0
0

Santiago de Compostela vděčí za svůj vznik a slávu vděčí svatému Jakubovi (Santiago), jehož údajný hrob byl v 9. století v jeho blízkosti objeven. Když pak papež Kalixtus II. zavedl a papež Alexandr III. papežskou bulou Regis Aeterni v roce 1179 potvrdil tzv. jubilejní neboli svatý compostelský rok, tradičně opakovaný v letech, kdy den sv. Jakuba – 25. červenec – padne na neděli, a s ním i milost odpuštění všech hříchů, stalo se toto město nejvýznamnějším poutním místem středověké Evropy. Je tomu tak i v současnosti, i když pro mnohé novodobé poutníky je Santiago de Compostela spíše kulturním zážitkem.

Během své tisícileté historie město měnilo svůj styl. Našlo se především v baroku, ale zároveň si dokázalo uchovat to nejvzácnější, co vytvořili středověcí umělci. Katedrála sv. Jakuba je tím nejlepším příkladem. Stejně jako dávní poutníci scházející z Monte do Gozo k ní přicházíme ze severní strany. Kdysi tu bývala kašna, kde se mohli poutníci umýt a převléci se, a tzv. hadrářský kříž, kam se odkládaly a kde se pálily staré šaty. Odtud je to jen pár kroků na Praza da Quintana. Usedáme na schody, které toto půvabné náměstí dělí na dvě části, a prohlížíme si obraz, který je dílem převážně barokních architektů. Po levé straně se zvedá východní fasáda katedrály, jíž vévodí věž s hodinami. Z této strany lze dovnitř vstoupit jen o svatých rocích, kdy se otevírá Svatá brána neboli Brána odpuštění. Je z roku 1611 a zdobí ji mimo jiné sochy 24 starců, které byly součástí původního románského chóru. S dekorativností katedrály kontrastuje protější prostá fasáda kláštera sv. Paia de Antealtares končící u Domu kanovníků v dolní části, v jehož podloubí se skrývají nejrůznější obchůdky se suvenýry.

Obchůdky s nabídkou tradičních šperků z místního černého polodrahokamu (gagát) i jiných rukodělných výrobků jsou dokonce zabudovány přímo ve vnější zdi katedrálního ambitu, která lemuje z jedné strany půvabné náměstíčko Praza das Praterías. Zdobí ho barokní fontána a zvláště pak nádherný románský portál, který vyžaduje poněkud delší zastavení. Mnozí návštěvníci Santiaga vcházejí dovnitř právě tudy. My však odoláváme pokušení. Chceme vstoupit do apoštolského chrámu hlavním vchodem z náměstí Obradoiro. Název Obradoiro znamená doslova zlaté dílo a takovým toto náměstí je. Jako by sám apoštol sv. Jakub dbal na to, aby jemu zasvěcený chrám, který se svou majestátní barokní fasádou a dvěma vysokými věžemi celému náměstí vévodí, měl důstojné sousedy. Hostal katolických králů po jeho pravé straně, který založili Isabela Kastilská a Ferdinand II. Aragonský jako útulek pro poutníky, se změnil v luxusní hotel. Jeho platereskní portál patří k nejkrásnějším dílům, které se ve městě z období rané renesance zachovaly. Protější Kolej sv. Jeronýma ze 17. století, v níž dnes sídlí rektorát santiagské univerzity, má portál románský, který byl zachráněn při demolici někdejšího špitálu. Klasicistní Rajoyův palác pak nejdelší stranu rozlehlého náměstí uzavírá.

Konečně vstupujeme do katedrály. Byla postavena v 11.-13. století poté, co původní malou trojlodní baziliku z konce 9. století zničili Maurové. Katedrála byla v průběhu staletí přestavována a přistavována a na její konečné podobě se podepsali především mistři baroka. Ke svému obrazu změnili mnohé, ale stejně jako mnozí před nimi i po nich, i oni asi zůstali v úžasu stát před dílem mistra Matea. Jeho Portál slávy z roku 1188, označovaný za vrchol evropského sochařství 12. století, je vlastně v kameni zobrazená stručná historie křesťanské teologie. Svatý Jakub je zde zobrazen hned dvakrát. Tradičně společně s ostatními apoštoly a pak osamoceně na prostředním sloupu znázorňujícím strom Jišajův, jako by sám a první chtěl přivítat své hosty. V jeho dolní části je vidět otisk prstů miliónů poutníků, kteří mu tak už osm století vzdávají dík za jeho pozvání. Z vnitřní strany tohoto sloupu, až úplně dole, si nelze nevšimnout klečící postavy se skloněnou hlavou. Je to prý sám mistr Mateo. Mnozí návštěvnící poklekávají a dotýkají se čelem jeho hlavy, snad aby do té své dostali něco z moudrosti velkého umělce. Tento dávný studentský zvyk se tu dodržuje dodnes a hlavně ve zkouškovém období musí mistra Matea z toho otloukání dost bolet hlava.

Půvab Santiaga de Compostela však netkví jen v těchto okázalých památkách. Objevíte tam další stavby více či méně monumentální, jako např. barokní klášter a kostel sv. Martina Pinaria, patřící po katedrále k nejvýznamnějším církevním stavbám ve městě, barokní kostel a klášter sv. Dominika, v němž je dnes umístěno docela zajímavé galicijské národopisné muzeum, či raně renesanční Fonsecova kolej s hezkým portálem a i nádvořím, kterou dal postavit třetí z významného rodu Fonseců, arcibiskup Alonso Fonseca III. a kterou v současné době využívá santiagská univerzita. Úzké a křivolaké uličky středověkého města jsou plné pestrých krámků, půvabných zákoutí i sympatických hospůdek. Tak např. v uličce Rua Nova se starými loubenými domy vás určitě zaujme kostel sv. Marie Salome s románským portálem, zasvěcený jako jediný ve Španělsku matce sv. Jakuba, na rohu uličky Rua do Vilar a náměstí Praza do Toural překvapí svou rozlehlostí palác rodu Bendañů, ulice s příznačným názvem Rua das Casas Reais čili ul. Královských domů, je zase lemována domy nejrůznějších architektonických slohů. Také si prohlížíme výlohy restaurací v uličce Franco a snažíte se zapamatovat si názvy všech těch dobrůtek z moře, které prý jsou v Galicii z celého Španělska nejlepší, ale kterých je tolik, že je za chvíli zapomenete a musíte se je učit znovu. Vstoupíte do jedné z nich, ochutnáváte místní specialitu „pulpo a feira“a „albariño“. Obě galicijské lahůdky – chobotnice po trhovecku i bílé víno chutnají znamenitě.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .