Španělsko 2013

Po letech jsem se rozhodl vzit sve zname za slovo a vyuzil jsem jejich pozvani na navstevu do Castropolu ve Spanelsku. Predem meho dopisu mi dovol, mily ctenari, abych Te upozornil ze z diktatu jsem mel povetsinou za pet a muj pocitac postrada ceskou diakritiku. Takze mi laskave odpust chyby a zkus si ty klikyhaky k tomu textu domyslet 😉 Rozhodnuti navstivit zname ve Spanelsku padlo uz nekdy koncem minuleho roku. Rozhodl jsem se ze vemu svou polovicku na poradnou dovolenou. Nastesti jsme oba toho razeni ze nedokazeme byt dlouho na jednom miste ( zaplatit si 14 dni nekde u more muze podle naseho nazoru jen uplny blazen ) a tak jsme se rozhodli pro okruzni jizdu jihem evropy. Nemeli jsme zadny pevny program, jen vzit to kolem znamych ve Francii a pak se ukazat ve spanelskem Castropolu kde uz nejakou dobu prebyva muj davny kamarad z vandrackych casu se svou rodinou. Tam pobyt par dni, prolezt okoli a pak zase jet smer Pirenee a projezdit to zase tam no a pak zas hura domu smer Amsterdam. Asi tak dva mesice pred odjezdem, jsem zacal silne pochybovat nad tim, ze je ma skvela Yamaha XJ900S Diversion ta prava mula na takovyto podnik. Nejak jsem pochyboval nad tim ze by unesla nas dva a jeste cely proviant. Coz dokupy cinilo bratru dobrych 250kg at nezeru… Jal jsem se tedy spekulovat nad tim za co ji vymenit. Triumph Tiger 955i byl nad me financni moznosti a nepresvedcil me ani svou robustnosti a pohodlim. R1100GS me zas taky nejak moc neoslovilo, na dalnici to asi nebude tak uplne ono. Nakonec jsem dal tomu boxerovi jeste jednu sanci a jel si vyzkouset R1100RT….nooo toz to bylo jine svezenicko i batuzek si to pochvaloval. Bylo rozhodnuto, netrvalo dlouho a jedna se nasla. Starsi pan uz na ni moc nejzdil tak mi ji prodal. Diky delsimu stani a nahlemu intenzivnimu uzivani z me strany se zacaly nektere veci poroucet a tak zacala anabaze s vychytavanim much. Nakonec vse dopadlo jak melo a motka byla skvele pripravena k delsimu cestovani. Necely tyden pred odjezdem jsem zacal nakupovat vybavu; stan, spacaky, karimatky, varic, atd atd. Vse se stihlo jen tak tak. Den pred odjezdem se jeste koupil nepromokavy valec 75L za smesnych 35€. Ten se ukazal jako velmi dobra investice. Mel jsem obavy ze kdyz ho privazu na topcase bude vaha moc vysoko a tak jsme topcase nechali doma a na jeho misto se pripevnil valec. Kazdy z cestovatelu mel k dispozici jeden bocni kufr pro sve potreby, stan, karimatky, spacaky a varic sly do valce. V tankvaku se pak vezly dulezite veci jako fotak, kamery, nabijecky,celovky, milion kabliku a iPad.

Vyrazili jsme vstric nasemu dobrodruzstvi, samozrejme jako vzdycky se spozdenim. Prvni zastavka (F)Esqueheries kde mame dohodnute ze nas kamarad necha prespat v karavanu ktery zakoupil jakozto prechodne bydliste nez udela aspon jednu obyvatelnou mistnost v baraku co koupil. Cesta ubihala v pohode, vzali jsem to po dalnici, tem se zacneme vyhybat az pozdeji. Vzhledem k nasemu znacne opozdenemu odjezdu cestujeme uz za tmy a navigace me taha uplne jinou cestou nez na kterou jsem byl zvykly. Takze jsem si i poprve zanadaval. Po asi 4h jizdy Kaja prohlasi pamatny vyrok ktery se stane hlaskou dovolene. Na muj dotaz „neboli Te uz zadek“? opdovedela „zadek ani ne, ale prdel me boli strasne“… Na misto urceni dorazime v pul jedne rano, kamarad Franck nas vita a vari nam kakao a pritom se s nami seznamuje jeho pes Van Gog ( chybi mu jedno ucho ). Telegraficky zrekapitulujeme udalosti za tech par let co jsme se nevideli a sli jsme se ubytovat do karavanu. Ten stal nepochopitlene dverma k podezdivce plotu asi tak pul metru od nej. Franck je oproti me polovicni a v pohode projde ke dverim a uz se hrabe sroubovakem v zamku. Prej to nekdo vylomil a nejsou klice. Pak mi ho podava a rika „neztrat mi klice, prosimte“ . Nastava okamzik vseobecneho veseli, lezu pres plot do karavanu, ale vypada to jako bych se soukal do tanku a vsichni z toho maji velkou srandu. Kaja nejvetsi… Testujeme nase zbrusu nove spacaky a zjistuji ze mam postel v karavanu delanou na miru, jsem presne od zdi ke zdi…aspon nebudu klouzat sem a tam. Noc probehla v neklidnem duchu. Karavan je cca 15 cm od krajnice hlavni cesty kudy nad ranem zacinaji jezdit mistni sem a tam. Znaly jejich stylu jizdy a toho ze tam nejezdi uplne vsichni uplne strizlivi jsem byl vzhuru jen co jsem zaslechl nejake auto. Pri kazdem pruletu mistniho strelce se karavan hrozive zakymacel pod tlakovou vlnou a ja jsem si oddechl ze nas zase jeden minul. On ten papundekl z vyslouzileho karavanu nebyl uplne nejduveryhodnejsi jako deformacni zona. Rozhodli jsem se stravit v okoli cely den a zdrzet se jeste jednu noc. Pres den jsme si naplanovali navstevu katedraly Notre Dam ve meste Laon. Mesto samo o sobe neni prilis zajimave, az na stare centrum s katedralou ktere se nachazeji na kopci a katedrala je tudiz videt uz z velike dalky. Vecer jsme pozvani k dalsim znamym na navstevu. Je to jen ve vedlejsi vesnici a nechce se mi oblikat cely ten kram a jet na moto a tak se ptam Severine, Franckovy pritelkyne, jestli bude tak hodna a pujci nam svoje auto. Prej jasne, neni problem. Franck mi pak jeste skodolibe pripomene jeden hrich meho mladi, rika mi hele, „vis jak to dopadlo posledne cos ridil Twingo?!“ Kaja se pta na souvislosti tak rikam ze sjem pred lety na D1 s Twingem vylitl ze zatacky na najezdu a kousek letel vzduchem….celou cestu ke znamym pak byla nejak podezrele potichu. Koncime prvni navstevu, loucime se a mazeme smer Pariz. Te se vyhybame a jen lehce lizneme jeji vzdalenou periferii. Pri prujezdu tamnimi lesy mi to pripomina starou cestu prez Polsko na Berlin, nez postavili dalnici. Co par metru to ku… eeh totiz socialni pracovnice. Prohlizime si se zajmem nektere kurtyzany a kvitujeme to ve smyslu, jak za tohle muze nekdo platit a pri vyjezdu z onech lesu si davame v motorestu mezi tirakama pizzu. Posilneni jidlem dobre chuti avsak pochybneho puvodu jedeme dale smer jih. Dorazime do mesta Bourge kde nachazime obecni kemp. Zde budeme poprve po spouste let nocovat mimo kamenny objekt a pevnou postel. Rozbaluji stan a konstatuji ze je to dilo debila. Uz mam zlepsovak a uz se nemuzu dockat tech milionu co na nem vydelam.. Zde se nam take stava nase prvni vesela prihoda z nataceni. Ale poporade, pri hledani kempu narazim na normalni benzinku, kde muzu natankovat na kartu ( ty debilni samoobsluzne u supermarketu neberou Maestro, ale co cekat od zabozroutu co pouzivaji SECAM zatimco zbytek sveta jede na PAL, vive la France!!!… ), naberu a pri placeni se ptam, kde ze to je ten kemp. Pry hned tady za nami je brana pane. A fakt ze jo. Zaplatim uchazejicich 14.50€ za motor, stan a dva upocene zoufalce a jdem stavet nase bydleni, nervy, jak uvedeno vyse. Po zdarnem dokonceni naseho pribytku zjistujeme ze nemame dost pitne vody. Beru tedy flasku a jdu do koupelen. Jak skvele zjisteni ze tepla voda opravdu v tech uklizenych socialkach tece, ale proc ku.. tece ze vsech kohoutku jen ta tepla ??!! Vracim se na zakladnu a zdeluji situaci, napada me ze zajdu na tu benzinku. Dojdu k ni a pani akorat zamyka dvere „nezlobte se, zase az rano“. Vraceje se zkrousene zpet nahlizim do kukane vratneho, nic. Najizdime na striktne usporny rezim a jdeme spat mirne dehydrovani. Rano vyrazim smer benzinka a kupuju dve flasky vody. Jednu skoro hned celou vyzahnem. Pak si vam takhle varime polivku a jde kolem holandan ze sousedniho stanu a nese si konvicku na vodu. Slusne se pozdravime a za chvili slysim neomylne zvuk tekouci vody. Kdyz jde zpet ptam se ho to jako nesete pitnou vodu?! rika no jo, tady je pipa, to je ve vsech kempech. Postavim se a vidim 5m od nas opacnym smerem nez umyvarky fontanku a pak co dve policka dalsi a dalsi. Tak se s chuti zasmejeme tomu jaci jsme to kemperi… Jede se dal. Je treba dorazit do Castropolu tak abychom tam mohli stravit vikend. Nachazim rychlejsi cesty nez ty okrsky na kterych kdyz potkate kamion mate na 50km vystarano a pelasim smer jih. K veceru uz toho mam plne kecky a po marnem cekani na ceduli kemp sjizdim z dalnice nazdarbuch a nachazim kemp ve vesnici nedaleko dalnice. Kemp drahy jak cert 25€ a k tomu jako bonus asi miliarda komaru. Tomu debilovi co mi prodal tu citronelu ji hodim na palici az se vratim domu!! Ta havet z toho mela jeste srandu, my jsme tim smrdeli tak ze jsme se nechteli priblizit jeden k druhemu ale ty mrchy bodaly vesele dal. Za nedlouho po nas dorazila dvojice z GB on na 1200GS ona na V-strom on brit ona polka. ( Takze Kaja si pokecala s ni a ja s nim ). Kdyz staveli stan obdivne jsme sledovali jak to delaji opravduvi cestovatele. Oni se totiz nesvlikli jak my z tech hrubych hader a jeste meli na hlavy moskytiery. ….zavist!! Uz je shanim na pristi rok. Dalsi den cesta pokracuje smer Espana. Jedeme na dalnici a potkavame prvni platidla. Ja lina ceska clovek vynalezam genialni zpusob placeni u kukane s obsluhou. zastavim ,vyhrknou na me sumu, ja sahnu do bocni kapsy tankvaku vytahnu pytlicek s asi 1kg minci ,co cely rok stradam do misky na pracovnim stole, naprahnu smerem k pokladnimu a rikam v prislusnem jazyce „na“!! Vetsina po vterine pochopi a zacne lovit odpovidajici cstku z meho vynalezu. Spolecne se zasmejem „naval sem uctenku a pytlicek vole“ a jede se dal. Cesta po spanelske dalnici okolo Irunu, San Sebastianu pres Oviedo, Santander ubiha skvele. Helmuth jako zarputily skopcak leti kopec nekopec az se hory zelenaji. Uz je vecer a vidime v horach mraky a tak zastavujeme a dooblikame teplejsi veci. Jsem sice uz unaveny ale rikam si ze to nevzdame, delame casteji zastavky a statecne ukrajujeme zbyvajici kilometry do Castropolu. Kaju co chvilku poklepavam po koleni a zjistuju jestli nahodou nespi. Na smluvene misto dorazime nekdy v jednu rano. Protahujeme se na parkovisti pod lampou a v tu ranu se tam objevi Guardia Civil. Nastesti Lucka nas hned v zapeti vyzvedava a tak chlapci hned jednou dal a nechavaji nas napokoji. Na navstece u „Hajovcu“ Muj davny kamarad z dob vandrovani uz zije 20 let ve spanelsku, ma uz dneska zenu a tri deti, koupili si dum a uz chudak dneska vandruje tak akorat do prace a zpatky 🙁 Castropol je mala vesnice co by kamenem hodil smerem k jihu trefil by hory a co by ho hodil na sever tak zblunkne do Ticheho oceanu. Maji tam jednu takovou zvlastnost ze prakticky cely zaliv se da za odlivu prejit suchou nohou. Hned prvni den dostali kluci hajovci za ukol postavit nas stan, aby proschnul. Byl od nich aspon hodinu pokoj. Jeden den nas vzali na projizdku lodi po zalivu. Posleze jsme ve meste zasli na jidlo. Donesli nam vselijakou havet a tu me nutili jist. Ja suchozemec, zastavajici nazor ze nejlepsi ryba je uzene koleno, jsem ochutnal chobotnice. A musim rict ze to bylo dokonce i dobre. K tomu nam, teda mi nikdo jiny nepil, dali neco jako burcak nebo cidr. Bylo to vynikajici, avsak zradne. Jak jsem vylezl do toho vedra ven z hospody, tak jsem byl jak motylek. Velmi prijemne stravene odpoledne. V patek vecer jsme sli na nakupy a udelali vecer grilovacku, jak se slusi a patri. Chtel jsem prima maso, tak me pan reznik vzal do mrazaku at si vyberu. Jakozto byvaly kuchar a nadsenec do dobreho jidla jsem byl u vytrzeni. Za asi 5kg vysoce kvalitniho masa ruznych druhu jsem dal necelych 40€, parada… Jako posledni vylet jsme si dali v blizkosti Castropolu se nalezajici Playa de las Catedrales. Prirodni pamatka, plaz na ktere voda vymlela krasne utvary, rozsochy, komory a jine utvary v utesech. Dostupna pouze z jednoho mista a to jen za odlivu. Za prilivu je tam tak 10m vody. Po nadhernem vikendu jsme se s nasimi prateli rozloucili a vydali jsme se objevovat dalsi krasy spanelska ktere nam doporucili. Jako prvni byl prirodni park Somiedo. Tam jsme projeli nadherne soutesky. Clovek nevedel kam se ma divat drive. Skvrna na krase byla ze jsem zjistil pri zastavce, ze se mi tesne pred vjezdem do soutesek vybila kamera na helme. Toz to jsem medvedy v okolnich lesich naucil par ceskych slovicek. Jede se dal. Vydavame se k prehrade Embalse de los barrios de Luna. Z toho co jsem vypozorovali usuzuji ze vsechny navstivene prehrady vznikly jak uz to byva zatopenim horskych udoli a to asi v nedavne dobe protoze se daly videt vrsky stromu a nebo kostelni vez. Cesty byly vetsinou krasne, udrzovane a hlavne nikde zadny provoz. Po okruzni jizde kolem teto prehrady jsme dorazili tam kam nas cesta „rovnou za nosem“dovedla. Do vesnice La Magdalena. Nasli jsme tu celkem spartanske, ale ciste ubytovani v Hostalu**. Cena byla prijatelna 30€/2os noc bez snidane, ale s garazi. Rano jsme si dali jeste sprchu do foroty, vytahli Helmuthka z garaze….ometli exkrementy ( vlastovky, ty ku..y ) a jeli jsme hledat obchod. Nasli jsme mistni kolonial pripominajici venkovskou samosku z dob rudeho temna a nakoupili potrebne zasoby a snidani. Tu jsme si snedli pred prilehlou hospudkou ve ktere jsme si porucili kavicku ktera ma v mistnich pohostinstvich prevazne vytecnou chut a hlavne jednotnou cenu 1€. Tak, dosnidat, zabalit proviant a hura vstric novym dobrodruzstvim. Jede se na benzinku pro phm a ja jeste navstevuji socialni zarizeni. Paradoxem v teto zemi je, ze spanele se v hospode chovaji jako prasata a veskere odpadky stelou pod sebae na podlahu, ale verejne hajzliky na te nejzapadlejsi benzince jsou takove, ze se tam da jist z podlahy. Nechapeme. Koukam jeste do mapy, protoze to moje rovnou za nosem, to nas taky muze zavest nekam do Maroka. Jede se priblizne smer dalsi prehrada co se nasla na mape. Jedu si tak kochaje se krajinou a najednou vidim, ze jedu ( uz zase ) uplne blbe, bo furt je ten Leon podle ceduli cimdal tim blize. Tak se otacim a jedu zase kousek zpet. Po chvili mi Kaja dava smluveny signal k nouzovemu zastaveni, malti me do helmy, tak zastavuju a ptam se co je. „Ja nemaaam bryyyyle!!“ Dedukci jsme vydedukovali ze bryle polozila na vak kdyz si nasazovala helmu a uz je tam nechala. Ale ze blbe vidi zjistila az po 40km… tak vzhuru zpet smer La Magdalena. V Kaji je mala dusicka a jako spravna zenska uz sprada vselijake katastroficke scenare. Jen co zastavim u one hospody skace dolu a chce se rozhlizet po brylich kdyz tu ( jak jsem ostatne predpokladal ) vybiha pingl a mava na ni pohresovanyma brylema. Ocumy jsou bez ujmy, Kaja je zase stastna, tak jedeme zase dal kus cesty tamtudy co uz jsme jednou dneska jeli. Ten cyklista co ho mijime uz potreti si musi myslet ze ma z toho vedra upal… Dale jsem pak navstivili jeste mnohe prehrady a Prirodni parky. Embalse de los barrios de Luna Embalse de Porma Embalse de Riano Narodni prak Picos de Europa Embalse del Ebro Embalse de Yesa Narodni park Pirenee Ze vsech techto mist mame spousty fotek a nejake ty filmy. Jeste se to budu snazit zpracovat a udelam z toho druhou kapitolu. Zazitku je strasna spousta. Za 14 cestovnich dni jsme najeli nachlup 5.800km. Motorka slapala jak hodinky, ac se svou podstatou a urcenim do teplych krajin vubec nehodi. Dokonala ochrana proti vetru je zde spise prekazkou.