0
0

9. 4. 2006

Autobusem odjíždíme do Elly. Ujel nám přímý spoj (neb místní opět nebyli Obrazekschopni prozradit, odkud jede), tak to máme s přestupem v Tanamalwila a Wellawaya. Podle průvodce vybíráme hotel Beauty mount turist inn. Opět dobrá volba. Chatky postavené na skále vypadají nádherně a cena je 500Rs za noc. Házím věci do chatky a vyrážím ven. Kousek za zatáčkou šplhám k železniční trati a zastávce Ella. Právě odtud vyjíždí vlak. Pokračuji Obrazekpřes čajové plantáže a uchvácena vyhlídkou na okolní kopce, skály, hory, plantáže a ostatní přírodní krásy nevím, kam se koukat dřív. Po nějaké době přicházím k odbočce k chrámu. Chvíli váhám, jestli se sem vrátit později – mám na sobě jen kraťase. Ale za pokus to stojí. Alespoň zjistím, co je za zatáčkou:) Na kraji areálu sedí šest žen, které se nesměle chichotají. Domluvit se s nimi nedá. Kouknu tedy dál… za chvíli mě dostihnou a se zvědavým chichotem mě vedou dál. odemykají mi k prohlídce svatyni, a když vidí, že mě to zaujalo, nakonec mě strkají dál a ukazují i všechna ostatní místa a zákoutí. Má to tu své kouzlo. Příjemná přestávka v cestě.. nakonec mi ukazují vodopádek, kde se osvěžujeme. Domluvit se s nimi ale nedá, tak pěkně zpátky. Akorát. Těsně po návratu začalo pršet. Teplota šla okamžitě prudce dolů – je poznat, že jsme již v horách, přestože v nadmořské výšce asi jen 1000m.

Nefunguje elektřina, tak jdeme brzy spát.

Pondělí 10.4.2006

Ráno vypadá nádherně, tak si v pekárně kupuji na cestu koláč maxikoláč a vyrážím na cestu k vodopádu Rawana Ella. Má být 6 km daleko. Dá se k němu dojet autobusem, ale ráno je opravdu krásné a okolo je kouzelná příroda. Za každou další zatáčkou se objevují krásné výhledy. Cestou potkávám lidičky, hory okolo Ellykteří se mě stále ptají, jak mi mohou pomoci a co hledám… těžko vysvětlit zdejším, že jsem si opravdu jen vyšla na procházku, že se mi nic nestalo a že nepotřebuji svézt. Ale nedivím se jim. V tomto horku asi turistiku příliš nepěstují:) Je to vidět i na těch cestách, příliš prošláplé nejsou:) Navíc kopce tady v okolí, tedy-hory – jsou poměrně strmé a pokryté drobným kamením. I tady kde je cesta mírná mi noha často sklouzne po sypkém povrchu. Celou dobu se snažím v kopcích naproti najít jedinou stezku, ale zatím jsem žádnou neobjevila.

Po delší době konečně potkávám další lidi. Samozřejmě se ptají, kam mám namířeno, a sdělují mi, že k vodopádu je to asi 2 km. Supr. Začíná se dělat pěkně horko, navíc s tím, jak prozkoumávám každou odbočku a co je za ní zajímavého, jdu už poměrně dlouho. Tak do toho trochu šlápnu… když si říkám, že už mám jistě ty 2 km za sebou a natahuji uši, jestli neuslyším padající vodu, v dálce vodopád Rawana Ellapotkávám další místní. Velice rádi mě informují – že k vodopádu už je to jen 2 km. Zasměji se, ujistím se, že jdu alespoň správným směrem a doufám, že tihle už mají pravdu:) Pes, který mě celou dobu doprovázel z Elly až sem, to ale psychicky nevydržel a otočil se zpátky. Za chvíli opravdu slyším rachot a blížím se k cíli… za zatáčkou dokonce v dálce vidím cíl cesty. Pravda, než k němu dorazím, čekají mě klikatící se cestou ještě další 2 kilometry.. 🙂 Procházka ale rozhodně stála za to! Krásný vodopád padající po vysokých skalách je impozantní. Nějakou dobu se kochám touhle nádherou, posvačím zbytek koláče a vyrážím zpět do Elly. Tentokrát autobusem.

Dám si s Markétkou snídani a vyrážíme ven. Továrna na čaj Halpewaththa ej nedaleko Baduly, dostanete se k ní klikatou cestičkou přes krásné čajovníkové plantáže.

Za 150 Rs se dozvídáme snad vše o moderní výrobě čaje. Když si chceme ale koupit vzorek čaje na památku, dozvídáme se, že nejmenší balení, co tu mají jsou pytle.

Pokračujeme dál, do Haputale. Autobus šplhá po kopcích do hor. Překonáváme téměř 1000 výškových metrů, a každým kouskem nahoru cítíme, jak se teplota cesta ke klášteru – díky mlze a dešti je v lese najednou tmarychle ochlazuje. No, možná to není jen výškou, protože po příjezdu do hor nás uvítá déšť. Procházka městem tedy padá. Škoda. Tukem se necháváme odvézt alespoň ke kostelu sv.Ondřeje – krásný, s malým hřbitůvkem, postavený v anglikánském stylu – ostatně, jako celé tohle městečko.

Zklamané počasím smlouváme s řidičem ještě projížďku k benediktinskému klášteru Adisham. Domlouváme se na 200 Rs a doufáme, že na nás skutečně počká. Cesta sem byla poměrně dlouhá, klikatící se tmavým lesem, kde viditelnost zhoršoval hustý déšť a pára jdoucí z lesů. Adisham je starý plantážnický dům s obrovskou zahradou a údajně nádherným výhledem. Bohužel – naším výhledem je jen mléčná mlha. Nu což, i ta má svou romantiku:)

Úterý 11.4.2006

Ráno jsem se vydala hledat rodinku, pro kterou jsem měla od Davida fotografie (byli tu před 3mi lety a jelikož dcera se zrovna vdávala, dal mi pro tuhle rodinku pár povedených záběrů) Času moc nemám, chtěly bychom odjet ranním vlakem, a tak si opět beru tuka. Ještě že tak! Co by detektiv bych asi moc úspěšná nebyla… Tukáč byl moc milý a ochotný. Když jsme dojeli k dané osadě, prošel se mou celé místní bludiště, až jsme po komplikovaném pátrání rodinku skutečně našli. Byla to moc milá paní, s malou dcerkou. Mladí se po svatbě odstěhovali do Kandy, ale když jsme si povídali, zrovna zazvonil telefon. Malá byla úžasná, jak vzrušeně jim tuhle story vykládala do telefonu:)

Přestože mě náš „domácí“ varoval, že v této osadě žijí lidé nižší třídy, se kterými on by se nikdy nebavil, přišlo mi to spíš naopak. Na rozdíl od jeho tmavého špinavého doupěte tenhle domeček byl krásně čistoučký, prostorný a prosvětlený. Tady jsem si dala čajík naprosto bez obav…

Cesta do Kandy prý trvá 8 hodin, a vlak má na příjezdu přes hodinu zpoždění. Přijíždíme tedy za tmy.

Vlak jede rychlosí 10-15 km/hod. Je tedy příjemné krátit si cestu pozorováním okolí.

Na doporučení LP jsme zvolili Bourmesse Rest, který nás zaujal tím, že je součástí buddhistického kláštera.Pokoj v klášteře (jednoduchý, ale čistý, s moskitiérami nad postelí) No, vlastně to původně byl klášter, který je nyní předělaný na ubytovnu. Působí tu pár mnichů, kteří se o klášter současně starají, zajišťují chod všeho co je potřeba a meditují. V průvodci jsme se dočetli,že společná koupelna je odpudivá, ale v momentě, kdy jsme dorazili zrovna mnichové přestavovali toalety i koupelnu. Mnich, který nás ubytovával nám tedy nabídl k dispozici svou osobní koupelnu, která byla připojena k jeho pokoji. Jednoduchá, se studenou vodou, ale čistá, stejně jako všechno ostatní.

Markétka celý den zápasila s klíštětem, které se jí nechtělo pustit. Zajely jsme tedy ještě večer do nemocnice, pro jistotu. Cesta vede kolem jezera. Za tmy, nasvícené, vypadalo nádherně. Cestou zpátky, když jsme se tou krásou kochaly pěšky, vrazil do Markétky chlap, co jí chtěl sebrat ledvinku. Naštěstí ale ukázala, jak má dobré hlasivky:) Zařvala NE!! Což znamená NE i v sinhálštině. To místního rošťáka natolik vyvedlo z míry, že zmatený zapomněl co měl v úmyslu a po té, co se vzpamatoval utekl pryč. Na cestu mu Markétka přidala pár peprných českých slůvek… Nicméně po této příhodě jsme se cítily malinko nejistě a byly jsme rády, že klášter je bezpečně zajištěn.

http://www.zelene.estranky.cz/clanky/srilanka_cestopis/ella.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .