0
0

Brzy ráno po střevním maratónu usedáme do taxíku. Zřejmě ostrá indická strava udělala své. Přijíždíme na hlavní autobusové nádraží v Phuketu a zakupujeme lístky do města Ranong. Moc se mi do autobusu nechce. Vypadá jako dálkový spoj . Já tomu, ale moc nevěřím, a zakupuji na cestu nějaké zásoby. Cesta by v pohodě měla trvat asi čtyři hodiny. Jak se brzy ukáže , zlatý oči. První dvě hodiny zastavujeme na každém kopečku a přibíráme pasažéry. Autobus praská ve švech a nedá se dýchat. Jdou na mě mdloby ve chvíli , kdy si Thajec udělá na mých zádech asi hodinovou pohovku. Myslím , že to nevydržím. Klaustrofobie udělá své a chci vystoupit. Není kudy . Po skoro sedmi hodinách jsme na místě. Ranong se nám nelíbí. Bereme si taxíka a necháme se odvést k propagovaným horkým pramenům. Taxikář nám zastavuje u tmavého zatuchlého hotelu a snaží se nás vyhnat do recepce. Odmítáme a trváme na cíli cesty. Za chvíli jsme na místě. Úžasná příroda , údolí kterým líně protéká a přepadá přes nádherné kameny zelenkavá čistá řeka. Jsme v lázních. I když vše nasvědčuje příjemnému pobytu vyčerpaní a zmlácení po cestě se na sebe škaredíme . Nic netrvá dlouho a my po chvíli, kdy sedíme v příjemné restauraci s milým personálem, změníme své zapšklé obličeje v milé bytosti.

Honza nás potom odvádí do úžasného hotelu s pokojem a výhledem přímo nad řekou. Nádhera. Zapůjčujeme si motocykl a jedeme na první obhlídku. Skoro za tmy se vracíme do našich lázní. V prostoru horkých pramenů posedávají desítky dospělých, malé děti . Někteří jsou tak otrlí, že se dokáží v té horké vodě ponořit celí. My sedíme na dřevěných kůlech , sloužících jako sedátka a slastně noříme nohy do horké vody. Je to úžasný pocit. Lidé si nás prohlíží a mile se na nás usmívají. Uléháme do nadýchaných postelí a v mžiku usínáme.

30.12.

Po snídani sedáme na motorku a vyrážíme směr kaňon. Bohužel nemáme benzín a tak se musíme vrátit na hlavní silnici. Měníme plán a chceme dojet kamkoli na pláž a vykoupat se v moři. Po cestě zastavujeme u vodopádů. Je to národní park. Thajci po nás chtějí peníze. Vstup je poměrně drahý. Ptám se jestli se dá u vodopádů koupat. Odpovídají, že to není problém. Horkem zničení dojdeme k vodopádu. Před námi se tyčí možná přes tři sta metrů vysoká skála . Ze skály vytéká čurek vody . Chceme se porozhlédnou alespoň po okolí. Vše je zakázáno . Dost naštvaní odjíždíme.

Jedeme dál, mám rozrachtanou kostrč z thajského autobusu a tak cesta na motorce je spíše utrpením. Moře je v nedohlednu , ujedeme dalších 50 km a přijíždíme do dalšího národního parku protkaného mangrovy. Zase strážci v uniformách. Mám pocit , že vypadají spíše jako vojáci z akčního filmu. Čekáme , že zase budou chtít peníze, ale oni k našemu údivu nám otvírají závoru a zvou na prohlídku parku. Nemůžeme se už dočkat až se ponoříme do mořských vln. Procházíme pod vysokými stromy, místo je krásné , ale trochu ponuré. Kolem nás trčí cedule s velkými výstrahami proti tsumami. Je vidět , že tady asi tsunami udělala své. Byla zde do výše 3 m. Moc dobrý pocit nemáme. Jsme téměř na pláži. V moři se nikdo nekoupe. Za chvíli pochopíme proč. Je zde strašně mělko a voda je zakalená do černa . Urputné vedro nás donutí do vody na chvíli vlézt.

Odjíždíme zpět do Ranongu. Odbočujeme ze silnice do zelených kopců. Přijíždíme na místo , kde je obloha poseta létajícími draky. Dole posedávají a piknikují desítky Thajců se svými dětmi. Zakupujeme krásného černého draka lemovaného fialovou a bílou barvou.Je to favorit a létá skvostně.Vracíme se zpět, cestou se ještě zastavujeme v „našich lázních“ . Táta nás zve do placených lázní. Je to zde luxusní a tak si se Sárkou užíváme Whirpool alá horký pramen. Poté nás zahalují do příjemného bavlněného obleku a společně s Honzou jdeme na opravdu úžasnou thajskou masáž. Sárka je zklamaná, protože tato masáž není určená takhle malým dětem.V hotelu během pár minut znaveni usínáme.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .