0
0

Generace mých rodičů propadla rokenrolu a jugošce, moje generace zase hard rocku a balatonu, další generace céčkám a ty mladší třeba mobilům a levným aerolinkám. Ale jedna generace je trochu jiná, ta, která z počátku 70. let minulého století propadla ostrovu Gran Canaria a budovala Playa del Inglés. Bohužel však pomalu odchází a s ní i Playa del Inglés jakou ji znali.

Původně to byla jen holá pláň nad dunami, tedy spíše vedle nich. Brzy však na ní začaly růst koncem šedesátých let na svou dobu velmi moderní výškové budovy hotelů a aparthotelů, vedle nich pak nízké komplexy přízemních bungalovů a apartmánů až vyrostlo vlstně celé město. Pro spoustu lidí, kteří objevovali nejen s panem Fischerem a jeho německou kanceláří „kanáry“. A tato spousta lidí musela jíst, chtěla se bavit, nakupovat, tancovat, ale i relaxovat, opalovat se či plavat. A tak vedle hotelů a apartmánových komplexů rostlo něco, co svět do té doby, minimálně v Evropě v takovém množství neznal : Shopping Centra.

Na Playa del Inglés rostly jako houby po dešti, ostatně tak jako všechny ty vzhledné či méně vzhledné budovy hotelů a je jich tam dodnes stále požehnaně. Všechny ty Kasbachy, Metra, Yumba, City, Chaparraly či Sandíe měly skoro stejný původ narození a přibližně stejné dětství a dospívání, ale jejich dospělost už příliš identická není, pokud bych si dovolil použít tento věkový příměr. Vše je dáno tím, že Playa del Inglés s přibývajícími lety přestávala být tím turistickým srdcem Gran Canaria. Ne že by sem turisti nejezdili, to myslím ne, jezdí jich sem stále hodně a z různých zemí, ale skutečnost, že na Meloneras vyrostly hotelové komplexy s kapacitou skoro 12 tisíc lůžek, se musela někde projevit. A svou daň si snížení počtu turistů vybralo i v shopping centrech. Některá upadla přímo do zapomnění a jsou zavřená, některá přežívají v podobě několika restaurací či pubů, které využívají „krajanské spolky“ různých evropských zemí, některá se budou bourat a ustoupí nové hotelové výstavbě. A ten zbytek? Ten se s nastalou situací díky kvalitnímu managementu vypořádal a nastartoval k novému růstu.

Chvilku mi to trvalo, přiznám se, ale nakonec jsem vybral myslím zástupce všech čtyř tříd – tedy zavřeno, přežívá, bude se bourat a „jede“. Pojďme se na ně v několika částech společně mrknout.

Mezi ty zavřené či skorozavřené bych si troufnul zařadit Eurocenter na Avenída de Moya v San Fernandu, kde funguje jen čelní řada obchodů a zbytek poměrně velkého shopping centra je bludištěm plným různých individuí, kam je neradmo i jen nahlédnout. Ale to je, jak se tady říká, „za silnicí“ a už mimo turistickou oblast.

Jeho malý bratříček z rodiny uzavřených center je však přímo pár desítek metrů od nejfrekventovanější pláže nad parkovištěm pod Paseo Costa Canaria. Toto shopping centrum „Santa Anna“ snad ani nebylo nikdy otevřené, tedy spíš jsem tam nikdy neviděl ani živáčka. Co dodat, škoda perfektní parcely, která se mohla využít pro nějakou vilu nebo kus zeleně.

Těch přežívajících center je většina. Je to smutné, ale je to tak a investoři doplácejí na trochu megalomanské choutky, kdy počet restaurací a barů na Playa del Inglés snad překročil lůžkovou kapacitu na celém souostroví. Pro představu jsem vybral dva vzorky, které přežívají zejména kvůli sešlostem krajanů a jejich nostalgii po vlasti na tomto vzdáleném ostrově. Tím menším centrem je El Chaparral nedaleko San Fernanda na Avenida de Gran Canaria. Je daleko od pláže a blízko neturistickému San Fernandu a to zřejmě zpečetilo jeho osud. Drží se vlastně jen díky autopůjčovně, zdravotnímu středisku a několika restauracím. Asi tou nejznámnější je Broodje Amsterdam, snad jediné centrum málo početné nizozemské komunity. Při návštěvě Chaparallu pak dále nemůžete minout Britannia Pub, se skutečně klasickou nabídkou anglického pubu. Otevřeno je denně od 10 do 22 a pravé anglické snídaně mají opravdu celý den, jak je na ostrovech zvykem. A upozorňuji, že to není napodobenina jako v jiných restauracích, prostě pravá full english breakfest jak má být. Hned vedle je „treffpunkt“ residentů či turistů z Tyrolska, soudíc alespoň podle vývěsního štítu. Ale podle mé zkušenosti neodmítnou ani hosta z Korutan, Štýrska či Čech.

A ještě o kousek dál restaurace, která vsadila na hosty z Anglie, Holandska i Německa. A na nízké ceny. Věřte mi, holandskou kávu mají výbornou a jen za 1,20 E, anglickou snídani za eura 3 a velké pivo (zde 0,4) jen za 1,85. Podle mě nejlepší cena v Maspalomas.

Tím největším shopping centrem, které už jen přežívá a vzpomíná na slávu let sedmdesátých, je Cita (mapa je ZDE). Pamatuji si doby začátkem devadesátých let, kdy nebylo možné sehnat v okolí parkovací místo, volný taxík byl jenom v pohádce a bylo jedno, jestli to bylo dopoledne nebo večer. Plné restaurace, skutečně narvané obchody a většinou kvalitním značkovým zbožím, diskotéky a dlouho do noci hlučné bary. Kde že však ty loňské sněhy jsou. První změny byly cítit už na konci minulého století, kdy první nájemci opouštěli restaurace, bary a přecházeli na Meloneras. Následovali je arabští obchodníci s elektronikou a koženým zbožím a v tom momentě začalo být jasné, kam se postupně přesunuje kupní síla turistů – jih, oblast majáku a Meloneras, kde rostly gigantické luxusní hotely, kterým nemohly dvacet let staré budovy na Playa konkurovat.

Kriticky s Citou vypadala situace asi před 5 lety, to se objevily první hlasy volající po zbourání a výstavbě hotelu. Pak se však v souvislosti s hypoteční krizí snížily v okolí ceny nemovitostí a začali se objevovat noví residenti. A tak se shopping centrum Cita pro tentokrát podařilo zachránit. Průměrný věk návštěvníků je sice stále vyšší a vyšší, zejména v zimních měsících, kdy navštěvují ostrov penzisté z Evropy, přesto však jejich počet a standardně vysoká německá kupní síla zatím drží Citu nad vodou. Stále tu najdeme řadu kaváren, kde večer nad jednou sangrií či pivem poslouchají hosté živou hudbu, většinou německé provenience, udrželo se i pár obchůdků a restaurací. Gró je však v prvním patře, v uličce, kterou pracovně nazývám Kneipestrasse. Je zde skoro dvacet malých hospůdek, bez kuchyně a otevřených jen večer. Zde se schází německá komunita, nad fotbalem, hokejem či jen tak posedět se známými a zavzpomínat na tu ordentlich Deutschland, která má jen jednu chybu, že v zimě je tam prostě zima.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .