0
0

Letos jsme si s dcerou užily dámskou dovolenou na místě,kam jsme myslely,že nikdy nezavítáme,Rhodos nám totiž vždy přišel příliš turecký,profláknutý,vyprahlý a komerční,tedy až do chvíle,co jsme zhlédly nádherné galerie tu na recko.name.Najednou se nám zalíbila ta kombinace středověku,antiky a krásné přírody.S očekáváním jsme se tedy 11.září vydaly na zatím naši nejlepší dovolenou.S potěšením musím konstatovat,že jsem vybrala vskutku vynikající ubytování přímo u pláže,v klidné části Faliraki,daleko od centra ve stylu „Las Vegas“ a přitom v blízkosti příjemných taverniček.

Po nočním letu jsme prospaly celé dopoledne a poté následovalo zkoumání blízkého okolí.Místní pláž Kathara bay byla krásně rozkvetlá a vzhledem ke konci sezóny poloprázdná ,voda průzračná a plná skalisek s rozličnou flórou i faunou,takže jsem poprvé v životě vyzkoušela šnorchl a musím uznat,že je to úžasný relax,jen není vhodné se pod vodou smát,jako já,to je vám pak všechno to těsnění nanic..

Sobota

Z 12-ti dnů jsme si na 8 dnů půjčily auto-nejsme plážoví povaleči tak jsme hned druhý den vyrazily vnitrozemím přes Agios Nektarios na západní pobřeží-cílem byl starověký Kamiros ,na obrázcích vypadající jako rovinka,ovšem já – kardiak – jsem si řádně šlápla.Když se kolem nás valily skupiny ufuněných Rusů,Francouzů a spol.,nestíhajících zároveň mačkat spouště,poslouchat výklad a koukat pod nohy,byla jsem ráda,že si vše mohu projít vlastním výletním tempem.Stojí to za to-město totiž nebylo ve starověku ani v nové době přestavováno,takže je tu zachována ta pravá antická atmosféra .Poledne jsme strávily na písečné pláži pod Kamirem s velmi pozvolným vstupem do vody a čistou vodou,osvěžily jsme se svačinou a frappíčkem.A když opadlo polední vedro,pokračovaly jsme do Kritinie-zázrakem jsem zvládla další výstup na pevnost a překrásné výhledy z této nejlépe zachované johanitské pevnosti mi daly zapomenout na únavu .Povečeřely jsme v kouzelné vesničce Embonas,na svahu nejvyšší ostrovní hory Ataviros (1216m).Domů jsme se vrátily již za tmy,ale spokojené.

Neděle

Program pokračoval další den návštěvou hlavního města,a protože jsme vstaly podle budíku,našly jsme staré město liduprázdné .Podařilo se mi zaparkovat hned u brány Eleftherias,kterou jsme vstoupily do starého města a najednou jako bychom se ocitly o pár století zpět ,prošly jsme kolem pozůstatků Afroditina chrámu, starého špitálu a hostince rytířů z Auvergne.Po prohlídce prázdné Rytířské uličky a paláce velmistrů na nás začínají udiveně koukat domorodci,kteří teprve otevírají krámky.Mimo hlavní turistické cesty se nám daří bloudit uzounkými uličkami a vychutnávat středověkou atmosféru .Ve snaze zachytit všechna ta krásná zákutí odhazuji mapu kamsi do tašky. Překvapivě dobloudíme až na Hippokratovo náměstí .Pokračujeme na nám.Martyron Evreon („Hebrejských mučedníků“) .Lidí kvapem přibývá,takže pro nás je ten pravý čas zmizet kolem kostela Panagia tou Bourgou a vrátit se k mému,již dva dny oblíbenému šnorchlování.

Pondělí

Plán je plán,ale únava,věk(a otylost) dělají své, všechno mi však pomáhá překonat kouzlo Řecka, další dopoledne tedy vyrážíme poznat malebné uličky vesničky Koskinnou .Dál nás čekají lázně Kalithea ,kde si můžeme prohlédnout i změny zdařilé rekonstrukce .Pokračujeme ke klášteru Filerimos ,padám únavou, vyhlídku i klášter jde zdokumentovat dcera a já komunikuji s pávy-perou se o sousta od turistů jako na kohoutích zápasech,a tak o diváky nemají nouzi.Odpoledne navštívíme Mt.Smith.Pod torzem Apollonova chrámu , je zrekonstruovaný amfiteátr a stadion.Úžasným zážitkem je sledovat celé toto panorama zlatavě ozářené zapadajícím sluncem.Večer si ještě vyhlédneme tu správnou loď pro náš zítřejší výlet na Symi.Mohu všem doporučit koupit si lodní lístek večer před výletem,prodejci jdou s cenou i pod 20 euro :-),zatímco s českou ck zaplatíte 40.

Úterý

S plánem výhodného místečka na lodi vyjíždíme brzy,ovšem řecké dopravní značení nás vede centrem hlavního města,kde se střídavě ztrácíme a postáváme v koloně.Říkáme si ,že zítra bude Symi také fajn,když se najednou ocitáme v přístavu,auto necháváme na jakémsi zákazu a běžíme na loď,za námi se už zvedá můstek.Kupodivu je na lodi spousta volných míst,tak si můžeme vybrat to nejlepší pro vychutnání dvouhodinové plavby.První zastávkou je klášter Panormitis.Zatlačeni do davu postupujeme až na místa nejsvětější a obdarovány nějakým olejíčkem se vracíme vydechnout na loď.Klášter je vskutku nádherný,ale v době,kdy u něj přistanou víc jak dvě lodě připomíná spíš pouť do Mekky.Po další plavbě kolem pustých skal se nám otevírá výhled na malovaný přístav Symi .Shledávám,že z taverny na pobřeží je také na co koukat,dám si osvěžující salátek a s účastí koukám z taverny na mašírující,organizované turisty(i starce!),když tu doráží má zchvácená dcera,jež si samozřejmě nenechala ujít žádnou vyhlídku a šplhání i tam kam ostatní jen unaveně vzhlížejí. Po návratu do přístavu Mandraki (neboli „malé ovčí ohrádky“ :-)ještě obhlédneme původní stanoviště Rhodského kolosu,kde nyní stojí na sloupu pouze jelen(partnerka je v rekonstrukci).Zítra trošku lenošení-odpočinku a noční Rhodos.

Středa

Poučeny kvalitou šibalského „dopravního značení“ se raději pouze držíme pobřeží a bez problémů opět parkujeme na stejném místě jako před 2 dny jen s tím rozdílem,že nyní si chceme prohlédnout noční město.Rytířskou uličkou procházíme opět samy,na konci uličky potkáváme jen malé italské stádo.Palác velmistrů je zamčený(nevím,proč je nádvoří nasvícené,když je večer nedostupné?a nebo neumím najít vchod,to se mi také často stává 🙂 .Dnes si nenecháme ujít výhled z hodinové věže,tedy přesněji já si dám drink,zahrnutý v ceně vstupného a dcera se vydává pořídit další nádherné záběry Suleymanovy mešity,městských hradeb,přístavu i nákupní třídy Sokratou.Dál se již ocitáme v davu mezi obchůdky-vybereme nějaké koření,fotíme co se dá a hlad a únava nás táhnou k tavernám-vybíráme si patrovou u Hippokratova nám.,ochotná obsluha nás posílá na terasu do 2.patra s krásným výhledem.Jídlo je bohaté a chutné,ceny přijatelné,to mne dost překvapuje po těch hláškách co jsem četla,jak na nás chtějí jen vydělat.Opět vřele doporučuji nenechat si tento zážitek ujít a jednou za čas se rozšoupnout-není to tak hrozné.

Čtvrtek

Budíček 6.15 a vyrážíme směr Lindos .U oslí taverny jme první klienti a je to parádní jízda !Stejně nás dál čeká min.150 schodů a hrůzného terénu,místy až o ústa,ale spojení několika století či tisíciletí na tak poměrně malém prostoru je neskutečné. Pod hradbami je vytesán velmi působivý 5-ti metrový reliéf lodi z 2.stol.př.n.l.,jakoby tam už byl zkamenělý odjakživa.Na hradním návrší se našly pozůstatky už z mladší doby kamenné,nyní je však nejvýraznější křižácká pevnost,skrývající za svými zdmi antické i křesťanské památky a také nádherné výhledy na město a zátoku sv.Pavla .Na vrcholu akropole je zrekonstruovaný chrám Athény Lindské ,u kterého jsem si (nejspíš proto,že nejsem zapálený horolezec) vskutku připadala jako na vrcholu světa (nebo alespoň na pupku).Doporučuji každému na takové výlety si přivstat,protože při sestupu schodů jsme sotva prošly mezi davy turistů z organizovaných výletů.Dolů plánujeme cestu pěšky,ale pod hradbami na nás čekají naši ranní taxíci a takové sladké mámení se nedá odmítnout.V Lindu navštívíme kapitánský dům,projdeme se úzkými uličkami a jako vždy končíme osvěžením v taverničce.Cestou zpět se při snaze najít kostel v městečku Archangelos proplétáme uličkami,tak úzkými,že se do nich ani náš malý Panda nevejde,pěšmo a s pomocí místních ovšem nacházíme cíl cesty .Často si připadám,že už dál nemohu,ale stačí chvilka odpočinku a už mne napadají další místa,kam vyrazit.Vyrážíme tedy ještě rychle k Sedmi pramenům.V údolí vládne příjemný chládek,hned u parkoviště je taverna,kde si můžete dát prostší,většinou grilovaná jídla a přitom pozorovat místní vodní ptactvo.Největší atrakcí je zde 186 metrů dlouhý podzemní vodní kanál ,dříve sloužící k zavlažování pomerančových plantáží. a po náročném dnu je to výborné osvěžení i atrakce-před námi i za námi jdou veselé kupy mladých cizinců a nikdo neprudí ani při zdržení např.při přezouvání do „vodních“ bot,či zaseknutí se mezi úzkými zdmi ani při fotografování-nejsou to zkrátka Češi,natož naši důchodci,zkrátka srandy kopec.

Pátek

Ze čtvrtka na pátek 19.9.se mírně ochlazuje,tentokrát CHCI!! Vidět západ slunce(vždy jsme byli spíš na východním pobřeží)tak míříme skrz ostrov.Chtíc shlédnout klášter Moni Thari musíme projet vnitrozemím přes spáleniště -trochu to svírá hrdlo,ale v černé pustině sem tam vidíme zdatné a hlavně zelené jedince,snad základ brzké nové vegetace.Jako zázrakem spáleniště končí možná jen na metry od kláštera !!K prohlídce musí být zahalena ramena i kolena-mám golfky a stejně si musím nabalit „sukni“,dceru ohazuje nepříjemný pán od hlavy k patě,zahaleny jako mumie do flanelových hadrů si „užíváme polední žár,nu co se dá dělat,mravnost nade vše.Nicméně klášter stojí za shlédnutí. Pokračujeme dále na jih,cestou míjíme malé i větší a luxusní nově postavené vilky-snad letní domky pro turisty,kolem nichž je jen pustina a pár kozích stád.V Kattavii odbočujeme směrem k písečné úžině Prasonissi,tento jižní cíp ostrova je díky neustálému svěžímu větru rájem surfařů .Fučí tu vskutku fest,takže se raděj vydáme na cestu zpět na sever.Cestou zpět potkáváme řecké ozbrojené síly.Vyšokovaní zastavivší turisté se jen se zdráháním odvažují je fotit,vojáci jsou naštěstí přátelští a kynou nám .Dalším cílem je hrad Monolithos,který poprvé zahlédneme ze stejnojmenné vesničky na protějším kopci,u místní studánky si skupina turistů nabírají jednu láhev za druhou,zčehož usoudíme,že je voda asi nějak zázračná a natankujem si taky….v budoucnu jsme ovšem žádné pozitivní účinky,kromě průjmu nezpozorovali :-). U pevnosti Monolithos vzdávám výstup,ale opět po chvíli vyrážím za dcerou,kterou potkávám již sestupující u zdi pevnosti a ta snad z obavy o mé zdraví mne nepouští až nahoru a to jí vyčítám stále ,jak jsem viděla,zvládly to i jiné „vykopávky“.Dál pokračujeme krkolomnou silničkou na pláž Fourni.Pláž je krásná ,ale vlny velké,tak jen odevzdaně čekáme na západ-asi po hodině se sluníčko nadějně blíží k hladině,připravujem fotoaparáty a zaujímáme pohotovostní polohu,když tu příjdou mraky a silný,studený vítr,takže na skutečný krásný západ,jak ho máte vy všichni jistě nafocený,si budem muset zas počkat na jindy.Cesta zpět v šeru a chladnu je dost náročná,tak si dáme přestávku opět v Embonas.Turisté už zde v tuto večerní hodinu nejsou,taverny jsou plné řeckých pokuřujících a neustále hovořících dědů.V televizi běží fotbalový zápas a venku zpívají cikády-inu klasický řecký večer. Domů se dostáváme až k půlnoci a únavou padáme na hubu.

Sobota

Osmý a poslední den naší motorizace máme v plánu klášter Tsambika(po těch výstupech nám oběma stačí ten novější dole ve vsi,dál navštěvujeme pláže Tsambiku a zátoku Ladigo,u zátoky Anthony Quinna se usadíme,škoda jen,že po noční bouřce není moře tak průzračné ke šnorchlování ,popravdě mezi těmi skalami,co nejsou v zakaleném moři vidět je to spíš o ústa,občas nějaký mráček a vichr.Večer zanecháváme Pandu u recepce a již po vlastní ose jdeme na večeři,jen usedneme,spustí se opět slejvák,ale takový,že osazenstvo taverny se stahuje asi na 1/3 plochy taverny-jinde prší i pod střechu na stoly.Jinak je docela příjemně,jídlo chutné,číšník milý a než se vydáváme na zpáteční cestu,déšť ustal-alespoň na tu cestu,v noci se čerti ženili a sousedé pod námi čekalo mokré probuzení,bydleli totiž drobet pod úroveň terénu .

Poslední 2 dny trávíme na pláži,u bazénu a prohlídkou nejbližšího okolí a také slyšíme turisty,co přijeli v době,kdy bylo již pod mrakem,že je jim zima atp.My jsme měly načerpanou energii až domů,ale četla jsem z konce září cestopis ze Santorini(tam se chystáme opět 11.9.),že bylo až chladno,nutné přikrývky a pršelo,tak snad se to nebude letos opakovat.

Smutný odlet nebudu popisovat-každý zná,tak na shledanou s Rhodem,určitě jsme nestihly všechno a jednou se vrátíme,letos se ale těšíme na Santorini.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .