0
0

První Španělské město, které jsme navštívili bylo Girona. Je to nádherný starý město plný maličkých uliček provoněných hašišem (mimochodem – kouří tam všichni; od dvanáctiletých dětí po prošedivělé starce). Strávili jsme zde pár dní, toulali se po městě a kochali se jazykem španělským. Přišel mi spíš jako nesmyslné brebentění několika splašených lesních skřítků, ale po pár dnech jsem mu přišel na chuť a dá se mu i porozumět. Také jsme se rozhodli podívat se do Lloret de Mar (přímořského letoviska). Pobyli bychom déle, kdyby tam nebylo tisíce turistů, co přijeli utratit během čtrnácti dnů všechny svoje těžce našetřený peníze na diskotékách, v barech a pouličních atrakcích. Nic pro nás. Kdo však holduje tomuto způsobu trávení dovolené, nechť sem vyrazí. Podle počtu lidí je to velice oblíbené místo. A tak po dvou hodinách strávených v davu jsme zmizeli z tohoto místa. Dále nás naše kroky (spíše zdvižené paže) zanesli do Barcelony. Zde jsme probděli noc a shlídli několik památek (od Sagrady Famili po Vítězný oblouk) a tak nějak se vymotali na výpadovku směrem vnitrozemí. Na našich cestách jsme objevili zajímavý rybářský kemp asi 80 kilometrů pod Leridou (Lleidou). Je to u vesničky se jménem Caspe. Kemp leží u krásného jezera, kde se moc dobře relaxuje. No a poté už jsme vlastně pobývali jen v okolí Leridy a Fragy. V Leridě jsme využili opět služeb španělského sociálního systému – chudobince. Ono dobré teplé večeři, sprše a měkoučký posteli se na cestách (strávených způsobem like a roling stone) těžko odolává. A to je dobrá informace pro ty jimž jde ve španělích do tuhýho. Myslím finančně. V každém větším městečku je chudobinec (Alberge municiple), kde se můžete zadarmo najíst, napít, oholit, vysprchovat, vyspat apod. Pokud Vám nevadí národnosti marokánské, arabské atd. dá se takhle procestovat celá země. Lerida nás nijak zvlášť nezaujala a tak jsme přesídlili do Fragy. To už těžce docházeli peníze a tak přišel čas hledat práci. Zabydleli jsme se za městem a pokoušeli se dostat někam do sadu bez pracovního povolení. Nic jednoduchýho. Aspoň tedy u města. Sehnali jsme prácičku jen na tři dny a po opětovném utracení peněz naše cesta vedla do Monzonu. Městu vévodí veliký hrad, který je jeden z nejhezčích, co jsem kdy viděl. Za ním ve skalách jsou zajímavý, kdysi snad obydlený jeskyně (!!!). Přespali jsme zde pár nocí a za poslední peníze koupili trochu benzínu (jo, auto kluci vyměnili za flašku vodky – i to se tam děje) a vydali se na venkov hledat práci. Stačilo se pohnout 30 kiláčků do pustiny a zastavit u nějakýho velkoskladu a během pěti minut byla práce pro všechny v autě. A od té doby to už šlo jak po drátku. Skončila práce tady, začala zas támhle. Sice jen za pár šprdlíků, ale na přežití (a trošku tý zábavy) to bylo. Pak v jedný vesnici jsme narazili na nejlepšího španěla ze „všech“ (a nejen španělů. Takovýho člověka jsem snad ani v Čechách nepotkal). Tak jsme u něj a jeho kamarádů bydleli a pracovali až do konce léta. Všechny peníze jsme utratili o místní Fiestě a expedici do Pyrenejí na horu Monte Perdido (3355m nad mořem), takže zbylo akorát tak na cestu domů. Nevadí, zážitek z cesty byl mnohem silnější než snaha přivést si domů nějaké finance. Po měsíční pauze jsem se na Pyrenejský poloostrov opět vrátil, ale vlastní hloupostí jsem se nechal najmout jako levná pracovní síla. Pozor na lidi, co nabízí takovej plat, že se o tom jiným ani nezdá. Sice Vám ho dají, ale hned zase seberou za zprostředkování, nájem, benzín, blablablablablablablabla… Když už tak „potkejte“ farmáře, který Vás bere, protože potřebuje pomoct, a ne protože jste levnější než Španěl. Jinak Španělsko je krásná země, kam se budu rád vracet. Potkal jsem tam spousty skvělejch lidí, poznal spoustu krásnejch míst a pochopil to, že na cestách (a vlastně ani jinde) nejsou peníze všechno. Jestli můžete hned tam vyjeďte!

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .