0
0

Den první – Rozvadov – Peschiera

Vzhledem k tomu, že naše cesta mířila k jezeru Lago di Garda a vzhledem k tomu, že jsme chtěli ušetřit na poplatcích za rakouské dálnice, rozhodli jsme se pro trochu dobrodružnější cestu přes Alpy. Z Rozvadova jsme zamířili směrem na Koblitz a dále pak po německé dálnici číslo 93 směrem na Regensburg, v místě zvaném Dreieck Hollendau jsme se napojili na dálnici číslo 9 do Mnichova. Mnichov bohužel nemá dálniční okruh kolem města tak, abychom se vyhnuli městu. Nicméně značení směrem na Garmisch Partenkirchen po dálnici číslo 95 je zde dobré, takže stačí sledovat dopravní značky a ty vás navedou na vnitřní městský okruh.

Před Garmisch Partenkirchenem dálnice však končí. Končí v místech, kde se majestátně před vámi tyčí vcholky alpských kopců. Po kvalitní a ne moc frekventované silnici pokračujeme na Mittenwald, kde jsme překročili hranici do Rakouska. Kousek za Mittenwaldem přichází jediný problematický úsek průjezdu Alpami a sice asi dvoukilometrový úsek s prudkým klesáním 15%. Do tohoto úseku je zakázán vjezd autobusům, nákladním automobilům, ale i automobilům s přívěsem. Na tomto úseku se nachází asi pět únikových zón, kam lze zamířit v případě selhání brzd. Naší snahou bylo sice klesání sjíždět pouze na zařazený druhý rychlostní stupeň, nicméně sráz byl tak velký, že bylo nutné brzdit. Ale brzdy to přežily a my také. Potom jsme pokračovali směrem na Innsbruck. Při průjezdu městem jsme malinko zabloudili, protože směrem do Itálie se potřebujeme vyhnout dálnici na rakouském území. Je nutné tedy v Innsbrucku sledovat dopravní značky směrem na Steinach a především pak směr, kterým vede silnice číslo 171. Z této silnice, která se klikatí mezi kopci a prochází několika horskými vesničkami, je vidět několikrát těleso dálnice, která je zavěšená na pilířích přímo na skále. Asi po půlhodině vjíždíme do obce Brenner, která je hraniční obcí mezi Rakouskem a Itálií. Objíždíme opuštěnou celnici a jsme v Itálii. Po hlavní silnici pokračujeme asi ještě 20 kilometrů a ve Vipitendu najíždíme na dálnici A22 směrem na Bolzano. Dálnice se zpočátku klikatí mezi kopci, takže je zde rychlost jízdy snížena, později však všechna omezení končí. Nutno však přiznat, že rychlost jízdy většiny italských řidičů na dálnicích není tak vysoká jako v Německu, pohybuje se okolo 120 km/h, ale na druhou stranu na rozdíl od Německa nejsou omezení rychlosti nijak respektována. Takže když je dopravní značkou rychlost jízdy snížena na 80 km/h, všichni stále jedou 110 až 120 km/h.

Projíždíme kolem Bolzana, později Trenta a nedaleko Verony sjíždíme z této placené dálnice, platíme 11,10 € a přejíždíme na neplacenou dálnici, která nás dovede do Peschiery. Zde se nachází již několik označení na kempy, kterých je v okolí opravdu dostatek. My jsme se ubytovali v nedalekém kempu Gasparina, kde jsme za nocleh pro dva lidi, auto a stan zaplatili 15 €. Z Peschiery jsme jeli směrem na Garda, na konci města se po pravé straně nachází benzínová pumpa OMV a asi 200 metrů za ní je odbočka vlevo na autokemp. Ten se nachází asi 300 metrů od hlavní silnice přímo u jezera Lago di Garda. Součástí kempu je pizzerie, obchod, ale i bazén. Na teplou vodu ve sprše se kupují žetony za 0,5 €. Cesta z východních Čech do Itálie nám trvala 12 hodin, najeli jsme 950 kilometrů.

Den druhý – Pesciera – Milano – Prato

Ráno vyjíždíme z kempu v 9 hodin a najíždíme na dálnici A4 směrem na Miláno. Jedná se o kvalitní šestiproudou dálnici, kde není rychlost jízdy nijak omezena. Z dálnice sjíždíme výjezdem označeným směrem na Monzu a platíme 6,40 €. Po sjezdu z dálnice však nejedeme směrem na Monzu, ale směrem do Milána.

MILÁNO **

Auto jsme zaparkovali v uličkách v okolí stanice metra Sesto Rondó. Z této stanice jsme se vypravili metrem do města. Jízdenka stojí 1,5 €. V Miláně jezdí tři trasy metra. V porovnání s Prahou není milánské metro tak vzhledné, co se prostornosti, čistoty či vzhledu vozů týče. Milánská podzemní dráha je však spolehlivá a je to asi nejlepší způsob, jak cestovat po městě. Je nutné si však hlídat zastávky. Na rozdíl od Prahy zde nejsou totiž stanice hlášeny přímo ve voze, ale na nástupišti, takže se mnohdy hlášení ztrácí v okolním ruchu. Metrem jsme dojeli až do samotného centra města do stanice Doumo. Vystoupíme tak na náměstí Piazza Duomo přímo před světoznámým milánským Dómem.

Hlavní město Lombardie a druhé největší město Itálie Miláno se rozkládá na severním okraji Pádské nížiny nedaleko oblasti lombardských jezer. Je nepochybně nejdůležitějším průmyslovým a obchodním centrem severní Itálie. Město má více jak 2 milióny obyvatel.

Přímo na náměstí Piazza Duomo se nachází městské informační centrum, kde je možno si zdarma vyzvednout turistickou mapu města. Nejvýznamnější památkou je zcela určitě dóm. Je největší gotickou stavbou v Itálii, na délku měří 157 metrů, takže pouze samotné obejití chrámu zabere určitý čas. Nejvyšší věž dosahuje výšky 108,5 metrů. Stavba chrámu započala roku 1386, unikátní stavba byla dokončena až roku 1887. Zajímavé však je, že za celou dobu pěti set let, kdy chrám vznikal, nedošlo k odchýlení od původního gotického stylu. Dóm se pyšní 135 věžičkami, na té nejvyšší ne nachází socha Madony, která je symbolem města.

Na náměstí Piazza Duomo zcela jistě zaujme také zastřešená galerie Viktora Emanuela, která je velkolepou obchodní pasáží. Po průchodu pasáží se ocitneme přímo před světoznámým divadlem La Scala na náměstí Piazza P.Marino. Pokud však hledáte velkou a výstavnou budovu, budete zcela jistě zklamáni. Divadlo pochází z roku 1778, prý pojme až 3000 návštěvníků, ale zvenčí to rozhodně není žádná výstavná budova.

Naše kroky pak pokračovaly na Corso di Porta Ticinese, kde se nachází bazilika San Lorenzo Maggiore, která pochází již ze 4. století. Před bazilikou stojí v řadě 16 římských sloupů a socha císaře Konstantina I.

Odtud jsme pak pokračovali postranními uličkami až ke chrámu sv. Ambrože.

Ten je nejvýznamnější městskou stavbou postavenou v románsko-lombardském stylu. Za prohlídku stojí nejen interiér kostela, ale i krypta sv. Ambrože. Vedle kostela se pak nachází zvonice z 9. století a větší věž, která pochází z 12. století.

Projdeme přes náměstí Piazza Cadorna, kde můžeme obdivovat prazvláštní moderní skulptury a fontánu a ocitáme se před milánským zámeckým komplexem Castello Sfsorzesco. Stavba zámku započala roku 1450 a měla být rezidencí tehdy vládnoucího rodu Sforzů. Cihlový čtyřúhelníkový komplex budov je 250 metrů dlouhý a stojí za shlédnutí. Vnitřní expozice jsme sice neshlédli, ale zajímavá je již prohlídka nádvoří Piazza d’Armi, na kterém se dříve konaly turnaje, či náměstí Corte Ducale. V okolí zámku se nachází rozsáhlý zámecký park, kde je dostatek stínu, laviček i vodních ploch pro odpočinek po celodenní procházce městem. Na opačném konci parku se nachází mírový oblouk Arco della Pace, v parku nalezneme i například mořské akvárium či výstavní palác. Zámecký komplex jsme opustili hlavní branou a ocitli jsme se před velkou fontánou. Ulicí Via Dante se dostaneme opět na Piazza Duomo, kde se nachází také například restaurace Mc Donnald, kde je možné zdarma použít v případě potřeby WC. Na náměstí jsme pak nasedli na metro a vrátili se nazpět k autu.

POZOR!!!

Vjezd do centra Milána je v době po-pá od 7.30 do 19.30 zpoplatněn mýtným. Plocha centra je asi 8 km čtverečných, ohraničená okruhem městských hradeb. Známky za 2-10 Euro /podle kategorií vozidel a emisních tříd/ jsou k dostání v trafikách, na poštách a v informačních centrech.

Neoznačená vozidla jsou pokutována /71 Euro/. Vstup do centra je hlídán elektronicky na 43 místech.

Z Milána vyjíždíme směrem na dálnici A1 ve směru na Florencii. Do Bologni se jedná o širokou šestiproudou komunikaci, kde rychlost není nijak omezena. V Bologni se dálnice zužuje na čtyřproudou, tedy dva pruhy každým směrem a začíná se klikatit. Nicméně souběžně se zde staví nová trasa dálnice, která by měla být pravděpodobně dostatečně široká a rychlá. Z důvodů stavebních prací je v okolí Bologni maximální povolená rychlost snížena místy až na 60 km/h. Později začíná přibývat kopců a tím i zatáček a tunelů a tak i v dalším úseku směrem na Florencii byla z důvodu členitého terénu také maximální povolená rychlost snižována na 110 či na 90 km/h.

Před Florencií sjíždíme sjezdem na Prato, paltíme 15,10 € a vjíždíme do Prata, kde jsme měli zajištěné ubytování na následující tři noci v soukromí. Městečko se nachází asi 20 kilometrů od Florencie s výborným vlakovým spojením. V průběhu dne z Prata odjíždějí vlaky do Florencie dvakrát do hodiny, opačným směrem odsud jezdí vlaky směrem do Pisy.

Den třetí – Prohlídka Florencie

Vzhledem k tomu, že každé pondělí probíhají v Pratu velké trhy, vypravili jsme se na ně. Zde bylo k mání snad vše. Od nepřeberného množství oblečení přes obuv až po domácí potřeby a zejména pak potraviny. A právě potraviny byly pro nás nejlákavější, protože se zde nacházelo to, na co v Česku nejsme zvyklí. Prodávalo se zde nepřeberné množství ryb ať už mražených, sušených či nakládaných. Mezi tím zde bylo nepřeberné množství ovoce a zeleniny, kterou ani z naších hyper či supermarketů ani neznáme. Nechybělo zde množství sýrů, oříšků a dalších pochutin. Pokud se tedy do této oblasti vypravíte v pondělí dopoledne, určitě nezapomeňte navštívit trhy v Pratu. Po obědě jsme se vypravili na místní vlakové nádraží, odkud jsme jeli do Florencie.

FLORENCIE ***

Nádraží ve Florencii se totiž nachází v samotném centru města a zpáteční jízdenka za Prata do Florencie stála 3,20 €. Vlaky v Itálii jsou čisté a poměrně spolehlivé. Jízdenku je nutné si po koupi označit ve strojku na nástupišti. Problémem však je, že se ve vozech občas stává, že kvůli poruše nejdou otevřít některé dveře. V průběhu cesty si tak hlídejte, zda dveře, kterými hodláte vystupovat, jdou skutečně otevřít.

Florencie je dnes téměř půl miliónovým městem, jedním z nejnavštěvovanějších míst Itálie. V tomto historickém městě je opravdu co obdivovat.

Naše procházka začíná hned u nádraží. Na náměstí Piazza Santa Maria Novella se nachází velmi nádherný a romantický stejnojmenný kostel. Byl postaven v letech 1246 až 1369. V gotickém interiéru stojí za shlédnutí pozoruhodná freska Nejsvětější Trojice. Ke kostelu přiléhá klášter se zajímavou křížovou chodbou. Naše cesta dále pokračovala typickými florencijskými uličkami na náměstí Piazza San Lorenzo. Zde se nachází velmi zajímavý kostel San Lorenzo, za jehož prohlídku se vybírá vstupné 2,5 €. Překrásný interiér kostela stojí za shlédnutí. Na náměstí v okolí kostela probíhají trhy.

Naše kroky dále vedly přímo na Piazza Duomo, kde se nachází snad nejobdivuhodnější památka Florencie. Je jí gotická katedrála Santa Maria del Fiore, která je čtvrtým největším kostelem v Evropě a je jakýmsi symbolem Florencie. Jeho oranžová kopule dosahuje výšky 106 metrů. Další významnou památkou, která se nachází hned v sousedství chrámu je románské babtisterium, které bylo postaveno v 11. a 12. století z bílého a zeleného mramoru. Uvnitř je možné spatřit mozaiky Posledního soudu z 13. století. Největší chloubou babtisteria jsou však jeho dveře.

Naše kroky dále vedly náměstí Piazza di S.Groce, kde se nachází stejnojmenný chrám. Na schodech před ním si můžeme v klidu odpočinout. V útrobách kostela je pohřbena celá řada florentských osobností, například Michelangelo, Galileo a další. Kolem národní knihovny jsme se dostali na břeh řeky Fiume Arno. Přes most Ponte alle Grazie přejdeme na druhý břeh a vydáme se na cestu na náměstí Piazzale Michelangelo, které se nachází na kopci, takže je zde opravdu překrásný výhled na město. Toto místo stojí za návštěvu.

Poté jsme se vydali dolů z kopce a dorazili přímo k mostu Ponte Vecchio. Tento nejstarší florentský most pochází z roku 1345. Má tři oblouky a zajímavý je především tím, že se přímo na mostě nachází řada obchůdků. Především se jedná o zlatnictví.

Nedaleko mostu Ponte Vecchio se nachází palác Galeria degli Uffizi. V paláci se nachází největší italská galerie, která obsahuje opravdu umělecké poklady. Je zde řada obrazů od Michelangela a mnohé další skvosty. Hned v „sousedsetví“ se nachází náměstí Piazza di Signoria, náměstí vévodí kašna zasvěcená bohu moře – Neptunovi. Dominantou náměstí je palác Loggia della Signora. Pokud se rozhodnete navštívit výtvarná a sochařská díla, nacházející se uvnitř paláce, musíte počítat s důkladnou prohlídkou zavazadel. Palác lemují sochy připomínající významné události z dějin města.

Přes náměstí Piazza della Republica, kde se nachází řada restaurcí, se vracíme zpět k nádraží a odjíždíme vlakem zpět do Prata.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .