

Vstup do země

Místo víza se vydává tzv. turistická karta. Pokud nemáte zajištěno ubytování, stačí napsat casa particular tj. ubytování v soukromí. Na letišti Vám jednu půlku karty vezmou a druhá polovina se odevzdává při odletu. Pár let zpátky jste museli mít zajištěné ubytování na celou dobu pobytu, pokud ne, povinně jste se museli ubytovat na min. 3 noci v drahém hotelu v Havaně. Pro případ, že by se celníci ptali, je dobré zjistit si jakýkoli název hotelu nebo ubytování kdekoli po Kubě a ten případně říct, nikdo to kontrolovat nebude.

Peníze

Na Kubě funguje souběžně několik typů měn. Kubánci mají pesa, turisti mají turistické pesa – pesos convertibles – CUC (1 peso convertible má hodnotu 1 USD), v letoviscích platí i Eura. Peníze, které si člověk přiveze, vymění za pesos convertible a těmi se platí úplně všude. Občas Vám někde můžou vrátit kubánské pesa, není v tom problém, jedno convertible je 100 místních. Pokud někdo mění americké dolary, musí počítat s tím, že bude platit navíc poplatek 10 %, u ostatních měn se platí jen klasické bankovní poplatky. Výběr kartou v bance není problém.

Ubytování

S ubytováním na Kubě není problém, v každém městě je dostatek casa particular. Stanování na Kubě není povoleno.

Casa particular se pozná podle malého modrého trojúhelníku na dveřích, což znamená, že je to řádně registrované ubytování. Kvalita ubytování je vysoká, teplá voda je samozřejmostí, ovšem proud vody je malý, díky všeobecnému problému s rozvodem vody na Kubě, samozřejmostí je taky větrák nebo klimatizace a často bývá i lednička. Z venku domy často vypadají hodně omšele, ale byty uvnitř jsou pravý opak.

Cena ubytování se liší podle míry smlouvání. Průměrná cena je 17 pesos za dvojlůžkový pokoj. V Havaně se dá pronajmout celý byt za velice rozumnou cenu např. 45 pesos za 4 lidi ve staré části. Cena ubytování v hotelu se liší podle oblastí, kubánská síť státních hotelů je cenově přijatelná, je zhruba o 1/3 dražší než ubytování v soukromí, nabízí i all inclusive.

Na Kubě mají všichni všude známé, takže Vám mohou doporučit ubytování v jiném městě, případně tam zavolat, ať na Vás čekají.

Doprava

Veřejná doprava s turisty moc nepočítá, meziměstské autobusy nahrazují korby náklaďáků. Existuje síť dálkových kvalitních klimatizovaných autobusů, ovšem je to celkem drahá záležitost. Vlaky jsou levnější, ale jízdní řád je spíše orientační.

Dobrý způsob jak poznat velký kus Kuby je pronájem auta, který je na Kubě relativně vysoký, dá se smlouvat, za větší auto pro 4 na den je to 60 USD max., menší auta jsou levnější. Nabídka aut je široká, nejvíce frčí Peugeot a Fabie. Platí se záloha vratná při vrácení auta 200-300 pesos, je možné zaplatit kartou.

Vzhledem k tomu, že po Kubě kromě starých amerik, žigulíků a fiatů – maluchů zahraničních aut moc nejezdí, pozná turistu každý už z dálky. Pronajatá auta mají červené SPZ a taky, že je to nejrychlejší auto široko daleko.

S benzínkami není problém, jsou v každém větším městě. Benzín stojí cca 20,-/litr.

Jízda autem po Kubě je zážitek sám o sobě, dobrá mapa, kompas a baterka je nutností. Automapa se dá běžně koupit na letišti. Dopravní značení je spíše ojedinělé a trefit místo určení nejde vždycky na první pokus. Výborný způsob, jak se neztratit, je přibrat stopaře, který jede stejným směrem.

Jízda ve městech je udělaná hodně logicky, všude je sice hodně jednosměrek, ale jsou uspořádány všude skoro stejně, střídají se podle lichých a sudých čísel ulic. Jakmile pochopíte princip v jednom městě, nebudete mít problém ani v Havaně.

Celou Kubou vede dálnice, která má relativně hodně dobrou kvalitu a má 2-3 pruhy. Překvapit hlavně v noci mohou v nejpomalejším pruhu cyklisti, krávy, ležící psi a chodci. Na kubánské dálnici se dá běžně odbočit do protisměru.

Určitě každý narazí na místní komunikací typu ementál a to je pak smutný příběh. Často to znamená, že auto zabloudilo nebo netrefilo odbočku. V drtivé většině případů vede na místo určení lepší cesta, ovšem buďto se prostě nedá najít nebo je daleko a podstatně delší. A pak je poslední a nejhorší varianta, je to jediná cesta. Průměrná rychlost po téhle cestě je max. 20 km/h. Z dálky na první pohled vypadají díry tak max. 5 centimetrů hluboké, ale zdání klame. Vedle těchto cest vede vedle často vyjetá prašná cesta, která je lepší volbou, ale taky někdy málem přijdete o výfuk. Není třeba vyloženě házet flintu do žita, takový ementál se dá projet i v noci za tmy a v dešti.

Cesta v noci se všeobecně nedoporučuje, dá se jet max. po dálnici nebo po dobré carretera central (jednoproudovka). Bohužel Kuba v noci moc světla neposkytuje. Na cestách běžně leží psi, kteří před autem neutíkají, pak tady jsou opět krávy, chodci, nejhůře cyklisti, které svítící auto oslepuje.

Nejhorší doba na jízdu autem je za úsvitu a za soumraku, kdy lidi jezdí do práce nebo z práce, přibude koňských povozů a náklaďáků, které na korbě vozí lidi místo meziměstských autobusů a taky cyklistů, kteří jezdí často vedle sebe.

Stravování

Stravování v casa particular:

Každá casa particular nabízí bohaté snídaně a večeře. Průměrná cena za snídani je 3 CUC a za večeři 8 CUC. Snídaně se skládá z čerstvého džusu, kávy příp. čaje, bagety, másla, džemu nebo medu, případně sýra nebo salámu a čerstvého ovoce.

K večeři bývá většinou kuře, ryba nebo vepřové, běžné jsou langusty a krevety (ty bývají dražší, běžná cena za langusty na Kubě je 16 CUC), k tomu zeleninový salát a čerstvé ovoce. Častá je výborná černá fazolová polévka s brambory. Cena za večeři je zhruba stejná jako v restauracích.

Stravování venku:

Jídlo na ulici je podstatně levnější. Volně se prodává hlavně pizza, hamburger nebo obložená houska např. s rybím filé nebo vepřovým, dále pak tzv. briquette, ale to není zrovna nejchutnější záležitost. Cenová relace je cca 3 – 8 Kč/ks, takže za jedno peso convertible můžete mít třeba 5 housek.

Problém je s výskytem, bývá dost náhoda na ně narazit, bývají hodně u cest na začátku nebo konci města. Když na stánek narazíte jeden den, neznamená to, že tam bude i další den. Jakmile zásoby dojdou, stánek se zavře. To neplatí u pizzy, která tak rychle nedojde a bývá na stálém místě každý den. Bývá se sýrem, salámem a s obojím, peče se přímo na místě.

Levné restaurace:

Levné restaurace nabízí relativně omezený výběr jídel. Státní sít rychlého občerstvení El Rápido, je v každém městě, nabízí pizzu ohřátou v mikrovlnce, hranolky, špagety a hamburgery, podle toho, co zrovna je. Zavírá se v 21,00.

Klasické levné restaurace nebo spíše bistra nabízí párek v rohlíku, hamburger, hranolky, plněné bagety. Ceny v El Rápidu a bistrech se pohybují kolem 2 pesos convertibles.

Obchody:

Potraviny v obchodech jsou relativně drahé. Jedná se totiž o obchody, kde se ještě nedávno platilo pouze v USD, fungovaly jako kdysi naše Tuzexy. Teď už se platí v CUC, ale výše cen zůstala. Při cenách hotových jídel nenabízí žádnou finanční úsporu.

http://www.desperado.cz/kuba/nebojte-se-na-kubu-i/