Segovia

Vypíná se na skalnatém ostrohu vysoko nad soutokem řek Clamores a Eresma. Sevřena hradbami vypadá jako ohromná zaoceánská loď s pyšným Alcázarem na přídi, jímž jako by si prorážela cestu žlutohnědou kastilskou mesetou. Žili zde Iberové i Keltové, ovšem výrazněji se zapsali do historie města až Římané, po nichž tu zůstal akvadukt patřící k mistrovským dílům stavebního umění. Alcázar, akvadukt a katedrála jsou páteří středověkého města, které se chlubí mnoha dalšími pamětihodnostmi.

Římský akvadukt

Když byla Segovia za vlády císaře Augusta romanizována, byla jen bezvýznamným městem. Brzy se však stala křižovatkou dvou důležitých římských cest, které její osud změnily. Dalšímu rozvoji však bránil nedostatek vody. Římané si však s tímto problémem poradili. Vybudovali vodovod o celkové délce téměř 15 km, pomocí něhož přiváděli ze vzdálené řeky Frío do města životodárnou tekutinu. Toto dokonalé inženýrské dílo, které ještě donedávna sloužilo svému účelu, vede z větší části pod zemí a až těsně před městem vystupuje na povrch, aby se posléze změnilo v onu impozantní konstrukci z velkých žulových kvádrů klenoucí se ve dvou patrech v délce 730 metrů vysoko nad náměstím Azoguejo. Je tvořena 120 pilíři, na nichž spočívá 166 oblouků, v nejvyšším bodě dosahuje 28,10 m a při její stavbě nebyla použita ani trocha malty. Teprve při poslední rekonstrukci před pár lety, kterou si vynutil silný provoz v této části města a která už byla naštěstí omezena, byly některé z nich zpevněny hřeby. Císař Trajánus by mohl být s kvalitní prací svých stavitelů nadmíru spokojen.

Alcázar

Tyčí se na samé špici skalnatého ostrohu a svou dnešní romantizující podobu dostal po rekonstrukci započaté 20 let po zničujícím požáru v roce 1862. Původně tu stál primitivní hrad (alcázar z arabského al-quasr), který zároveň s hradbami vybudovali Arabové a za jejichž vlády se Segovia změnila v typické vojenské město, jakých bylo v Kastilii bezpočet. Po vyhnání Arabů začali křesťanští panovníci hrad postupně přestavovat a rozšiřovat a ve 14. a 15. století se stal královskám sídlem trastámarské dynastie. V roce 1474 vyšla z jeho bran princezna Isabela, která byla právě zde v Segovii provolána královnou Kastilie.

Hrad s hranolovitou vstupní věží, věžemi a věžičkami chráněnými zašpičatělými břidlicovými stříškam vypadá jako by ho sem přenesli z pohádky. Z mnoha nádherných sálů stojí zvlášť za pozornost ten ananasový (Sala de las Pinas), kde ze stropů vyrůstá 392 „stalaktitů“ ve tvaru ananasu, trůnní s pozoruhodnou mudéjarskou kopulí a Sál králů, jehož největší ozdobou je trojrozměrný vlys s 52 sochami králů a královen, kteří bojovali proti Arabům v období reconquisty. Pohled z ochozů na nekonečné pláně kastilské mesety, v nichž jsou jako hračky zasazeny románský kostel Vera Cruz a gotický klášter El Parral, je jedinečný.

Královská ulice a katedrála

Ulici, která se šplhá od akvaduktu ke katedrále, říkají místní Calle Real (Královská), i když se ve skutečnosti jmenuje úplně jinak. Vede kolem celé řady šlechtických domů a paláců, z nichž poutá pozornost kuriózní renesanční dům s drobnou diamantovou bosáží na průčelí (Casa de los Picos), kolem kostela sv. Martina, jednoho z mnoha zdejších románských kostelů, který je charakteristický svým arkádovým ochozem, kde dříve prodávali své zboží trhovci a domlouvaly se obchody. Calle Real ústí na Plaza Mayor, náměstí, jemuž dominuje pozdně gotická katedrála s impozantním kůrem, dvaceti kaplemi a nádhernou křížovou chodbou, k jejímuž zadnímu traktu je jakoby přilepena miniaturní židovská čtvrť.

V roce 1985 byla Segovia zapsána na seznam světového děcdictví UNESCO. Je oblíbeným cilem jednodenních výletů z Madridu (97 km). Vlaky jezdí z nádraží Atocha a Chamartín (9 x denně) , autobusy z Paseo de la Florida 11 jezdí každou půlhodinu. Informace: http://www.infosegovia.com (ve španělštině)