Santiago de Cuba v kostce

Santiago de Cuba se nachází v těsné blízkosti hluboké zátoky a vysokých hor ve východní části ostrova. Je hlavním městem stejnojmenné provincie (až do roku 1976 bylo hlavním městem celého Oriente – dnešní provincie Holguín, Las Tunas, Guantánamo, Granma a Santiago de Cuba). Je také místem, kam dorazily první lodě vezoucí otroky z Afriky. Proto se v současné době vyznačuje největším procentem obyvatel afrického původu z celého ostrova. Část obyvatelstva rovněž tvoří potomci bohatých francouzských plantážníků z Haiti, kteří odtamtud v 18. století uprchli před vzbouřenými domorodci. Kulturu, náboženství (řada obyvatel dodnes praktikuje rastafariánství – tzn. nepijí a nejedí maso) a složení obyvatelstva ovlivnila blízkost Jamajky, takže se na každém kroku mísí španělské, kreolské i originální africké vlivy.

Dnešní Santiago je městem, kde se mísí stylová latinskoamerická hudba se zvuky klaksonů z letitých automobilů, kterých je zde více než kde jinde na Kubě. Pouliční koncerty lákají turisty k poslechu a samozřejmě taky k naučení se základních prvků tance salsy a rumby spojené s popíjením skvělého rumu a kouřením jedinečných doutníku. K dispozici je taky řada restaurací i oficiálních míst (Casa de la Trova), kde se večer co večer konají hudební představení nebývalých kvalit. V červenci se zde navíc koná výroční hudební karneval.

Vzhledem ke značné rasové a kulturní odlišnosti místních obyvatel od západu Kuby a také historicky zakořeněné nevraživosti vůči úspěšnější Havaně je cítit jistá nevraživost vůči obyvatelům „západu“ – Occidente. Tento fakt byl asi jedním z důležitých faktorů proč Santiago bylo a stále je místem, kde nejprve národně osvobozenecká a později i socialistická revoluce je nejmarkantnější.

Při sčítání lidu v roce 2003 mělo tzv. velké Santiago cca 500.000 obyvatel a rozprostíralo se na ploše 704 kilometrů čtverečních.

Santiago de Cuba je přístavním městem, které bylo založeno Diegem Velázquezem de Cuéllar 28.června 1514. O dva roky později je téměř úplně zničil požár, ale jeho obyvatelé jej rychle obnovili a již v roce 1528 mělo město i svou první katedrálu. Pojmenováno bylo podle Santiaga, sv. Jakuba, španělského patrona. V počátcích své historie bylo město o tisíci duších (původní obyvatelstvo z kmenů Taíno a Siboney bylo úplně vyhubeno v rané historii) významným centrem pro výpravy ranných conquistadorů, například Grijalvy, Narváeze, De Sota a Hernána Cortéze, který se stal zároveň jeho prvním starostou.

Město je odjakživa největším rivalem Havany – po svém založení bylo dokonce hlavním městem celého ostrova. O toto své postavení přišlo v roce 1553 (toto je rok uváděný ve většině průvodců, oficiální stránky Santiaga udávají rok 1556, internetová Wikipedia 1589, některé jiné zdroje až rok 1609). V roce 1558 pak guvernér ostrova vydal nařízení, kterým se všechno zboží plynoucí přes ostrov muselo odbavovat v Havaně – v důsledku toho a rovněž v důsledku utrpěné újmy způsobené několika zemětřeseními a opakovanými nájezdů pirátů (Jacques de Sores 1553, Henry Morgan 1662), se město rozvíjelo výrazně pomaleji než západní konkurent, Havana.

Přednosti Santiaga a okolí jsou v jeho úrodné půdě vhodné k zakládání plantáží s cukrovou třtinou a kávou. To přilákalo v minulosti zájem Kreolů a francouzských imigrantů, kteří se zde začali sjíždět v 18. století a ovlivnili následný vývoj celého Oriente (pěstování nových plodin, evropský životní styl, rozvoj otrokářství, vybudování prvního divadla v roce 1799). Bouřlivý rozvoj byl dočasně přerušen masivním zemětřesením, které zničilo většinu města v roce 1766.

V 19. století se město stalo centrem národně osvobozeneckého boje proti Španělům. V letech 1868 – 1898 zde proběhlo několik bitev, z nichž některých se účastnil místní nejslavnější rodák Antonio Maceo – je po něm pojmenováno několik místních památek. V roce 1898 se do v podstatě vítězného konfliktu vložily Spojené státy, které zde viděly možnost získání dalšího ekonomického vazala, což se jím nepochybně povedlo. Samotná bitva u Loma de San Juan, východně od města, které se zúčastnilo 6000 Rooseveltových jezdců Rough Riders, je značně přeceňována – proti nim stálo již jen pouhým 700 unavených Španělů. Značný odpor proti Američanům podpořil i fakt, že kubánští vlastenci ani nebyli přizváni k podpisu mírové dohody se Španělskem.

V 50. letech 20. století se tak Santiago přirozeně stalo jedním z center ozbrojeného odporu proti chráněnci USA diktátorovi Fulgenciu Batistovi. Za počátek Castrovy revoluce se pak počítá jeho nezdařený útok z roku 1953 za podpory místních obyvatel na kasárna Moncada, která byla v té době druhou největší vládní posádkou v zemi. Špatně zorganizovaný útok hrstky mizerně vyzbrojených povstalců byl rychle potlačen a většina jeho aktérů v následujících hodinách brutálně zmasakrována (mezi jinými i Castrův přítel Ábel Santamaria) a samotný Castro byl uvězněn, nicméně soudní proces proměnil díky svému řečnickému umění v manifest revoluce. Všechny tyto události nepochybně dále pobouřily veřejné mínění a v průběhu dalších bojů bylo Santiago důležitým centrem rebelů. Za okamžik vítězství revoluce se pak počítá jeho první projev, který si občané mohli vyslechnout 1.1.1954 z balkónu místní radnice. Na počest působení Santiaga v tomto období se město dodnes pyšní titulem „Město hrdina kubánské republiky“, což je zde patrné téměř na každém kroku v množství pomníků a plakátů připomínajících revoluční události.

Veškeré letecké spoje přistávají na letišti Aeropuerto Internacionál Antonio Maceo (cca 8 km od města). Letiště je velmi malá nevzhledná budova, připomínající ostravský Mošnov před 20 lety. Vždy zde ale najdete ochotné řidiče taxi, kteří Vás v kteroukoliv dobu zavezou kamkoliv. Budete muset rovněž přežít „pomoc“ zdejších zprostředkovatelů, kteří vám za nemalou sumičku rovněž nabídnou pomocnou ruku při hledání odvozu, ubytování apod. (nás, jelikož jsme byli nováčci a ještě jsme neměli čas se rozkoukat, vyšlo toto „dohození“ na 2 USD). Ale s tímto se setkáte na všech dalších putováních po ostrově (doporučujeme snažit se těmto pomocníkům vyhnout, ušetříte tím nemalé peníze a taxi je opravdu dostatek, při odmítání buďte nekompromisní, jinak vás místní svou „agresivitou“ převálcují).

Před vystoupením z příletové haly doporučujeme rovněž vyměnit peníze na místní měnu (CUC), neobávejte se vyměnit i větší částku – na letištích jsou nejlepší kurzy, jaké v bankách ve městech nedostanete. Cesta z letiště do centra vyjde na cca 10 CUC – pokud budete mít po dlouhém letu náladu a chuť smlouvat, měli byste se dostat alespoň na 8 CUC. Za tuto cenu by vás taxikář měl nejen zavést do města, ale také najít vám ubytování v „case“, pokud jej nemáte domluvené dopředu. Mimochodem, pokud nebudete mít v turistické kartě uvedený jako místo ubytování nějaký státní hotel, s největší pravděpodobností budete přinucení strávit minimálně jednu noc v hotelu, který vám úředníci vnutí. Taková „legrace“ vás může přijít na více než 100 CUC! Doporučujeme proto nějaký hotel do karty uvést, my jsme to tak udělali a i přesto, že nám po příletu sebrali pasy a asi půl hodiny s nimi na letišti někam zmizeli, tak jsme nakonec byli propuštěni, aniž by se nás kdokoli na cokoli vyptával.

Turistické dálkové autobusy zastavují na autobusovém nádraží Astro (ul. Avenida de los Libertadores – cca 2 km od centra) nebo Víazul (poblíž). Radíme včasnou rezervaci jízdenek. Taxi z centra na autobusová stanoviště stojí přibližně 3 CUC, ale doporučujeme se na nádraží vypravit pěšky přes náměstí Plaza de Martes, kolem kasáren Moncada a zpátky pak neturistickou částí města směrem k železniční stanici (viz níže).

Ubytovacích zařízení je jinak ve městě nemálo. K dispozici je zde několik státních hotelů např. Hotel Casa Granda v centru, Gran Hotel, Hotel Santiago s internetem – asi nejlevnější access na celé Kubě, za půl hodiny připojení rychlostí 56kb/s zde zaplatíte 3 CUC – jinde vás buď budou nutit zaplatit celou hodinu (6 CUC) nebo, jako například v budkách ETECSA (místní telekomunikační společnost) zaplatíte 3CUC za každou čtvrthodinku. Pokud ale stojíte o to poznat skutečný život na Kubě, dejte přednost ubytování v soukromí, v tzv. casas particulares. Najdete je snadno – domy poskytující toto ubytování jsou označený charakteristickými štítky (modrý trojúhelník na bílém pozadí s nápisem „arrendador inscrito“). Jsou to oficiální ubytovací zařízení, jejichž majitelé odvádějí státu asi 50% ze svých příjmu a za to mohou poskytovat devizovým cizincům ubytování a inkasovat za něj v tvrdé měně (CUC). Všichni majitelé provozující ubytovací zařízení mají povinnost hlásit Váš pobyt (takže nebuďte překvapeni nebo znepokojeni tím, že po vás budou po příjezdu chtít pasy, popř. i turistické karty, tím má vláda „pod kontrolou“ všechny turisty přijíždějící do země. Někteří dohazovači se vám budou snažit vnutit i ubytování v casách pronajímaných načerno, zde sice můžete ušetřit cca 30% ceny, ale vzhledem k tomu, že jejich majitelé takto riskují značné pokuty (1500 CUC za každý jednotlivý případ), jakož i možnost odnětí svobody, se alespoň snažte chovat velmi diskrétně.

My jsme se ubytovali na ulici Heredia č. 560 (entre Paraíso y Barnada) cca 100m od náměstí Plaza de Marte v domě patřícím paní Delly Fernández a panu Juliu A. Garcíovi (tel. (53) (22) 654375, mailto:[email protected]). Výhodou byla relativní blízkost ke všem městským turisticky zajímavým lokalitám a bohatá a chutná kuchyně pana domácího, nevýhodou značná hlučnost lokality (hustá doprava a celý den kokrhající kohouti). Pokoj se nachází ve střední části domu a tedy nemá vlastní okno ven, nicméně vzhledem k hlučnosti města a také značnému množství smogu to spíše oceníte. K pokoji patří vlastní koupelna s toaletou, ve které nás zpočátku vyděsil probíjející průtokový ohřívač vody, ale jak jsme později zjistili, stejných typů stejně podivně namontovaných zařízení (čeští elektrikáři by se nestačili divit) je na Kubě přehršel a nikdo se nad tím nepodivuje.

http://www.desperado.cz/kuba/santiago-de-cuba-%E2%80%93-zakladni-info-a-historie/