0
0

CESTOPIS

Před sebou neutečeš, ale před Čechy ano… Hele vypráví o Řecku

Text: Helena Chvojková

Jó, Jónské ostrovy

A nebe je tam modrý a moře je tam modrý a útesy bílý a cikády cvrkají v olivovým háji. Sakra, jak to jen říct, aby to nebylo banální. Prostě řecké ostrovy v Jónském moři, tedy Korfu, Keffalonie, Zakyntos, Lefkada, Itaka a houf mrňousů, jsou takové, jako na obrázcích z katalogů cestovních kanceláří. Romantické, až to bolí.

Takže jsou výzvou pro osoby zamilované, které si mohou na bicyklu dojet na opuštěnou pláž, nastavit svá krásná těla slunci, dovádět ve vlnách a večer pozorovat samet noční oblohy s knoflíkem měsíce, srkat k tomu Retsinu a zobat ovčí sýr a olivy, nebo se nechat rozehřát řeckými rytmy v útulné taverně. A pak ta noc…

Ale jsme tu i my, co jezdíme sólo nebo s neromantickým doprovodem, a tak to s tou vnímavostí a naladěností máme trochu jinak. Nic proti idylce, ale když na mě to krásno útočí ze všech stran, tak ztrácím schopnost ho přijímat. Zaklapnu se jak škeble a musím čekat, až mně voda, ticho a klid dovolí povolit svou slupku.

Zelený chameleon

Když jsem poprvé přistála na letišti v Korfu na Korfu (Solnohrad je hlavní město Solnohradu), měla jsem načteného Durella a pracně sehnaného průvodce po ostrově.

Obdivovala jsem šikovnost pilotů, kteří na té superkrátké jediné ostrovní dráze dovedou zkrotit svého oře a nepřejet až na hlavní silnici, co je za letištěm. Na té se pro jistotu při přistání zastaví provoz. Pak se s námi autobus vlnil po krkolomných serpentinách – hory, kam se podíváš – sráz napravo, sráz nalevo a malér, když je něco většíhov protisměru.

Pikantní byly průjezdy malými vesničkami, kde byly domky namačkané vedle sebe a autobus se jemně otíral o jejich přebujelá poprsí. Dědkové z hospody a babči ze zápraží (ty do hospody nesmí) civěli, jak to dneska Spiros ukočíruje.

Několikrát jsme se smočili v moři, opekli do ruda a vyrazili na okružní jízdu po ostrově. V ranní čerstvosti a dychtivosti jsme proplouvali olivovníkovými háji a slunce na nás zatím jen pomrkávalo. Dál už to jelo klasicky:Durellův dům, cvak, Myší ostrov, cvak, Achíllion, tedy sídlo císařovny Sissy (přeplněná turistická líbivost),nejkrásnější

pláž Paleokastrítsa (nudle u silnice a tělo na tělo), blízký klášter na skále nad mořem s půjčovnou sukní, soutěska provoněná stánky s kořením a slunce padající do vln.

Ano/ne

Díky citlivosti paní Hany, která se na Korfu provdala a nás doprovázela, jsme se v mrákotách poledního žáru dozvěděli, že: Léto tu trvá 7 měsíců a nikdy nesněží, olivy padají v zimě do sítí natažených pod stromy a nejlepší je olej z prvního lisování, k zubaři se jezdí přes vodu do Albánie, protože je to levnější, třípokojový byt schlamstne skoro celý měsíční plat, kdo chce dát děti na studie, musí jim platit doučování, protože se toho ve škole moc nenaučí, nejlepší tzatziki, tedy okurkový předkrm, je s jogurty Totala a české ne znamená řecky ano, zatímco ne se řekne ochi.

Bylo to báječné a byla jsem tu za turistu.

Rok nato jsem se vrátila s rozhodnutím, že si to užiju jinak. Teda prožiju, protože Řecko je pocitová země, ať už na pevnině nebo na ostrovech. Chtělo by to toulat se s pinglem na zádech, sem tam přespat v soukromí, na pláži. Anebo, podle gusta, si najmout kolo nebo auto a celý ostrov si pěkně prošmejdit. Zcela prozaicky, protože to z různých důvodů jinak nešlo, jsem opět vyrazila se zájezdem. Ten jsem ale chtěla brzo setřást, protože Čechy Čechům, ale Řecko ne.

greece travel

Ponorka

Především jsem si udělala čas a zbavila se pocitu, že si musím od rána do večera užívat moře, když už ho doma nemáme,všechno vidět a všude být. Dostala jsem se do jižního rytmu poledních siest a dlouhých večerů, vesnického zdravení sousedů a osobních gest ve spřáteleném lehce zapráčeném obchodě. Přistoupila jsem na jinou průhlednost autobusového systému. A na pláži jsem dohadování kulaté české dvojrodiny, jestli to zavařený maso píchnou už dneska, anebo si radši zase dají špagety, brala jako povedenou šprýmovnou historii a ne jako vytáčecí kecy.

Postupně jsem se sblížila s prasklinami pokroucených olivovníků a nehybným tichem pod jejich stříbřitě zelenými deštníky. S mořskými horami otloukanými o vroubkované útesy a s jemným vlněním zelených hájů. Klouzala jsem se sluncem nezadržitelně do moře a nořila se do barevných proměn nepolapitelného stmívání.

Bílý falešník

Korfu na mě sáhlo a dosáhlo a já jsem si ho založila.Napříště jsem si vybrala jeho soukmenovce, Lefkadu. Má v sobě onu sourozeneckou blízkost, ale neopakovatelnost. A drobný podvod, který nevadí. Není totiž skutečným ostrovem, ale odříznutým poloostrovem, dneska přístupným po nasypané hrázi. Tuhle končinu si zamiloval Onassis a kousek odtud si koupil svůj proslulý ostrov Skorpios.

Lefkada je jedna bílá vápencová hora, vyprahlejší a míň zelená než Korfu, chudší, divočejší a turisty míň zpleněná. Snad jen na jihu, u velké zátoky u Vasiliki, nadměrně řádí surfaři. Těm se dá ale lodí uniknout na opuštěné pláže. Zásadnější únikáři mají možnost najít vchod do Hádovy říše pod strmým útesem mysu Doukato. Moře je tam tak modré…

back<<

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .