Srí Lanka 2006 - 5. díl

6. 4. 2006

Ráno se jdu projít přes rýžová polička. Rýže je na většině z nich již sklizená, ale je potřeba postarat se o pole – a tak někdo pytluje slámu, někdo teprve mlátí a odděluje zvlášť rýži od slámy, jiný se rozhodl vypálit pole a připravit je pro novou úrodu. V podstatě to připomíná sklizeň obilí u nás, jen zastaralou technikou. Tady ovšem mají výhodu, že rýže se sklízí dvakrát do roka. Procházka po okolí je krásná – vycházející sluníčko, usmívající se lidičky. Zvláštní, že zdejší lidi i když musí pracovat od brzkého rána, mají tak milé hřejivé úsměvy. Nikdo z nich se nedívá s pohledem co tu ten turista chce. Všechny ty úsměvy jsou tak přívětivé, až to hřeje u srdíčka. Děti si hrají cestou do školy a něco mi horlivě vykládají. Nevadí, že si nerozumíme. Úsměv, dotek… všichni jdeme vesele dál svou cestou. Tuhle přívětivou atmosféru krásně dobarvují motlitby mnichů, jejichž zvuky se linou přes políčka a vítají nás tak do nového dne. Rozhlížím se, ale dagobu nikde v okolí nevidím. Zvuky se musí linout opravdu pěkný kus cesty. Stáčím se směrem k městu. Kupuji vodu na pití a vracím se do „hotýlku“ za Markétkou.

Po snídani opět vyrážíme do okolí, směrem k jezeru. Cestou jsme narazili na starou dagobu. Potkáváme u ní angličanku s 8letým synem. Její průvodci nám nabídli, že jedou taky k jezeru, ať se svezeme s nimi džípem. Den ubíhá nádherně. Popojeli jsme vždy k dalšímu krásnému místu a pozorovali ptáky, jezera porostlá lekníny, přírodu, a poznali spoustu krásných věcí. Nakonec místo rozloučení jsme se rozhodli k těmto lidičkám přestěhovat. Možná právě tohle byl jejich záměr, ale co – je to u nich příjemnější než v chladné atmosféře našeho předešlého ubytka.

Večer se domlouváme na safari, takže balíme věci, a vyrážíme na dva dny pryč. Markétka pro jistotu rozesílá dopisy, že pokud se víc neozve, zůstali jsme na safari spolu s krokodýli a leopardy:)

Jsou tři hodiny. My sedíme v autě, s námi tři chlapíci pochybného ražení a my vysíláme modlitby, abychom se stejnou cestou zítra i vracely.

Národní park Yala West je spíše směsí křovin, vyprahlých plání, močálových plání, jezírek a skala hustých lesů. Potkáváme spoustu krásných ptáků, opice, bezstarostně si hrající v korunách stromů, slony pečlivě si připravující každé sousto, které sbaští.. Krokodýli neměli zrovna přijímací den, a tak vždy jen vykoukli očičkama, zjistili, ,že ti otravní turisti jsou ještě stále blízko a zase se schovali. Navečer se na cestě proti nám objevil nádherný veliký slon. Bylo nám řečeno, že máme obrovské štěstí, protože slonů s klama je v celém parku jen pár. Když nám došlo, že mu stojíme v cestě, už jsem si nepřipadala, že máme tak velké štěstí:) Po další projížďce parkem jsme se utábořili za jeho hranicemi. Zaprášené z cesty, upocené, špinavé jak prasátka jsme uvažovaly, kde vzít alespoň trochu vody na opláchnutí. Naštěstí pánové s sebou měli jak vodu, tak ovoce a zeleninu… Během chvilky vykouzlili výbornou baštu. Jelikož na rozdíl od nás pánové si s hygienou zrovna hlavu nelámali, naložili jsme se raději řádně do slivovice a pustili se rukama vesele do bašty. Po skleničce araku jsme byly víc než dezinfikovány a snažily se dojít rovně ke křovíčku, které jsme si stanovily za toalety:) Noc byla nádherná a my usínaly za zvuků místních zvířátek…

Pátek 7.4.2006

Ráno jsme vyrazily opět do YALA parku. Shlédli jsme spoustu krásných míst a zvířátek. Okouzlila nás dagoba Magul Maha vihara, s klášterním kompletem Situlpahuwa, celé z 1.stol.př. n.l. Dagoba stojí na skále odkud se otvírá úchvatný výhled do okolí.slon si hledá, své jezírko k občerstvení

Po projížďce se vracíme zpět k tábořišti, a po občerstvení dále zpět do Tissy.

Po studené sprše jsou z nás opět lidé a vydáváme se na výletík do Kirindy.

Spousta lidí se nás snažila od výletu odradit, že je hodně zničená po Tsunami. Místy sice ano, ale i tak nás Kirinda naprosto dostala. Pohádkově nádherné místo, balvanité i písečné pláže, bez jediného turisty. Překrásná příroda okolo… asi jsme se ocitly opravdu v pohádce!

Po projížďce parkem si ještě více uvědomuji, jak rozmanitá zde dokáže být příroda, i na tak malém kousku. Vždyť park končí právě za touhle vesničkou, tolik odlišnou v rostlinách, barvách, dokonce i vůních…

Vyhladovělé hledáme restauraci, ale v tomhle městečku s rybářským přístavem zřejmě žádná není…? Omyl, nahoře na útesu, s výhledem na celou tuto krásu si místní človíček postavil guest house Temple Flower, stejně příjemný a pohádkový jako vše okolo. Uvítala nás moc příjemná paní, udělala čerstvé džusíky a řekla nám, at si chvíli užijeme pohodlí jejich kráné zahrady. Tady totiž vaří její muž, který někam odjel… Máme ale štěstí, během chvíle se náhodou vrací zpět a chystá nám pohádkovou baštu. (na závěr zjišťujeme, stejně tak pohádkové jako vše okolo jsou tu i místní ceny:)malá ALOE

Vracíme se dolů do města a přes tržnici procházíme na autobus. To je ovšem trochu složitější, neb z místních jako by nikdo nevěděl, odkud vlastně jezdí. Čekáme tak nějakou dobu na špatném místě, až se snažíme vydolovat z dalších lidí potřebnou informaci. Pán mi paradoxně místo autobusu ukazuje, jak má krásného syna a že je moc šikovný… raději utíkám zpět za Markétkou:) Chvíli opět stojíme na špatné zastávce, a když vidíme, že autobus ujíždí pryč z města z jiného směru, dochází nám trpělivost. Čekat na další, který pojede někdy večer nám nezbývá čas. Bereme tedy tuka a vracíme se do Tissy.

Večer je totiž plánovaný výlet do Kataragamy. Vyrážíme před setměním. Čekala jsem chrám, ale tohle je celý komplex, obrovský jak další město. Za šera krásně nasvícený vypadá nádherně. Začíná PUJA (modlitby, obětování..) Zběsilý tanec masek, lidé s „darem od boha“ se tu zmítají téměř v bezvědomí. Kousek dál třískají kokosy, spolu s kterými, když se rozbijí, vypaří se člověku i jeho problém… snad to funguje, nevím… Každopádně místní lidé to berou opravdu vážně. Snaží se kokosem třísknout co nejvíce, ale pokud se nerozbije, jsou z toho naprosto nešťastní.

Procházíme hlavní svatyní a na čelo obdržím bílý bod, požehnání od boha.

Venku míjíme slona… když mu podlezeme pod břichem, zmizí nám prý všechny noční můry – a to za pouhých 100,- Rs:) Noční můry nemám, tak asi zkoušet nebudu. Za pár rupií alespoň koupím banány pro jiného, který si je bere za naší dlaně a slupne jako nic.. Za chvíli míjíme dalšího slona, kterého můžeme taky zkusit podlézt. Tenhle je asi čarovnější, neboť nám noční můry odčaruje již za 50,- Rs:) Markétka tedy neodolá a jde zkusit prolézačku.

Pokračujeme dlouhou širokou cestou směřující k dagobě.

Kolem nás je spousta stánků. Jestliže venku nabízeli prodavači různé talíře obětní květys ovocem pro obětování, zde jsou to je na všech stáncích zboží stejné – temple flowers, květy pro obětování bohům.

Pár jich kupujeme a pokračujeme v procházce.

Okolo nás pobíhá spousta dětí žadonících o cukroví, matek, prosících o cokoli pro své dítě, sousta dalších žebráků.

Pár z nich od nás dostává bonbony, ale v momentě kdy věnujeme někomu minci či bonbon, sesype se na nás kupa ostatních (včetně toho prvního:) až máme problém pokračovat v chůzi.

Po schodech vystupujeme vzhůru k dagobě a klademe kytky na místo pro dary. Posedíme, chvíli si vykládáme a po čase se vracíme zpět. Cestou si ještě zajdem do cukrárny na čaj.

Překrásný den… usínáme příjemně utahané, s úsměvem na rtech.lidé si sedí, kde chcou a meditují….

Sobota 8.4.2006

Po snídani vyrážíme na výlet k vodopádu. Na rozdíl od ostatních tenhle je Obrazekukrytý v džungli, dokonce není ani na mapě. Necháváme auto u cesty a asi 2 km jdeme pěšky džunglí, až se před námi objevuje tenhle nádherný obraz. Voda v jezírku pod ním je krásně čistá.

Baštíme, pijeme, kecáme, smějeme se… Nejkrásnější je skočit do vody a zaplavat si. Je nádherně osvěžující, na rozdíl od ostaních jezer, kde byla příliš teplá. Pravda, pánové z ní vylézají celí zmrzlí a ještě dlouho poté se třepou zimou…

Zkouším plavat přímo pod vodopád, je to úžasné. Dlouho tam ale nevydržím. Tlak vytlačovaného vzduchu je tak velký, že v okolí se nedá vůbec nadechnout.

Moc krásný pohodový den, provoněný sluníčkem a vodou.

Po návratu jdem s Markétkou hledat něco k jídlu. Royal restaurant se nám jeví jako příjemné místo. Objednané nudle nám číšník servíruje se 2 omáčkama. Nandávám si plný talíř a zkouším první omáčku. Raději jen malinko, ať otestuji. Chtěly jsme sice něco málo ostré, ale už víme své… Uff.. to nebyl dobrý nápad. I ta troška, o kterou jsem jazykem sotva zavadila, mi málem spálila vnitřnosti. Po prvním šoku se pálení omezuje na pusu a rty.. ale ty mě pálí dokonce i zvenku:) Nemáme čím to zajíst a tak mi nezbývá než baštit nudle. Těžko říct, jak chutnají… U druhého talíře zjišťuji, že už mi hoří jen rty, u třetího dokonce začínám cítit chuť…

Cestou domů nás zastavil mužíček, co s námi byl na safari. Ví, že bydlíme na druhém konci městečka a tak nám nabízí, že nás sveze na motorce. Uvažuji, jak si to představuje, ale po chvíli si to opravdu pádíme všichni tři na jeho mašince. Doufám, že nás cestou někde neztratí:)

http://www.zelene.estranky.cz/clanky/srilanka_cestopis/tissamaharama.html