V na jare 2001 jsem zacal zoufale hledat partaka na cestu stopem do ciziny. Potkal jsem mnoho zajimavych lidi dostal mnoho napadu na cestu. Nakonec jsem se rozhodnul, zapricinenim jedne mile divky z Ostravy :-), ze pojedu do Skandinavie. Nakonec jsem tam ale vyrazil s jistym Petrem S. z jiznich Cech.
Vyrazili jsme 30.6. Prvni den jsme se dostali do Nemecka. Na hranicich nam mili celnici NSR vyklopili batohy v domneni, ze naleznou drogy. Pak nas jeste v Berline zbalila nemecka policie, jelikoz jsme se potulovali po dalnici. Nakonec jsme vsak zdravi a celi utaborili na odpocivadle v Berline.
Druhy den jsme se dopracovali do Danska. Ovsem, protoze jsme obyvatele vnitrozemskeho statu, ztroskotali jsme na tom, ze jsme se rozhodli stopovat az na Danske strane, tedy za trajektem. To byla zavazna chyba, ktere bys ses mel vyvarovat. V pristavu za trajektem totiz neprojizdi vetsinu casu zadna auta. Az s prijezdem trajektu se jich vyriti obrovska tlupa, coz neni vyhodne pro stopovani. Vyhodnejsi je stopnout auto jeste nez najede na trajekt. V Dansku jsme poprve poznali, ze se s cestou na sever prodluzuji dny.
Treti den jsme spali ve Svedsku. Projeli jsme se po novem moste mezi Danskem a Svedskem a poprve zakusili, co obnasi stopovani v teto skandinavske zemi. Za pul dne jsme se nehnuli ani o pid… 🙁
Ctvrty den jsme se seznamili s jednim milym Svedem. Jmenoval se Sven. Bylo mu asi 65. Manzelku mel na dovolene. A protoze mel velice vrely vztah k postkominustickym zemim, kde sveho casu pracoval pro Amnesty International, mel z nas obrovskou radost. Udelal by pro nas prvni posledni. Vzal nas na obed. Ukazal nam starobyle univerzitni mesto Lund. Provezl nas po zajimavostech kraje, vzal nas na zmrzlinu a nakonec nam zapujcil svou chalupu u jezera, kde jsme si blahove odpocinuli. Poprve jsme se umyli, vyprali pradlo a celkove se zrekultivovali. Na Svena mam jen nejlepsi vzpominky.
Paty den nas Sven jeste odvezl asi 100 km do Helsingborgu, ktery uz byl na hlavni trase smer Norsko. Tam jsme se rozloucili a sli do pristavu na stopa. Ten den jsme se dostali jen do Goteborgu, pro stopare prokleteho mesta. Zustali jsme tam viset az do dalsiho dne.
Sesty den se dostavila krize. Me uz nebavilo dal se doprosovat ridicu, aby nas svezli do Norska. Petr mi v me snaze dostat se pryc z Goteborgu prilis nepomahal, procez jsem navrhnul, ze se rozejdeme. Nakonec jsme si po 21 hodinach stravenych v Goteborgu dali sbohem s tim, ze pojedeme do Cech. Cesta tedy mela skoncit naprostym fiaskem. Me se podarilo sehnat kamion, ktery by me odvezl do Danska. Musel jsem vsak na nej cekat dalsich nekolik hodin a mezitim jsem si nasel odvoz do Norska. Hura! Ten den uz jsem spal v Norsku. Sam!
Sedmy den jsem se trochu zrekultivoval, odpocinul si, uzil evakuace z metro v Oslu, ktere z nezname priciny nahle vzplanulo. Nakonec jsem se i dostal az do hor, do centra Dyranut na severnim okraji Hardangervidda nasjonalpark, ktery lezi zhruba na spojnici Bergenu a Osla.
Sedmy den jsem zakoupil mapu za 100 NOK! Vyptal se na podminky v horach a vyrazil jsem na prechod narodniho parku. Cestu jsem planoval na 3 dny. Klimaticke podminky a ma nedostatecna pripravenost me nakonec donutily >100 kilometrovy vylet roztahnout na necele ctyri dny. Prvni den jsem se poprve v zivote vykoupal v horskem jezere, uzil pravidelne vecerni bourky z horka (bylo totiz pres 20°C) a pochopil, ze komari z Rozvodi nedaleko Trebone, vyhlasene komari kolonie, jsou oproti jejich Norskym kolegum pekni srabove. I kdyz jsem do stanu jen proklouznul otvorem v moskytiere, hned jsem si jich na sobe prinesl dovnitr 54! Celkove to vsak byl, diky vynikajicimu pocasi, nejzdarilejsi den v horach.
Osmy den jsem jeste rano stacil ususit stan. Den vsak uz byl zkazeny. Pravidelne prichazeli destove prehanky a krajina sice byla fantasticka, ale po druhem dni beze zmeny se stavali monotonni. Vecer jsem pochopil, ze vcerejsi komari anabaze byla jen priprava na tuto noc. Celou noc to pod tropikem stanu bzucelo jak pul metru od vceliho ulu. Bohuzel pocasi uz bylo nadobro zkazene.
Devaty den byl naprosto fantasticky. Na jednu stranu jsem ochutnal drsne podminky tamejsich hor, kdy jsem se neustale brodil mocaly. Svlekal se na prebrozeni naprosto ledovych rek a hlavne zoufale hledal dalsi cestu na nekonecnych zasnezenych polich z naproste mlze, kde jedinou orientac poskytovala po cele hodiny buzola a vira, ze jsem nekde omylem nesesel z cesty. Ackoliv to byl ukrutne vycerpavajici den, na chvili se tu a tam mlha roztrhla a pak se naskytnuly vzdy naprosto uchvatne, nepopsatelne prirodni scenerie, pro ktere rozhodne stalo za to se trmacet 2000 km stopem a tri dny pesky. Skutecne Norske hory jsou naprosto fascinujici.
Desaty den se konecne umoudrilo pocasi a tak jsem v klidu dosel az k mori k fjordu. U nedalekeho jezera jsem se vykoupal a umyl a sel hledat stesti do jine casti Norska. Posunul jsem se jen asi 20 km do mistiho centra Odda. Odtud jsem se trmacel jeste asi 8 kilometru do kopce smerem k modremu ledovci. Pod ledovcem jsem si postavil stan a sel si poradne odpocinout.
Jedenacty den jsem spal do 11:30 a cely den jsem nelezl ze stanu. Stejne porad prselo.
Dvanacty den jsem vyslapal k modremu ledovci a vratil se zpatky do Oddy. Odpoledne jsem se uz zase rozhodoval, kterou cestu vzit. Jestli dal na sever ci domu. Nakonec jsem vyrazil domu. Docela se mi totiz rozpadli boty a s kazdym krokem me pekelne bolely nohy. Krome toho mi dosel plyn ve varici. Po pulnoci jsem se dostal do Osla, kde jsem spal ve vojenskem prostoru.
Trinacty den jsem si hned za hranicemi do Svedska stopnul auto az do Nemecka. Skvele jsme si popovidali a rozloucili jsme se opet az po pulnoci. Ctrnacty den rano jsem se malem pozvracel strachy, kdyz jsem poznal ke komu jsem vlezl do auta. Uz jedenkrat me chtel nekdo nasilnit, ale jeste jikdy jsem nemel tak strasny strach jako tehdy. Ackoliv uz jsem skoro utikal z auta. Nakonec jsem prekousnul strach a nechal se presvedcit, ze mne ten clovek nic neudela, prestoze tedy mluvil jak masovy vrah a paraniodni fanatik z nejake vrazedne sekty. Nakonec jsem vsak prozrel a pochopil ze se jedna o slabomyslneho cloveka, blazna. Chudak me odvezl skoro az do Berlina. Musel jsem ho ujistil, ze mu pomuzu realizovat jeho blaznive plany, a nakonec jsem to prezil ve zdravi. Jeste ten den jsem se dostal az do Prahy. Patnacty den jsem zacal kolem 5:30 stopovat do Trebone. Nikdo nejezdil, tak jsem jel metrem na hlavak a dojel zbytek vlakem. Mezitim, co ja jsem si uzival v Norsku, muj puvodni partak, se kterym jsme se rozesli v Goteborgu si nechal ukrast batoh. Toto byl strucny cestopis z me cesty do Norska. Bohuzel fotoaparat mel s sebou muj partak, a tak jsem z Norska neprivezl zadne fotky. V Norsku se mi podarilo ziskat nekolik pratel. Ziskal jsem take telefonni cislo na dispecink nejvetsi norske dopravni firmy. Obecne ve Skandinavii jsou lide velice stedri a pokud uz stopari zastavi, tak se o nej nalezite postaraji. Nekdo da jen nejakou drobnost, nekdo citi povinost stopare doslova pohostit.
- Guest napsal(a) před 11 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.