Dnes nás čeká první z vrcholů cesty, pyramidy v Gíze a Sakkaře. Na západním okraji Káhiry, v místech kde Sahara hraničí s Nilským údolím, leží plošina Gíza. Tady už přes 4,5 tisíce let stojí jedny z největších staveb postavených člověkem, velké pyramidy faraónů Chufu, Chafreho a Menkaura. Na prohlídku jednoho ze sedmi divů světa se vyplatí trochu přivstat a aspoň ze začátku se tak vyhnout davům turistů z celého světa, kteří sem každodenně směřují. Kupujeme vstupenky do celého areálu (20EL) a navíc i do Chufuovy pyramidy (20EL). Pyramidy vypadají majestátně i na fotografiích, ale když člověk stojí na jejich úpatí, je to fascinující a opravdu nezapomenutelný zážitek. Víc než jako čtyřboký jehlan vypadají pyramidy zblízka spíš jako obrovské, do nebe se tyčící hromady kamení. Není se co divit, protože od ranného středověku byly používány jako kamenolom s předem opracovaným stavebním materiálem.
Do velké pyramidy vstupujeme dírou, kterou ve středověku nechal udělat jeden z osmanských vládců Egypta. Libor se musí vrátit, protože vevnitř se nesmí fotit ani filmovat (stejně celkem není co). V pyramidě je přístupná pouze faraónova pohřební komora, do které vede 47 metrů dlouhá, příkře stoupající Velká galerie. V tom úzkém prostoru člověk úplně cítí tu obrovskou masu hmoty, která ho obklopuje. Samotná královská komora je až na žulový sarkofág prázdná. Od desítek návštěvníků tu je vlhký a těžký vzduch, který jen stupňuje stísněnost prostoru, proto se po chvíli radši vracíme ven. Autobusem projíždíme celý areál a míjíme postupně muzeum posvátné bárky vedle Chufuovy pyramidy, Chafreovu pyramidu, na které se dochovaly zbytky vápencového obložení, a nakonec i nejmenší z velkých pyramid, Menkaurovu. Vracíme se k Chufuově pyramidě, kde se nás ujímá místní průvodce a ukazuje nám několik hrobek a zbytky zádušního chrámu a pyramid královen.
Naši průvodci nás varovali před velbloudáři, kteří pod slibem projížďky kolem pyramid zavlečou nebohé turisty hluboko do pouště a zpět se s nimi vrátí jen za tučné výkupné. Pavel přesto neodolal a za chvíli už vidíme, jak mizí v prachu. Velbloud se naštěstí po chvíli zastavil a vrátil zpět, čehož využili i ostatní a za mírný bakšiš se nechávají fotit na hřbetu tohoto korábu pouště před majestátními pyramidami. Zatímco velbloud za hlasitého nadávání padá na kolena a s dalším „cestovatelem“ zase vstává, prohlížím si dnešní Gízu, která se rozkládá pod plošinou s pyramidami. Srovnání pět tisíc let starých hrobek s dnešními nuznými obydlími na předměstí největšího města Afriky vyvolává přinejmenším rozpaky.
Od Chufuovy pyramidy se pěšky přesouváme k Sfinze před pyramidou Chafreho. Tato největší socha s tváří faraóna a tělem lva se v současnosti (jako již mnohokrát v minulosti) zbavuje nánosů písku a prochází i nákladnou rekonstrukcí.
V Gíze nás čeká ještě povinná návštěva manufaktury na papyry, kde je nám názorně předvedeno, jak se papyry vyrábí i jak a co se na ně dnes kreslí. Máme možnost si zde nechat nakreslit hieroglyfický přepis svého jména a samozřejmě si koupit nějaký ten papyrus. Ty jsou tady opravdu pěkné, ale pochopitelně i dost drahé.
Po poledni opouštíme Gízu a vydáváme se do asi 15 km vzdálené Sakkary. Pyramidových polí je mezi Gízou a Maydúmem několik a znovuobjevených pyramid je přes 30, ale ty nejznámější a až dosud jediné přístupné jsou právě v Gíze a zde (teď už snad i v Dahšúru a Abusíru). Nekropole v Sakkaře (20EL) je o něco méně navštěvovaná turisty a je to vidět i na místních velbloudářích, kteří jsou ještě víc neodbytní. Pohřebiště je významné nejenom tím, že se zde pohřbívali králové od první dynastie až po Ptolemájovce, ale také tím, že zde byly pohřbeny posvátná zvířata zpodobňující egyptské bohy. Serapeum, pohřebiště posvátných býků Apidů je jedním z nejstarších poutních míst na světě.
A právě sem vedou naše první kroky. Posvátný býk Apis byl uctíván jako symbol plodnosti a ztělesnění duše boha Ptaha. Po smrti byl každý posvátný býk nabalzamován a uložen do kamenného 69 tun těžkého sarkofágu v labyrintu zádušního chrámu v Sakkaře.
Hlavní dominantou zdejší nekropole je ovšem stupňovitá pyramida faraóna Džosera, vládce z období 3.dynastie (před 4 700 lety). Monumentální, šedesát metrů vysoká stavba stoupá v šesti stupních k nebi jako velkolepé schodiště, po kterém měl faraón vystoupat do příbytku bohů. Celý pohřební komplex, v jehož středu byla pyramida, byl obklopen 1,5 km dlouhou zdí, několika kolonádami, nádvořími a chrámy symbolizujícími Horní a Dolní Egypt. Další zajímavostí nekropole v Sakkaře jsou 22 metrů hluboké Perské hroby z období 26.dynastie, kdy Egypt okupovali Peršané. Prohlídku úzkých a těsných prostor hluboko pod zemí nám zpestřil výpadek elektřiny (asi záměrný), kdy jsme mohli poznat, co to znamená „tma jako v hrobě“.
Cestou zpět do Káhiry hledáme Memfis, po více než 3 tisíce let nejvýznamnější místo v Egyptě, které založil první faraón první dynastie Menes, sjednotitel Horního a Dolního Egypta. Bohužel najít nenápadnou odbočku k vesnici Mítrahína, kde jsou zbytky tohoto centra starověké říše, se nám nepodařilo. Po návratu do kempu jdeme nakoupit zásobu vody a nějaké ovoce. Mezitím kuchař připravil večeři, a když sbalíme stany, můžeme vyrazit na další cestu. Čeká nás Sahara…
- Guest napsal(a) před 10 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.
