0
0

Den sedmý – Quarrata – Řím

Ráno vyrážíme po osmé hodině, jedeme směrem na Florencii, kde se napojujeme na dálnici A1 směrem na Řím. Okolo Florencie byl poměrně živý provoz a kvůli dopravním omezením i snížená rychlost. Asi 20 kilometrů za Florencií však veškerá omezení zmizela i doprava zřídla a po čtyřproudé dálnici se jelo velmi příjemně. Asi po 2 a půl hodinách jízdy jsme byli nedaleko Říma v místě, kde se dálnice rozděluje ve směru na Řím a na jakýsi východní okruh směrem na Pescaru a Bari. Zde končil placený úsek. Zaplatili jsme 14,80 € a posledních 20 kilometrů do Říma pokračovali po šestiproudé silnici. Hned za místem, kde se platilo mýtné, je benzínová pumpa, ale i automat na kávu, kde si můžete vybrat některou kávu za 0,60 €. Nachází se zde také informační centrum, kde vám podají informace o kempech a dalších ubytovacích kapacitách ve městě. Pokračovali jsme dále do Říma a zde najeli na dálniční okruh ve směru na Fiumicino. Dálniční okruh je poměrně přehledný, jednotlivé výjezdy jsou číslovány. Okruh je v převážné většině šestiproudý, částečně ještě čtyřproudý, ale na jeho rozšíření se pracuje. Z dálničního okruhu G.R.A. jsme sjeli výjezdem 6 ve směru na Prima Porta. Asi po pětistech metrech jsme i z této čtyřproudé silnice odbočili vpravo a přijeli tak na křižovatku tvaru T. Zde jsme se dali doprava a asi po kilometru se ocitli před odbočkou na autokemp Tiber Roma. Konec konců směrovky ke kempu dobře značí cestu již od sjezdu z okruhu G.R.A.

ŘÍM ***

V autokempu Tiber Roma jsme tedy našli ubytování. Ubytování za dva lidi, stan a auto přišlo na 27 €. Kemp byl vybaven bazénem, pizzerií, obchodem, ale především tekoucí teplou vodou ve sprchách, ale i na umývání nádobí. Kemp byl prostorný, upravený s dostatkem zeleně.

K zastávce vlaku Prima Porta, odkud jezdí příměstská doprava do města, jezdí pravidelná autobusová doprava od kempu zdarma. Komplikace nastaly, když jsme si chtěli zakoupit jízdenku. Předprodej jízdenek byla z neznámého důvodu zavřena. Přímo před vchodem na nástupiště se však nachází dva jízdenkové automaty. Jeden je obyčejný, ceny na něm jsou uvedeny ještě v lirách a působí dojmem, že již jízdenky nevydává. Vedle něj se nachází jiný automat, který je vybaven obrazovkou a po chvíli přemýšlení a snažení se dá přemluvit k vydání jízdenky.

Jednorázová šedesáti minutová jízdenka je za 1 €, celodenní pak za 4 €. Automat přijímá kromě mincí i bankovky a peníze dokonce vrací. Při prvním nástupu do vlaku či jakéhokoliv jiného prostředku římské hromadné dopravy je nutné jízdenku označit v jízdenkovém automatu uvnitř vozu či u vchodu do metra. Není bez zajímavosti, že při vstupu do metra je nutné projít okolo dozorčího stanice a jízdenku předložit. Vstup do metra je totiž jinak přes turnikety, kde je nutné označit jízdenku po jednotlivou jízdu.

Vraťme se však zpátky do vlaku jedoucího z Prima Porta. Vlak nás zaveze do stanice Flaminio, kde je možné přestoupit na metro. Římské metro má dvě trasy. Některé vozy metra jsou moderní vybavené klimatizací, hlášením stanic přímo ve voze, videem a průchozí v celé délce. Většina vozů je však zastaralá a nedisponující žádnou z výše uvedených předností. Stanice metra v Římě nejsou tak luxusní a vzhledné jako je tomu v Praze, stanice s výjimkou moderních vozů nejsou hlášeny. Nejinak je tomu i v městských autobusech. Zatímco jsme si nejen z Prahy zvykli, že zastávky jsou hlášeny nebo zobrazovány na displeji, v Římě tomu tak není. Nutno také ještě upozornit, že všechny autobusové zastávky v Římě jsou na znamení. Pokud tedy chcete do určitého autobusu nastoupit, musíte si na něj mávnout. Když chcete na určité zastávce vystoupit, musíte stisknout tlačítko a upozornit tak na svůj požadavek. Co se římského metra týče, tak zde jezdí dvě trasy – modrá a červená, přičemž v den naší návštěvy červená trasa z neznámého důvodu po 22 hodině již nejezdila.

Podle tradice byl Řím založen 21. dubna 753 př.n.l., kdy se stal Romulus prvním králem. Osídlení zde v tomto období potvrdily archeologické výzkumy. Město prosperovalo a svou podobu dostalo za římské republiky. Za období prvního císaře Augusta prožíval Řím období politické stability a rozkvětu umění. Roku 64 n.l. většina Řima vyhořela, ale již kolem roku 100 mělo město přes 1,5 miliónů obyvatel. Aktivním centrem města bylo Forum Romanum a v Koloseu se pořádaly gladiátorské zápasy. Řím byl hlavním městem světa do roku 330, kdy první křesťanský císař Konstantin přesunul hlavní město říše do Byzantia. V období 15. a 16. století probíhala přestavba Říma, pracovalo se na Sixtinské kapli, sv. Petru a dalších projektech. Po sjednocení Itálie v roce 1861 se tzv. papežský stát stal její součástí. V roce 1929 Musolini a Pius XI. Podepsali lateránské dohody, které daly papežovi plnou suverenitu nad současným Vatikánským Městem (Cittá del Vaticano). Tak vzniknul Vatikánský stát.

Naše cesta pokračovala z Flaminia metrem pouze dvě stanice na Octaviano San Pietro. Odtud je to již jen kousek do Vatikánu, který byl naším prvním cílem. Asi po deseti minutách jsme se ocitli na Náměstí svatého Petra – Piazza San Pietro. Půloblouky kolonád na náměstí působí velmi impozantně. Volnému pohybu po náměstí brání řady lavic a dřevěné ploty mezi jednotlivými sektory, které jsou pro bohoslužby připraveny. Ovál náměstí obklopují čtyři řady dórských sloupů a pilastrů. Středu dominuje Obelisco Vaticano. Na špici obelisku stojí ve výšce 41 metrů kříž, jenž obsahuje relikvii Kristova kříže.

Na náměstí se nachází také vatikánská pošta, kde je možné nejen zakoupit pohlednici, ale také vatikánské poštovní známky v hodnotě 0,60 € a přímo s vatikánským razítkem tak poslat pozdrav svým známým. Hned vedle pošty se nachází WC zcela zdarma, kde je možné se v případě potřeby i převléknout, jak jsme to učinili my, když jsme chtěli navštívit baziliku sv. Petra.

Vstup do chrámu je sice bezplatný, ale každý musí projít bezpečnostními rámy a být oblečen do dlouhých kalhot a mít zakrytá ramena. Chrám svatého Petra je největší křesťanský kostel, jehož hlavní loď je dlouhá 219 metrů a tyčí se nad hrobem apoštola Petra. Baziliku nechal již v roce 320 zřídit císař Konstantin. Po více jak 1000 letech začal původní kostel chátrat a tak bylo rozhodnuto o novostavbě. Starý dóm byl stržen roku 1506. Dnešní dóm byl dokončen roku 1614. Zdarma jsou návštěvníkům k vidění podzemní prostory dómu, kde jsou pohřbeni papežové, k vidění je tak i náhrobek Jana Pavla II. Po shlédnutí podzemních prostor baziliky následuje prohlídka samotného interiéru kostela. Skvostů, které zde je možné spatřit je nepřeberné množství. Ti, kteří mají zájem spatřit Řím z ptačí perspektivy, mají možnost vyšplhat ke kopuli chrámu sv. Petra. Zde se za vstup již platí. Zcela jedinečný zážitek je také návštěva Sixtinské kaple. Její prohlídka je součástí prohlídky vatikánských muzeí. Z nedostatku času jsme si tuto možnost bohužel nechali ujít, takže nejsem schopen podat bližší informace.

Asi po dvou hodinách strávených ve Vatikánu naše kroky pokračovaly ulicí Via della Conciliazione k Andělskému hradu – Castel Sant’Angelo. Přímo před hradem se nachází turistické informační centrum, kde je možné zcela zdarma obdržet mapu Říma. Andělský hrad stojí na břehu řeky Tibery a je vlastně mohutnou pevností a její vlastnictví zajišťovalo přístup do Vatikánu.

Přes most Ponte Sant’Angelo jsme se ulicí Via dei Coronari dostali na náměstí Piazza Navona. Toto náměstí je neustále plné turistů. Ale nejen turisté zaplňují prostory tohoto náměstí. Především se zde nachází množství malířů, karikaturistů a dalších pouličních umělců. Turisté zde však obdivují také kašnu Fontana dei Fiumi, která symbolizuje čtyři řeky – Nil, Gangu, Dunaj a Rio de la Plata.

Po prohlídce náměstí jsme se pak vydali úzkými uličkami k Pantheonu. Tento chrám je dodnes asi nejvělkolepějším svědectvím antického stavitelství v Římě. Pantheon vybudoval v roce 27 př.n.l. konzul Marcus Agrippa a císař Hadrianus jej nechal nově dotvořit v letech 118 až 125. Papež Bonifác IV. z něj v roce 609 zřídil křesťanský kostel a díky tomu se zachoval v dobrém stavu do dnešních dnů. Okolo 16 sloupů, které nesou předsíň vstoupíme do grandiózního vnitřního prostoru. Kupole o průměru 43,3 metrů je největší na světě.

Naše prohlídka „věčného města“ pokračovala na náměstí Piazza Venezia, kde jsme se ocitli přímo před monumentálním památníkem Vittoriano. Tento monument připomíná krále Viktora Emanuela II. Po sousedním širokém schodišti jsme se ocitli před Palazzo Nuovo. Nad schodištěm se nachází jezdecká socha Marka Aurelia, jejíž originál se nachází uvnitř v paláci. Pokud projdeme průchodem za palác, naskytne se nám překrásný výhled na Foro Romano. Popravdě řečeno tento pohled mě tak uchvátil, že si dovoluji jej doporučit všem návštěvníkům Říma.

V prostoru od náměstí Piazza Venezia směrem ke Coloseu, což je úsek dlouhý přibližně 500 metrů, se nachází velká část nejstarších památek Říma. Hned naproti již zmiňovaného památníku Viktora Emanuela II. se tyčí Traianův sloup – Colonna di Traiano na paměť Traianova vítězství nad Dáky. Byl v něm ve zlaté urně uložen císařův popel. V okolí sloupu se nachází Foro di Traiano. Jednalo se o ohromný komplex přímo přes ulici sousedící s Forum Romanum. Císařská fora byla postavena mezi lety 42 př.n.l. a 112 n.l. Zde sídlily nejdůležitější římské instituce. Teprve až Mussolini narušil tato fora, když postavil silnici spojující Koloseum a Piazza Venezia, čímž byla velká část nejstarších památek Říma poničena. Nyní dochází k jejich obnovení i když již postavenou silnici asi nikdo nezbourá.

Pomalu se dostáváme ke slavnému Coloseu. Tento 48,5 metrů vysoký ovál prý pojmul až 50 tisíc návštěvníků. Aréna měla délku 78 metrů a šířku 46 metrů.

U Colosea jsme nasedli na metro a dojeli do stanice Spagnia. Další turistická atrakce se totiž nachází na nedalekém náměstí Piazza di Spagnia. Jedná se o nejznámnější římské schodiště zvané Španělské schody. Pod schodištěm se nachází napůl potopená loď kašny Fontana sella Barcaccia z roku 1629. Schody slouží jako odpočinek pro mnohé turisty.

Posledním místem, který jsme v Římě navštívili, byla slavná a turisty doslova obložená Fontana di Trevi. Nejedná se vlastně pouze o fontánu, ale o úžasné umělecké dílo s barokním sousoším, které představuje boha moří Oceana. Dvacet metrů široká a šestadvacet metrů dlouhá fontána, kde voda jakoby přetéká přes pobřežní krajinu tvořenou skalami na širé moře je opravdu úchvatným dílem.

Tím naše návštěva Říma skončila. Problémy však nastaly při cestě zpět do kempu. Jelikož po 22 hodině již nejezdila jedna trasa metra, trvala nám cesta několika autobusovými linkami cesta zpět hodinu a půl.

Den osmý – Řím – Pompeje – Paestum

Ráno jsme si vzhledem k pozdnímu návratu z prohlídky Říma přispali. Z kempu jsme vyrazili kolem poledne a najeli na dálniční okruh G.R.A. směr Neapol. Ihned po výjezdu ze silničního okruhu jsme si vyzvedli lístek a najeli na šestiproudou dálnici A1 směrem na Neapol. Nejenže tato dálnice je krásná a kvalitní, nejsou na ní žádné omezení, ale také se podél celé její trasy nacházejí na krajnicích i ve středním pásu krásné kvetoucí oleandry. Jedinou věcí, na kterou je třeba upozornit je, že většina Italů zde jezdí v prostředním pruhu. Pro předjíždění používají jak pravý, tak levý pruh. Je nutné si na to dát pozor. Po více jako hodině jízdy jsme se ocitli před Neapolí. Zde jsme zaplatili poplatek za dálnici 10 € a pokračovali dále. Dálnice v okolí Neapole je neplacená. Až za Neapolí nás překvapilo, že namísto vyzvednutí lístku jsme hned museli zaplatit. Obsluze jsme na kraji Neapole oznámili, že jedeme do Pompejí a na místě zaplatili 1,4 €. Po deseti minutách jsme sjeli z dálnice a projeli Pompejemi.

POMPEJE *

Pozůstatky tohoto římského města patří k nejpůsobivějším místům Itálie. Město bylo zasypáno při výbuchu Vesuvu v roce 79 a zůstalo tak zakonzervováno do dnešních dnů. Cenné vnitřní vybavení a nástěnné malby byly převezeny do Archeologického muzea v Neapoli. Parkování je možné hned naproti každému ze vstupů do areálu. My jsme si vybrali vstup nejblíže centru novodobých Pompejí a také nejblíže pompejskému Amfiteátru. Za parkování se zde platí 1 € za hodinu. Vstupné do areálu Pompejí stojí 10 €. Každý návštěník obdrží ke vstupence plánek areálu, který je celý střežen několika desítkami, možná i stovkami kamer. Orientovat se zde dá dle názvů ulic, ale mnohé ulice z areálu jsou zavřené.

Zhruba uprostřed areálu se nachází občerstvení, prodejna suvenýrů a toalety. Jinak uvnitř žádné obchody nejsou.

Za návštěvu zde stojí zejména Amfiteátr, některé z domů, kde jsou kupodivu zachovány nástěnné výmalby či dlažba na podlahách. Za prohlídku stojí také malé i velké divadlo, domy a zahrady nejrůznějších významných pompejských měšťanů, pekárny, restaurace či plavecký bazén. Prohlídka těch nejzajímavějších míst Pompejí zabere 3 – 4 hodiny.

Okolo 17 hodiny jsme odjížděli z Pompejí a pokračovali po dálnici. Opět jsme zcela nečekaně platili hned po nájezdu na dálnici. Zaplatili jsme tedy za úsek Pompeje – Salerno 1,4 € a pokračovali směrem na Salerno. Za Salernem se dálnice trochu zužuje, je zde omezená rychlost, ale zároveň již je jízda po ní bezplatná. Sjíždíme sjezdem na Battipagliu a pokračujeme dále po silnici číslo 18 na Paestum. Projíždíme asi půl hodiny městečky a vesnicemi více či méně v koloně. Orientovat se v obci Paestum není jednoduché, nicméně se zde nachází velké množství ubytovacích kapacit včetně autokempů, které jsou dobře značené. Za ubytování v jednom ne zrovna kvalitním kempu bez teplé vody jsme zaplatili 19 €.

Den devátý – Paestum – Matera – Torre Canne di Fasano

Ráno vyrážíme po deváté hodině z kempu na prohlídku Paestumu. Zaparkovali jsme poblíž vchodu a vyrážíme na prohlídku.

PAESTUM **

Na rozdíl od Pompejí, je krása Paestumu patrná již před vstupem do areálu. Tři obdivuhodně zachovalé dórské chrámy jsou zdaleka viditelné a již zdaleka lákají ke své návštěvě. Vstup do areálu stojí 4 €, pokud se odhodláte navštívit také archeologické muzeum, zaplatíte 6 €.

Paestum založili řečtí osadníci v 6 st. př. n. l. Později se z města stal důležitý přístav. Město však později postihovaly epidemie a další úpadky a postupně se vylidňovalo. Chrámy v bažině znovuobjevili v 18. století dělníci, kteří zde budovali silnici.

Ačkoliv Paestum není tak komplexně dochovaným místem jako Pompeje, prohlídka archeologicky odkrytých základů zdí domů a celých ulic doplněná nákresy představ, jak místo původně vypadalo rozhodně stojí za shlédnutí. Ze tří tyčících se dochovaných chrámů je Tempio di Nettuno, který pochází asi z roku 450 př.n.l., patří k nejdochovalejším řeckým chrámům vůbec. Chybí mu pouze část vnitřních zdí a střecha. Opodál stojí Bazilika, nejstarší dochovaná památka v Paestumu. Prohlídka areálu nám trvala necelé dvě hodiny.

Areál je zapsán mezi památky světového dědictví UNESCO.

Na parkovišti jsme zaplatili 2,5 € a vyrážíme zpět k hlavní silnici směrem na Battipagliu. Zde najíždíme na dálnici A3 směrem na Reggio di Callabria. Jak již bylo uvedeno výše, tato dálnice, ačkoliv je vedena jako Autostrade, jižně od Salerna je jízda po ní zdarma. Po autostrádě nejedeme dlouho, asi po deseti minutách jízdy přejíždíme na neplacenou dálnici 407 označenou modrou značkou, tedy jako Superstrade. Tato silnice, kde je maximální rychlost jízdy 110 km/h vede přes Potenzu do Metaponta. Vede však horským terénem, takže projíždíme tunely, jedeme přes mosty, maximální rychlost jízdy je často snížena. Provoz je zde téměř nulový, auta potkáváme pouze sporadicky. Nedaleko za Potenzou dokonce již mizí střední dělící pás a uprostřed je již pouze dvojitá plná čára. Asi po hodině jízdy odbočujeme na hlavní silnici číslo 7 směr Matera. Stoupáme do kopců a asi po dvaceti minutách vjíždíme do ulic Matery.

MATERA **

Matera evokuje chudou rolnickou kulturu, která od prehistorických dob začala hloubit zdejší proslulá skalní obydlí. Tato skalní obydlí jsou tak úchvatná, že město je na seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Ještě dlouho po druhé světové válce prý lidé v těchto jeskynních domech žili a to mnohdy v jedné místnosti i se zvířectvem. Zdejší pověstné sassi – obydlí z tufového kamene, napůl postavené, napůl vytesané ve skále, byly domovem obyvatel Matery ještě do 50. let 20. století.

Auto jsme zaparkovali nedaleko centra města zcela bezplatně. Po celém městě je vytvořena série několika turistických tras vzájemně barevně odlišených.

Po městě jsou rozmístěny tabule s mapou města, kde jsou tyto trasy vyznačeny. Přesto však není vůbec těžké v křivolakých uličkách zabloudit. Pokud se vůbec o systému schodišť proplétajícím se mezi domy napůl vytesanými ve skále dá mluvit jako o ulicích. V mnohých takovýchto domcích se nacházejí prodejny se suvenýry, takže není problém do nich nahlédnout.

Za návštěvu stojí materský dóm na náměstí Piazza dei Duomo, odkud je překrásný výhled. Podobné výhledy na město postavené na skále se nám však naskytají na několika dalších místech města.

Odpoledne kolem 16 hodiny odjíždíme z Matery a pokračujeme po silnici číslo 7 směrem na Taranto. Před Tarantem vidíme přístav, krásný je výhled na moře. Jinak však je to město plné průmyslu, jedeme dále po silnici 172 směrem na Martinu. Mezi Martinou a Locorotondem provoz na silnici sílí, ale především krajina mění svůj ráz. Stále je sice mírně zvlněná, ale objevuje se zde značný počet stavení ve stylu truli, o kterém bude psáno níže. Silnici lemují kamenné zídky ale také vinice. Je to typická vinařská oblast. Sjíždíme dolů k Fasanu, které je již na východním pobřeží Jaderského moře. V těchto místech se naskýtá nádherný pohled nejen na krajinu, ale také na moře. Poblíž Fasana najíždíme na neplacenou dálnici číslo 16 ve směru na Brindisi. O kousek dále sjíždíme z dálnice a vjíždíme do městečka Torre Cane di Fasano. Nalézáme zde kemp Le Dune. Je to asi nejlépe vybavený kemp na našich toulkách po Itálii. Všude je čisto, kemp má svůj bazén, bar, útulnou pizzerii, v ceně je teplá voda, čisté jsou i toalety a sprchy, kemp má vlastní upravovanou pláž. Jeden nocleh v kempu nás přišel na 22 € (2 osoby, auto, stan).

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .