Z Nairobi do Aruše v TANZANII. Cestou lze teoreticky spatřit Kilimandžáro, ale my jsme nejvyšší horu Afriky – tak jako většina turistů – neviděli ani cestou do Aruše, ani při několika dalších teoretických příležitostech. Většinou je nejvyšší hora Afriky kompletně skryta v mracích. Není však jediná, která stojí za snímek. Třeba cestou do Aruše nelze přehlédnout kopec s charakteristickým tvarem. Jmenuje se Longido.
Vysoko v horách položená Aruša s velmi příjemným klimatem je „hlavním tanzanským městem safari“. Leží při úpatí hory Mt.Meru (4566 m), tanzanské druhé nejvyšší, a poblíž mezinárodního letiště Kilimandžáro. Je východiskem do všech okolních přírodních parků a rezervací, a je centrem domorodých kmenů Arusha a Meru. V jejím okolí pak žijí další etnika, především Masajové.
Z Aruše jsem se vydali nejprve do chráněné oblasti, zapsané do seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO – úchvatné krajiny kráteru Ngorongoro. Je to unikátní místo, které dostalo název Rajská zahrada. Nalézá se zde ohromující množství zvířat, minimálně 20 tisíc velkých zvířat (pakoni, zebry, žirafy, gazely, antilopy, hroši, pštrosi, … včetně „Big 5“: lev, slon, nosorožec, buvol a leopard). Viděli jsme z nich mnoho a snímků k předvedení by bylo mnoho. Těžko vybírat. Tak aspoň stádo zamyšlených pakoňů:
Kráter Ngorongoro se svým průměrem asi 20 km a hloubkou 600-700 m patří mezi největší a nejzachovalejší krátery na světě. Velká výška a kruhovitě uzavřený okraj kráteru, a dně kráteru jezero, které má vodu po celý rok, vysvětlují neobvykle bohatou faunu a největší koncentraci zvěře na světě.
Všechny hotely, ve kterých jsme během zájezdu bydleli, se vyznačovaly, kromě jiného, úžasnou polohou. Když jsem přišla po celodenním safari v kráteru do svého pokoje v Ngorongoro Wildlife Lodge, moderním hotelu umístěném na okraji kráteru, mohla jsem přímo z velkých oken pokoje pořídit panoramatický pohled na kráter v 6 návazných snímcích. Celý kráter se do záběru nevejde. A tak aspoň jeden ze snímků – část kráteru Ngorongoro v záři zapadajícího slunce:
Návštěva masajské bomy. Ngorongoro a jeho okolí, to je také exotický svět zastaveného času a tradic života Masajů a dalších místních etnických skupin. Masajové jsou sice v Keni i Tanzánii pouze menšinovým, zato však naprosto nepřehlédnutelným etnikem – jsou to polonomádští pastevci, mají vysoké štíhlé postavy a oblečeni bývají většinou v jakémsi červeném plédu. Masajská společnost se ale skládá z různých kategorií, pro které vždy přísluší určitý předepsaný oděv.
Rokle Olduvai – desítky kilometrů dlouhý a místy skoro 100 metrů hluboký kaňon. Je to místo slavné a významné, je to místo úsvitu lidských dějin. Již od 30. let 20. století zde probíhají vykopávky, které přinesly unikátní antropologické nálezy: kostermí pozůstatky prvních hominidů staré 2 miliony let, a ještě mnohem starší otisky stop předchůdců člověka homo sapiens. Pokud se sem dostanete, prohlídku muzea si rozhodně nenechte ujít.
Nejproslulejším tanzanským národním parkem je Serengeti. Park Serengeti na tanzanské straně a park Masai Mara na keňské straně, je v podstatě jeden obrovský přírodní park. V jazyce Masajů znamená slovo Serengeti „nekonečné pláně“. Národní park Serengeti, to je Afrika, jak si ji představujeme – obrovská přirozená krajina se savanami a akáciovými lesy. Specialitou serengetské krajiny jsou osamělé skalnaté vyvýšeniny zvané kopjes v jinak rovném plató. Nachází se zde skoro všechna typická zvířata východoafrické savany, včetně asi 350 druhů ptáků. Opět – snímků je mnoho. A tak za všechny ostatní „seriál“ snímků krále zvířat, „lva manekýna“, který se nedal naší přítomností ani trochu rušit. Spíš jsem naopak měla pocit, že se na náš účet dobře baví.
V parku Serengeti jsme bydleli v Seronera Wildlife Lodge, hotelu mimořádně krásně zakomponovaném do krajiny, protože byl vestavěn přímo do jednoho z pahorků (kopje) a poskytoval úchvatný výhled na savanové pláně Serengeti.
Cestou zpět do Aruše jsme ještě pobyli v národním parku Lake Manyara, jehož dvě třetiny rozlohy tvoří vodní plocha. Velká část břehu jezera je porostlá lesem, který vzhledem k dostatku vláhy budí dojem nefalšovaného tropického deštného pralesa. Během zdejšího safari opět mohli pozorovat mnoho slonů, hrochů, žiraf, zeber, pakoňů, antilop, gazel, buvolů kaferských, prasat bradavičnatých, a opice. A tím není přehled fauny vyčerpán. Tvrdí se, že raritou tohoto parku jsou tzv. stromoví lvi, kteří často šplhají do korun akácií a tam odpočívají, což je jinak pro lvy velmi netypické chování. (My jsme ovšem takového lva načapali už v Serengeti). Specialitou parku Manyara, oblíbeného místa Ernesta Hemmingwaye, je pak také mnoho pozoruhodných ptáků (ibis, vzácný člunozobec, a další). Okolí parku zdobí obrovské baobaby. Právě sem do těchto míst Hemmingway zasadil obsah svých „Zelených pahorků afrických“.
Posledním místem našeho putování po Keni a Tanzanii byl korálový ostrov Zanzibar, ostrov s bohatou historií, a vonící kořením. Letecký snímek historické části města Zanzibar zvané Kamenné město.
Kamenné město rozhodně stojí za podrobnou prohlídku. Jeho charakter je trochu podobný Mombase, a není divu, protože historie celého východoafrického pobřeží, jak dnešní Keni, tak Tanzanie, byla po staletí společná. Zanzibar byl po její část pak sídlem sultána. Anglikánská katedrála ve starém městě byla postavena na místě bývalého otročího trhu. Zanzibar byl totiž jedním z hlavních afrických center odpudivého obchodu s otroky. Někdejší sídlo sultána, dnes „Palác divů“, pohled z posledního patra s přístavem v pozadí:
Za prohlídku stojí muzeum, Starý přístav, mešity, trh, spleť úzkých křivolakých uliček. A když jste unaveni, můžete se občerstvit třeba v restauraci, která nese jméno slavného zanzibarského rodáka – Fredy Mercuryho:
Zanzibar je odedávna znám jako ostrov koření (pepřovník, kardamon, muškátový ořech, vanilka, skořice, zázvor, šafrán – a především hřebíček). Také se zde pěstuje spousta známého i méně známého tropického ovoce a stromů, jako je chlebovník, jackfruit, durian, kešu oříšky, kasava, papaja, ananas, karambola, mango, banány, avokádo, kokosové ořechy. Ale také rostliny k výrobě parfémů, jako např. ylang-ylang, nebo k získávání heny na vlasy. Návštěva plantáže s kořením nesmí v programu na Zanzibaru v žádném případě chybět.
Během výletů po ostrově jsme navštívili také další zajímavá místa, například Perské lázně, které postavil jeden ze zanzibarských sultánů pro svou perskou manželku, nebo ruiny paláce Maruhubi, který býval zase sultánovým harémem.
Navštívili jsme na Zanzibaru také místo, kde se dodnes prakticky stále stejně zhotovují tradiční lodě dhow.
Na severozápad od města Zanzibar leží ostrov Changuu s kdysi pochmurnou historií z doby obchodování s otroky, ale dnes potápěčský a šnorchlovací ráj, na kterém žijí obrovské želvy, původem ze seychelského souostroví Aldabra.
Na Zanzibaru jsme se samozřejmě také trochu slunili a koupali. Pláže jsou tam obrovské, jejich okolní příroda tropická, na „ostrově koření“ se senzačně vaří – není co dodat, a jistě není třeba fotograficky dokumentovat.
Lodí jsme se přepravili do Dar Es-salamu, kde jsme ještě před odletem do Evropy výborně povečeřeli a potěšili se prostředím ve vyhlášení „kultovní“ restauraci Smokies na poloostrově Msasani.
Až do východní Afriky někdy pojedete, nezapomeňte na slovo: JAMBO ! (Ahoj!). Otevře vám pomyslné dveře k srdcím místních lidí a ihned vykouzlí na jejích tvářích úsměv. A víte, proč jsou tak vlídní a úsměvu mají vždy blízko ? Protože vyznávají něco, co bychom si měli také osvojit: HAKUNA MATATA ! Znamená to mnohem víc, než „žádný problém“ – je to životní filozofie vlídnosti.
- Guest napsal(a) před 14 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.