0
0

Cesta na Rhodos v červenci 2007 byla mojí čtvrtou cestou do Řecka, přičemž se vždy jednalo o turistiku, např. v září 2003 jsem najezdil po Peloponésu a cestováním napříč pevninou do přístavu Igoumenitza u Jónského moře na SZ Řecka přes 2500 km vlastním autem. Lokalitu Lindos jsme vybrali zcela záměrně dle popisů v průvodcích a informací od známých, neboť máme rádi místa bez megalomanských hotelů, spíše klidná zákoutí.

Po nočním letu jsme do Lindosu přijeli prakticky ráno v 04:30, malé motorové skútry – tříkolky nám odvezli zavazadla až před apartmán a nás čekala asi 5 min cesta křivolatými uličkami. Okamžitě na nás dýchla romantika „Středomoří“, i když jsem nesl na rameni spícího 5-ti letého syna. Už od vstupu do apartmánu jsem ve tmě zahlédl moře a to mě uklidnilo, že na pláž to nebude daleko. A skutečně, po nezbytném odpočinku jsme seběhli před polednem na malinkou plážičku v zátoce sv. Pavla, kde bylo cca 7 slunečníků s dvojlůžky (možno pronajmout za 8 EUR), bylo zde ale i dost místa pod stromem a na okolním hrubém písku. Vše dotvářel stánek, kde si šlo koupit chlazené věci a drobnosti k jídlu. Na druhé straně, jak jsme zjistili později, bylo slunečníku asi 30 a navíc krásná dřevěná terasa s občerstvením, řecké speciality typu jogurt s medem a ovocem, saláty a pro „velké kluky“ i točené pivo do vymraženého skleněného půllitru. Na obou mini – plážích je sprcha se sladkou vodou. Zátoka sv. Pavla je poměrně rarita, neboť je téměř kruhově uzavřená a z volného moře mohou výletní lodě proplout malou průrvou ve skalách, do druhého vjezdu se vejde jen malý rybářský člun. Celou scenerii dotváří výhled na akropol a kaplička u větší pláže, večer osvětlená stejně jako akropol. S opalovaním jsme to po zkušenostech z let minulých opravdu nepřeháněli (i když jsme samozřejmě používali krémy s faktorem 20 – 40) a tak přes poledne jsme raději utíkali do křivolatých uliček plných butiků poskytující stín, případně do klimatizované taverny nebo kafeterie na oblíbené frappé. Lindos má nepřeberné množství krámků se suvenýry, taveren, procházky se nám neomrzely ani po 12-ti denním pobytu. Vždy najdete nové zákoutí, pastvu pro oči. Specialitou Lindosu jsou mozaikové podlahy, které jsou zhotoveny z oblázků z místních pláží, kdy se kombinují bílé a čedičově tmavé či šedé, nádherné jsou ale i vstupní portály do uzavřených řeckých dvorů, fasády některých historických „tzv. kapitánských“ domů. Doporučuji návštěvu místní akropole, v době pobytu cena za dospělou osobu 6 EUR, děti do 15 let zdarma, historie je popsaná na informačních tabulích anglicky, méně zdatným doporučuji vlastního tištěného průvodce dovezeného z Čech. Turistická atrakce, výjezd křivolatými atrakcemi na akropoli na oslíkovi je v ceně 5 EUR ( jako „dospělákovi“ mi to ale připadlo v mém věku nedůstojné a možnost jsme nevyužili) byla dokonce spolu se vstupem na akropol o prvním víkendu našeho pobytu uzavřena kvůli stávce obsluhujícího personálu. Jako turisté dychtící poznat co nejvíc z celého ostrova, jsme si půjčili od 10.7. do 13.7. na 4 dny auto. Doporučuji půjčovat si to nejlevnější – zde to byl Fiat Panda, vyšel na 160 EUR/ 4 dny včetně dětské sedačky, pojištění 100% a bez spoluúčasti na případné nehodě. Nakonec „fiátek“ nebyl a dostali jsme Toyotu Aygo. Všechny auta nabízejí klimatizované, takže se nám to hodilo, neboť zde vládly denní teploty 32 – 38 st.C ve stínu, v noci teplota klesala na 29 st. C. Ač pocházíme z hor, po 3 dnech jsem si zvykli.

První cesta vedla na jižní cíp ostrova, Prassonisi. Jedná se o poloostrůvek, který je oddělen je úzkou písčitou kosou, na konci poloostrova je maják. Podle průvodce přijedete k asi třem tavernám, za nimi je asi 400 m dlouhá pláž. Moře ze Z strany je evidentně divočejší, vlny větší. Všude mnoho vyznavačů windsurfingu a pro nás novější odnož – jízda na prkně s pomocí kitu. Fouká tady docela pěkně, ale je to teplý příjemný vítr. Samozřejmě jsem se pokusil přejet autem písečnou pláž a dostat se k majáku, neboť ne vždy je to průjezdné, kamarád zde byl dvakrát a vždy viděl poloostrov oddělený mořem. Vcelku to šlo, musí se najet po tvrdším, nenechte se vytlačit do sypkého písku ostatními ! Před přejezdem na stoupání po cestě byl ale písek rozryt koly „tereňáků“ a autíčko začalo hrabat. Rychle zpátečku a na druhý pokus jsem kritické místo překonal. Prý tam auta za poplatek vytahují z písku traktory ! Podařilo se mi však projet a dojet až k majáku. Docela adrenalin ! Pak koupáníčko a oběd v taverně, dál jsme pokračovali Z pobřežím na S se zastávkami na fotografování neskutečně nádherného odstínu modrého moře až do vesnice Monolithos. Z ní jsme pokračovali vlevo ke stejnojmenné zřícenině hradu. Nejdříve jsme ji jen vyfotografovali z odpočívadla a pokračovali na dvě zapomenuté pláže Fourni, kde bylo opět krátké koupání. Stejnou cestou zpět ke zřícenině Monolithos, kterou jsme si tentokrát prohlédli. Z parkoviště k ní vede pěkný chodníček a v závěru nenáročné schodiště. Je neustále přístupná, na vrcholu je bíle zářící kostelík sv. Jiří. Vrátili jsme se přes vesnici Monolithos na odbočku v centru a pokračovali do vnitrozemské Siany, kde je velký kostel, rozhodně stojí za prohlídku. V obchůdcích doporučujeme zakoupit med, koření a i jiné suvenýry (třeba vyšívané věci), dostanete je levněji než na pobřeží ve střediscích.

Kousek za Sianou jsme minuli první odbočku směr V pobřeží a Lindos, neboť se nám nezdála – prašný povrch, na další už jsme museli – 25 km po válcovaném makadamu, za námi oblaka prachu, kdybych jel víc jak 40 km/h, asi by auto začalo na hrbech skákat. Vcelku se projíždělo liduprázdnou krajinou, což na ženu působilo stísněně. Byli jsme rádi, že vjíždíme do vesnice Laerma, o které v průvodcích píší, že je ve středu ostrova. Místní na nás mávali a zvali k posezení před tavernou. Dál byla cesta o trochu lepší, makadam pokračoval, ale už byly vidět silniční stroje, příští rok již možná pojedete po asfaltu (úsek Lardos – Laerma). Laerma je našima očima menší městečko, jen jsme projeli a pospíchali již po asfaltu na Lindos, celkem kolem 170 km za celý den.

Ve středu 11.7.07 jsem vyrazili prozkoumat hlavní město ostrova – stejnojmenný Rhodos. Z Lindosu cesta vede po příbřežní komunikaci (na ostrově nejsou dálnice), vzdálenost cca 50 km. Pokud pojede neustále podle směrovek, není problém, ve městě mě napadla finta jet směr „Port“ ( přístav ), takže jsem nakonec pohodlně bezplatně zaparkoval kousek od vstupních bran do historického centra. Trochu jsem očekával město typu Dubrovník, ale toto mě nadchlo víc. Je zde spousty památek, nejvíc si asi všimnete těch po řádu Johanitů, dvojité hradby, opevnění. Nemá cenu opisovat historii, každý si někde najde. Velmi zajímavé je prolínání kultur, mešity, islámské stavby. Z hlediska turistiky jedinečné. Za jeden den neprojdete, natož při několikahodinové prohlídce, kterou nabízejí cestovky ze středisek. Doporučuji obětovat 6 EUR za výstup na Hodinovou věž, odkud je výhled na celé staré město a přístav, jinde jsem už výhled pro fotografování v centru nenašel. Rozhodli jsme se podívat se do Rhodosu ještě jednou, poslední den výpůjčky auta.

Pokud vás omrzí obchůdky a všechna turistická lákadla, je nádherná procházka do přístavu s bleším trhem a typickými stavbami rhodských mlýnů a v duchu si můžete představovat, jak asi vypadal „Rhodský kolos“.

Z přístavu jsem se autem pak držel vlevo, abych měl v dohledu východní pobřeží a zpět do Lindosu vyrazil po pobřeží. Tam jsem objevil i markety Liedl a Eurospar (u nás Interspar). Pokud si aspoň minimálně vaříte ( my víceméně jen snídaně, večeře probíhali v tavernách), s výhodou nakoupíte. Dál jsme si cestou prohlédli lázně Kalithea, které zde vybudovali ve 20-tých letech min. století Italové. Nyní jsou z peněz EU lázně obnovovány, paradoxem ale je, že sirný pramen vyschl. Vstup 2 EUR.

Cestou dále jsme projeli letovisko Faliraki, mezi velkými hotely jsem se zrovna necítili dobře, ale najdou se zde i přízemní budovy s bazény a dovolená zde nemusí být špatná. Jen ta kulisa obřích hotelů a pláž plná slunečníků nám prostě nesedí. O to větší pohlazení je o kousek dál na J od Faliraki – zátoka Anthonyho Quinna, jemuž vojenská vláda darovala tento kouzelný kout za propagaci Řecka (filmy Děla z Navarone a Zorbas). Co na tom, že ta současná vláda to nechce uznat, místo je to krásné, bohužel už dost známé a tak je tam i dost lidí. Stojí se tam ale aspoň na chvíli vykoupat a udělat si snímky. Tím jsme skončili druhý den cestování a jeli zpět, celkem asi 110 km.

Třetí den (čtvrtek 12.7.07) jsem vyhradil na horskou etapu, jízdu pod nejvyšší horu ostrova Ataviros (1215 m.n.m). Nejdříve jsme jeli z Lindosu směr Rhodos po hlavní silnici s cílem se nejdříve vykoupat před cestou vnitrozemím. Původní vyhlídnutou pláž jsem minuli a skončili až na pláži Afandou poblíž golfového hřiště (mimochodem dost vyprahlého, rozhodně to nebyl zelený „green“, jak jsme zvyklí vídat v TV). Oblázková pláž s několika lidmi byla také fain, poté jsme se kousek vrátili po rychlostní silnici a v Kolimbii odbočili do vnitrozemí směrem na Archipoli. V lesnatém terénu jsem zastavili přímo vedle silnice u kostelíku Agios Nektarios s krásnými freskami. Před vstupem je pramen s chladnou vodou a starý vykotlaný platan, pod silnicí mini arboretum, samozřejmě i taverna.

Velmi zajímavý byl o pár kilometrů dál kostelík Agios Nikolaos Fontoulki, česky „sv. Mikuláše“, který pochází ze 14. stol. Zde jen stánek se suvenýry, medem a nápoji). Příjemnou krajinou jsme pokračovali až do vesnice Embonas, centra pod horou Ataviros. Hora Ataviros se nám moc líbila už když jsem ji poprvé spatřili, mohutný oblý kopec, podobný , ale více výrazný než je Kotel (1435 m.n.m) v Krkonoších, který má v okolí dost vysoké sousedy. Tady je to bez okolních kopečků. Právě pod touto horou se krčí na náhorní planině vesnice Embonas, příjemné místo k prohlídce a osvěžení, v našem případě velkým řeckým obědem. Podle průvodců si tady turisté mohou pronajmout pokoj na noc a ráno vyrazit na zdolání hory pěšky, zahlédl jsem však i na internetu, že je možno na horu vyjet autem, to jsme však nezkoumali. Všude jsou krásné pohledy na horu Ataviros, při sjezdu k Z pobřeží přes vesnici Kritinia směrem na Skala Kamiros navíc spatříte nedaleké ostrovy Chalki a Alimia, velmi fotogenické. U pobřeží ve Skala Kamiros je rybářská taverna, trajekt na Chalki. Pokračovali jsme směrem na S směr Rhodos přes vesnice Kalavarda, Fanes po Z pobřeží. Zde je i u pobřeží množství foliovníků, kde pěstují ovoce a zeleninu, po stráních se pne vinná réva. Moc příležitostí ke koupání není, když tak ale jako veřejná pláž. U obce Kato Kalomanas jsme odbočili vpravo do vnitrozemí po vyhlídkové silnici. Ta nás dovedla nejprve k objektům pro zpracování místní vinné révy. Prohlédli jsme si je i s vinotékou. Ochutnávku nám usnadnila slečna pocházející ze Slovenska, která již zakotvila na Rhodosu asi nadlouho, na podzim se měla vdávat. Díky ní jsme se dozvěděli hodně podrobností, i to, že jejich víno je žádané a prakticky se omezená produkce nedostane z ostrova a je zde spotřebována. Neodolali jsme a pár 0,7 l lahviček si koupili na spotřebu i jako „prezent“ pro přátele domů. Shodou okolností jsme i trefili trasu, kterou vozí cestovky své turisty po ostrově a po pár kilometrech dojeli do „údolí motýlů – Petaloudes“. Silnice se tam natolik zúžila, že jsem to otočil a hledal cestu do města Psintos. Myslel jsem, že jsem přejel odbočku a kolem vstupu do údolí motýlů nelze projet. Všude množství lidí a asfaltka se zúžila na 2 m, teprve napodruhé po dotazu na směr nás usměvavá řekyně ujistila, že jedeme dobře. Dál už nebyl problém, užívali jsme si mnoha krásných pohledů nejprve na Z pobřeží a pak i na V, projeli městečkem Psinhos, o kterém píšou, že zde v r.1912 zvítězila italská armáda nad Turky a ostrov pak do 2 sv. války spravovali Italové. Víc podrobností jsem ale nezjistil. Na V pobřeží jsem najel na hlavní silnici u Afantou, prakticky v místech, kde jsme se ráno koupali a uzavřeli okruh, zbývalo se jen vrátit do Lindu, celkem opět cca 170 km.

Pro poslední výletní den s autem jsme zvolili návštěvu pláží, které bychom už jinak neviděli a neodolali ještě jednou procházce v ulicích hl. města Rhodu. V pátek 13.7.2007 jsme zajeli na oblázkovou pláž Charaki pod pevností Feraklos (severně). Pevnost v dálce trochu připomíná akropol v Lindu, jinak je tu velmi klidno, koupání příjemné. Pláž je velmi dlouhá, taverna zpříjemňuje odpočinek u vody. Další pláží byla Tsambika, údajně nejkrásnější, nezastavěná, protože pozemky patří ke klášteru Kato Tsambika. Pláž je poměrně široká a dlouhá asi 1 km, písčitá. Oba kraje lemují dvě návrší, ze kterých se již drolí jemný písek. Díky tomu si připadáte jako na nějaké duně v Africe. Je zde pár taveren (lehké stavby nebo přívěsy se stanovými konstrukcemi) ale již mnoho slunečníků, což už přírodní scenerii poměrně kazí, ale stojí to za zhlédnutí !

Po koupání byl odjezd do Rhodu, zaparkovali jsme již „zkušeně“ u přístavu a ještě jednou vychutnali atmosféru uliček starého města. Celkem 110 km.

Večer jsem odevzdal auto půjčovně a po zbytek dovolené jsme užívali v Lindosu místní taverny, pláž sv.Pavla. Neopomněli jsme navštívit akropol, krásná zákoutí, včetně hlavní pláže. Z našich cca 15-ti zahraničních dovolených tuto hodnotíme asi nejvíce, Rhodos můžeme rozhodně doporučit, nezklame cestovatele ani ty, kteří chtějí prostě jen odpočívat.

Jarda, Hanka a syn Marek

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .