0
0

Není to cestopis, budu se snažit jen popsat co/kde/jak dělat, jak se přesunovat, jaké jsou finanční reálie, atd.

Na Kubě jsme byli 20.8. – 11.9.2013 (3 týdny) a během té doby jsme kombinovali moře/pláže a města/krajina, ať výlet je co nejpestřejší. Měli jsme s sebou pouze jednoho průvodce od Rough Guides a musím ho jen doporučit, naprostá většina informací byla přesná a hlavně aktuální (odjezdy autobusů, …)!

Na Kubě se používají 2 měny – kubánské pesos (CUP) a konvertibilní pesos (CUC). Turisté se dostanou do styku pouze s CUP, což je ekvivalent bonů do tuzexů za minulého režimu. Mezi měnami je poměrně jednoduchý převodní vztah: 1 CUC = 1 USD = 25 CUP.

Letěli jsme Vídeň – Düsseldorf – Varadero se společností Air Berlin – let byl naprosto bez potíží, palubní servis výborný, ale úplně nejlepší bylo jídlo (jelikož Air Berlin na dlouhé lety nabízí možnost vybrat si druh jídla, zvolil jsem si Kosher, což mi přijde naprosto nejkvalitnější a nejpoctivější jídlo, co člověk v letadle může dostat).

Letiště Juan Gualberto Gómez je od samotného města vzdáleno asi 40 km, takže je nutné využít služeb buď státních taxikářů, soukromých taxikářů nebo autobusů vozících zahraniční klienty do hotelů nebo autobusů národního autobusového dopravce pro turisty Viazul. Taxík je k dispozici naprosto vždy (cena je ale poměrně vysoká – za osobu si státní taxikář žádal kolem 15-20 CUC, soukromý taxikář o něco míň, ale ne nijak výrazně). Nejlevnější a i nejlepší způsob (z našich zkušeností) se ukázalo využítí služeb autobusů rozvážejících zahraniční klientelu k hotelům:

1) dovezou vás přímo před hotel, ve kterém jste ubytovaní (nebo vás vyhodí v centru města)

2) cena je polovniční až 2/3 oproti taxíkům (my jsme platili 10 CUC na osobu)

3) po příletu jakéhokoliv letadla odjíždí spousta autobusů, takže není problém se do jakéhokoliv dostat (pochopitelně přednost mají klienti těch dražších hotelů)

Varadero je úžasné letovisko (přestože spousta turistických průvodců zrazuje cestovale od jeho navštívení kvůli přecpanosti turistama, vysokým cenám, …) – je tu přibližně 25 km dlouhá pláž s nádherně čistým a průzračným mořem (čím dál od města, tím luxusnější a dražší hotely). Na pláž se ze kteréhokoliv místa dostanete tak do 5 minut, protože Varadero leží na poloostrovu dlouhém 25 km a širokém nejvíc 500 m (možná místy maličko více). Jelikož poloostrov je dost velký, nezbývá pro jeho prohlédnutí než využít některé z možností dopravy po něm (seřazeno od nejlevnější):

1) koňská drožka (většinou využivají místní, ale ochotně svezou i v CUC platícího turistu)

2) hop-on hop-off autobus (naprosto nejlepší) – objíždí úplně celý poloostrov za 5 CUC na celý den (kdykoliv je možné naskočit / vyskočit, zastávky má opravdu všude, případně stačí jen mávnout)

3) půjčený skútr (denní půjčovné vyjde přibližně na 25 CUC)

4) soukromé taxi

5) státní taxi

Stravování je možné kdekoliv na ulici, není potřeba se bát, že vás někdo otráví, jídlo je všude a docela dobré (i když na moje chutě málo / vůbec kořeněné, čekal jsem více mexickou kuchyni, ale dost málo používají sůl/pepř/chili/…). Jídlo na ulici je hodně levné, když zavítáte do restaurace (mají státní, mají stoly a obsluhu, a soukromé, většinou v průjezdu/garáži/…), tak se ceny mnohdy vyšplhají na pražské či vídeňské standardy.

V okolí Varadera rozhodně stojí za vidění jeskyně Cueva Saturno (malá jeskyně s 22 m hlubokým jezírkem a příjemně osvěžující sladkou vodou, no a taky spoustou netopýrů), provinční městečko Matanzas (dost odlišné od Varadera, víc autentické). V okolí Varadera jsou i korály, ale ve srovnání s např. Egyptem jsou docela slabé/málo pestré.

Po několika dnech ve Varaderu (kde jsme teda byli ubytovaní v hotelu, kvůli „aklimatizaci“) jsme se vydali do Havany. Jeli jsme autobusem společnosti Viazul (http://www.viazul.com/), což je státní dopravce výhradně pro turisty (resp. turisti se do jiných autobusů nedostanou) za dost přijatelné ceny (lístek do Havany nás stál přibližně stejně jako doprava tím hotelovým autobusem z letiště do Varadera).

Havana všechny okouzlí úžasnou koloniální architekturou. Budovy jsou opravdu nádherné, žel velmi zchátralé, protože všechny byly naposledy stavebně upravované při samotné stavbě. Všechny budovy ve městě značně chátrají (a pro moji ženu – architektku – to byl žalostný pohled). Městem se od nábřeží ke Kapitolu táhne hlavní třída, na které to docela hodně žije (místní malíři tu prodávají svoje obrazy, které jsou mimochodem dost vysoké umělecké kvality, vynikající hudebníci tu hrají jen tak pro radost, mladí lidi tu na ulici tančí latinskoamerické tance). Když se ale člověk podívá do přílehlých ulic, je tu docela divoko, špinavo a docela chudobně, ale tak je to na celé Kubě, takže by to člověka nemělo překvapit, nezbývá mu, než si zvyknout.

Na naší cestě jsme Havanou počínaje začali využívat ubytování u místních lidí znamé jako „casa particular“. Je to vládou povolený způsob přivýdělku místních lidí (kteří mají průměrnou mzdu 10 CUC!). Funguje to tak, že si kubánec vyžádá povolení od vlády, za které měsíčně platí dost vysoké poplatky (říkali nám, že 250 CUC měsíčně za povolení), no a to ho opravňuje k ubytovávání zahraničních turistů. Pokud by ubytovával bez povolení, stojí ho to 1000 CUC pokutu, pak 2000 CUC pokutu no a naposledy několika lety ve vězení (tyto informace máme jen od jednoho místního, takže nevím nakolik jsou pravdivé). Ubytování v domácnostech je úplně super způsob, jak se vůbec přiblížit k místním lidem, poznat jejich kulturu, zvyky, domácnosti. Krom toho to má další výhody a tou jsou: 1) čisté a udržované pokoje, 2) levné ceny (podle místa to je 20 – 30 CUC za pokoj a noc, většinou však 25 CUC; po několika ubytováních jsme začali smlouvat, což tu jde, a ubytko jsme dostali tak za 15 CUC na noc, přestože původně chtěli 25 CUC) a 3) za nízkou cenu vám místní přípraví obrovskou a výbornou snídani / večeři, což se vyplatí už kvůli tomu, že v restauracích se snaží napodobovat evropské jídla, což jim moc nejde.

Pohyb po Havaně jednoznačně hop-on hop-off autobusem (opět za 5 CUC na celý den), který vás povozí po úplně celém městě (až mimo mapky v průvodcích, …). Rozhodně stojí za to jen tak procházet bez plánu uličkama města, vychutnávat si místní atmosféru, to jak nikdo nespěchá, všichni jsou usměvaví a radostní, rádi se s váma dají do řeči (to je pro ně cestovaní, že se můžou bavit se zahraničním turistou, proto jim to dopřejte). Zajděte si do kavárny, kde vám připraví z čerstvě upražené kubánské kávy výbornou jemnou kávu. Poseďte na náměstí a sledujte místní kluky, jak uprostřed náměstí hrajou fotbal, nebo děcka, co hrajou kuličky; nostalgicky si vzpomenete na doby, kdy počítač ještě nebyl, nebo byl tak vzácný a nedosažitelný, že existoval jenom ve snech, a proto nezbývalo, než se skutečně s někým kamarádit a chodit ven na vzduch a tam žít reálný život.

Každopádně po několika dnech je Havana už známým místem, většinu uliček máme několikrát projítých a tak nezbývá než vyrazit dál – opět autobusem Viazul do Vinales. Vinales je národní park, malebná krajina se zvláštními skalními útvary zvanými mogotes. Jsou to takové lesem porostlé skaliska vystupující ze země. Vegetace je tady neskutečně bujná, volně v přírodě rostou od banánů, přes ananasy a další plodiny, co vůbec neznám, až po tabák. Koneckonců Vinales je jedna z nejvýznamnějších oblastí na Kubě, kde se pěstuje tabák, z jehož listů se pak vyrábějí doutníky (Cohiba, Monte Christo, Romeo a Julie, …). Ve Vinales se nachází taky neskutečně zajímavá jeskyně – jeskynní systém Cueva de Santo Tomas (3. největsi jeskynní systém v Latinské Americe měřící kolem 46 km). Pohyb po Vinales je po vlastních téměř nemožný, protože se jedná o hodně velkou oblast, proto je mnohem lepší zapůjčení motorky (přibližně 25 CUC na den) nebo auta (približně 70 CUC na den, při více dnech se sazba snižuje). V této oblasti se už vyskytuje tak malé množství hotelů, že o nich nikdo ani neuvažuje. Jediné možné ubytování je opět u místních v tzv. casa particular, opět skvělé a dost levné jídlo a neskutečně milí a vstříční majitelé.

Po Vinales jsme se rozhodli navštívit Cienfuegos (podle průvodce „perla jihu“). Město je sice čistější než ostatní, ale jenom na jedné třídě vedoucí na liduprázdné náměstí. Jinak toto místo nemá co nabídnout, byla to pro nás jen nezbytná zástávka po celodenní cestě autobusem z Vinales.

Následuje Trinidad (zařazený na seznamu UNESCO), malé, ale malebné městečko s jedinčnou atmosférou. Vzhledem k jeho rozměrům však všechny zajímavosti vidíte během jednoho dne, resp. půldne, resp. 2-3 hodin, takže je potřeba podniknout výlety do okolí. Buď na pláž, nechat se omývat teplou vodou Karibského moře (z města jede hop-on hop-off autobus každou hodinu a tentokrát ze 2 CUC za cestu oběma směry), nebo do hor – Topes de Collantes (je to takové horské středisko speciálně pro turisty, kde se nedostanete jinak, než drahým jeepem, za každý turistický chodník platíte poplatek a vůbec nic zajímavého se tam jinak nekoná).

Podle původního plánu jsme chtěli z Trinidadu pokračovat do Santiaga de Cuba, což je město s úžasnou atmosférou, architekturou, kulturou a hudbou, ale vzhledem k tomu, že cesta tam a zpět by nám zabrala 2 dny, tak jsme jej preskočili a pokračovali rovnou do Moronu a Cayo Coco a Cayo Guillermo.

Mezi Trinidadem a Moron ale nejezdí žádny turistický autobus, takže nám nezbývalo než využít služeb soukromého taxikáře. Domluvili jsme se s ním, že nás za 70 CUC bude vozit celý den (Trinidad – Moron – Cayo Coco – Moron), cena to byla výborná, protože jsme auto sdíleli ještě s nějakým italským párem.

Moron je město, ve kterém není nic moc zajímavého, o to více jsme se mohli zaměřit na pozorování bežného života místních, jak tráví celé dny, atd, což nakonec z Moronu udělalo velice zajímavou zastávku. Jinak jsme jej po několik dní využívali jen jako výchozí bod pro cestu na přilehlé ostrovy, díky jejichž návštěvě se výlet po Kubě dostal do úplně jiné dimenze 😉

Severní ostrovy (Jardines del Rey) je skupina spousty ostrůvků asi 40-50 km od pobřeží dostupných po uměle vybudované hrázi, coby triumfu kubánské revoluce a kubánského komunismu. Díky tomu se zpřístupnili rajské pláže, s průzračnou vodou, čistě bílým pískem, pohodou a takovým tím „Karibikem“ (ono jsou to spíš také Bahamy). Na těchto plážích, přejížděním mezi nimi, popíjením čerstvého kokosového mléka, vychutnáváním si čerstvě ulovené a přípravené ryby jsme strávili nekolik dní. Tyto dny / místa rozhodně patří mezi jedny z nejlepší celého výletu. Za navštívení rozhodně stojí Playa Pillar (na Cayo Guillermo), kde svoje stáří prožil i Ernst Hemingway, Playa Flamenco (téměř liduprázdná, ale dlouhá a nádherná pláž s nádherným pozvolným mořem), Playa Larga. Pláže jsou tak velké, že nabízejí spoustu zákoutí a míst, kde budete mít naprosté soukromí, nikdo vás nebude kontrolovat a s nikým se nebudete otláčet; ideální pro ty, kteří si fakt chtějí užít soukromí v „ráji“ (do u know what I mean ;-)). Ostrovy jsou velké, proto je potřeba motorka / auto / taxi na celý den pro pohodlný pohyb po ostrově/ostrovech a případné cesty zpět do Moronu (spousta lidí využívá Moron jen jako základnu pro výlety na tyto ostrovy).

Z Moronu jsme se (opět soukromým taxikem) vydali do Remedios, abychom si podobně užili další ostrovy – Cayo Santa Maria, Cayo Las Brujas, … Ostrovy jsou opět spojeny s pevninou 40 km dlouhou hrází, takže jsou pohodlně dostupné (auto, motorka, taxi). Co nás však zklamalo (to v průvodci je uvedeno špatně), tak během posledních 3-5 let je na ostrovech stavební boom a všechny pláže, které doposud byly veřejně přístupné, se najednou staly majetkem těch hotelů, tudíž vás na ně nepustí, pokud nezaplatíte nějaký absurdní poplatek (15-100 CUC na osobu a den). Jediná veřejně přístupná pláž (Playa Las Brujas), která nabízí naprosté soukromí a pohodu. Žel není zde žádné zázemí, takže si nezapomeňte nabalit spoustu vody!

U obou ostrovů (jak ty u Moron, tak tyto u Remedios) platí, že při vjezdu na hráz je nutné zaplatit poplatek 2 CUC, při zpáteční cestě znovu. Kontrolují takto, aby na ostrovy nejezdilo příliš místních a aby tak ostrovy pořád měly punc nedosažitelného luxusu, kam jezdí těžce platící klientela (většina hotelových hostů přiletí přímo na ostrov a nehnou se z nich, jsou to Němci, Rusi a Kanaďani).

Městečko Remedios (ze kterého jsme vyjižděli na Cayo Las Brujas a Cayo Santa Maria) je kouzelné a malebné, je malé, všechen život se odehrává ve veřejném prostoru hlavního náměstí u kostela. Narazili jsme na několik místních, se kterýma jsme se pustili do diskuze o životě a smrti, resp. o situaci na Kubě, jaké jsou východiska, jaké mají sny a plány a možnosti. Na jednu stranu (pro nás obohacující), na druhou stranu smutné vidět, že něco takového prožívali ještě před několika málo lety naši rodiče/prarodiče.

Z Remedios jsme směřovali přímo do Varadera, se zestávkou v Santa Claře (nic moc tu nebylo, jen horko a místy smrad, jeden žebrák nás navštívil snad 5x, přestože jsme mu dali). Po příjezdu do Varadera jsme vyhledávali na 2 noci před odletem ubytování v casa particular, všechno nemilosrdně obsazené, naštěstí, že místní jsou tak hodní a tak půl hodiny nám jeden člověk obvolával všechny známé i neznámé a snažil se nám dohodit ubytko, pak se podařilo. Nic za to nechtěl, jen stisk ruky a srdečný úsměv.

Poslední den jsme si ve Varaderu užili ve velkém stylu – šli na pláž, kde byli jen místní (mají super zvyky na pláži – donesou si slunečniky, stolky, obrovské ledničky s pivem a jídlem a jen sedí, povídají, smějou se, pijou a užívají si života, občas se ochladí v moři), najedli se v kubánském „fast foodu“, nakoupili trička s velkým Che a začali truchlit nad rychle se blížícím odletem domů. Mezi místními je spousta nádherných holek toužících provdat se do Kanady/Evropy (pro svobodné to může být motivace – na Kubě narazíte na spoustu opravdu nádherných hispánek, které se dobře až smyslně oblékají, umí tancovat, jsou veselé a společenské a chtěji vás ;-)).

Přestože jsme všude dostávali spousty jídla, nebyli jsme nějak tak najezení, resp. byli jsme jejich jídla přejezení (samé avokádo, banánové kaše, …), těšili jsme se do letadla na to výborné Kosher jídlo. Omyl! Dostali jsme jídlo od CubaCatering, které bylo fakt špatné, protože se snažili napodobit evropské jídla, což se jim moc nepodařilo, takže jsme celý let „jedlI“ čaj a soft drinky. Při odletu nezapoměnte, že budete platit odletovou daň 25CUC na osobu.

Ať jsme během výletu zažili cokoliv, musím říct, že to byl leden z mých nejlepších výletů vůbec. Naprosto se zbořili ty vykonstruované obavy a předsudky o Kubě jako prototypu komunistické země. Pokud někdo jen trochu váhá, jestli tam jet nebo ne, ale láká ho to, ať rozhodně jede. Věřím, že si to všichni, co tam jedou, užijou.

Několik shrnutí závěrem:

1) jestli ještě máte obavy z cesty na Kubu, zbavte se jich, jsou zbytečné

2) nebuďte „drsní“ turisti, co se vyhýbají plážím, přicházíte o to nejlepší z Kuby

3) kombinujte moře, pláže s městy a krajinou

4) nejezděte státníma taxíkama, ale raději soukromýma (jsou levnější)

5) pučjte si motorku nebo auto (auto raději na více dní, vychází pak levněji)

6) velké vzdálenosti se přesunujte autobusy Viazul (nejlépe si rezervovat lístek hned jak budete vědět, kdy a kam budete pokračovat, může se stát, že už nebudou)

7) ubytovávejte se po domácnostech v tzv. casa particular (místní vám ochotně zavolají do další casy a zarezervují vám ji)

8) pokud vás místní osloví, povykládejte si s ním, stejně nikam nespěcháte, lidem to udělá radost a vás to taky obohatí

9) pokud o něco nemáte zájem (taxi, …), s úsměvem odmítněte slovy „no, gracia“

10) nehrajte si na rozežrané evropany, pár let zpět měli na Kubě nedostatek jídla, takže těžce nesou, když vidí, jak bez problému vyhazujeme jídlo

11) klidně smlouvejte, místní to baví a jsou rádi s váma v kontaktu

12) zajeďte do Varadera a na severní ostrovy

13) lepsi je si predem pripravit seznam casa particular pro mista, kde budete nocovat – idealni zdroj je tripadvisor.com a tam si vybirat od nejlepsiho hodnoceni, protoze tomu tak opravdu je

stručný přehled cen:

* jídlo v restauraci 10-15CUC

* večeře v casa particular 5-10CUC

* hop-on hop-off kolem 5CUC

* casa particular 15-25CUC na pokoj a noc

* autobus přibližně 1CUC = 10km

* motorka 25CUC na den

* benzin 1.5CUC na litr

* voda 0.5-1.5CUC za 1.5 litrovou lahev

* tukola (ekvivalent nasi kofoly) srovnatelny s vodou

* soukromý taxi na celý den přibližně 75 CUC

Snad jsem odpověděl na většinu otázek, které vás můžou napadnout, případně piště, co by vás ještě zajímalo, zkusím odpovědět.

Doufám, že jsem vás přesvědčil k cestě na Kubu, je to tam totiž úplně skvělé!

PS: spousta kubánců bylo v rámci RVHP pracovně v Česku, takže se vám může stát, že narazíte na místního, který mluví plynule česky

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .