0
0

3. 4. 2006

Ubytování jsme si vytipovaly již dřív, podle průvodce. A bylo opravdu skvělé. ZIMMER REST zní sice německy, ale je to překrásný místní hotýlek s domečkama na zahrádce, která končí z části skálou, z části přechází v džungli. Uprostřed zahrady lákavě visí houpací síť. Dle průvodce tu stojí pokoje 300-700. Usmlouvaly jsme to z 2.600 na 800, což už bylo viditelně na hraně. Až později nám došlo, že průvodce je 5 let starý a roční inflace tu je kolem 10%. Jsme potvory:)

Večerní procházku jsme zakončily v podniku Happy Banana. Chvíli váhavě uvažujeme, jaké zdravotní problémy pro nás bude mít večeře, ale co, byla výborná. Obě jsme zakotvily u mořských plodů. Číšník nám sděluje, že anglický gentleman velice rád koupil drink. Po složitém přesvědčování spoléháme na to, že je to opravdu gentleman a vyhráváme 2 drinky a společnost 2 mladých mužů. No jo, ne vždy je výhra výhrou.. nicméně, jsou docela fajn, získáváme spoustu zajímavých informací a o půlnoci nás gentlemani doprovází k naší zahradě. Zbytek večera si vychutnáváme v zahradní síti, opité drinky a štěstím, že celý měsíc máme před sebou. Usínáme za zvuků místních ptáčku a opic.

Pondělí, 3.4.2006

Ráno mě omráčilo svou nádherou. Snídaně na zahradě, výborný čaj.. Pohádka. Pan domácí nám přinesl na ochutnání snad všechny druhy ovoce. Až příliš, něco si bereme s sebou na svačinu a vyrážíme na pláž. Konečně si pořádně užíváme moře!! Nádhera. Prvních pár dní máme v plánu hlavně odpočinek, což mi jde pravda trochu těžko, ale – učím se:) Vychutnáváme supr relaxační den, který jsme po posledních hektických týdnech opravdu potřebovaly. Vyrážíme na procházku na konec zátoky, na pahorek s pagodou. Zůstávám hypnotizována – objevuje se před námi opravdu překrásná zátoka. Temně modrá voda, tříštící se v bílou pěnu o skály skalnaté pobřeží, zelené stromy, červený písek… po kamení pobíhá spousta krabů, jako by si s námi hráli na schovávanou. Rozhodly jsme se vrátit se sem večer, až bude slunce zapadat do moře… Něco tak úchvatného se ale nedá ani popsat.. ani zachytit na fotku. Můžeme jen koukat a odnést si tu krásnu s sebou v srdíčku…

Úterý, 4.4.2006

Ráno jsem se šla kouknout na pláž, nakonec z toho byla asi dvouhodinová procházka. Nějaký domorodec si tu dal ranní kolečko po pláži (tedy, kolečko – běhal po pláži stále sem a tam:) Jindy všudypřítomní psi zřejmě ještě spali a jen jediný meditoval s pohledem na moře. Vlnky tiše, mírně šplouchaly a výhod sluníčka podbarvoval tuhle pohodovou atmosféru. Vylezla jsem k Dagobě, vystrašila veverku a pokochala se pohledem do okolí. Cestou zpět rybáři tahali loďku z vody. Smáli se, ať se přidám, ale zjistila jsem, že loďka zas až tak lehoučká není. Raději jsem to vzdala a jen si lidičky, co tak brzy ráno již museli pracovat, vyfotila. Vrátila jsem se pomalu zpět. Vydatně jsme posnídaly a vyrazily směr Kogala. Včera na pláži jsme potkali kluka z Prahy, a po domluvě kuličky pepřejsme dnes vyrazili spolu. Prohlídli jsme si místní spice garden. Konečně jsme zjistily , co je ona záhadná citronela která dezinfikuje, léčí a především – nejlépe pomáhá proti komárům. Vypadá jako normální tráva, ale voní po citronu. Taky jsme viděly zázvor (jemuž voní i listy) hřebíček, zelené i červené kuličky pepře rostoucí na stromech, a spoustu dalšího koření.

Pak jsme s místními poseděli u čaje se skořicí a zázvorem a dozvěděly se opět spoustu zajímavostí. Nakonec jsme se dohodli a za usmlouvanou cenu 250/os. Jsme se projeli po jezeře. Bylo opravdu veliké, s několika ostrůvky. Na jednom z nich jsme přistáli a náš průvodce nám ukázal způsob zpracování skořice a dal nám kousek na památku.

Spokojeni jsme pokračovali v cestě, do Mirisy. Podle průvodce je tu překrásná pláž s mírnými vlnkami. Tedy, pláž je opravdu nádherná. Barvičky tak syté, jak kdyby se tu malíři rozlily přímo z palety. Ale mírné vlnky byly nějak neposedné. Při každém kroku tě podemelou, přeženou se přes hlavu a spláchnou tě:) Na zpáteční cestě jsme míjeli ostrůvek Taprobane, ke kterému se dá dojít z Weligamy po mostě. Je na něm jediný obrovský dům, který když si pronajmeš, patří ti vlastně celý ostrůvek. Podél pobřeží je takových ostrůvků spousty, jako by někdo při tvoření pevniny rozsypal drobky okolo…

Mezi Weligamou a Unawatunou jsem opět koukala na rybáře na kůlech.

Podvečerní cesta do Gale nás malinko zklamala. V průvodci jsme četli, že pevnost je při nasvícení krásná… ovšem tady byla tma. Objeli jsme si tedy okolí a vrátili se zpět. Chvíli si ještě hovím v houpací síti a pak usínám.

Sředa 5.4.2006

Krásné červánky mě vítají do dalšího dne. Vyrážím na procházku do nitra Unawatuny. Tedy, Unawatuna je spíš úzký pruh podél pobřeží a tak se po chvíli váhání vcházím spíše do nitra džungle.

Krása. Prošla jsem porostem, který po chvíli ustupuje. Poznávám balvanovou zátoku, kterou jsme minule pozorovaly po západu slunce, jen z opačné strany. Stojím na šutru mezi dvěma vysokýma skálami a napadá mě myšlenka – za jak dlouho asi přijde ta vlna, co se vždy jednou za čas vyhoupla do výšky přes tyhle skály a krásně se o ně roztříštila. Vzhledem k tomu, že se mi na krku houpe foťák, rozhodla jsem se moc dlouho o tom nepřemýšlet a přesunuji se do bezpečné vzdálenosti:)

Po další výborné snídani si balíme svých pět švestek a vyrážíme na cestu do Matary, a odtud do Tissamaharamy, místními zkracované na Tissa.

http://www.zelene.estranky.cz/clanky/srilanka_cestopis/unawatuna.html

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .