0
0

Hlavní město Kantabrie (necelých 200 000 obyvatel) se nepyšní žádnými velkolepými historickými památkami, přesto však má svůj půvab. V letních měsících se sem sjíždějí především obyvatelé Kastilie a Madridu, aby si užili moře. Pověstných pláží si ve svém volném čase užívají i studenti z nejrůznějších koutů světa, kteří se účastní letních kurzů pořádaných Mezinárodní univerzitou Menéndeze Pelaya a snaží se hlouběji proniknout do tajů španělštiny. Elegantní nábřeží, zahrady Pereda, sportovní a rybářský přístav, palác La Magdalena a pláž El Sardinero jsou pokládány za jakousi výstavní síň Santanderu.

Portus Victoriae nazvali Římané na počest svého vítězství nad odbojnými Kantaberci kolem roku 21 př.n.l. santanderskou zátoku. Další zmínky jsou až z 11. století, kdy se kolem opatství sv. Emeteria rozvíjí osada, z níž dnešní Santander vznikl. Na svou velkou příležitost si však město muselo počkat až do 18. století, kdy přístav díky rostoucímu obchodu s americkými koloniemi začíná nabývat na významu. Měšťané bohatnou, probouzejí se z letargie y začínají si víc všímat místa, kde žijí. Nelíbí se jim a chtějí změnu. Jsou rozhodnuti učinit ze Santanderu elegantní aristokratické město. Nedostatek historických památek nahrazují výstavností. Soustřeďují se především na nábřeží, jako by právě moři chtěli tímto způsobem poděkovat za své bohatství.

Královský dar králi

Santander se stává městem smetánky, která si může luxus dovolit. Na letní byt tu přijížděli Isabela II., Amadeus Savojský a Alfons XII. Ale až Alfons XIII. se stal hostem pravidelným. Jak by ne, když dostal od obyvatel města vskutku dar královský. Uspořádali veřejnou sbírku a za 700 000 peset, které vybrali, což byla v té době pořádně velká suma, mu postavili (1913) nádherné sídlo – Palacio de la Magdalena – na vršku vybíhajícím do moře, s nádhernou zahradou a pláží. Stálo to za to, protože král pak jezdíval do Santanderu pravidelně, než ovšem musel po vzniku Druhé republiky Španělsko opustit. Když v roce 1932 byla založena Mezinárodní univerzita Menéndeze Pelaya (UIMP), konaly se zde první mezinárodní setkání. V roce 1977 město tento palác, který je stále sídlem UIMP, odkoupilo od královské rodiny za symbolickou jednu pesetu.

Nábřeží, přístavy a pláže

Králova přítomnost přestavbu nábřeží urychlila. Procházíte-li se po Paseo Pereda s výstavnými budovami, zahradami, památníky významných osob zdejšího kraje, dýchne na vás atmosféra oné doby, i když auta, zvláště v dopravní špičce, jsou pořádným rušivým prvkem. Větší klid najdete v Puerto Chico, sportovním přístavu s desítkami nádherných jachet, které dokonale souzní s okolními noblesními budovami. V nedalekém rybářském přístavu se ponoříte do úplně jiného světa, který je často velmi tvrdý, ale nabízí také svou druhou tvář – typické rybářské restaurace, kde si pochutnáte za velmi příznivou cenu na nejrůznějších rybích pokrmech, která zde umějí připravit skvěle. Není divu, že je zde neustále plno, není-li zrovna pondělí. To se tu většinou odpočívá.

Pokud ještě nemáte dost moře a všeho, co je s ním spojeno, můžete navštívit velmi zajímavé Muzeum Kantaberského moře (Museo Marítimo del Cantábrico, ul. San Martín de Bajamar – vstupné 6 EUR).

Největší atrakcí letního Santanderu však jsou pláže. Ze všech třinácti je nejproslulejší El Sardinero lemovaná promenádou, která patří k nejkrásnějším v celém Španělsku. Zde se nachází slavné Casino, elegantní Plaza de Italia s celou řadu restaurací se zahrádkami, kde to v létě vře do pozdních nočních hodin, klidné zahrady Piquío, které rozdělují El Sardinero na dvě části…

Katedrála…

Santander není městem, kam se jezdí za historickými památkami, přesto některé z nich stojí za vidění. Nejstarší je Kristova krypta (Cripta del Cristo) z 12. století. Katedrála, která se nad ní vypíná, byla postavena znovu poté, co původní gotický chrám zničil z velké části požár, který v roce 1941 zachvátil celé město a jemuž padlo za oběť celé historické centrum.

Zajímavé může být pro mnohé Dům-muzeum Menéndeze Pelaya, prvního rektora zdejší mezinárodní univerzity, jehož nejcennější částí je knihovna čítající na 42 000 knih, které Menéndez Pelayo za svůj život získal. Mnohé z nich obsahují jeho vlastnoruční anotace.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .