Po 1400 kilometrech letu nás ve čtvrtek 31. května dopoledne vítá supermoderní velkoměsto, třináctimilionová Šanghaj. V Kuejlinu jsme se definitivně rozloučili se starobylou Čínou a jejím objevováním. Jsme opět v současnosti.
Již cesta z letiště je nevšedním zážitkem. všichni jsme čekali „nějaké mrakodrapy“ a to hlavně nejblíže středu města. Výškové a ještě vyšší budovy, v nečekaně velké hustotě, však před námi vyrůstají mnohem dříve. Moderní architektura prostupuje téměř celým městem. Pěkné rodinné domy, spíše vily, se pod dvaceti-třicetipatrovými vytáhlými čahouny téměř ztrácejí.
Podél víceproudové dálnice, kterou uháníme dolů do města je hodně zeleně. Přejíždíme mosty, jedeme tunelem, kroužíme po dálničních nádjezdech a podjezdech. až čtyřúrovňové křížení dálnic prochází samotným centrem. sklo, beton, železo – Nikde památka po císařské říši a jejích charakteristických stavbách.
Šanghaj coby významné asijské velkoměsto, nazývané také Paříž východu či královna orientu, rovná se zhruba jenom dvěstě let existence. je nejdůležitějším asijským přístavem, nejvýznamnějším čínským průmyslovým a obchodním střediskem, centrem vzdělanosti, sídlem akademie věd, univerzit, mnoha výzkumných ůstavů.
Poslední dvě čínské noci strávíme v přepychovém hotelu Východní Čína. okno pokoje máme nad rušnou, již nyní dopoledne značně pulzující křižovatkou, nedaleko známé třídy Nanjing.
První kroky vedou na proslavené nábřeží Bund. Návštěva je pro některé z nás trochu zklamáním. Monumentální domy vystavěné v americkém a západoevropském stylu nepůsobí tak silným dojmem jak jsme si v duchu představovali. ale své vykonávají na některých budovách a všude kolem hustě rozmístěné poutače velkoplošné reklamy… coca cola, nec, daewoo, henkel… Skoro víc než dost…
Konkurencí, odvádějící pozornost od historie k současnosti, je asi i nepřehlédnutelné, svou mohutností a architektonickou pestrostí působivější finančně obchodní centrum vyrůstající oproti, na druhé straně řeky Huangpu Jiang – Pudong.
Je dekorované známou dominantou – stavbou televizní a vyhlídkové věže „Perla Orientu“ tyčící se do výšky 468 metrů.
Chvíli se procházíme po dlouhé kolonádě, uvádí se, že nejdelší svěho druhu na světě, ještě nezbytné foto a video záběry na památku.
Autobus s námi již opět krouží velkoměstem. nestačíme otáčet hlavou nahoru, doprava, dolů… všude kolem Nové a další ultramoderní budovy o desítkách poschodí. nejenom banky a úřadovny domácích a světových firem. I vysokopodlažní obytné domy…
Město je přitom z nemalé části vystavěno na původních bažinatých močálech a v oblasti, kde nejsou vyloučena zemětřesení.
Rovněž zde zjišťujeme že veřejná internetová kavárna (míjíme jich snad deset v místech, kterými projíždíme) není ničím neznámým.
Kolem poledne se prodíráme frekventovanou světoznámou, hlavní obchodní třídou Nanjing. Není příliš široká, snad jako příkopy. Zde je plně namístě přirovnání „hlava na hlavě“. Philips, Nina Richi, NIKE, L´Oreál, sony, samozřejmě mcdonald a jeho konkurenti KFC, nikdo známějšího jména zde snad nechybí.…
Obchody nás ale vůbec neberou. Nahlížíme do sousedních, bočních ulic. jsme téměř v centru velkoměsta, očima ale přesto stále někde hledáme kouzelné pouliční krámky či klasické, malé kamenné obchody.
Před pár dny nám „dotěrní“ pouliční prodavači někdy i trochu vadili, dnes bychom rádi na některého narazili.
Nestýská se nám ale jenom po té staré, dobré číně. myšlenkami jsme již také čím dál víc na cestě zpět, doma…
Vítanou změnou a úprkem ze změti přeplněných ulic je návštěva s večeří v mongolské restauraci „někde kousek dál“ od středu Šanghaje.
Vstup je poněkud nečekaný – žádný hotel, žádná restaurace, mikrobus vjíždí do areálu nevelké fabriky. Závora je stále nahoře, nalevo od vrátnice, kde nikdo není, vidíme jenom prodejnu suvenýrů zhotovených z jadeitu. Lenka nás odvádí do jídelny v nízké podlouhlé budově.
Sezení opět po osmi u stolu, ale dnes žádná obsluha. Je jenom na nás co si sami „nandáme“ do misky. přesněji, které polotovary (nabízené ve velkých mísách na dlouhém, proskleném švédském stole) si vybereme a necháme upravit.
Je z čeho si vybírat – hovězí, skopové, vepřové, drůbeží maso, různé zeleninové saláty, omáčky, koření. nabíráme si na způsob „od každého něco“ a s vrchovatou miskou přecházíme k velké prosklené kukani, kde pracují dva kuchaři. nepracuji – oni doslova účinkují!
Namísto klasického kuchyňského vybavení disponují pouze kruhovým rozpáleným litinovým tálem o průměru snad půldruhého metru.
Předávám skrz výřez svoji naplněnou misku, kuchař ji bleskem vysype na tál a syrové maso podlije vodou. Dlouhou plochou, dřevěnou měchačkou (je široká snad 10 centimetrů – měchačka je spíše úzkým „veslem“ ) potom rychle přesunuje maso sem a tam po tálu. Během jenom snad dvaceti – třiceti sekund je hlavní část jídla hotova, kuchař mistrně nabírá celou moji porci na zmíněnou měchačku a pokrm nechává najednou, Z pořádné výšky, obloukem sklouznout zpět do misky.
Oba kuchaři pracují současně u jednoho tálu a Jsou hvězdami určitě všech, v tom místě pořizovaných, videozáběrů.
Potom stačí jenom podle libosti maso zalít omáčkou, okořenit, nabrat salát – dobrou chuť. V mongolské restauraci se dostáváme k pečivu podobnému našemu… a nejenom v myšlenkách jsme zase o kus blíž domovu.
Po příjezdu se Večer jenom krátce procházíme po hlavních ulicích v nejbližším okolí… po hodině ale otáčíme. Z okna hotelu přihlížíme hemžení troubících aut a chvátajících lidí na naší třídě, a pod dojmy z ruchu velkoměsta usínáme až někdy po půlnoci…
Předposlední den našeho čínského putování, je pátek 1. června, začínáme prohlídkou jedné z mála památek staré Šanghaje. navštěvujeme chrám Jadeitového Buddhy – Yufosi.
Vstup do chrámu vede přímo z ulice. Autobus zastavuje u okraje frekventované silnice, poodejdeme pár desítek metrů za roh a ocitáme se u domu ve starší řadové zástavbě, ale s bohatě vyzdobeným vstupem.
Ve dvoře (není nijak veliký, původně soukromý chrám patřil císařskému úředníkovi), se již tlačí skupiny zahraničních turistů. V přízemí chrámu, který je jednou z mála buddhistických staveb ve městě, je velká plastika ležícího Budhy.
Na rozdíl od dříve navštívených taoistických a lamaistických klášterů se na největšího a v Číně určitě nejznámějšího jadeitového Buddhu Šákjamuniho, který je umístěn na oltáři v prvním patře, musí vystát fronta.
Je veliké dusno, už tak jsme hodně tělo na tělo a tak se nahoru, v jednom upoceném proudu vydávám sám.
Fronta mě konečně dostrkala až před oltář. v malé místnosti je hodně přísně kontrolován zákaz fotografování – filmování. Světlo je navíc pouze umělé, na fotografiích toho asi příliš vidět nebude. jedna z „hlídaček“ je náhle vyrušena příchozím hovorem na mobilní telefon, využívám toho a třikrát po sobě cvakám. po dalších vteřinách postrkování jsem zpátky dole a je po prohlídce…
Náš program pokračuje návštěvou šanghajské zahrady Yuyuan, která je situována vprostřed zóny mnoha krámků a obchodů. vchod je oproti krásné čajovně s lomeným, nádherně zdobeným úzkým můstkem (znovu ochrana proti zlým duchům), vše obklopeno malým jezerem s rozkvetlými lotosy.
Yuyuan, zahrada příjemného odpočinku Je opravdu nádherná. shodujeme se, že nejhezší ze všech, které jsme při našem pobytu v Číně navštívili… dokonalá harmonie jednotlivých rostlin, keřů, stromků, jezírek. několik překrásně vyzdobených altánů, nádherné bonzaje, vkusné, nápadité umělé kamenné skalky, červené rybky v jezírcích. nečekané, příjemné šanghajské překvapení.
Po kouzelné prohlídce máme ještě chvíli čas navštívit krámky v sousedství. Prodavači jsou i tady nachystáni především na neasijské turisty. A tak znovu slyšíme i na naši adresu: Hallo Sir, Only one Dollar… Cheaper cheaper…
Nabídka zboží je však méně starožitná… velké (i naší) pozornosti se zde těší nabídka osobních jadeitových razítek se jménem převedením z latinky do čínských znaků.
Ivan zdržuje odjezd skupiny, jeho razítko ještě není dokončené.
V autobuse lituji, že jsem si také tento originální suvenýr nepořídil. Jako by mě ale Lenka vyslyšela – zmiňuje, že je nás víc, ktěří by se rádi do obchodní zóny ještě na chvíli vrátili. Nakonec jsme „nás víc“ 3 osoby, já a manželé ze vsetína. DomLouváme se, že pro sólový minivýlet použijeme taxík.
Mikrobus nás mezitím přiváží do restaurace na oběd, jídlo je opět výborné, poprvé ochutnáváme zde nabízené japonské pivo (stejné chutné jako desítka-číŇan, jenom cena o něco vyšší).
Při opuštění jídelny sem dotázán mladou servírkou na „zemi původu“. Česká republika ani zde příliš nefunguje a tak alespoň střední Evropa. Větší úspěch slavím, když se při krátkém rozhovoru zmiňuji, že syn je kuchařem. Je mi nabídnuta a neodmítám prohlídku kuchyně. Je moderní, kompletně nerezová, perzonál vesměs hodně mladí lidé. rozdávám poslední odznaky.
Po obědě se nám dostává neplánovaného programového přídavku. jedeme se podívat na největší asijské velkoměsto z vyhlídkové části, včera dopoledne obdivované, Perly Orientu…
Po vystáté frontě, v níž se mísí angličtina s japonštinou, francouzštinou… a dnes i češtinou, nás bleskovýtah dopravuje tam nahoru. Nejsme sice až úplně na špičce věže, ale i z výšky snad tříset metrů se naskytují fantastické pohledy. na všechny světové strany… přes mlhavo fotíme všichni jako o závod. další nezapomenutelný zážitek!
Cestou z televizní věže nám mikrobus zastavuje, sehnat taxík není problém a za chvíli jsme již zpět mezi krámky a obchody v blízkosti Yuyuan. Zelená vlaječka – znamení, či maják naší skupiny po celou dobu pobytu, lenkou nebo našimi místními čínskými průvodci vždy držené nad hlavou – nebudeme v příštích chvílích vidět. a tak raději několikrát potvrzujeme místo, kde se znovu sejdeme.
Po delší chvíli hledání konečně nacházím ivanova rytce, dává mi nalistovat v anglickém a francouzském slovníku křestních jmen a potom dohadujeme cenu. startovní cena je vysoká, drze zkouším srazit rovnou na třetinu, vůbec se mi ale nedaří. když ale vyslovím přání zhotovit čtyři razítka, je cena ihned odsouhlasena a navíc dostávám grátis razítkovou červeň.
Za půl hodiny si odnáším krásné suvenýry pro mé nejbližší, a navíc jsem i trochu pyšný jak jsem také já, byť na samém konci zájezdu, řádně „zabodoval“.
Bez problému jsme se sešli a Taxíkem se vracíme do hotelu. Zde se v číně poprvé ztrácím. v šanghajském hotelu, kde jsme vlastně jenom spali, se příliš moc dobře neorientuji. stejné výtahy, po jejich opuštění dlouhé, naprosto stejné chodby, a navíc kartu od pokoje nosí Ivan u sebe, zapamatováním čísla jsem si tedy nemusel zatím lámat hlavu. klepu na dveře, o nichž si myslím, že jsou ty pravé – omyl. ozvala se, v mužském provedení, tvrdá americká angličtina. zkouším to na další o kus dál, ale i zde bez úspěchu. klepu potřetí, ale zase nic. pamatuji si číslo pokoje lenky, ale ta je, v této době volna, někde pryč. Na recepci půjdu až v nouzi nejvyšší.
V tom se otvírají dveře pokoje poblíž mě, známí pražáci mě snad zachrání. ale i jejich informace není přesná a tak někoho dalšího, cizího vyrušuji. Situace už je dost napjatá, když tu se otevřou dveře o pár metrů dál a rezespalý ivan udiveně vystrčí hlavu z pokoje, na který jsem před tím marně klepal.
Má ze mě legraci, Dáváme si na znovusetkání český kafe, a potom se již věnujeme taškám, kufrům, báglům, které s námi před dvěma týdny přicestovaly mnohem útlejší…
Kdo by ale odolal nabídce z části světa, která pro nás je a asi navždy zůstane tolik exotickou…
Na konec dne ještě jedna krátká, poslední procházka večerní Šanghají.
Za zbývající Yuany (s vyjímkou 90 y nezbytných k letištnímu odbavení) nakupujeme nějaké neznámé podivnosti v oddělění potravin obrovského supermarketu. na pokoji zjišťujeme, že instantní jídlo je pekelně pálivé (i na mě)… doma v Litoměřicích se potom dozvídám, že ta hezky vypadající, domnělá „vegetariánská strava“ jsou jakési oblíbené sladko-slané bonbony požívané Číňany v nadměrně horkých dnech (vysvětlení mi podal čínský kamarád Zhou Yi).
Ještě pohled na Naši rušnou noční křižovatku, a poslední čínský večer končí. Ráno musíme vstávat již před pátou hodinou, a časový posun 8 hodin s námi určitě vykoná svoje…
Poslední ráno, sobota 2. června. z technických důvodů již bez snídaně v luxusní hotelové jídelně… spěcháme je čas jenom na balíček s občerstvením do letadla… a rychle směr letiště.
Sbohem Šanghaji, sbohem a nyní můžeme říci „i námi navštívená Číno“… učarovala jsi nám a překonala veškerá očekávání.
Kromě navštívených nádherných míst nezapomenu i přátelská setkání, či jenom krátké rozhovory s obyčejnými Číňany. zdvořilými, uctivými lidmi bez náznaku u nás tolik rozšířeného velikášství a suverenity.
Poslední pohledy z okna letadla… nezapomenutelná, kouzelná pohádka končí…
Jedenáct hodin klidného letu (vyplněného mimojiné příjemnou konverzací se dvěma milými číňankami letícími do Prahy, kde vlastní restauraci a velkoobchod textilem a obuví)… a přistáváme v Amsterdamu.
Po několika hodinách čekání na odlet do Prahy (vinou ČSA opožděn o dvě hodiny) jsme v sobotu, mezi sedmou a osmou hodinou večer, zase zpátky doma.
Dost unaveni, hodně šťastni, ale i trochu smutni…
- Guest napsal(a) před 12 roky
- naposledy upraveno před 9 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.