V Egypte jsem byl podruhé a podruhé jsem absolvoval i výlet na Saharu s večerním programem. Tento výlet jsem poprvé podnikl se svou sestrou v roce 2009 a byli jsme zklamáni, bohužel, o rok později jsem zariskoval a tento výlet absolvoval znovu, tentokrát s kamarádem. Z hotelu nás odvezli minibusem do stanice čtyřkolek, kde jsme byli poučeni o užívání čtyřkolek, jako občerstvení jsme dostali studený ibiškový čaj – chutnal výborně. Místní Arabi nám uvázali Palestina scarf (šátek, jako ochranu před pouštním prachem. Zde jsme se seznámili také s naší průvodkyní.
Poté jsme šli na seřadiště čtyřkolek. Nejsou to žádné mašiny, jen takové prskavky se slabými motory, ale jde přece o to, projet se po poušti. Jeli jsme ve skupině zhruba 50 čtyřkolek (v řadě), do nitra pouště. Doba jízdy byla přibližně 20minut, zastavili jsme, nafotili pár obrázků a po 10 minutách jeli zpět do stanice, kde už na nás čekali jeepy, kterými nás odvezli do pouště, do beduínské vesnice vzdálené 20km. Cesta jeepem je dost hustá, neboť je hrbolatá a my seděli na konci auta, za zadní nápravou, kde to hází jako splašená kobyla, takže se člověk musel pevně držet. Do vesnice s námi jela i naše průvodkyně, která nás zavedla pod přístřešky vybudované z palem. Na zemi byly koberce a polštáře na sezení. Místní nám rozdali balenou vodu a občerstvení v podobě různých bagetek, žemlí a ovoce. Zde musím poprvé uvést velký rozdíl mezi průvodkyní Miluší Vodehnalové z CK Blue Style a Miriam – která nás prováděla v roce 2009. Míla se předvedla jako perfektní a velice výřečná průvodkyně. Vyprávěla ¾ hodiny v kuse o životě a tradicích beduínů, přednáška byla opravdu zajímavá. Mimo jiné jsme se i dozvěděli, že místní beduíni nežijí v této vesnici, neboť tato je vybudovaná pro turisty a beduíni, žijí hlouběji v poušti a do této vesnice jen docházejí jako do práce. Dále nás Míla provedla po vesnici a cestou vyprávěla a odpovídala na otázky nás zvědavců. V této vesnici nám místní předvedli jak se peče tradiční nekvašený chléb, výrobu produktů z hlíny, postup okrasných skleněných lahviček s obrazci z barevných písků, různé šperky, ozdoby, využití různých nerostů a bylin…
Svezli jsme se také na korábech pouště, už vím proč se jim říká koráb, na hřbetě velblouda se člověk houpá jako na lodi. Nechtěl bych na jeho hřbetu cestovat přes celou poušť, mě stačilo i těch pár set metrů.
Ve vesnici je také malá ZOO i s terárii, ve které však nejsou jen místní zvířata, ale i dovezená, jako např. anakonda.
Nakonec nás čekala projížďka v buginách, (roce 2009 nekonala a to z důvodu, že provozovatelé ze stanice čtyřkolek a provozovatelé vesnice jsou dvě skupiny a kámen úrazu byl v penězích. Měli jsme již v ceně výletu uhrazenou projížďku v buginách, ale místní žádali další 2Eura za osobu, prý na benzín. Naše slovenská průvodkyně sice někam telefonovala, ale bez výsledku, nakonec nám oznámili, že je čas na návrat, jinak, že jeepy odjedou bez nás. Krásné vydírání po arabsku. Takže jsme jeli naštvaní zpět), která tento rok proběhla bez zádrhelů.
Cestou zpět do stanice čtyřkolek jsme udělali zastávku u písečné duny s velice jemňoulinkým pískem. Z vrcholu duny jsme tzv. surfovali dolů, při pohybu nohou jako při bruslení na ledě, člověk plynule klouže k upatí duny.
A další zastávka v poušti byla za účelem focení západu slunce, krásný pohled, při kterém bez pochyby zjihnou i otrlejší povahy. A kdo říká, že ne, jsem toho názoru, že o pravdivosti jeho slov by se dalo s úspěchem pochybovat.
Po příjezdu do stanice, jsme dostali přidělená místa na večerní show. V roce 2009 jsme my Češi mazali až nakonec ke zdi – pochopitelně, přední místa byla zadaná pro turisty z arabských zemí. A zde musím opět vyzdvihnout přednost průvodkyně Míly, když nás totiž místní arabský organizátor posílal opět ke zdi, řekl jsem Míle, že vloni jsme také seděli až vzadu a zda-li je to běžná praxe. Míla řekla, že zpravidla ano. To mě dopálilo, protože do stanice jsme přijeli první, všechna místa byla zatím volná, tak proč bychom si nemohli sednout kamkoliv. Míla se s organizátorem začala hádat (hovoří obstojně arabsky), ale úspěch se nedostavoval. Nakonec vzala telefon kamsi volala. Arab najednou obrátil a už nebyl problém, abychom seděli v první řadě. 3x hurá, bojovná Míla zabodovala.
Večeře formou bufetu byla vynikající (v případě obou mých návštěv). K posezení nám donesli i šíšu, mě to sice nic neříká, ale jako pozornost je to milé gesto.
Show samotná je velice, vystupují různé taneční skupiny, břišní tanečnice. Na mě nejvíce zapůsobil tanečník, který se točí cca 20min okolo své osy, přičemž předvádí kreace s jakýmisi „talířy“, několika dílnou sukní, šátky, deštníky atd. Po celých 20 min. nezpomalí, nezastaví ani nezaškobrtne a bez ohlasu nemůže zůstat ani fakír, který však při mé druhé návštěvě v roce 2010 oznámil, že je unavený a nebude vystupovat. Tak i takový je Egypt.
Závěrem bych chtěl podotknout, jak je důležité mít s sebou dobrého, výřečného a rázného průvodce. Výlet tak může zanechat diametrálně rozdílný dojem.
- Guest napsal(a) před 11 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.
