0
0

Naše cesta na Zakynthos

A je to tady. Po roce opět vyrážíme na cesty. Tentokráte jsme vybrali cíl naší dovolené asi měsíc před odjezdem. Takže Zakynthos ? Ano. Víceméně nás lákalo pomyšlení vidět želvy… splnit si sen o kterém jsem uvažoval téměř 5 let !

Po přípravách na dovolenou vyrážíme na cestu v pátek 17. Června. Je odpoledne kolem půl třetí kdy beru do plna nádrž nafty na Benzině v Havířově (za 1980 kč). Vyjíždíme tak jako vždy směr Frýdek-Místek a potom na hraniční přechod se Slovenskem Bílá –Makov. Tudy projíždíme okolo 16°°. Pak bereme směr na dálnici a naše první zastavení je až na Slovensko-Maďarské hranici, kde přijíždíme přesně v 18°°. Cestou přes Slovensko jsme akorát párkrát potkali silniční hlídky POLICIE, i na dálnici, nás ale nestavěli. Platím mýtné na Maďarské straně ( 4. Denní poplatek za dálnici je ve výši 1650 HUF) a po 15 minutové přestávce, kdy jsme se seznámili s jednou rodinkou vyrážíme dále na společné cestě vstříc dovolené a zážitkům.

Jízda po dálnici v Maďarsku proběhla bez problémů. Provoz byl silnější akorát kolem Györu a Budapesti, ale jinak na pátek podvečer spíše slabý provoz. Cesta nám tak proběhla bez komplikací a kolem 22°° jsme se dostali na hranice se Srbskem. Tady si poprvé všímám aut s SPZ Německa a Rakouska. Aha… je to tady, začíná Turecká „invaze“. Mám pravdu, protože občas je vidět některé ženy se šátky na hlavách. Těmhle posádkám věnují zvýšenou pozornost i celníci, a tak se pomalu zdržuje provoz přes hranici. I tak nakonec asi po půl hodině projíždíme obě celnice a vjíždíme do Srbska. Na Bačka Topolu, kde jsme plánovali zastávku na protáhnutí a doplnění nafty zastavujeme ve 23:05. Tankuji do plna 43 litrů nafty za 6000 DIN. (37 kč/1 litr ?)Hmm , jak tak počítám, pěkně to tady podražili… vychází to více než u nás, a to byly doby, kdy jsme v Srbsku brali benzín o pět korun na litr levněji než u nás… No nic, po pauze a protáhnutí, po občerstvení sedáme zpátky do auta a jedeme dále. První mýtnicí dálnice u Sirigu jedeme těsně po půlnoci. (00:04) Platím 330 DIN. Jízda po dálnici probíhá tak jako jindy, akorát oproti předchozím letům jedeme poprvé v noci. Mýtnice Stará Pazova , tak tady projíždíme v 00:48 a platím 240 DIN. Jedeme tmou tmoucí a ve 2°° projíždím Bělehradem. Před vjezdem do města úzkostlivě hlídám rychlost, protože tady obvykle stojí hlídky s radary. Teť je noc, a nikdo není. To ale neznamená, že jindy nejsou… Trochu se zaplétám u odbočky na Niš, ale vzápětí najíždím správně na E75. Průjezd Bělehradem v noci je úrčitě výhodnější. Podle těch dopravních uzávěr a oprav na cestě, si dokáži představit, Jak to tady je přes den ucpané… Po chvíli vyjíždíme z Bělěhradu a pokračujeme dál na jih. To už mě ale berou „mrákoty“ a tak na benzince EKO se střídám s Barčou a po hranice s Makedonií jede v noci ona. Já mezitím usínám na nějakou tu hoďku v sedačce spolujezdce. Barča mezitím ve 3:46 platí u Niše mýtné ve výši 730 DIN a u Doljevace je ve 4:02. Tam platí poslední Srbské mýtné za dálnici ve výši 190. Pak jede po pro mě nejhorším úseku cesty ke hranicím s F.Y.R.O.M.

K této hranici přijíždíme před 6.hodinou ranní. Už je vidět nějakou dobu a já s Barčou asi hodinu vykládám a občas přivřu oči. Prostě únava je poznat. U hranic nás opět vítá fronta aut, celkové čekání je dlouhé okolo půl hodiny. Do Makedonie vjíždíme v 6:15. To už jedeme víceméně sami. S posádkou druhého vozu se domlouváme, že určitě už nezabloudí. Oni kvůli malého budou muset asi občas stavět na pumpě. My ale spěcháme, abychom ještě ten den se dostali na ostrov Zakynthos. Jedeme tedy dále . První mýtnicí na dálnici projíždím v 6:50 a platím 1€. Prostřední mýtnice mě čeká v 7:13 a když do okna podám 1€, tak mi vydají lístek bez námitek. V předešlých létech jsem tady platil 1,5€… po zkušenostech některých dalších cestovatelů, jsem zkusil dát 1€ jako oni… Poslední mýtnicí projíždím v 7:34 (opět platím 1€). Ještě nás čeká hodina jízdy spíše už mimo dálnici a v 8:35 dojíždím na benzínku před hranicí s Řeckem, kde ještě na Makedonské straně beru naftu do plna. Po propočítání nákladů se mi protočí panenky očí a rozjasní úsměv. Nafta v přepočtu za asi 25 korun je sen i u nás v Česku. Můžeme si o něm nechat zdát, nebo jet tankovat do F.Y.R.O.M. Doplňuji celou nádrž a 43 litrů nafty mě stojí 2785 DIN. (1 litr / 65 DIN) A jsem na hranicích s Řeckem. Žel zase fronty. Ne nějak tragické… ty tady budou o něco později okolo léta, ale i tak mě zase zdržely tak o půl hodinu. A to mě na Řecké straně pomohl celník tím, že jsem se upoměl, že jsem „Tsechia“…. Procházel okolo stojících aut, ty řecké posílal rovnou z fronty dále a mimounijní nechával stát dále. Díky za to ! Jinak bych tam ještě stál dost dlouho…

Hurá a je to tady, jsem v Řecku ! Po roce zase… Frčím tedy směr jih na Thessaloniki. Jedu na povoleném limitu 110 km/h, protože vím jak dalekou cestu ještě máme před sebou. První mýtné platím ve výši 2,8€ u Malgary v 10:40 řeckého času. Na hranicích jsme si předtím posunuli čas o jednu hodin do předu… Mýtnice Leptokaria nás čeká na placení v 11:21 (3,1€). Všímám si že dálnice na Athény tady není celá hotová. Místy se jezdí po normálních cestách. Zbývá ještě některé úseky dálnice dodělat. Tady je přehled časů a výše plateb dalších průjezdních mýtnic. Purgetoi 11:34 (platba 2,3€) , Makrychorio v 11:49 (platba 1€ ) , Moschychorio v 12:09 (platba 2,9€) a Pelasgias ve 12:56 (platba 2,6€ ). Dále už stáčíme u Thermopyl směrem na E65 cesta vedoucí horama centrálního Řecka projíždíme krásnými místy, kde bych stál a fotil scenérie, projíždíme blízko Delf (sem určitě se stavíme při zpáteční cestě) a nakonec vyjíždíme na pobřeží. Než prokličkujeme po cestě pobřežím okolo moře k mostu spojující pevninu s Peloponésem, je už skoro 4 hodiny odpoledne. Najíždím na most Rio-Antirio (to jsou 2 města, která most spojuje) platím na mostě mýtné ve výši 12,9€ (v 16:01 hodin) a jedeme. Čeká nás nevšední zážitek, kdy opravdu žasneme nad krásnou stavbou jakým most je! Pořizujeme za jízdy pár fotek a videosekvenci… ( ke zhlédnutí je tato videosekvence zde: http://www.youtube.com/watch?v=W8-54IJub-s ) a pak už jsme na Peloponésu. Čeká nás ještě okolo stovky kilometrů do Kilini, kde bychom najeli na trajekt směr Zakynthos. Víceméně se přizpůsobuji jízdnímu stylu lidí okolo mě… a do Kilini nakonec dojíždíme akorát ! Je Těsně před půl šestou odpolední, kdy vjedu do přístavu, kupuji lístky na loď a rovnou jedeme do útrob trajektu. Než vyjdu na palubu, tak už lodníci zavírají vrata a nájezdovou plošinu trajekt a my vyplouváme ! Dívám se, kolikže to jsem platil za nás. Auto stálo 36,1€, 1 dospělý za 8€, dítě – tedy už jen Lukáš to měl za polovic teda za 4€. Celkem tedy nás přeprava na Zakynthos trajektem vyšla jedním směrem na 64,1€.

Asi si všímáte, že zmiňuji zde časy průjezdů a ceny za mýtné a naftu. Jeden den ráno jsem si sedl a spočítal náklady. Takže z Havířova do Kilini jsme to zvládli s rodinou zajet za asi 26 hodin… Celkové náklady na jednu trasu byly 7733 kč. V nádrži jsem měl stále asi 20 litrů nafty…

Ubytování jsme našli na jihovýchodě Zakynthosu. Jsme v městečku Kalamaki a ubytování jsme po té, co jsme jen tak projeli městečkem, ať si uděláme obrázek … našli na poprvé. Po prohlídce pokojů, kdy my máme svůj pokoj a kluci taky jsme se velice rychle dohodli na ceně. Paní chtěla za jeden pokoj 15€/noc, celkem tedy za nás 4 a 11 nocí jsem měl zaplatit 330€. Ani jsem nic nenamítal. Prostě je to zatím nejlepší, nejvýhodnější cena, jakou jsem kdy za pobyt někde platil . Je zajímavé, že na dveřích, kde je informační formulář o ubytování je stanovená cena za pokoj 50€. Tak nevím čím jsme zapůsobili….Každopádně jsme spokojeni, večer jsem si dal v taverně místní specialitu – Zakynthoského králíka a padnul pak v noci do lůžek…. Spal jsem tentokráte opravdu moc dobře !

