0
0

Úvod

Tak nějak z kraje našeho povídání o zážitcích naší první dovolené v Řecku bych chtěl velmi poděkovat své manželce Renatě, a to za to :

– že to se mnou těch 11 dnů vydržela a to bez vážnější psychické újmy,

– že všechny naše zážitky každý den poctivě psala do sešitu (já jsem bordelář a navíc bych spoustu věcí zapomněl).

Zážitky jednotlivých dnů jsou jí (Renčou) přepsány tak, jak je zachytila do sešitu, moje poznámky a postřehy najdete potom buď krátce v textu (kurzívou) nebo vždy pod popisem aktivit jednotlivého dne (taky kurzívou tak, abychom je odlišili).

Pojďme tedy na to, co říkáte

3. 9. 2007 – pondělí

Odlétáme z letiště v Mošnově v 13,10 h., letíme letadlem Boing 737 – dle mého dost velké letadlo (na rozdíl od loňska), ale dle jiných – Bajo :o) – malé letadlo.

Let proběhl zcela v pohodě, viditelnost byla asi až po hodině letu skvělá, do té doby byly vidět jen krásné bílé mraky. Průběžně jsme sledovali průběh letu na monitoru v letadle. Na Samosu jsme přistáli v 16,10 h. místního času (posun o 1 hodinu dopředu). Počasí bylo nádherné, bylo asi 31 stupňů.

Z letiště jsme odjeli do Kokkari autobusem, byli jsme tam asi během půl hodiny, jelikož jsme vystupovali jako první. Ubytování proběhlo rychle, vše bylo dobře připraveno a zorganizováno.

Po krátkém vybalení podnikáme první průzkumnou procházku. Moře je nádherně čisté, všude je to kousek. Ono Kokkari je vlastně strašně malé … :o) Vracíme se zpět na pokoj, večeři dnes zvládáme ještě z vlastních zdrojů. Při večerní procházce pak prozkoumáváme promenádu, obchůdky a Bajo hlavně půjčovnu aut. Pak si přímo na promenádě v jedné taverně dáváme naše první presso, načež zjišťujeme, že je to „picollo“, což dělá Bajovi problém :o) není zvyklý na tak silné kafe. Přitom sledujeme šplouchající vlnky, protože moře kolem taveren a kaváren je krásně nasvícené. Pak se vydáváme pomalu zpět, motáme se místními uličkami a dáváme si ještě šíleně sladký místní zákusek, každý jeden, ale to jsme neměli dělat ! – místní zákusky jsou podstatně větší než u nás a PODSTATNĚ SLADŠÍ (Vladimíre – měl jsi pravdu :o)) Ani já, ani Bajo jsme ho nesnědli celý, bohužel

Vracíme se pomalu na pokoj, ubytování je v klidném místě s výhledem na hory se skalami a na velkou krásnou palmu před domem.

První den si všímám koček (ostrov Samos a vůbec celé Řecko je jimi vyhlášeno). Spousty koček, desítky, stovky … jsou všude. Neobtěžují ale. Je pravda, že kdyby se rozpoutala válka psi-kočky – na ostrově Samos, psi by to projeli velmi rychle a totálně, za celou dobu jsme psů potkali jen pár a za pár dnů jsme je znali skoro všechny. Velmi zajímavé bylo, jak krásně kočky loudily, když jste jedli v restauraci. Způsobně se posadily na zem a zíraly na vás strnulým zrakem s otázkou v očích „snad něco spadne“. Někdy jich bylo kolem stolu pár a v taverničce, kde jsme seděli, byla skoro u každého stolu jedna . Pokud vám tedy kočky (čtyřnohé) vadí, Řecko pro vás nebude.

Dalším prvním postřehem byly vůně. Vzduch tady na Samosu voněl, přes den květy, večer, když jsme se procházeli uličkami, kořením, jídlem, které se peče na grilech.

Poznámka o velikosti zákusků je zajímavá, zvláštností taky je, že většina z nich byla „podlita“ nějakým druhem sirupu (snad javorový?) a tak byly o to sladší, prostě kalorické bomby (ale vynikající).

Finanční stránka dnešního dne: Celkem 11,70 €

Útrata v obchodě (cola, voda 1,5 l) 2,20

Kavárna 2x presso 5,-

Zákusky, malá voda 4,50

4. 9. 2007 – úterý

Já po špatném spaní na posteli zvané „dvojlůžko“, navíc příšerně vrzavé, vstávám už asi v 7 ráno a dávám si své kafíčko na balkoně s nádherným výhledem. Všude je tady klid, ticho, všichni ještě spí. Asi po 8. hodině se s Bajem vydáváme do obchodu pro snídani (pro nějaké pečivo). V obchodech je ale takhle „brzy“ ráno ještě klid, některé jsou zavřené. Všude jen klid, my a pak už nikdo :-). Po snídani se vydáváme na pláž, chceme hned vyzkoušet, jaké je tady moře a pláže. Jdeme až na druhý konec Kokkari, na pláži zatím – je cca 9,30 h – skoro nikdo. Jsou tady sice vlny, protože fouká z této strany vítr, ale jinak je voda super. Kolem 11 jdeme z pláže, opět kafíčko, obhlížíme obchůdky za dne. Ve 13 h. máme totiž schůzku s delegátkou z CK (té vám jela huba jak šicí stroj, kdyby jste jí dali na spodní čelist jehlu, obšije za tu půl hodinu plachty na výletní lodi), která nám ještě dává další informace, které potřebujeme vědět – nicméně pro nás už to nejsou novinky, byli jsme rychlejší :o) a něco jsme zjistili, dřív než nám to řekla. Odpoledne se opět koupeme, tentokrát na jiné pláži, je tam méně vln. Večeři jsme dnes zvládli brzy, už asi v 17,30 v taverně KARIATIDA, kde jsme odpoledne měli info-schůzku. Máme tam slevu 10 % coby klienti CK DanTour. Měli jsme – ale jak jsme další dny zjistili, odpovídaly tomu i menší porce.

Po návštěvě další půjčovny aut (já prostě bez těch kroutících se kol nevydržím ani nikde nebo co ) a podobných jezdících přibližovadel (byl tam kluk, co uměl česky – páč to byl čech :o)) si Bajo usmyslil, že auto tedy ne!, že si půjčíme SKÚTR !! (Půjčit skútr mi napověděl můj strach. Když jsem viděl, kde bych se musel točit a manévrovat autem, byl skútr jedinou volbou, některé uličky byly tak úzké, že mít v hubě cigáro a otočit se na podpatku, zlomíte ho o stěnu).

Navštívili jsme celkem 2 půjčovny, zjistili, co a jak a nakonec jsme HNED skútr půjčili rovnou na 5 dnů, cena 60 Euro. JÁ JSEM POPRVÉ V ŽIVOTĚ SEDĚLA NA NĚJAKÉ MOTORCE !! Přiznávám, že jsem měla skoro větší strach než z letadla. Ono totiž to naše ubytování bylo pěkně do kopce a vyjet to na skútru těmi úzkými a klikatými uličkami nebyla žádná sranda! Ale nakonec jsem to samozřejmě ZVLÁDLA :o) Jsem prostě šikovná :o) Po krátké projížďce městečkem jsme se vydali na obvyklou večerní procházku, občerstvení, posezení …. A den jsme zakončili naplánováním trasy výletu na další den.

Slevy. Všichni Češi slyší na „slevy“, ale já díky svému povolání o nich vím své. Nikdo vám nic nedá zadarmo a sleva bývá povětšinou lákadlem, a to si ukrojí jinde a jinak, tam kde to nečekáte, nebo kde to není tak vidět. Ne jinak tomu bylo (bohužel) i na naší dovolené. Smluvní restaurace, kde jsme měli slevu 10%, vařila dobře a chutně (jak jinak všude v Řecku), nicméně když jsme si dali stejná jídla jinde, byly porce daleko větší a obloha bohatší. Osobně si myslím, že takovýhle „lobbing“ je zbytečný a dobré jméno cestovce nedělá, inu … jsme ale Češi a pravdou je, že večerem byla tahle restaurace nabita povětšinou jen česky hovořícími turisty, dostali totiž „slevu“, no…nevyužijte ji !! Podobná situace byla v „doporučené“ smluvní půjčovně automobilů a skútrů. Nabídka vůči konkurenčním byla omezená a ceny dražší (i když jen o facičku). Naštěstí Bajo vládne anglickým jazýčkem, má ruce a nohy a mimiku šaška, domluví se ….:) Po návštěvě konkurenční půjčovny jsme nakonec zapůjčili skútr KYMCO 125ccm. Český asistent nám výborně poradil a vše vysvětlil (na rozdíl od doporučené půjčovny, kde mi chtěli půjčit skútr pouze 50ccm a dráž). Pozor tedy na doporučení, ne vždy jsou pro klienta to nejlepší, ale co si budem povídat, je to byznííís pro cestovku a o ten jde, že (nechme je žít)

Na ostrovech je téměř nulová kriminalita a po mém dotazu „dostanu ke skútru nějaký zámek nebo řetěz?“ se na mě díval půjčovna-maník jako na blázna. „Není třeba“, mi řekl, “můžete tam klidně nechat i klíče“ a tak jsem se zeptal „a jak mám zamykat přilby?“ ..“Co pořád chcete zamykat, človíčku … tady se nekrade“… Nechtělo se mi věřit, tady se opravdu nekrade jako v Ostravě ? NEKRADE ? … (fikce ??) Nemusíte se bát, první dva dny jsme to řešili a z vrozeného strachu nechávali přilby v obchodech a kavárnách, po pár dnech, jsme to přestali řešit a nechávali jsme je volně „ložené na zrcátcích“ … (pokaždé tam na nás čekaly)

Dalším postřehem je, že číšníci v hospůdkách nenosí „fleky“, vezmou si peníze a za chvíli přinesou drobné, mají čas … .mají cestu navíc, ale v tomhle je mentalita Řecka, nespěchat, pomalu, v klidu … není kam spěchat, budete jen dřív … v hrobě

Líbilo se nám, a je to další zajímavostí, že v restauraci a i v té nejposlednější taverně v horách, byly vždy čisté ubrusy, a to proto, že po vašem usednutí za stůl vám „prostřou“ na látkový ubrus další papírový, který vypadá jako veliký ubrousek přes celý stůl. Je to praktické a velmi často měli na tomto druhém ubrusu vytištěnou podrobnou mapu ostrova, takže jsme si mezi jídlem a pitím dělali plány kam jet, kde jsem již byli a jezdili „prstem po mapě“, je to fajn …. Stolujete vždy na čistém. Rovněž jsme se po celou dobu pobytu (a to opět i v nejposlednější vesnické taverničce, a prošmejdili jsme jich dost) nesetkali se špinavým nebo opravdu jen „nečistým“ WC. Všude totální pořádek a čisto !! V tomhle má ode mne Řecko (mám asi nějakou fobii z nákazy) ode mne velkou jedničku s hvězdičkou !!! 1*

Finanční stránka dnešního dne:

Celkem 47,– €

Půjčení skútru na 5 dnů 60,– €

/ konkurenční „doporučená“ chtěla 64 € a to za „50“tku/

Ranní nákup 7,30

Občerstvení 5,70

Bajo žabky ! :o) 4,30

Večeře 13,70

Kavárna 6,50

Večerní nákup 5,00

Večerní posezení 3,70

5. 9. 2007 – středa

Ráno opět vstáváme brzy (asi stále ze zvyku a navíc ze „špatné“ :o) postele). Pozor – Bajo se SÁM vydal pro pečivo do obchodu (asi budu mít dost času na ranní kafe :o)), ale – kupodivu přišel celkem brzy! NEZABLOUDIL :o) – tady vidíte, že Kokkari opravdu není velké! :o)) Ale přiznal se později, že přece jen trochu těma uličkami bloudil. Po vydatné snídani včas vyrážíme na první větší výlet skútrem směrem ke KARLOVASSI. Cesta nás vede krásně kolem moře s nádhernými výhledy, a to jak na moře, tak na dost vysoké hory. Míjíme 3 nádherné, vyhlášené pláže – LEMONAKIA, TSABOU a TSAMADOU. Po pár kilometrech odbočujeme doleva nahoru lesem a hlavně značně příkrými a úzkými serpentinami až do nadmořské výšky asi 700 m, do starobylé vesničky MANOLATES. Kouzelná atmosféra, úzké velmi úzké klikaté uličky, a ten klid, to TICHO ! (navíc jsme tady opět brzy, cca v 10 – tedy brzy pro místní i turisty :o)) Vše máme prohlídnuto, vyfoceno a dáváme si cappucino v místní taverničce. Pomalu vyrážíme zpět, opět příkrými serpentinami dolů na „hlavní“ cestu (ta je tady mnohde dost úzká, takže troubíme před každou větší zatáčkou – je to tady zvykem a hlavně také nutností). Cesta nás vede stále kolem moře s úžasnými výhledy, místy jsou v moři vidět snad všechny kameny, jak je to moře čisté, křišťálové … Už za dost velkého vedra – je totiž poledne – dojíždíme do KARLOVASSI (je to druhé největší město na ostrově – po hlavním městě Samosu). Jelikož míjíme odbočku do centra města, míříme k přístavu, ale ještě před ním vidíme prázdnou! pláž, takže parkujeme a valíme do vody se zchladit. Báječné, nemá to chybu! Po krátké pauze se vracíme do centra Karlovassi, ale je to šílené, i tady jsou samé úzké uličky a ještě k tomu skoro všechny jsou jednosměrky. Parkujeme, jdeme na krátkou procházku – prostě jsme v městě, obchody, obchůdky, hospůdky, banky … a autový frmol ! No nedivte se, v těch úzkých uličkách to vypadá na dopravní zácpu i při méně autech :o) Vzdáváme to a odjíždíme. Zpět na „hlavní“ silnici, pomalu jedeme zpátky. Já už mám hlad a začínám stávkovat. Ještě než jsme vyjeli z Karlovassi, bereme u pumpy do „piškota“ benzín. Celé 3 LITRY !! :o) Plnou :o) Cestou pak stavíme v malé taverně KALYPSO při cestě, kde je i krásná pláž. Přesto že je siesta, číšník nám připravil malé jídlo, dali jsme si společně s Bajem řecký salát a omeletu. Ještě jsme se osvěžili na té krásné pláži, odpočali po jídle a vyrazili zpět směr Kokkari s tím, že se ještě někde cestou vykoupeme. Jedna ze tří výše uvedených pláží – TSAMADOU – se stala naším cílem. Prostě jsme byli zvědaví, jestli je tak krásná, jak se říká. A BYLA ! Dali jsme si nejdřív pití, Bajo OPĚT cappucino, které jsem ho tady naučila pít :o) a hurá na pláž, do vody. Přestože bylo už asi 17 hodin, bylo dost teplo, voda byla úžasná, nádherně křišťálová, prostě osvěžující. Asi za hodinu jsme jeli konečně domů, z dálky ještě koukáme na pláž LEMONAKIA, která je jen 1 km od Kokkari. Moc se nám to tady taky líbí, dokonce možná víc než předchozí pláž, tak jsme se rozhodli, že zde strávíme další den. Celý.

Doma pak dáváme sprchu, odpočinek … a vyrážíme na večeři. Bajo stále fotí. Bezvadná večeře v restauraci BIBELO. Saša si konečně dává své oblíbené špagety, já souvlaki – PORK SOUVLAKI – obrovská porce – vše vyfoceno :o) Já totiž na rozdíl od Baja, ráda zkouším něco nového :o) Opět procházka, je třeba „rozchodit“ večeři :o) a navíc, přece tady nepůjdeme v 9 spát … Zjišťujeme, co je v dalších obchůdcích, kde by se za co dalo utratit … A pak už domů, je třeba napsat deník :o), bo – kdo si to má všechno pamatovat! :o)

Vidíte, ještě jsem si na něco vzpomněla. Po jídle v restauraci Kalypso jsme ještě jeli do AMBELOS, což je další zapadlá řecká vesnička v horách. Opět „moře“ metrů nad mořem – Bajo se tu na skútru teda vyřádil :o), ale já jsem to taky všechno zvládla. Tady vidíte, že Bajo je fakt dobrý řidič. Chce to tady opravdu velký „skill“ na řízení jakýchkoli ! vozidel. Vesnička Ambelos je opět jako byste se vrátili v čase minimálně o 100 let zpět. Klid, pohoda, siesta. Jen dráty a plastové židle vás vrací do našeho století … Ale „Azízi, došla baterie ve foťáku….“ :o) takže jsme skončili s focením pro tento den :o)

Finito, jdu si dát víno, které jsem si tady koupila, a předávám pero Bajovi pro pár jeho postřehů.

KYMCO skútřík šlapal jak hodinky. Jeho obsah 125ccm, jak jsem zjistil, byl „akurátní“, protože pokud bychom půjčili v první „doporučené“ avízovanou 50tku, ta by do šílených stoupání s dvěma lidma měla problém a udusila by se (nakonec jsme to později našli i v průvodci, který byl u apartmánů na chodbě). Cesta se kolikrát velmi klikatila a stoupala neuvěřitelným převýšením, při cestách zpět jsme dělali zastávky a raději „chladili“ brzdy.

Při prvním čerpání PHM jsme měl s pumpa-borcem velmi „těžkou“ rozpravu, mám tak nějak zažito, že se do motorek přilívá do benzinu olej (a měl sem Trabanta) a tak jsem prostě požadoval, ať mi ho tam nalijou…ale furt se jim nějak nechtělo, tak začala mimika (manik neuměl ingliš) a tanec a grimasy a nakonec borec jako že „ať to nakopnu“… a chvíli poslouchal a říká …“DYN-DYN-DYN-DYN“ … .“Nooo“ .. .“TI-TI-TI-TI-TI-TI“ … “OLEJ-NO“ …… NO prostě 4 takt že, naštěstí jsou Řečtí pumpaři chytřejší než já, olej nebyl třeba…:)

Doprava v Karlovassi mě dostala, bylo to jako když vezmete asi 50 autíček, angličáků, narvete je do krabice od bot, zatřepete a potom je vysypete do takového toho myšího bludiště, co mají různě v laboratořích. Ty malé pitoreskní uličky prostě totálně zarvané auty, Bohu díky za skútr, který se dá zaparkovat kdekoliv v díře mezi auty a otočíte se s ním na pětníku (dóóóbře jsem udělal, dóbře) Brzy jsme odsud prchli, prostě „město“ v poledním žáru narvané auty .. .“pryč odsud“.

Horské vesničky Ambelos a Manolates. Klid, pohoda, ticho – snad o 50 let zpět, dýchá to tady na vás klidem a pohodou a atmosférou svobody. Mohl bych tady žít a nevím proč, zde jsem poprvé poznal, v čem žijeme, v jakém shonu, kvaltu, v jaké přesycenosti zbožím, Tesco a Lidl obchody. Chtěl bych tady žít a chodit s místními na kafe a jen tak sedět a povídat si, v klidu a teple a nikam nespěchat, mobil hodit do žumpy a jen tak hledět do slunce. Pořád mě to sem táhlo a už teď vím, na další dovolené, první co budu hledat…nějakou vesnici, kde se „čas zastavil“. Tohle je pro mě Řecko, to esenciální a pravdivé, ne tam dole na turistické riviéře (i když krásné). Tady jde život pomalu, tady víte, že jste, protože si to máte čas uvědomit a máte čas … to vychutnat. Mít tu moc a možnosti, sedím tam pod olivovým stromem až do doby, než by vítr od moře rozfoukal mé kosti do okolí (sakra, to sem se zasnil, čtenář promine).

Finanční stránka dnešního dne:

Celkem 50,– €

Benzín 3,70

Ranní nákup 3,90

Občerstvení během výletu 12,–

Oběd v Kalypsu 12,50

Večeře v Bibelu 20,–

6. 9. 2007 – čtvrtek

Po opět brzkém ranním probuzení zjišťujeme, že je venku zataženo. Posnídali jsme, sbalili si věci na pláž a jeli nejdřív na výlet, a to do třetí místní historické vesničky do hor (ta byla nejblíž Kokkari, cca 9 km) VOURLIOTES. Je „největší“ z těch tří vesniček, má dokonce náměstí! (a to je podstatně menší než naše paskovské :o) ). Cestou skútříkem nahoru průběžně fotíme, protože se nám otvírají nádherné pohledy do okolí, a to nejen na Vourliotes, ale především na moře. I když stále je pod mrakem, výhledy jsou úžasné. Když jsme vyjeli do vesnice, dokonce spadlo pár kapek deště (asi tak 15 :o)). Dědinku jsme prošmejdili, vyfotili, dali si cappucino a pomalu jedeme zpět. Jelikož stále není zcela jasno, rozhodli jsme se, že dáme odpočinek na pokoji (původní plán byl odpočinek a koupání na pláži Lemonakia) a odpoledne pojedeme na druhou stranu, za město Samos, podívat se do některého z klášterů.

Tehdy začala naše velká dobrodružná cesta :o), protože místní značení cest a cesty vůbec, to je kapitola sama o sobě :o), např. po odbočení dle rozcestníku se cesta náhle zúží tak, že projede jen jedno auto a vy máte pocit, že jedete špatně, ale přitom jiná cesta k odbočení tam nebyla … Ale – vše zvládáme, neboť JÁ dojedu všude!! Když vím kam, prostě to zvládnu! První z klášterů je AGIOS ZONIS. Málem jsme to přejeli (značení opět žádné), já se „oblékám“ – ženy nesmí do klášterů s holými rameny a koleny – takže se ovazuji plážovými šátky – viz foto :o). Ale – je to zbytečné, nikde nikdo … jen fotíme. Vypadá to tady jako z filmu Indiana Jones, celé zarostlé, neudržované, skoro neprůchodné … čas jako by se tu zastavil ne před 100, ale před 200 lety. Jen opět plastové lahve a židle kazí dojem …

Pokračujeme dál v dobrodružné cestě skútrem do neznámá – do dalšího kláštera v domnění, že uvidíme konečně něco víc. Jedeme směr Monastir ZOODOCHOU PIGIS. Začínáme stoupat serpentinami opět do neskutečných výšek, připadáme si jako ve filmu, úzká cesta, vlevo příkré skály, vpravo sešup dolů končící někde v moři. Já se přiznávám, nebylo mi v těch zatáčkách zrovna do smíchu, kdyby proti nám něco jelo …  Ale vše napravuje úžasný výhled na moře, který se nám otevírá po další z šílených serpentin. Cca po 3 km takové cesty jsme u cíle. Klášter Zoodochou Pigis. Ale bohužel je doba siesty, takže je zavřeno. Je to už skutečný klášter, ne nějaká ruina jako předchozí, je tady zakázáno fotit. Navíc tady je otevřeno jen dopoledne 2 hodiny a večer 2 hodiny, takže asi bychom stejně neměli šanci … Využíváme proto nádhernou vyhlídku, která je hned pod klášterem. Naskýtá se nám nádherný pohled dolů na moře, je to úžasné. Nevěřili jsme svým očím, že je možné, aby moře mělo opravdu takové nádherné barvy, od světlounce tyrkysové přes všechny odstíny modré až po temně modrou v dáli. V dálce „za mořem“ jsou vidět dost vysoké hory, to už je Turecko, které je odsud opravdu coby kamenem dohodil.

Následuje cesta – stejná ! cesta – zpět. Vyprahlí horkem – sluníčko začalo odpoledne pěkně pálit – zastavujeme v nějaké vesničce v místní taverně se občerstvit. Přes město Samos pak trošičku bloudíme (předtím jsme jeli trochu jinak – říkám, tady se moc nemůžete spoléhat na ukazatele a rozcestníky :o) ), ale můj fakt skvělý orientační smysl nás vyvádí zpět na „hlavní“ cestu, směr Kokkari. Díky tomu jsme se pak rozhodli, že si do Samosu zajedeme, že je tam určitě taky co vidět (původně jsme to totiž neměli v plánu :o)).

Jsme v pořádku zpět doma, po krátkém odpočinku jdeme na procházku uličkami, které ještě neznáme, a jdeme konečně papat, páč Bajo začíná být protivný z hladu :o) Opět včerejší restaurace BIBELO, Bajo si tentokrát dává GYROS, já VELKÝ ŘECKÝ SALÁT SPECIAL. Výborné, skvělé! Jdeme to pak zas „rozchodit“, večerní procházka je dnes jen krátká – jdeme si dřív lehnout, protože jsme za ty 2 dny výletů už fakt utahaní. Ještě prohlížíme přes televizi dnešní fotky, já píšu deník a pak finito, dobrou noc. A – stejně je už moc hodin, jedenáct pryč, takže TAK brzy spát nejdu …

Moji další poznámku bych nazval …“Není klášter, jako klášter“..:) Dnes navštívené kláštery … víte … byl jsem fascinován. Hlavně tím prvním Agios Zonis. Jak již psala Renata v předchozím popisu, skoro jsme jej minuli. Budova byla otevřená, ve vstupu nás uvítaly snad stoleté ohlazené, vyviklané kameny coby dláždění. Po „vnoření se“ dovnitř, naprostá fascinace, spojená se strachem a pocitem tajemna. Vše objímaly popínavé rostliny, které snad 100 let nikdo nestříhal, zeleň prorůstala vším, stropy, schody, podlahami. Dvorana, na které byla „snad kaple“, byla zarostlá a ochozy v prvním patře vypadaly jako by po nich nikdo nechodil snad století. Bál jsem se fotit, protože jsem měl pořád divný pocit, že na mne někdo odněkud vyskočí a těžce mě sekne za to, že rušíme tento bohorovný klid. Nikde nikdo. V prvním patře se objevil zarostlý…snad mnich nebo co …fousy pod pás, volná halena, za ním stařenka (žena v klášteře ??). Té jsem se pokusil zeptat, zda mohu fotit, něco řecky spustila…mimika nevypovídala nic ….zmizela a zase ticho. Nikde nikdo, kaple zamčená. Pod ochozy se krčil v zeleni veliký nerezový hrnec, snad z vývařovny, asi tak pro 50 lidí …kde by tady ale v tom polorozpadlém bludišti bydleli, nevím. Opravdu úžasná atmosféra, na záda vám dýchalo tajemno dobrodružných filmů …mohli jsme se volně pohybovat, fotil jsem, co jsem chtěl. Byli jsme tam asi půl hodiny a už se o nás nikdo nestaral. V druhém „funkčním“ klášteře bylo, jak už víte, zavřeno, zamčeno, na dveřích mříže, kování, na oknech mříže. Cedulka zákaz fotit, vstup zpoplatněn. Otevřeno od-do. Vše nově natřeno, udržováno. Zamyslel jsem se. Pokud jsou oba kláštery funkční, kde jsou blíže …neříkejme Bohu…ale třeba svobodě a osvícení. V prvním volně přístupném, s květinami, které si rostly volně, tak jak chtěly, nebo v druhém ….zamčeném, se zpoplatněným vstupem. Nechám to na každém, co si myslí, já si myslím své

Při jízdě po klikatících se serpentinách, jak jinak než s ukrutným převýšením, děkuji své „vyšší moci“ za to, že jsem půjčil skútr a ne auto. Ten úžasný výhled, který se nám naskýtal, spojený s větříkem, který vás ovíval … .atmosféra a pocit, který v autě prostě mít nemůžete … svoboda – rozhled – paráda

Finanční stránka dnešního dne:

Celkem 35,– €

Občerstvení 8,–

Svačina 3x šáteček 4,50

Občerstvení odpol. 4,–

Večeře Bibelo 16,–

Drobnosti 3,–

7. 9. 2007 – pátek

Jako vždy brzy vstáváme :o) Já jsem opět špatně spala, ale už jsem na to přišla, proč. Nejsem zvyklá na dvojlůžko, tzn. jednu matraci vcelku, a navíc tato postel PŘÍŠERNĚ VRŽE, takže když se kdokoli z nás otočí, prostě vždycky druhého vzbudí. Moje ranní klasické kafe – turek :o) mě probírá a vyrážíme – bez snídaně! – na výlet do města Samos. No – ne tak docela bez snídaně – tu si dáváme v místní pekárno-cukrárně (tak jsem tento obchod nazvala) pěkně venku pod slunečníkem. Pak už hned vyrážíme do Samosu. Je asi jen 10 km, takže skútříkem tam jsme tak za 15–20 minut. Po hlavní ulici projíždíme městem skoro až k přístavu a hledáme vhodné místečko k zaparkování. Ještě že nejedeme autem! Motorka totiž vleze všude. My Češi, možná jen my Ostraváci, máme ale stále strach nechat přílby na motorce a jít, tak opět řešíme, co s nimi, ať je nemusíme pořád tahat. Řekové na rozdíl od nás jsou jiní a není tudíž problém je nechat „v úschově“ v jedné malé kavárničce, kde jsme si dali kafe. Takže jdeme dál „polehku“.

Vlezli jsme do uličky – takové dost úzké – a přitom to je jedna z hlavních ulic, je to součást pěší zóny, Je tu jeden obchůdek vedle druhého, zboží vyložené venku, sotva jde projít. Pomalu míříme k místnímu hlavnímu náměstí (je tady stejně jen jedno :o) a hledáme archeologické muzeum. Vzhledem k tomu, že ač je Samos hlavní město ostrova, má jen cca 9 000 obyvatel (tedy o něco málo víc než Paskov :o)) a tudíž není problém brzy najít to, co hledáme. Přes náměstí docházíme k muzeu, cestou Bajo stále fotí … Muzeum – vstup 3 € na osobu, takže jdeme na prohlídku, kde nás čekají samé historické kousky z vykopávek. Stálo to za to. ( No jak co..:) …a jak kdo …se bavil …pro mne jen pár šutrů ve vitrínách, nebylo moc co fotit, a pár soch, ohryzaných zubem času. Celkem nuda …)

Vedle muzea se nachází velký pravoslavný kostel. Po jeho prohlídce se pomalu – už za velkého horka – vydáváme zpět k naší motorečce. Cestou vyzvedáváme přílby a ještě zvládáme prohlídku přístavu, „parkuje“ tu ale jen jeden velký trajekt a loď místní Coast Guard. Pro jistotu se ještě mažeme opalovacím olejíčkem, protože Bajo si předchozí den trošku „připálil“ ruce :o) a jedeme zpět do Kokkari.

Doma se posilňujeme nějakým jídlem a vyrážíme na celé odpoledne na pláž, ale až poté, co jsme si hodinku zdřímli, protože nás to dopoledne nějak zmohlo …V plné polní dojíždíme na pláž LEMONAKIA (cca 1 km za Kokkari). Parkujeme skútr, sešli jsme k pláži a tam jsme sebou plácli pod slunečník, zaplatili 6 € a co myslíte, že bylo dál? Vítr přifoukal od hor dost velké černé mraky, sluníčko zakryl a bylo po srandě. Všichni čekali, co bude, ale mraky spíše přibývaly, přifičel i vítr a udělalo se docela chladno, takže bylo nutné si oblíknout aspoň triko. Někteří jedinci se tam různě balili do osušek apod. :o) Vydrželi jsme tam asi 1,5 hodiny a vzdali to ! Nebylo nám prostě dnes souzeno se koupat a opalovat. Odjeli jsme tedy zpátky do Kokkari, zašli na kafe a zákusek a dali odpočinek na pokoji. Někdo v posteli :o), někdo na balkoně na sluníčku, které později opět vykouklo.

Po krátké procházce jsme opět zakotvili na večeři v restauraci BIBELO, Bajo si dal CHICKEN SOUVLAKI (tedy kuřecí), já jsem chtěla vyzkoušet něco od ryb, takže jsem dala FRESH FISH, což byla grilovaná celá ryba :o) Opět velmi dobré. ( já teda nevím, jestli je dobré jídlo, které na vás ještě kouká usmaženýma očima, když vám ho přinesou, ale jídlové experimenty mé ženy nebudu raději komentovat……a vůbec..ta ryba měla pěkně urputný, skoro zarputilý výraz..:)..)

Procházka po obchůdcích – co kdyby měli něco nového :o) – a pomalu zpět. Dnes je ale znatelně chladněji, fouká spíše studený vítr, takže doufáme, že se i lépe vyspíme.

Zítra chceme udělat ještě jeden „velký“ výlet skútříkem, a to do města Pythagorio prohlédnout si historické památky, vykopávky.

Ještě fotky přes televizi a jde se spát. Dobrou noc!

Velmi důležitý „poznatek“ dne …chcete-li se dobře okoupat a oslunit, nikdy na pláži neplaťte Ihned po zaplacení taxy, totiž oblohu zakryje mrak, velikosti plivance žíznivého havíře (skoro nic) a je po žížalkách. Prdlí se před sluníčkem, vy se prdlíte na lehátku a jste lehce oroseni z toho, jak je nic …a nic …a nic. A sluníčko není a není, seč hned vedle pláže pálí jako pes.

Postel byla bohužel jedinou stinnou stránkou naší dovolené, nebo spíše, hororem, noční můrou, Frediem Krůůůgerem . Při každém pohybu vydávala steny podobné žalostnému bekotu zařezávané ovce, spojené s kvílením kočky, co má do dveří uskříplý ocas. Strašné. Pohnu se já, žena nadskočí … pohne se ona a já skáči na matracoidních vlnách ještě pět minut. Vrzot a sten v tichu …se nese otevřeným oknem do dáli … Spáry postele jsou již vyspraveny natlučenými papírky (asi někdo taky dost trpěl a snažil se o opravu). Spaní jsme od druhého dne museli řešit prášky, jinak to nešlo, jinak to „nede“

V Samosu vidím …co to vidím …?!?! …Rákosnická žena otevírá svůj krámek a vedle druhá, třetí …na věšácích papíry…“Nice Price“…“Price SHOCK“ 50%…sleva na všechno, na všechnoooo…jajaaa…pomoooc. Rákosníci „forever“, kamarádi, ti jsou všude …asi

Finanční stránka dnešního dne:

Celkem 46,– €

Snídaně v pekárně 5,50

Občerstvení 5,–

Muzeum 2×3 6,–

Pláž 6,–

Cukrárna 4,30

Večeře 19,–

8. 9. 2007 – sobota

Dobré ráno, opět brzy, ale tentokrát už vyspaní. Těšíme se na výlet do PYTHAGORIA, ale první pohled z okna nás trochu rozhodí, protože je značně zataženo, nad horama jsou zapíchnuté velké černé mraky, takže nevíme, co z toho vzejde. Po ranní kávě jsem se rozhodla zajít pro krosany k snídani, protože chceme ještě počkat, co to počasí udělá. Asi v půl deváté vyrážíme z pokoje, sbaleni, připraveni na velký výlet, scházíme ke skútru, ale pohled směrem k moři i na druhou stranu je stále hrozivý, ty velké mraky jsou tentokrát všude. Raději to zatím vzdáváme, jdeme zpět na pokoj s tím, že počkáme jak se říká, že „desátá rozhodne“. Bajo notně počasím zklamán, ba přímo naštván, že zase něco nevyšlo dle jeho přání :o) … co myslíte, že ještě teď dělá ??? SPÍ a nevadí mu ani hlasy sousedů od snídaně, ani projíždějící motorky či auta. Ale – běda jak já pohnu se židlí! To bude zle… !! :o) Takže luštím křížovky, píšu deník a čekám, až Baja něco probudí. ( Vyhlásil sem protestní spánek, neee…Vlastooo…vyhlašuju…protestní spánek, Vlastoooo ) Venku mezitím ty největší mraky přešly, je to už protrhané, střídá se modrá obloha s bílými mraky. Myslím, že výlet se může uskutečnit. Uvidíme, s jakou se Bajo probudí :o))) Jdu ho zkusit vyfotit … :o) Hurá, povedlo se !! :o)

Pokračuju v psaní večer …

Takže Bajo se nám probouzí asi po 9. hodině sám :o) a je také pro, aby se výlet uskutečnil. Nasedáme na skútřík, za Kokkari opět :o) bereme benzín – tolik jsme toho už projeli … Tam zjišťujeme, že ve stínu je jen 22 stupňů. Stále fouká vítr, spíše chladný, je to poznat i na skútru (dnes jsme ale vybaveni každý tričkem navíc!). Projíždíme okrajem Samosu a míříme nejdřív přes Pythagorio kolem letiště do IREONU, kde jsou archeologické vykopávky, kde stával Heřin chrám, v té době největší. Aby naše dobrodružné cesty nebyly tak fádní a abychom si nemysleli, že vše jde vždy hladce, tak při parkování se nám podařilo spadnout ze skútru! Prostě – Bajo musel obětovat krev na Heřin chrám ! :o) Naštěstí to byl jen lehký pád s jednou odřeninou. Koupila jsem v bistru vodu, Baja ošetřila a jdeme ke kase, kde zjišťujeme, že vstup je opět 3 € na osobu. Tak jdeme na to :o) U pokladny platím velkou bankovkou 100 € , páč jsme měli už jen minimum drobných, chlap v kase neměl ale nazpět, takže jsem vysypala ty drobné, bylo toho jen asi 4 € , a co myslíte? Prošli jsme? Pán vzal ty 4 € s tím, že jsme „studenti“, a šli jsme :o) I takové je ŘECKO, to by se u nás stát nemohlo! Vše jsme pak prohlédli, vyfotili, zvládli jsme vyfotit i přistávající letadla :o), páč IREO je cca 2 km za letištěm.

Vydáváme se do PYTHAGORIA, Bajo si dává větší pozor na cestu (po tom pádu) a naráz BÁC ! Zastavuje a já nevím proč! (…a kvílí…kvílí….auuu ) Odhrnul límec trika a měl na krku zabodnuté řádné žihadlo nějaké místní supervčely. Ještě že jako správný chlap :o) má u sebe zavírací nůž, který skrývá i malou pinzetu. Vytáhla jsem žihadlo a čekala co bude, jestli mu to oteče, bude bolet nebo co … (u nás má z komára obrovský bumbolec, tak jsem nevěděla, co mu to udělá tam). Jedeme – teď už opravdu pomalu – dál, v PYTHAGORIU parkujeme přímo u moře a hned v taverně vedle objednáváme vodku (je třeba přece dezinfekce :o)) a colu. Ale to by nebyl Bajo (a tady vidíte, že to s ním bylo OK), aby se nezeptal, čím by si to měl ošetřit a kde že je nejbližší lékárna. Servírka ale byla pohotová, žádná lékárna, přinesla nám nějaký jejich dezinfekční sprej na místní kousavé a žáhavé mrchy (včetně medúz a chobotnic, opravdu to bylo na všechno podobné). Dezinfekce pomohla, mi ta vodka taky :o), ale k hladu. Už bylo taky dost po poledni. Po procházce po nábřeží a focení jsme dali pizzu, páč i Bajo už byl protivný z hladu, jako by nestačilo, že ho bolí odřený loket a krk po včelím píchnutí …:o) Mimo jiné jsme tu potkali i sousedy ubytované pod náma.

Vracíme se ke skútru a motáme se uličkami – jednosměrkami – k dalším památkám, tentokrát je to kostel Holy Church Of The Metamorphosis Of The Savour Pythagorion a hned vedle se nachází zřícenina opevnění z 18. století, zřejmě pevnost na obranu proti Turkům, ale to nevíme jistě. Je odsud opět nádherný výhled na moře, na přistávací dráhu letiště (ta mj. začíná hned za pláží).

Následuje cesta ke klášteru SPILIANI a k EUPALINOVĚ TUNELU. Uvnitř kláštera se nachází jeskyně, prohlédli jsme si ji – byli jsme tam úplně sami – a Bajo zapálil za nás svíčku, aby se nám už cestou nic zlého nepřihodilo. Bylo to tam pěkné, klidné, také jako by se zastavil čas. Pak sjíždíme i k Eupalinově tunelu, ale bohužel je zavřený. Snad někdy příště. Od kláštera ještě Bajo vyfotil letiště s celou přistávací dráhou, protože jako většina klášterů je i tento celkem vysoko nad mořem, sice méně než ten minulý, ale výhled byl opět úchvatný. Neskutečné, jak piloti dokážou přistát na „tak krátké“ dráze … tedy mi tak aspoň připadala :o)

Pak už nás čeká cesta zpět přes Samos do Kokkari. V Samosu přece jen ještě zastavujeme, dáváme si na náměstí kafe a pak už opravdu míříme domů.

Celý den je dnes značně větrno, jsou velké vlny, takže ani nevadí, že jsme se nekoupali. I pláž zela prázdnotou. Ten vítr dnes byl totiž spíš chladný. I místní lidé chodili poněkud více oblečeni (na rozdíl od nás, nám až taková zima nepřipadala).

Dorazili jsme už bez nehod domů, odpočali si a hurá na večeři.

Konečně jiná restaurace – MYTHOS, taková spíš nóbl. Bajo si dal „jako obvykle“ :o) špagety, tentokrát ALA CHEF, já jsem zkusila místní specialitu MUSAKU, obojí dobré, ale já moc nevím, co jsem to vlastně jedla. No nevadí, později to zjistím :o) Při procházce jsme opět prohlédli obchůdky (těch několik, které v Kokkari jsou :o)). A ještě si kupujeme 1 (slovy: JEDEN) zákusek jako mls před spaním. Proč jen jeden? Jednoduché – jak již bylo výše napsáno, zákusky jsou tu hodně velké a hodně hodně hodně sladké, takže fakt stačí jeden napůl. Pochopitelně jsme si ho vyfotili :o). to totiž u nás neuvidíte …

Papa, už jsem toho napsala fakt dost. Ale jak se znám, určitě jsem něco zapomněla. Příště dopíšu …

A zítra – zítra je odpočinkový den. Tečka!

Pád na skútříku byl veselý, bácli jsme sebou jak širocí tak dlouzí už vlastně zabrždění. Bylo to tím, že jsem zastavil, dal nohy dolů, ale moje ženuška se stále držela jako klíště a nohy měla na stupačkách. Chtěl jsem skútr ještě „fiknout“ mezi auta, natočil jsem přední kolo, ale ztratil jsem rovnováhu a prostě s tou vahou na zádi jsem to neudržel a plác. (!Nedostala jsem povel slézt! :o)) Naštěstí nezůstala žádná z našich čtyř noh pod skútrem a jen jsem to vyklembil loktem, který utrpěl modřinku, samozřejmě jsem se ale z vrozené sebelítosti, ale samozřejmě hlavně skromnosti, choval, jako bych byl velmi těžce raněn  Poléval si ránu vodou a pečlivě sledoval, jestli mne někdo pozoruje a sleduje, jak trpím…..Poučení – zastavíte-li, oba nohy dolu, mno …chybami se člověk učí, že …(ježišku, jaký já sem byl v té chvíli chudááááček …odženýýýý)

Pánové, dostali jste někdy z Paint-ballové pistole do krku tak ze dvou metrů ?? Včelo sršňo-vosoun či co to bylo za létající dylinstvo, mě prásklo v cca 60km/hod přímo do gágoru, byla to pecka jak laťkou z plota přes držku a jak mi vlítla pod límečem, BOD a měl jsem to.nooo … jsem rád, že jsem to udržel a nevysypal nás na cestu, měl jsem ale co dělat, to vám povim, byla to rána jak z pistole. Proto, pokud budete jezdit na skútru, neberte si raději nic, pod co vám může něco vletět, hladký oděv, triko bez límečku atd …jsou „the best“, ale možná jsem byl jedniný, koho něco pichlo, měl jsem to asi za to ráno …jak sem byl hnusnéj

V Pythagoriu, před sochou Pythagora, několik Čechů ….V zástupu …Fotí …Maminka před sochou …tatínek před sochou ….oba před sochou. Krok–sun-krok. Další …maminka před sochou, tatínek před sochou, oba před sochou – další. Čekám, udělám si fotky až tam nikdo nebude, lehám na zem, záběr bude..nebo nebude…ale…sakra….tatínek před sochou, maminka před sochou, oba před sochou-další. ***CVAK***. Mám to, maminka jednoho páru se nám chvíli prala s technikou, technika vítězila na body nad IQ české maminky. Mám foto, rychle pryč ….Renata se na mě durdí, prý jsem nemožný …

IREO, vykopávky, nejdřív jsem myslel, že nezajímavé. Šutry, vyhrabané ze země jsem nepovažoval za něco, co by mě mohlo oslovit, ale jo…jooo….nádherná „dramatická“ obloha s mráčky, nádherné pohledy a…ty fotky…mlask …jsem nadšen, unesen, šutry-nešutry, krása. Jen nějak nechápu, jak tohle mohli soudruzi bez techniky dát kdysi dohromady, s takovou přesností, sloup…s přesností snad na desetiny milimetru, o váze, že by ho nezvedl jeřáb snad ani dnes, mno …asi měli dobré odbory a hmotnou zainteresovanost

Jeskyně u chrámu Spiliani byla neskutečná. Nikde nikdo, klid a uvnitř omamná vůně svíček, dle odéru zjevně dělaných z včelího vosku a na konci, baráček. Domeček v jeskyni…nikdy jsem nic takového neviděl. Zapaluji svíčku a děkuji v duchu …všem…

Z dálky od chrámu koukáme na přistávací dráhu letiště Samos, kde jsme před pár dny dosedli Boingem 737, teda … nějak nechápu, jak to chlapec se čtyřmi štráfky na rukávu na takovém kousku ubrzdil, jeden konec končí v moři, druhý před horama…mezi nima vzdálenost jak králík mezi ušima … jooo … asi umí, chlapci … asi umí.

Finanční stránka dnešního dne:

Celkem 56,– €

Snídaně 3,–

Vstup Ireo :o) 4,–

Oběd + občerstvení 17,–

Samos – kafe 5,–

Různé 5,–

Večeře 17,–

Večerní zákusek 1,50

BENZÍN 4,20

9. 9. 2007 – neděle

Nedělní ráno bylo už s modrou oblohou, v 8 ráno nám zazvonily zvony kostela, kde se od 8 do 10 konala bohoslužba (jak jsem se dočetla už během týdne, kdy jsme si byli kostel prohlédnout). Bajo ještě spal a já jsem se šla projít tichými uličkami Kokkari a koupit nějaké pečivo k snídani. Sluníčko už začíná pálit, ale u moře ve stínu je ještě ve větříku chladno. Po snídani Bajo rozmýšlí, co podnikne, pořád chce jet někam do hor, po cestičkách, já jsem už ale odmítala … Nakonec jdeme do půjčovny prodloužit zapůjčení skútru ještě o dva dny. Cestou přece jen ještě kupujeme (po týdnu pobytu :o)) podrobnou mapu Samosu – opravdu se dost liší od té naší! A kujeme plán na neděli, aby to byl den jak odpočinkový, tak výletový.

Dopoledne – já se koupu a opaluju na pláži, Bajo kdesi leze po kamenech na malém „Kokkarimysu“ a fotí. Jednu chvíli ho vůbec nevidím, trvá to, snad ho už tam někde v moři neokusují nějaké potvory … :o) páč cestička tam zrovna nevedla, jen kameny, skály … a moře. Ejhle! Našel se Bajo, jde za mnou, v moři si dnes jen „umývá“ nohy (protože je ze včerejška přece zraněn). V poledne jdeme zpět na pokoj (já taky nemusím být na pláži půl dne …). Něco málo si dáváme k snědku, pak krátký odpočinek a vyrážíme na skútříku na další odpolední výlet, a to do klasické řecké vesničky (další v pořadí) MYTILINII.

Kousek před Samosem-městem ale odbočujeme „do hor“, jedeme jen podle mapy, protože na cestě žádný směrovník není. Bylo to opět dobrodružné, protože jsme fakt nevěděli, jestli jedeme dobře. Ale ostrov opravdu není tak velký, takže bychom si ani moc nezajeli. Po pár kilometrech projíždíme vojenským prostorem se zákazem focení. Já jsem si myslela, že to už snad není funkční prostor, ale v průběhu pobytu jsme stále viděli jezdit vojenské vozy, takže asi to funguje. Navíc bez ohledu na vojáky projíždíme opravdu nehostinnou krajinou, hory byly sežehlé dřívějšími požáry, vypadalo to opravdu hrozně, černé pláně, žádný zelený strom (později jsme se dověděli, že ty požáry byly už před 7 lety – krajina se z toho pořád nemůže vzpamatovat).

Dojíždíme do MYTILINII, kupodivu jsme hned trefili k „hlavnímu“ historickému náměstí. Je to klasické řecké náměstíčko s posezeními pod rozložitými letitými stromy. Před náměstím jsme nechali zaparkovaný skútr a už jsme vůbec neřešili, co s přílbami, prostě jsme je nechali pověšené na řídítkách a šli … to by teda u nás NEŠLO !! Nejdřív si dáváme v kavárničce frappé a pak se vydáváme na průzkum uliček. To se ale fakt nedá popsat, to se musí vidět. Úzké, klikaté, se schody i bez nich, prudce do kopce či z kopce a přitom tam běžně jezdí auty!! Chce to tu opravdu velký velký řidičský „skill“ (to nakonec skoro ve všech těchto vesničkách a dokonce i v hlavním městě Samosu :o)) Procházíme skoro celé Mytilinii, fotíme, co se nám líbí a ve stejné taverně si dáváme pak ještě něco k pití.

Ještě se mažeme opalovákem – přece jen dnes i přes vítr sluníčko dost peče – a jedeme stejnou cestou zpět do Kokkari.

Po sprše a odpočinku jdeme do BIBELA na večeři. Bajo má dnes vepřové souvlaki (moc mu to ale tentokrát nejelo, prý to bylo na něj moc tučné) a já jsem si dala tuňákový salát. Ten byl moc dobrý. Pak povinná večerní vycházka, obhlídka některých obchůdků – hlavně Bajo, ten si dnes vymýšlel nějaký dárek z Řecka :o) . Opět si dáváme před spaním zákusek napůl, ale co to, Bajo svou půlku nejí, že by to měl zítra k snídani? Teď si tu vedle mě čte, ale já myslím, že spíš poslouchá zážitky sousedů, kteří sedí venku dole na terase a povídají si :o) Ale, ale, dlouho to nevydržel bez sladkého :o) už papá svůj zákusek 😀

Dobrou noc. Předávám Bajovi pro jeho postřehy.

Řecké cesty a cestičky …. Při cestě do Mytlilinii jsem byl rád, že již vlastníme turistickou mapu. Jak psala Renata, značení je, pokud sjedete z hlavní cesty – žádné. Pravdou je, že my, Češi a „evropané“ jsme rozmazlení tím, že na každé cestičce je nějaká značka, nebo popis, popřípadě na bočních, značení pro cykloturisty, podle kterých se lze orientovat. Tady za druhou odbočkou nevíte, kde jste a jestli někam dojedete, protože cesta se klikatí a vy nevíte kam. Je ale fakt, že na Samosu asi zbloudit nejde, je to plivanec a od moře k moři, není tak daleko

Mytilinii – klasická úchvatná vesnička. Tady mne jako profíka z auto-branže zaujal místní „servis“. Popis Je neděle, jdeme kolem otevřených vrat, které vedou na hlavní cestu. Nikde nikdo – pusto prázdno. Na zvedáku až u stropu zvednuté „cosi“, z čehož visí zadní náprava, tu na řetězu, tady na kusu drátu a na špagátu. Před dílnou stojí vystrčená asi 100 let stará dřevěná židle „Tonetka“, na ní položený starý hasák, kolem poházeno nářadí, dle odhadu tak z 50. let minulého století. Stojím, koukám …klid ….nikde nikdo. Nevím … pracoval tady někdo dnes nebo včera ….nebo před 10 – 20 lety, to neuhodnu, nemám žádnou indicii. Nádhera, srdce se raduje – KLID

Frappé. Tenhle nápoj jsem se naučil pít až v Řecku, je vynikající. Pořád jsem koukal, co to místní pijí, ve velké sklenici s hustě našlehanou pěnou a ledem. Znám Frappé od nás, ale to je nic, řídká voda s pěnou jako když nemluvně prdne do vaničky s mýdlem. V tomhle, řeckém, stála lžička a když jste z něj vytáhli slámku, byla obalená hustou těžkou a sladkou pěnou. Mňam. Vždy jsem si objednával takto….Po objednávce „Frappé, plíís“ se mne číšník zeptal, „with milk and suggar?“ (vis milk end šugr, jako jestli s mlékem a šugr, jako cukrem) a já na něj…“jéés, with milk and šugr..and šugr.. and šugr..and šugr.. and šugr..and šugr.. ) Takže sem byl tak trochu za vola, ale vždy sem to měl sladké podle sebe (to asi znáš Vladimíre, ne?) a bylo…prostě Frappé v řecku, joooooo….doporučuji !!

Finanční stránka dnešního dne:

Celkem 58,– €

Snídaně 2,75

Mapa Samosu 5,50

Občerstvení 13,–

Večeře Bibelo 16,–

Večerní zákusek :o) 1,50

Skútr na další 2 dny 20,–

10. 9. 2007 – pondělí

Dnes se opět probouzíme do krásného modrého rána, akorát se nikomu nechce jít pro pečivo. Takže já snídám jen kafe, Bajo zbytek piškotů (nakonec mu dieta neuškodí :o))) Nasedáme na skútřík a jedeme ještě jednou do Samosu, protože chceme koupit nějaké ty dárečky a ještě jednou si „vychutnat“ atmosféru hlavního města ostrova. Je to takový jiný mumraj než u nás, kde všichni neustále někam spěchají a mračí se na sebe.

Bajovi se povedla neuvěřitelná věc!!! Stále chtěl (už u nás doma) sehnat starý film Řek Zorba. Když jsme byli v pátek tady poprvé, ptal se po něm v oficiálním obchodě, kde ho kupodivu měli (je to hooodně starý film), nicméně stál 20 € . Za tak starý film to bylo fakt dost, tak to vzdal. Dnes jsme vlezli do obchůdku – později jsme zjistili, že je to vlastně půjčovna :o) – a Bajo tam dal s maníkem řeč (pochopitelně anglicky) a nakonec se domluvili, že dotyčný mu za 5 !!! € nechá „udělat kopii“. Na dotaz „a kdy to bude?“, nám řekl, ať přijdeme ZA PUL HODINY ! Nestačila jsem zírat, prostě neznámý člověk v cizině vám udělá jen tak kopii filmu (že by v Řecku nešli po „pirátech“?) :o) Ale – Bajo konečně získal svůj film!

Procházíme dál hlavní obchůdkovou „třídou“, v podstatě shora dolů a sdola zas nahoru, tolik tam toho totiž zas není, občas někde něco vyzkoušíme, něco důkladněji prohlédneme … Já jsem konečně měla možnost podívat se do obchodu se Swarovského křišťály. Zatím jsem to znala hlavně z časopisů. A bylo nač se dívat, nádherné kousky. (Ale málem jsem to neviděla, páč když jsem Bajovi řekla, že jdu do Swarovského obchodu, řekl, že nemusím všude lézt – on si totiž myslel, že je to obchod s botama!!! Ještě že jsem se nedala)…..(obchodům s botama, se pokud jdu s manželkou vyhýbám, jednou jsem v jednom strávil 3 dny odložen v koutě).

V jednom malém obchůdku si Bajo konečně kupuje stříbrný řetízek na krk a já skoro všude obhlížím tentokrát prsteny. Nějak mě tady prostě víc zaujaly, mají jich tu (a nejen jich) fakt hodně na výběr a HLAVNĚ JINÉ než u nás.

Před polednem ještě dáváme na „square“ dobré frappé ( vís šugr énd šugr atd..atd…asi 5x) a pomalu se vydáváme ke skútříku, abychom jeli zpět do Kokkari. Saša ještě něco fotí, hlavně to hejno holubů, které se na jednom místě srotilo. Ale počtem kočky nepředčí! :o)

U nás pak děláme malý nákup v místním marketu (už jsme fakt neměli co jíst) a jdeme na pokoj, kde po jídle – jak jinak – dáváme dřímku (nějak nás to hlavní město zmohlo). Před 3. hodinou má přijít delegátka s nějakými informacemi, takže čekáme, leč marně. Já odcházím na pláž, okoupat, opalovat, odpočívat …a Bajo se zas vydává na „lovy beze zbraní“, ale s foťákem v ruce. Až se sejdeme, jdeme na nějaký ten drink – já místní vínečko, Bajo své oblíbené frappé.

Pro večeři dnes vítězí „hogofogo“ restaurace MYTHOS. Co myslíte, že si Bajo dal? Ano, nepletete se, jsou to opět SPAGETI ALA CHEF. Ale musím uznat, jsou tady opravdu dobré. Já si dávám tentokrát CESAR SALAD. Super, super, super. Zatím nejlepší ze salátů. Asi na něho půjdu ještě jednou :o), že bych už byla jako Bajo? 😀

Po jídle jdeme vybírat nějaký dárek Tomášovi, Bajo fotí noční fotky a já jdu konečně (pochopitelně ne sama) vyzkoušet ty nádherné prstýnky do obchůdku s hand-made šperky (byly to opravdu všechno šperky ručně dělané!) Nebyl ani tak problém si vybrat, byl problém v konečném rozhodnutí (a trošku i v ceně, ale na druhou stranu – žijeme jen jednou, ne?). Dala jsem si čas na rozmyšlenou, šli jsme se dál projít a já chtěla ještě vyzkoušet další prstýnky v druhém obchodě, ale jak jsem je tam viděla, připadaly mi po vyzkoušení těch hand-made prstenů jako „levné“ cetky-tretky (i když tak levné zas nebyly) – obchodník promine :o) Takže teď mám velké dilema, zda některý ten prsten koupit či ne. Na druhou stranu bych měla originál, který nikdo nemá a mít nebude a hlavně krásnou vzpomínku na Řecko, na Samos …. (bohužel žádný nemám , což mne dodnes mrzí a ještě nějakou dobu bude mrzet, je to ale moje chyba, měla jsem se umět rozhodnout hned, ne až druhý den, kdy „někdo“ už měl nějaké poznámky, připomínky … je to tak, Bajo)

Šperky ručně dělané byly v obchůdcích skutečně krásné. Jsou tzv. work-shopy, čiliže malé dílničky, kde se přímo vyrábějí povětšinou ze zlata a stříbra. To, že jsou ručně dělané, se samozřejmě odráží i v ceně. Ten „nej“ vybraný Renatou byla kombinace 24 kar. zlata spolu se stříbrem, krásná tepaná práce. Stál 160 Euro a po jeho vyzkoušení jsem byl smířen s tím, že si jej Renata koupí, dokonce jsem ji řekl… ať si ho koupí. Váhala, ale nevěděla, a jestli pánové znají tu situaci, tak již nemusím dále psát, prostě když něco chcete , tak si to koupíte, váhat nemá cenu, váhání je hra s rozumem a rozum a srdce, to nejde dohromady, krásnou věc kupujete srdcem, rozum vám to povětšinou, zmaří…tak se i stalo.

Řek Zorba, tento film jsem konečně sehnal, nyní už víte jak a pokud by jej někdo chtěl, mohu poskytnout. Chtěl jsem jej proto, že se v něm odráží řecká mentalita, radost ze života, dravost a energie žití. Nádherný film oceněný snad…hmm…už nevim, několika Oscary. Je černoblílý a mám jej v originále, jsou tam anglické, ale pro „neangličtináře“ i polské titulky…takže pokud chcete….:)

V Samosu už parkujeme jako „staré páky“. Skútr hážem mezi auta „na štorc“, přilby na řídítka…sere pes …klídek …jdeme pryč …(že bychom si začali zvykat ??). Co se ještě týká skútrů, v životě jsem neviděl tolik „mutací“. Skútr je ideální, nemusíte řadit, jen přidáváte plyn, brzdíte jako na kole brzdami na řídítkách. Pohoda. Ideální vozítko tam, kde je teplo a sucho a kde neřešíte nepřízeň počasí, spotřeba směšná, dojedete kamkoliv. Co se týká fotografování, hodně mě (koukněte na fotky do detailů) fascinovaly staré motorky a dvoukolky všeho druhu. Stroje bez kol, motorů, různého stáří, tvaru a barev. Jen tak pohozené, opřené, ležící nebo stojící,ale vždy určitým způsobem krásné. Řekové umějí vyrobit i nádherné vraky, vždy někde v květech nebo u starých oprýskaných dveří, nádhera, fotografické orgie 🙂

Tak jako motorky, najdete zde i opravdu elegantní „autopark“. Bez nějakého sarkasmu nebo nadsázky. Auta vrakoidního stáří jsou krásná, některá pojízdná, některá zaparkovaná jen tak, některá odhozená, odstavená, ložená na střeše, bez koleček a volantů … mrtvá … pod olivovými stromy. Nedávno jsem slyšel kolegyni….“Ti Řeci jsou strašní, viděli jste tam ten bordel, všude vraky aut, …a to tam chodí kolem turisti !!!“ … Já jsem viděl krásu, auta, která dožila, nebyla ale spálena ani zdrcena, aby se vyrobily nové škatule plné nehezkého plastu pro „podnikatele na úvěr či líííízing“. Prostě krásné, fotogenické vraky plné barev, jsem rád … že vidím krásu…ne bordel, umím si zvolit, děkuji !!!

Ještě prohlížíme přes TV fotky dnešního dne, píšeme deník a hlavně odpočíváme …

Finanční stránka dnešního dne:

Celkem 30,– €

Samos – útrata 8,–

Nákup 9,–

Různé 6,–

Večeře MYTHOS 16,–

Bajo dárky 55,–

Tom dárek 6,–

11. 9. 2007 – úterý

Dnešní ráno je opět krásně řecky modré. Jelikož máme poslední den půjčený skútřík, děláme ještě jeden odpočinkový výlet do MYTILINII. Jedeme pomalu, kocháme se výhledy. Tentokrát zajíždíme až na druhý konec vesnice k paleontologickému muzeu. Dovnitř ale nejdeme, jen prohlížíme kolem. Pak sjíždíme zpět do „centra“. Procházíme znova úzkými klikatými uličkami a míříme k „hlavní“ ulici, kde jsou nějaké ty místní, opravdu obyčejné obchody a obchůdky. Jeden stál obzvlášť za to, byla v něm hodně stará paní, taková babička, obchod byl dost velký, celkem tmavý, připomínal spíše sklad, nicméně zboží v něm snad pamatuje světové války … Ty staré krabice (to znáte snad jen ze starých filmů), ty stohy látek, košil, různého oblečení … kdoví kdy tam naposled někdo něco koupil…

Pak opět dáváme občerstvení na náměstíčku pod stromy a přitom konstatujeme jeden podstatný poznatek: je všední den a snad poprvé po týdnu spatřujeme, že tady někdo i pracuje. Ale nebojte, žádné údernické šichty! Prostě všechno se tady dělá v klidu, prostě po řecku … :o)

V poledne se loučíme s Mytilinii a jedeme stejnou cestou zpět do Kokkari. Ještě doplňujeme benzín za celé 2 € , ať večer nevracíme skútřík s prázdnou nádrží, něco přikupujeme k jídlu a hurá domů. Následuje opět jídlo :o) (někdo tvrdil, že prý skoro nejíme :o)), odpočinek a jde se na pláž, je třeba se ještě koupat a opalovat, páč už se nám to sakra krátí. Bajo zas chce po týdnu dohánět opalování, myslí si, že to za 2 dny zvládne :o)

Večeře – jak jinak než v restauraci MYTHOS, Bajo dává osvědčené CHICKEN SOUVLAKI, já tentokrát TUNA SALAD (tedy tuňákový salát). Obojí bylo dobré, tentokrát jsme mimo ouza (místní likér) dostali ještě po jídle kávu s kouskem buchty jako pozornost podniku. To se vám u nás taky nestane ….

Večerní procházku dnes věnujeme nákupům dárečků pro naše okolí (a nejsme sami :o) potkáváme na stejné trase i naše sousedy), takže jsme to „množství“ obchůdků obešli minimálně 5x :o) možná i víckrát, prostě ze všech možných světových stran.

Dnes vše, už se mi fakt nechce psát, snad něco ještě Bajo … papa a dobrou noc :o)

Starý obchod v Mytilinii mne fascinoval. Jak bylo psáno, vešli jste a jako by jste strojem času odcestovali 60 let zpět. Tohle umí Řecko. Stroj času…….

Pondělí, v Mytilinii se „pracuje“. Sedím pod Platanem na náměstíčku jako dlaň v místní taverničce, bradu podepřenou, koukám … žiji. Kousek ode mne místní staříci pijí kávu, sedí, povídají. Vedle u obchůdku se začíná něco dít, přijíždí „ještěrka“, na vidlici vpředu paletu s pytli (snad cement). Přijíždí úzkou uličkou k nám, sotva se vleze, skládá paletu. Řidič zdraví pohybem paže „strejdy“ v taverně vedle mne, seskakuje z ještěrky, jde k nim. Stroj pobrukuje, stojí uprostřed úzké uličky, překáží … překáží jen mi, sedícímu … kus od ní … jiným ne. Řidič usedá, dává si kávu, směje se, baví se … klidně. Pár místních způsobně obchází mašinku, objíždějí ji skútry, obcházejí lidé. Všichni klidně. Nikdo se nerozčiluje, nenadává, neklepe si na čelo. Jsem jediný, kdo se v duchu diví … a uvědomuje si … kde to žije. Řidič se baví, stroj čeká, mají čas … proč jej nemáme taky ???

Uvědomuji si ještě jednu věc, co mne do těchto vesniček, kde se čas zastavil, táhlo. Když jsem seděl v tom klidu a pohodě, neměl jsem mysl, neměl jsem ego. Nepotřeboval jsem drahé auto, ani Toyotu 🙂 Nepotřeboval jsem telefon a oblečení ani nic … nic. Nebylo mi zle, nespěchal jsem, nebylo kam. Neřešil jsem minulost, neřešil jsem budoucnost. Byl jsem zdráv, svobodný, tenhle pocit, i když trval jen pár chvil, se nedá koupit za nic na světě. Jinde to neumím, nevím proč … asi je kolem mne příliš negativní energie, tam v tom klidu to šlo samo od sebe, proto jsem tam jezdil … už to vím.

Finanční stránka dnešního dne:

Celkem 44,– €

Nákup vč. pár dárků 9,–

Občerstvení 2,60

Nákup 4,–

Odpolední občerstvení 5,40

Večeře MYTHOS 20,–

BENZÍN 2,–

Dárečky, blbůstky, pohledy …. cca 36,– €

12. 9. 2007 – středa

Krásné dobré ráno, opět řecky modré. Dnes – poslední den pobytu – jsem se konečně dočkala toho, že mi Bajo zašel pro snídani. Koupil obrovský listový „šáteček“ plněný sýrem feta, protože to už u nás mít nebudu , a sobě koupil 2 „pučliny“ :o), což jsou v podstatě muffiny z piškotového těsta, ale takové pořádné, velké muffiny. Po snídani na balkoně s krásným výhledem na hory balíme věci na pláž a procházkou přes město jdeme – já na pláž a Bajo ještě šmejdit uličkami pro nějaké poslední záběry. Pak dorazil za mnou na pláž, taky se ještě okoupat a doslunit. Před polednem v snad nejstarší hospůdce v Kokkari dáváme frappé a vínečko a jdeme dát polední siestu.

Odpoledne ještě jednou, tentokrát už naposled, jdu na pláž, koupat se a prostě jen tak lenošit, Bajo se ještě jednou „motá“ uličkami Ko

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .