Reus, město plné secese

Město leží pouhých 108 km jihozápadně od Barcelony a asi 10 km od pobřeží Costa Dorada. V 19. století bylo hned po Barceloně nejvýznamnějším katalánským městem, dodnes je Reus s téměř sto pěti tisíci obyvateli jedno z obchodních a kulturních center zdejšího kraje. Narodil se v něm Antoni Gaudí, architekt, který svými originálně řešenými projekty proslavil Barcelonu. V Reusu kupodivu nepostavil nic, přízvisko „secesní“ dali městu jeho rivalové i spolupracovníci. Přesto se do Reusu jezdí i za Gaudím.

Zlatý věk, který město společně s celou Katalánii zažívalo v 19. století, otevřel dokořán brány modernismu, jak je ve Španělsku secese nazývána. Stejně jako v ostatních částech Katalánie, i zde byl tento architektonický sloh spojen se silným národnostním hnutím, které usilovalo o obrození vlastního jazyka a kultury. Působily zde významné politické i kulturní instituce, do jejichž činnosti se zapojily nebývalou měrou nejen osobnosti ze všech oblastí umění a kultury, ale i zdejší průmyslníci. Ti začali investovat své peníze do výstavby domů v avantgardním secesním slohu a vybírali si pro své zakázky ty nejlepší architekty vyjma Gaudího. Ten byl pro ně přece jen příliš drahý a taky s ním nebyla řeč, říkali, člověk u něj nikdy nevěděl, kolik bude muset nakonec vlastně investovat.

Nemocnice par excellence

Secese tu zapustila kořeny v 1898. V tomto případě ještě nešlo o soukromý dům určený k bydlení či podnikání, ale veřejně prospěšný. Jeden z největších Gaudího barcelonských rivalů, Lluís Domenech i Montaner, tu dostal zakázku na projekt psychiatrické léčebny. Ústav Pere Mata, jak se léčebna nazývá, který stojí za městem, byl jakýmsi prubířským kamenem a předchůdcem architektovy proslulé nemocnice Sant Pau v Barceloně.

Komplex šesti samostatných pavilónů uprostřed zahrad byl dostavěn v roce 1908 a patřil ve své době k nejmoderněji vybaveným psychiatrickým ústavům v Evropě. Dodnes tu má léčba psychických nemocí vysokou úroveň. Jeden z pavilonů zvaný Pavilón velevážených osob, tedy těch nejbohatších, lze po předchozí rezervaci navštívit.

Samotný ústav je nepřehlédnutelný. Už jeho arabizující vzhled s věžičkami a dekorativními mozaikovými obrazy na průčelí přitahuje pozornost. Dech však bere především Interiér pavilónu pro bohaté. Všude jsou použity noblesní materiály, keramické obložení stěn či tapety v pastelových barvách s nejrůznějšími přírodními motivy a ornamenty, mramorová či dřevěná zábradlí bez ostrých hran, aby nezranila, malované stropy s dekorativními lustry, původní nábytek, jednolůžkové pokoje s vlastní koupelnou i hostinským pokojem, to kdyby chtěl přespat někdo z příbuzných, výhledy do zeleně. Vše dokonale sladěno jak barevně, tak svým vybavením. Nádherné prostředí mělo být balzámem na duši a není pochyb o tom, že také součástí terapie.

Svět Antoni Gaudího

V Reusu je hned několik míst, které jsou spojeny se světoznámým katalánským architektem: rodný dům a před ním i socha Gaudího jako chlapce s kuličkami v ruce, které tak rád hrával, kostel, kde byl pokřtěn, škola, kde studoval nestudoval, protože nebyl zrovna příkladným žákem. Jen jedna budova nese jeho jméno. Stojí na centrálním náměstí Mercadal od roku 2007, má tři patra a jmenuje se Gaudí Centre Reus. Uvnitř se návštěvník ocitne ve fascinujícím Gaudího světě, do něhož je vtažen prostřednictvím audiovizuálních montáží, interaktivních expozic, maket, dokumentů i osobních věcí. Všechno si tu lze ohmatat a vyzkoušet a najednou každý pochopí, jak dalece ovlivnila tvorbu geniálního architekta příroda a prostředí, v němž vyrůstal, i jeho umělecké postupy při navrhování složitých, ale účelných konstrukcí.

Jako příklad za všechny lze uvést třeba zvláštní maketu visící od stropu a odrážející se v zrcadle. Sestává z několika vrstev provazových oblouků navazujících na sebe a prověšených více či méně pomocí systému závažíček. Jsou to vlastně pytlíčky postupně naplňované broky, takhle si tehdy Gaudí ověřoval správné zatížení oblouků, kupolí, kleneb. Byla to metoda pokusu a omylu, za níž byly tisíce hodin titěrné práce. Pak už jen stačilo potáhnout kostru papírem, pořídit fotografie, otočit je vzhůru nohama a kresliči mohli konečně začít se skicami návrhu.

Vyšperkované ulice

První patro je věnováno samotnému Reusu. Skrz skleněnou dlažbu je vidět město jakoby z ptačí perspektivy, je zde vyznačena trasa se zastávkami u nejvýznamnějších secesních památek. Zároveň jsou pomocí čtyř projektorů promítány na zeď velkoplošné fotografie Gaudího díla i staveb dalších architektů, kteří v Reusu tvořili. Pak už nezbývá než vyměnit virtuální svět za ten skutečný.

Ulice Reusu jsou vyšperkované více než šedesáti secesními stavbami a stojí za to zastavit se alespoň u těch nejvýznamnějších. Třeba u rohového domu Navas s typickým podloubím, který projektoval Lluís Domenech i Montaner. Bohatě zdobený interiér, přesně ve stylu katalánské secese, je sice očím návštěvníka skryt, lze ale nakouknout do prodejny v přízemí, která se dosud pyšní originálním nábytkem ze začátku 20. století. Tentýž architekt je autorem domu Rull, na němž na první pohled zaujme elegantní balkón zdobený květinovými motivy, Dům Gasull si zase nechal postavit vývozce olivového oleje, který mu sloužil nejen jako rezidence, ale i místo k podnikání. A mnohé další, z nichž každý je něčím originální.

Více na http://www.gaudicentre.cat