První seznámení s ostrovem

V neděli podvečer se jdeme podívat na samotné městečko Kalamaki. Nejvíce živo je okolo hlavní třídy spojující město s dalším – s Laganas. To je na jihozápadní straně Laganského zálivu. Je kolem 20°° a město ožívá. Jdete po ulici, a protože je tady hodně restaurací – taveren, tak Vás u vchodu do taverny pokaždé pozývá někdo s jejich pracovníků. Řekl bych že o hosty se tady místní dokážou téměř poprat. Ne že by bylo prázdno, nebo málo turistů, ale kdo nakrmí jich více… tak i více vydělá.

V pondělí ráno se rozhodneme vyjet okolo ostrova. Máme v plánu jet na sever ostrova do Agios Petros, odkud vyjíždí některé z lodí na výlety okolo severního výběžku ostrova, kolem mysu Skinari s majákem na západní stranu k pláži Navagio. Cestou jedeme okolo známých skalních útvarů pojmenovaných jako „blue caves“ – modré jeskyně. Než ale autem dojedeme na sever ostrova, trvá nám to více jak hodinu. Projíždíme přes hlavní město ostrova Zakynthos a jen popojíždíme. Když už vyjedeme z města, tak hlavní tah brzy končí a jedeme úzkými silničkami ostrova s častými zatáčkami prudkým stoupáním, nebo klesáním. Do Agios Petros dojíždíme kolem 11. Hodiny.

Zjišťujeme, s kým bychom mohli jet. U prvního prodejce nám nabízí cenu za výlet 70€. (Za nás 4) O kousek dále nás přesvědčuje Dimitris, ať jedeme s ním. Ptám se ho na cenu a říká nám, že nás poveze za 50€. To už se nám líbí více a tak souhlasíme a u jeho sestry platíme výlet. Tahle rodina má tady v městečku více aktivit. U mola má loďku na výlety, naproti budky kde sestra prodává lístky na výlet stojí benzínová pumpa – tu stačí sestra obsluhovat také… a ještě vedle je malá taverna. Tam taky stihne odskočit.

Je kolem půl jedné, když vyrážíme na loďce směrem na sever. Na lodi jsou spolu s námi, Dimitrisem ještě jiná rodina z Polska, tak si aspoň dobře rozumíme. Loď na to jak je malá, jede rychle, obeplouváme mys Skinari a míříme na jih na Navagio. Když tam doplujeme, tak zjišťuji, že nepůjde se dostat na břeh suchou nohou. Foťák a kameru na břeh neberu, poprvé uplatňuji darovaný vodotěsný foťák na kinofilm, který jsem před roky dostal od táty. Vrak lodi zajímá nejen mě, ale i kluky. K břehu doplaveme a už se pak kocháme procházkou v útrobách vraku a okolo něj. Nakonec si trochu zaplaveme a jdeme zpátky na loď. Zastávka tady trvala asi 40 minut.

Zvedáme kotvu a jedeme dále. Cílem jsou „blue caves“ – modré jeskyně. Jsou to skalní útvary v moři, které jsou označován jako jeskyně. Jsou to spíše vodou vyhloubené otvory do skály. Přesto jsou zajímavé tím, jakými barvami tady hraje moře. Tyrkysová modrá a další odstíny modré tady hrají všemi tóny. Jedna z jeskyní je ale hlubší. Otvorem proplouváme dovnitř a ve tmě doplaveme asi do vzdálenosti 20 – 30 metrů.

Celý výlet končí kolem 15. Hodiny. Protože jsme mokří, tak ještě do auta nejdeme. Sedneme si v přístavu do taverny a sestra od Dimitrise nám udělá café frapé a vymačká Lukášovi pomerančovou šťávu.

Z Agios Petros vyjíždíme na sever k majáku. Na mysu Skinari je vedle této stavby ještě dvojice větrných mlýnů. Po této zastávce pak jedeme západní částí ostrova, která je více hornatá. Sjíždíme do vesnice Volimes, odkud se pak dostáváme k vyhlídce nad pláž Navagio. Z výšky fotíme pláž s vrakem, kde jsme byli jen před pár hodinami. Podívejte se na fotky. Poznáte je? Často jsou vyobrazeny v katalozích cestovních kanceláří. Je to snad nejznámější fotka z tohoto ostrova.

Celý výlet nám trval asi 8 hodin času. Vyjížděli jsme před 10. Hodinou, a vrátili jsme se zpátky domů kolem půl sedmé. Těch zážitků ale bylo dnes hodně…. Stálo to za to!

Je další den – úterý 21.června. Po probuzení uvažujeme, co dnes podnikneme. Každopádně je v plánu něco „klidnějšího“, než včerejšek. Po snídani tedy sedneme do auta a přejíždíme Kalalaki směrem k Laganas. Tady projedeme městečkem (je dost živé a plné obchodů, hospod a barů) a míříme k Agios Sostis. Je tady most, který spojuje pobřeží s malým ostrůvkem . Projdeme se po něm a pořídíme pár záběrů. Je tady také rybářský přístav , odkud mimo jiné vyjíždí loď na hodinovou plavbu Laganským zálivem. Cílem vyjížďky je vidět želvy Karety. Jestli je ale pokaždé lidi zahlédnou to nevím. Prospekt mají dobře nafocený, tak se zdá, že bychom mohli s nimi nějakou tu Karetu zahlédnout. Uvidíme. Cena za dospělého je 15€, a dětský je 10€. Plánujeme tento výlet podniknout za pár dní. Mezitím ale ještě navštívíme ten den pláž Gerakaz

Návštěva Vodního parku + pláž Dafni

Je středa 22. Června . V tento den probíhá v Řecku další z řady generálních stávek. Rovnou ale říkám, že to nás nijak neomezilo. A zřejmě to nepoznalo mnoho dalších lidí. Poznal jsem to až večer, když jsem se krátce podíval na zprávy v televizi. Podle všeho opět proběhly stávky v dopravě a podle záběrů z televize byl uzavřen i most spojující pevninu s Peloponésem u Rio – Antirio, po kterém jsme před pár dny jeli. Tady na Zakynthosu jsme však po celý den nezaznamenali nic, co by nám ukázalo, že stávka probíhá.

Už ráno vstáváme o něco dříve, abychom vyjeli přes blízké hlavní město do městečka Sarakinado, kde je vodní park (Zante water park). Otevírací doba je zde od 10°° do 17°°, v hlavní sezóně – tedy v Červenci a Srpnu je tady otevřeno od 10°° do 18°°. Vyjíždíme od nás z Kalamaki kolem 9:45… jenže se zamotáme v blízkosti letiště. Než se nám podaří najít tu správnou odbočku, tak přijedeme k parku asi 15 minut po otevření. Nevadí. I tak je tady téměř prázdno. Až za námi přijedou asi 2 autobusy vesměs polských turistů. U kasy platíme za nás 3 (Ondru už počítají automaticky všude za dospělého) 18€, a za Lukáše 14€ vstupné. Procházíme areálem dále a rozložíme věci u jedné z řady tobogánů.

Když porovnám tenhle water park s ostatními navštívenými ( Agios Ioannis /Korfu , Tagarades /Thessaloniki) je tenhle na Zakinthosu o něco menší rozlohou, ale jinak atrakcí má dost. Navíc má například dráhu pro motokáry. Ta se platí zvlášť. 10 minut jízdy vyšlo na 8€. Nakonec se kluci projeli i tady… Zakinthos má oproti jiným parků navíc i jednu z atrakcí , já ji říkám „trychtýř“. Tunelem do něj vjedete a párkrát v něm projedete do okola, než vás voda a setrvačnost zastaví. Pak prostředkem projedete do dalšího tunelu a dolů do bazénu. Pokud vím, něco podobného mají v Liberci.

Držet krok s ostatními – tedy s Ondrou a Lukášem pro mě znamenalo jediné… že jsem ještě ten den cítil, jak mám z vody a brzdění vodou v tobogánech pěkně promasírované svaly na zadnici. Cítím je ještě dnes (v pátek) po dvou dnech…

Večer jdeme opět do jedné z taveren v Kalamaki. Už jsme si našli jednu oblíbenou, je to v místě, kde to mají rády i místní kočky…. Každý večer tak pozorujeme místní partu kočičích kamarádů a kamarádek, jak společně si hrají, škrábou keře – brousí si na nich drápky… a loudí po okolí něco dobrého k jídlu.

Ve čtvrtek opět zvolíme něco „klidnějšího“. S Barčou koukáme do mapy a zvolíme pláž Dafni jako další místo, kam se podíváme. Vyjíždíme směrem k Zante (hlavní město) a před ním odbočujeme na východní část ostrova směr Vasilikos. Po pár kilometrech odbočujeme na polní cestu, která se vzápětí mění na „kozí stezku“. Cedule však správně navádí na pláž Dafni. Z kopce, který je před námi máme obavy, kam vede… tak vystupuji a jdu si projít kopec sám. Kolem mě projíždí místní řek v autě a říká mi, že „no problem“ a ukazuje že mám jet za ním… Tak jedeme a nestačíme se divit. Prudké stoupání, zatáčky, plno prachu , prudké srázy pod námi, skála vedle nás…. To bylo moc i na Barču. Pro obrovské množství prachu musíme zavřít okna, kolik ho kolem nás je. Kola prach víří a ten sedá všude. Nakonec ale dojíždíme na Dafni a parkuji vedle malé taverny… od toho místního řeka. Využíváme lehátek a slunečníků u taverny a zase jedno odpoledne trávíme ve vodě. Dafni je krásné místo. Je zde klid a tím, že je to poměrně hůře dostupná pláž, je tady i méně lidí než jinde. Akorát to auto ! Vypadá jak po expedici v pouštní krajině…..

Výlet za Želvami

Naše dovolená na tomhle ostrově měla určitě jeden cíl : vidět aspoň jednu živou želvu.

Doposud jsme je viděli pouze v obchodech jako hračky nafukovací ke koupání a plyšové všech možných velikostí. Co se týče počtu, tak takovýchto želv a želviček jsme viděli už snad tisíce… Jenže ta pravá, opravdová, živá želva druhu Kareta Kareta (Kareta obrovská) mezi nimi nebyla ani jedna.

No nic, že bychom vyzkoušeli jeden z nabízených zájezdů místních prodejců s názvem Careta trip? Je to vyjížďka lodí po Laganském zálivu, případně k želvímu ostrovu Marathonisi (při pohledu z pevniny opravdu připomíná boční profil želvy – včetně hlavy a krunýře) a vyjížďka k jeskyním Keri . Ceny jsou různé, záleží na typu lodi, a prodejci. Nabídek jsme obdrželi mnoho, takže jsme sami nevěděli s kým vlastně jet…. A je jistota, 100% jistota že aspoň jednu z nich uvidíme ? Aby to nedopadlo jako při minulých výletech lodí. „Uvidíte delfíny“ No a viděli jsme… moře. Delfíni byli tou dobou jinde.

Zájezd si nakonec kupujeme u Alexe. Je to mladý kluk, který vede jednu z kanceláří na hlavní ulici v Kalamaki. Před pár dny nám nabízel různé typy výletů, tak jsme si právě tento u něj nechali vysvětlit co je jeho cílem, kam pojedeme, odkud vyjíždíme a cenu. Ta nakonec spadne na výši 60€, takže jsou spokojené obě strany. Vypisuje objednávkový formulář a vytiskne mi doklad o zaplacení + vstupenku na loď. Měla by to být jedna ze série lodí s proskleným dnem. Sedneme do auta, máme čas ještě 2 hodiny do odjezdu, tak zajedeme na zmrzlinu do Laganas a natankovat naftu do auta. Stále ještě mám v nádrži levnou naftu z F.Y.R.O.M., ta už ale dochází. No nic, beru tedy do plna 56 litrů v ceně 1 litr nafty za 1,52€. Počítám, že by nám to mělo stačit určitě ještě na případné výlety tady na Zante a dojet do Vrasny v příštím týdnu. Pak se uvidí.

Přístavní molo, odkud vyjíždí lodě na zájezd „Kareta trip“, jak zjišťuji, mají nakonec stejný snad všechny lodě. Takže až na třetí pokus nacházíme tu naši „Glass bottom boat“ Právě veze zpátky předchozí výletníky a pomalu krouží v Laganském zálivu. Že by tam něco viděli ??? Skutečně ! Želvy ! Ony tam fakt jsou !!! Díváme se do moře, a nakonec zahlédneme tak 30 metrů od nás tmavé místo v moři, které se pomalu pohybuje a nakonec vypluje k hladině k nadechnutí. Hlava Karety se objevuje na vteřinu nad vodou a šup, je zase pod ní. Později při plavbě se dozvídáme, že Karety dorůstají délky kolem jednoho metru, sem do Laganského zálivu se vracejí klást vejce jeden krát za dva roky, dýchají stejný vzduch jako my a k nadechnutí jim stačí ta pouhá vteřina. Jen tehdy v tom krátkém okamžiku můžeme vyfotit Karetu s hlavou nad vodou, což se málokomu podaří. Já točil na kameru želvy asi 15 minut a povedl se mi opravdu dobrý záběr snad jen 1x, 2x. Ondra fotil a přestože se hodně snažil, viděl jsem na něm, že spokojený není. Přesto minimálně 4 záběry považuji za dost kvalitní. Vrátím se k želvám… Když se Kareta nadechne, tak pod vodou může s touto zásobou vzduchu být okolo 7 minut A pokud spí, tak je pod vodou i několik hodin.

Takhle jsme v Laganském zálivu kroužili okolo Karet asi více než půl hodiny. Postupně se k nám přidaly 3 – 4 lodě. Už mi to pak opravdu připadlo, jako nahánění želv….Kapitán nakonec asi usoudil, že bude lepší plout dále, a tak nabral kurz směr ostrov Marathonisi – Želví ostrov. Tam doplouváme asi po 15 minutách a kotvíme u pláže. Na ní je už osazenstvo asi 3 lodí, u břehu kotví také pojízdná prodejna potravin (tedy spíše plovoucí, má svůj motor a majitel přejíždí s obchodem blíž každé připlouvající lodi). Jdeme konečně do moře se osvěžit,a já jsem rád, že se konečně ochladím. S kluky do moře doslova skáčeme…. Naše radost ale netrvá dlouho, po nás tady připlouvají lodě s dalšími výletníky a nakonec zde kotví i „žlutá ponorka“, která měla v programu pouze Laganský záliv. Na břehu a ve vodě jsou snad dvě stovky lidí a my se na sebe s Barčou a kluky díváme kam se až dostal tenhle masový turismus… Opravdu se nám hodně líbilo, když jsme před pár dny jeli sami, jen dvě rodiny v malé loďce a prohlíželi jsme si známá místa sami bez davů dalších lidí. No jo, ale tady z toho žijí místní, tak jsou rádi, že lidi jezdí na tyhle plavby… Po hodině strávené v moři a na pláži Marathonisi, nastupujeme na loď opět a míříme na jihozápadní stranu ostrova. Plujeme k jeskyním Keri. Jsou to útvary ve skalách, které vlivem eroze, síly moře a větru a také postupným zvětráváním skály dostaly svůj tvar a objevily se zde pukliny a díry ve skalách. Jeskyně (řecky „spilia“) tady nejsou vlastně nic jiného, než vyhloubeniny a díry ve skalách. Až 70% všech takových „jeskyň“ je ukryto pod vodou. (Tak nám to říkal průvodce) Často se zde můžeme setkat s tím, že voda u skal je křišťálově čistá, průzračná a ve spojení s bílou barvou vápencového podloží vytváří neuvěřitelnou barvu moře. Ta zde hraje doslova všemi odstíny modré… U Keri zastavujeme na další zastávku ke koupání a tentokráte (protože zde není pláž, ale jen skála a moře) jdeme plavat přímo z lodi. Někdo sestupuje po žebříku, jiní do moře přímo „hopnou“ . Po 15 minutovém koupání opět vyjdeme na palubu a už míříme rovnou do přístavu v Agios Sostis (u Laganas). Sem doplouváme ve čtvrt na sedm k večeru.

Tenhle výlet se nám až na jednu připomínku (ohledně masovosti, množství lidí a lodí) líbil. Přesto ještě ten den dostáváme s Barčou nápad, že se na Karety pojedeme podívat opět. Tentokrát si ale v půjčovně lodí pronajmeme šlapadlo na 2 hodiny pro projížďku veganském zálivu. Třeba budeme mít štěstí a uvidíme Karety také …. A v klidu.

Další den (sobota 25.června) jdeme nejprve na pláž v Kalamaki. Až po 15. Hodině se autem přesouváme do Laganas, k zálivu, kde je půjčovna motorových člunů a šlapadel. Půjčuji si 1 šlapadlo na 2 hodiny (1 hodina půjčení stojí 10€) a vyjíždíme hledat Karety do moře. Netrvá nám to vůbec dlouho, asi po 10 minutách plavby vidíme první z nich. Jenže…. Ještě tady jsou lodě s výletníky a jejich kapitán dost dobře pozná, kde se zrovna nachází nějaká ta želva. Prostě se dívá, kdo z lidí na šlapadlech obdivuje karetu a fotí si ji tak jako my. Tak prostě přijede blíže a krouží kolem ní… Když už konečně odjeli, tak jsme si našli zase jinou želvu. Tentokráte ale připlouvá k nám osazenstvo jiného šlapadla, kluci skáčou do moře a plavou směrem k želvě… a začíná „honička“. Kareta si tohle samozřejmě nedá líbit, pokud ji někdo „honí“, tak bude hrát tuhle hru taky a vždy vyhraje – tedy uplave a já zase nebudu mít žádnou pěknou fotku. Ondra s Lukášem si tentokráte želvu pohladili po krunýři, mají z toho hodně silný zážitek, přece jen, je to tvor velký okolo jednoho metru, má velkou hlavu, oči a silný zobák, kterým může kousat a překusovat jak rybky, tak i chobotnici. Později kluky nabádám, aby želvu, kterou najdeme, už nehonili, ale budeme jen tiše ji sledovat a plavat blízko ní. A skutečně, podaří se nám to ! Další Kareta na obzoru, my ji objedeme ze strany, zastavujeme a ona pod námi podplave. Občas vyjede k hladině a nadechne se. Tehdy je jediný okamžik, kdy ji můžu nad hladinou vyfotit. Ten okamžik trvá opravdu 1 až 2 vteřiny, ale nakonec pár pro mě dobrých záběrů mám. Po dvou hodinách plavby , kdy se nám podařilo takhle najít a plavat v blízkosti 4 až 5 Karet, vracíme šlapadlo do půjčovny a jdeme se ještě koupat. Pláž v Laganas (blízko Agios Sostis) je dost mělká, takže voda mi je po pás někde ještě po 30 metrech. Povídáme si s Barčou jaké to bylo, a jak vyšly fotky když najednou blízko nás asi v 8 metrové vzdálenosti se objevuje stín. Plave pod hladinou okolo nás, stále v té stejné vzdálenosti a nakonec vyjede i ke hladině se nadechnout ! Jo opět Kareta ! (Ne žralok…) Tak to je nádhera ! Kdyby mi někdo řekl, že želvy uvidím i jen tak, když budu ve vodě, tak bych mu to asi nevěřil… opravdu pak je ještě s Ondrou a Lukášem vidíme opět. Celkem 3 jiné Karety. Tak to byl pro nás opravdu zážitek.

Poslední výlety na Zante

Je neděle (26.6.) a máme v plánu jet na severozápadní stranu ostrova. Vyjíždíme směrem na Laganas, které už tou dobou je plné anglické mládeže. Vesměs je takhle vidět celé hloučky mladých v plavkách, jak kráčí městem. Podle toho co jsem slyšel (i od místních) není o co stát. Přiletí sem, aby si to tady užívali. Proto je tady také hodně barů a hospod… Jak řekla místní zmrzlinářka, „tohle není nic pro vaše děti“. Laganas, tedy jen projedeme a míříme do vnitrozemí, do hor. Cesta je poměrně dobrá, je to taky hlavní tah v této části ostrova. Místy je silnice hodně úzká, hlavně v malých vesničkách, mezi domy. To potom zde projede jen jedno auto. Je tedy dobré dávat stále pozor. I tak tady na ostrově většinou jedeme kolem 50 km/h. Více se opravdu nedá. Jsou tady často zatáčky, které se dají projet krokem, kdybych je chtěl jet rychleji, tak už začnou na hladkém asfaltu pískat gumy od auta. Projíždíme přes Exo Choru, vesnici, kde je nejstarší olivovník ostrova. Zastavujeme se na okamžik na jeho prohlídku. Prodávají tady taky med, víno a olej, ale když zjistím ceny a fakt, že mi chtějí prodat zcukernatělý med, tak raději jdu od toho pryč, a ten den koupím tyhle dobroty v jiném místě. Přes Exo Choru jedeme dále na sever a za vesnicí Maries odbočíme k moři do Porto Vromi. Je to malý přístav s pěknou pláží – podobnou trochu těm na ostrově Lefkáda. Než se tam ale dostaneme, sjedeme z prudkého kopce plného ostrých zatáček. Tady mám stále zařazenou dvojku rychlost a ještě kolikrát dobržďuji. I na silnici je často napsáno „Slow – Arga“. Kdyby to tady někdo s rychlostí přehnal, tak skončí mimo cestu někde hodně hluboko pod skálama… Krajina tady před nějakým časem byla postižena požárem. Velké jehličnaté stromy jsou dodnes tady připomínkou toho, že zde zuřil požár. Krajina se ale i tak rychle vzpamatovává, a traviny a keře jsou už zase zelené. Dojíždíme do Porto Vromi a jdeme na pláž. Proč jsou všichni na dece ? Ve vodě byl jen jeden člověk a ten právě šel z moře ven…. Když vejdu do vody, tak je to jasné i mě. Prostě je studená… I tak tam aspoň na několik minut vlezu celý. Je teplo, tak je takovéhle čachtání osvěžující. Po půl hodině se dohodneme, že přejedeme zpět k Laganas. Bude tam určitě teplejší voda a možná opět uvidíme želvy. Shodneme se na tom rychle všichni a tak jdeme k autu a přejíždíme. Na vrcholu kopce ještě u taverny s Ondrou jdeme z auta ven, abychom si nafotili Porto Vromi z výšky. Jedeme pak zpět na jih ostrova a ve vesnici Agios Leon zastavujeme u cesty, abychom se podívali na olej a med, co zde prodává v malém obchůdku jeden muž. Obchůdek má přímo u svého domu a zatímco já prohlížím jeho výrobky, tak Barča je zaujatá jeho psem a začíná mu házet klacík. Ten je moc rád, že si s ním chce někdo hrát a nosí jí ho zase zpátky. Kupuji med i olej za 18€, Barča ještě naposledy hodí klacík psovi a jedeme dále do Laganas. Tam jsme až téměř do podvečera na pláži u moře. Dnes ani v půjčovně šlapadla nepůjčují. Jestli je to tím, že je neděle, nebo tím, že jsou vlny ? Moře je od vlnění mírně zakalené, protože vlny ve vodě víří taky písek. A tak ten den zde nevidíme ani jednu Karetu.

Je pondělí (27.6.) a máme jednu z psledních příležitostí podívat se na ostrově Zakynthos do míst, kde jsme ještě nebyli. Vybereme si tedy pláž „Banana“ ( je taky v mapách napsaná jako paralia Ionio)a jedeme nejprve směrem k Zante a pak odbočíme na město Argasi. Jedeme opět podél moře po silnici plné zatáček. Po 20 minutách jsme na místě. Vybíráme si místo na pláži bokem rušného „tuc tuc baru“, kde neustále v jednom rytmu duní hudba, a jsme téměř sami. Voda má tady opět krásnou barvu moře, podobnou té, které je třeba i na Chalkidiki. Pláž je písčitá, s pozvolným vstupem do moře. Písek ve vodě – jeho dno občas mírně klesne, a pak opět vystoupá, takže i po 50 metrech jsem stále ve vodě a hladina mi je k ramenům. Po páté hodině odpolední kolem nás projíždějí výletní lodě plné lidí, kteří se po celodenním výletu vracejí zpět do hlavního města Zante. Byli na okružní plavbě podél ostrova. A jestli takhle tyto 4 lodě jely stále blízko sebe, musely ty stovky lidí mít pěkné zážitky… Dívám se na obzor a rozpoznávám obrysy krajiny. Po levé ruce směrem na sever je vidět dobře až do hlavního města Zakynthosu. Za ostrovem ještě na obzoru stále na sever je vidět hory pevninského Řecka. Před námi – tedy směrem na východ je vidět Peloponés. Nejblíže k nám je místo, kam plují také občas trajekty ze Zakyntosu, tedy město Kilini. Tam pojedeme za 2 dny.

Večer kolem 20°° jedeme do Zakynthosu – hlavního města ostrova. Chceme zjistit kdy nám pojede trajekt do Kilini. Přístaviště nacházíme ihned, ale jak tak se dívám, nevidím budku, kde bych mohl koupit lístky a kde je taky napsán čas odjezdu lodi. Ptám se místních a ti mě nasměřují do centra města na nábřeží, kde najdu také kancelář společnosti Ionian Ferries. Na nábřeží tedy zaparkujeme a jdeme hledat kancelář. Tu nakonec taky najdeme a po optání zjišťujeme, že 1. Loď jede v 6°°, 2. Loď v 9°°, potom v 11:30. Ještě se ujišťuji, že když tady ve středu přijdu kolem 8°°, že budou mít už otevřeno, abych lístky na loď koupil. Jdeme dál po nábřeží a docházíme na jeho konec. U druhého menšího přístaviště je Solomosovo náměstí. To je plné dětí a jejich rodičů. Děti si hrají fotbal, různě dovádějí, prodejci nabízejí balónky, sladkosti. I na pěší zóně vidíme velké množství lidí. V tavernách a kavárnách je plno, sem tam i nás lákají sednout si na večeři. Ani se nám to nezdálo, ale procházkou po městě jsme tady prošlapali 1 a půl hodiny. Až o půl desáté večer sedáme opět do auta a po rušné nábřežní třídě jedeme v koloně plné aut pomalu směrem ke křižovatce na Kalamaki. Můžeme tedy říct, že tady v Zante to večer opravdu ožívá a žije! Rušné ulice, takové jaké o tom čase u nás doma v téměř stotisícovém městě neuvidíme. I to je Řecko.

Náš pobyt na ostrově se chýlí pomalu ke konci. Za celkem 11 dní jsme tady projeli snad všechny známé i neznámé místa. Podle tachometru sleduji, že jsme na ostrově najeli kolem 400 km. Celkově jsme za celou 3-týdenní dovolenou najeli přes 5000 km. Ze Zakynthosu jsme se na 8 dní přesunuli ještě na severovýchod Řecka do Strimonského zálivu, do Vrasny. To už ale je jiný příběh…

Pár čísel…

celá 3 týdenní rodinná dovolená (4 členná + auto) nás vyšla na cca 60 000 kč.

(Tím se rozumí veškeré poplatky a služby spojené s takovou dovolenou, jako náklady na cestu tam i zpět včetně všech výletů v Řecku, pojištění na cesty, ubytování, stravování – hlavně po tavernách, kdybych chtěl si vařit sám (nebo manželka) – tak to rovnou můžeme zůstat doma… a samozřejmě závěrečný nákup všech možných i nemožných dárků a potravin, které bych letadlem domů nedovezl – např. 8 litrů olivového oleje různých druhů, 7 kg sýra Feta, naložené olivy, víno, Ouzo, Tsipuro atd. atd.)

Vyměněné jsem měl tedy 2100€, + nějaké forinty, srbské dináry na poplatky za dálnici. Naftu platím obvykle kartou.

Přejezd z místa bydliště do Řecka na Zakynthos vyšel na 7400 kč (jedna cesta)

Není to málo, ale mít vlastní auto na celou dovolenou (3 týdny ve dvou odlišných oblastech Řecka) a jezdit na výlety, stojí to za to.

1
0

wow! moc hezky napsané! 🙂
my jsme jeli loni na Zakynthos s kámošema minibusem. Udělali jsme si z toho roadtrip a navštívili i plno jiných míst, ale Zakynthos se nám hodně líbil. Je to tam nádherné, ale takový dokonalý cestopis bych asi nikdy nesepsala. 😀

Zobrazuji 1 výsledek
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .