16. 4. 2006
Dnes je na programu Polonnaruwa, rozlehlé bývalé královské město. Byla Latha-Mandapayapostavena po dobytí původního sídla králů, Anuradhapury.
Je to opravdu rozlehlé město plné zajímavých chrámů, parků, nádrží a ostatních staveb, rozprostírajících se na ploše 2400 hektarů. Myslím, že nebýt Lakiho, asi bychom tu strávily celé dva dny a neviděly zdaleka všechno. Přejezdy autem, během Satmahal Prasata kterých jsme se občerstvily a dozvěděly se informace vždy o dalším místě, na které nás veze, byly naprosto sqělé.
Zastavujeme se u prvního komplexu, okolo královského paláce. Prohlížíme si krom něho audienční sál, bazén a část města rozloženého v jeho okolí. Autem přejedeme k čtverhranu, nejkoncentrovanější skupině staveb, obehnané společnou zdí: Vatage – kruhový dům s krásným měsíčním kamenem, Gal Pota – kamenná kniha, Hatadage, komora, jež sloužila jako relikviář zubu, Latha-Mandapaya, zajímavá stavba, která sestává z kamenného laťkového plotu i s tyčkami. Satmahal Prasata – kruiozní budova o šesti zmenšujících se podlažích, vypadající jako stupňovitá pyramida.
Gal Vihara, soubor soch z jediného kusu kameneDalší skupinu tvoří soubor svatyní postavených nedaleko. Opět přejíždíme autem dále, k severní skupině budov a dagob. Vrcholem řezeb do kamene je zřejmě Gal Vihara, skupina čtyř zpodobnění Budhy, všechna vyřezaná z jediné dlouhé granitové desky. Stojící Budha je vysoký 7 m a říká se, že je nejhezčí. Mně se líbí vedlejší Budha ležící, 14m dlouhý. Neobvyklé na něm je propracované promáčknutí polštáře pod hlavou, což v ostatních zpodobněních nebývá. lotosové jezírkoZastavujeme ještě u dalších míst, například u Lotosového jezírka. Malinko jsme se tam zapovídaly, z čehož je Laki nešťastný, neboť neuvidíme poslední krásy za dostatečného světla. Poslední dagobu opravdu obcházíme už za soumraku, ale i to má své kouzlo.
Naprosto utahané a uvařené se jedeme ubytovat a udělat ze sebe lidi. Nejhorší je, že všechny tyhle dagoby a chrámy si smíte navštívit pouze bez bot, což v tomhle horku znamená jít bosky po rozpálených kamenných stavbách. Chvílemi jsme šťastní, že místo kamene je písek, mám pocit, že je to příjemnější, než jít po rozpálené ploše uhlazeného kamene. I tak se divím, že to naše nohy přežily bez puchýřů:)
http://www.zelene.estranky.cz/clanky/srilanka_cestopis/polonnaruwa.html
- Guest napsal(a) před 13 roky
- naposledy upraveno před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.