Naše cesta po návštěvě sloního sirotčince pokračuje dál do vnitrozemí k jeskynním chrámům Dambully. Město je velmi rušné a může se také pochlubit, že se nalézá v geografickém středu Srí Lanky.
Na místě jsme v pravé poledne a než začneme stoupat po příkrých schodech máme dostatek času vyfotit si vstup do chrámu, jež je mistrovským dílem sinhálského buddhismu.
Dambulla
Dambulla
Dambulla – se může pochlubit hned několika zajímavostmi, leží uprostřed Kulturního trojúhelníku – Anuradhapurou, Polonaruwou a Kandy – a je geografickým středem Srí Lanky.
Její pozoruhodné Jeskynní chrámy, které byly v roce 1991 zapsány do Seznamu světového dědictví UNESCO, jsou vytesány do žulových skalisek na vrcholku vysokého kopce.
Stoupat k pěti skalám po širokém kamenném schodišti s tři sta třiceti čtyřmi schody, jsme začali u Zlatého chrámu – Golden Tample – na jehož vršku je umístěna zlatá socha sedícího třicetimetrového Buddhy.Uvnitř tohoto chrámu, do kterého se vchází tlamou zlatého lva je Buddhistické muzeum, nabízející Buddhovy podobizny z celého světa.
Na příkrém schodišti s odpočívadly, které nám v odpoledním vedru dalo pořádně zabrat bylo pár žebráků a prodejců rozmanitých suvenýrů. Než jsme dosáhli svého cíle, ve výšce více jak sto padesát metrů, ani jeden z nás neodolal, aby některému z nich neudělal „kšeft“ a v batohu nám přibylo i to co jsme vůbec koupit nechtěli.
Před vstupem do jeskyní je samozřejmostí zakrýt si ramena i kolena a boty dát do úschovy.
Prohlídku jsme začínali na doporučení od poslední páté jeskyně, abychom viděli markantní rozdíl jeskynních chrámů od nejmenší po největší, včetně rozdílu ve vnitřním interiéru. Já je popíšu podle pořadí, tak jak jsou očíslovány římskými číslicemi.
Devaraja Viharaya – „Chrám Pána bohů“ – je první jeskyní, kde je uvnitř z jediného kusu skály vytesán čtrnácti metrový spící Buddha. Na nádherných nástěnných malbách se už poměrně dost „podepsal“ čas a jsou viditelně poškozené. V blízkosti je modrá svatyňka, proti níž roste strom bo, což je posvátný fikovník. Buddhisté tento strom uctívají, jelikož jak hlásají, právě pod ním velký Buddha měl meditovat, jak dosáhl osvícení.
Maharaja Vihar – „Chrám velkého krále“ – je v pořadí druhou a bezesporu nejhezčí jeskyní. Její rozměry více jak padesát metrů do šířky, dvacet pět metrů do hloubky a téměř více jak sedm metrů výšky každého ohromí. O výzdobu této skalní katedrály se z velké části postaral kandyjský král Kuráti Sri Rajasinhy. Překrásné nástěnné malby zdobí strop i stěny.Všude je nespočet Buddhových soch. Hlavní socha Buddhy je v pozici abhaja a znázorňuje neohroženost. Řada obrazů znázorňuje dlouhou historií ostrova, ale mezi největší zdejší skvost patří tři stropní obrazy znázorňující „Vítězství nad Márou“. Jsou na nich vyobrazeny nástrahy, se kterými se musel Buddha vypořádat než byl osvícen v Bódhgají.
Maha Alut Viharaya – „Velký nový chrám“ – vedle nástěnných maleb tu spatříte sochu krále Kirtisrí Rádžasinhy a více jak padesát Buddhových soch, které ze skály vytvořili mistři sinhálského umění.
Paccima Viharaya – „Západní chrám“ – v pořadí čtvrtá jeskyně je nejmenší, ale i zde je řada Buddhových soch převážně sedícího v meditačních pozicích. Řada nástěnných maleb byla na začátku dvacátého století renovována.
Devana Alut Viharaya – „Druhý nový chrám“ – nejnovější jeskyně, přestože nabízí sochy z cihel a opakující se výzdobu je kouzelná. Zde se také rozloučíte s deseti metrovým Buddhou.
V celém prostoru je již povoleno opětovné fotografování. Předčasem jedna evropská návštěvnice, která „nasedla“ na Buddhu a následně se nechala vyfotit, nesla za toto porušení zákazu své následky.
Ještě před sestupem dolů, jsme obdivovali nádherné okolní panoráma dambullského kraje, kde je úchvatný výhled i na vzdálenou pevností Sigiriya
SIRGIRYIA – LVÍ SKÁLA
Odpoledne vyrážíme na sever do Sirgiriye, ke se nachází nedobytná pevnost na dvěstěmetrové skále. Skála vyčnívá v rovinaté krajině velmi zajímavě.V roce 1982, byla vyhlášena za památku světového dědictví a na Srí Lance se řadí k předním atrakcím.
Místo lze rozdělit na dvě části. Samotnou skálu, na jejímž vrcholu vybudoval Kassapa svůj palác a na královské zahrady.
Je zde Zahrada kamenů, Terasová zahrada, Jeskyně kobří kápě, nebo jeskyně Deraniyagala.
Okolo Lví skály je vodní příkop a uvnitř další vnitřní.
Je tady i archeologické muzeum s keramikou, kameny a obrazy.
Ještě v podvečer stíháme návštěvu zdejšího né příliš pěkného města Ddammbula. Ochutnáváme místní dobroty a jdeme na pivo do „nálevny“. Tak jsme tady nazvali místní bistra, bufety, nebo jak by se to dalo nazvat.
O turistu tady nezakopnete, takže jsme znova středem poznosti. Pivo mají skvělé, to nejsilnější má 8,8 „voltů“ a to je s arakem síla.
Dnes bude mým nocležníkem Karel, který před ulehnutím do postele roztáhl síť nad postelí a aby nám v noci dobře posloužila proti případné štípající havěti zajistil jí u zdi svými pantofly.
Ráno vyrážíme do města Kandy.
- Guest napsal(a) před 11 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.
