0
0

Než jsme vyrazili do Egypta, vůbec nás nenapadlo napsat nějaký cestopis. Po několika dnech

strávených v Hurghadě jsme si řekli, že do budoucna se bude hodit napsat pár řádků o průběhu

cesty.

Ještě v Egyptě jsem si psal pár opravdu stručných poznámek o cestě. Ze začátku se zdálo, že to

stačí… V Egyptě se nám převelice líbilo a učaroval nám natolik, že jsme si řekli: musíme napsat

více. Po návratu domů jsem napsal cestopis ve formě, kterou máte možnost si přečíst. A právě po

dopsání nás napadlo udělat webové stránky (má stará verze 🙂 pro všechny lidi chystající se do

Egypta…

Pár lidí se divilo, proč píšu cestopis s cesty s CK…

To je prosté. Částečně jsem to vysvětlil výše a za druhé si myslím, že drtivá většina lidí nejezdí s

batohem na zádech do Tibetu. Proto zážitky a poznatky obsažené v cestopisu, přijdou někomu určitě

vhod. Doufám.

Sem tam se někdo také ptá na fotky. Čím jsme fotili, zda jsme používali filtry… Vše je foceno

Canon A70 bez použití filtrů. V PC jsme pouze po návratu trochu upravili kontrast, barvy a ostrost.

Máte ještě nějaký dotaz? Napište nám do diskuse nebo na mail. Rádi Vám odpovíme…

1.den

Z našeho bydliště jsme odjeli autobusem na letiště Ruzyně v 17:36. Dorazili jsme v 19:00, což se

ukázalo přehnaně brzy.

Sraz s delegátkou měl být ve 23:00. Hodili jsme si tedy zavazadla do úschovny na letišti a jeli jsme

ještě na chvíli nazpátek na Zličín, koupit si nějakou ňamku. Po nasycení jsme se vrátili a vyzvedli si

letenky a také se dozvěděli, že letadlo bude mít zpoždění cca 1 hod. Letět jsme měli původně v

01:00. Let se nám tedy přesunul na 02:00.

Po 23:00 jsme si nechali odbavit (zabavit) zavazadla a dostalo se nám nové infomace, že letadlo má

další zpoždění a to znovu 1. hod. Odlet ve 03:00.

Po nové informaci, abychom nebyli smutní 🙂 jsme dostali každý poukázku na 70kč, do letištní

restaurace. Trochu jsme si naplnili pupíčky zdravým zeleninovým salátem. Odtud jsme se už vydali

do haly kde jsme měli letět a jelikož jsme měli pořád dost času, trochu jsme si schrupli. Spaní na

letištních židličkách není ovšem nejpohodlnější a tak jsme začali vyhlížet letadlo.

To nám nakonec přiletělo v 02:30, o půl hodiny dříve. Nechali jsme se zrentgenovat a stoupli si do

fronty na letadlo. Protože jsme v dopravním letadle letěli poprvé, nějak nám nedošlo, že sedadla

budou číslovaná a stáli jsme vpředu abychom si mohli sednout k okénku.

Dovnitř jsme jukli opravdu jako první a říkáme si, kam si sedneme. I šli jsme téměř dozadu k ocasu

a posadili se. Nedalo mi to ale, když jsem si po usazení všiml, že sedadla jsou čislovaná a zeptal se

letušky kde jsou naše sedačky. Sami tomu dodnes nemůžeme uveřit, ale z celého prázdného letadla

jsme trefili přesně naše dvě místa. Úspěšně jsme vzlétli a vydali se na cestu do Egypta.

První polovina letu se odehrávala v noci ve tmě, takže jsme viděli města pod námi jako krásné

svítící mozaiky. V době letu nad Středozemním mořem se už začalo rozednívat a to začínala být

teprve podívaná.

V hloubce pod námi moře, nad ním krásná kupovitá oblaka a úplně nahoře my a čistě modrá

obloha.

Hurghada

Hurá, my letíme do Egypta

Po hodině letu nad Středozemním mořem jsme vstoupili do poslední čtvrtiny letu. Konečně končilo

moře a vykoukl na nás poprvé africký kontinent. Koukáme co nám nabídne za pohledy z letadla a

rozhodně jich nebylo málo. Z výšky obdivujeme hory, nekonečnou skalnatou poušť, ťiťěrné

vesničky, Nil a jeho políčka. Pomalu se blížíme k našemu prvnímu cíly Hurghadě.

Opravdu překrásný pohled je z výšky na modré Rudé moře. Obkroužíme město a začínáme klesat

na přistání. Letadlo dosedlo celé, nic neodpadlo, z nás také ne. Vše zdá se, bylo v pořádku.

Hurghada za 30 USD !

Vyšli jsme z letadla a zjistili, že oproti Praze je zde odhadem +- 15 stupňů Celsia se sluncem, brzy

ráno. Praha měla v den odletu -5 stupňů Celsia, což bylo opravdu příjemné zjištění. Vlezli jsme do

letištního busíku, který nás odvezl ke vchodu do letištní haly, vzdálené zhruba 30 metrů 🙂 od

letadla.

Zde jsme viděli poprvé egyptské policisty či vojáky ( nějak jsem nezjistil za celou dobu co jsme

byli v této zemi, jaký je v jejich oblečení rozdíl ), kteří i přesto, že v této chvíli vedro nebylo měli

( težko říci z čeho ) uniformy z tlustého „vatelínu“. Prostě mají všichni Egypťani rádi teplíčko.

Vešli jsme do haly, kde jsme si zakoupili od chlapíka v dřevěné budce kolky ( 30 USD pro oba ) na

víza. Kolky jsme nalepili do pasu a šli k pasové kontrole. Zde jsme samozřejmě předkládali pas s

kolky, společně s příletovou registrační kartou, kterou jsme předem dostali a vyplnili v letadle.

Úspěšně jsme se dostali do země Egyptské a vydali se ven. Zde jsme od delegátky zjistili, kam

máme jít a do jakého autobusu se přidat.

Jali jsme se našich kufříků a dostali po cestě skromnou nabídku na taxi od jediného chlapíka,

postávajícího před letištěm.

Zavazadla zaplnila prostor pod autobusem. Začínáme se rozhlížet po okolí. V Praze mrzlo, zde před

letištem sekali trávu. Květiny kvetly, ptáci pěli, prostě krása. Po uklidňujícím momentu jsme zabrali

dvě sedadla v busu a vyrazili k hotelu.

Good morning Mr.Mohamed…

Dostáváme první info o naší cestě a seznamujeme se s egyptským průvodcem Mohamedem, který

nás celých 13 dnů provazí. (Přišlo nám, že Mohamed se v Egyptě jmenuje snad každý).

Nejdůležitější informace byla o uspořádání, které původně mělo být následující:

• 1 den: Hurghada

• 2-3 den: Káhira

• 4-5 den: Asuán

• 6 den: Kom Ombo, Edfu, Esna

• 7 den: Luxor, Údolí Králů, Karnak

• 8-11 den: Hurghada

• 12 den: odlet Praha

Samozřejmě nastala změna, jak to tak bývá. Program se změnil, takže první čtyři dny jsme byli v

Hurghadě.

Čtyři hvězdičky a dva ručníky…

Dorážíme po 20 minutách jízdy do našeho hotelu SeaGull ****+, kde vyplňujeme na recepci

registrační karty a necháváme si zavazadla odnést do pokoje ( od této chvíle se s nimi, téměř

netaháme ). Obdrželi jsme také odměnu za vyplnění karty – 2 ručníky na pláž a info o hotelu.

Došli jsme k našemu pokoji 194 a vyložili si věci. Jako první chceme vidět jak vypadá okolí a

hlavně moře. Jdeme se podivat.

Balada o korálových útesech

Kroky směřujeme k moři, jež je překrásně modré a hraje ruznými odstíny podle hloubky.

Ale co čeká asi každý tj. korály, tak ty moc vidět nebylo. Sem tam občas je vidět barevná rybka, ale

pokud někdo čeká, že vyjde z hotelu a tam budou korálové útesy, tak je bohužel zklamán.

Ano, když je hotel nový a má to štěstí, že je před ním nějaký koralový útes, tak to také nějakou

dobu zůstane. Lidé jsou všeteční a rozhodně tomu nebude napořád a kdybyste alespoň chtěli vidět

barevné korálové rybky, ty, pokud mizí korály, mizí také.

Rybky se v korálech schovávají, mají v nich prostě útočiště a bez korálů nejsou logicky ani ony.

Pokud nemáte to štěstí a nejste v hotelu který má v moři korálový útes, nic Vám nebraní v tom,

abyste se vydali na ostrov Giftun. Ten jsme navštívili, (níže) nebo do přírodní rezervace Shalm-Ha-

Naga ( zde jsme bohužel nebyli, ale příště určitě ), která je prý hezčí než Giftun, protože byla

otevřena nedávno.

Egyptský Las Vegas ?

Po vykoupání jdeme do města zjistit, co nám může nabídnout.

Nabídlo nám plno aut, prodavače, z nichž Vám někteří nedají na chvíli pokoj ( neříkam že je to

mínus ). Budovy, u kterých nepoznáte zda se od střechy rozpadají nebo jsou nedostavěné. ( Když se

někdo přistěhuje, prostě přistaví nové patro ). Mini busy, které slouží jako „MHD“. Jezdí pořád sem

a tam po městě. Na každého chodce troubí jako upozornění jestli nechce svézt. Pokud chcete někam

popojet, či se přímo projet, jen mávnete, nastoupíte a jedete dokud neřeknete stop. Samozřejmě za

nějaký ten peníz.

Benzín je v Egyptě velice levný, (cca 1EL za litr) takže takovéto cestování vás nijak nezatíží. Také

je zde množství restaurací jak krásných, tak obyčejných stánků na ulici. Velice se nám líbili

především jejich trafiky, kde má prodavač noviny a časopisy položené přímo na chodníku zatížené

pouze kameny.

Střevní potíže a jak na ně

Po kratší prohlídce města jsme šli na schůzku s delegátkou, pro čerstvé informace. Ta nejdůležitější

se týkala střevních potíží :-). Údajně až 80 procent lidí, kteří Egypt navštíví je dostanou, ať se snaží

jak chtějí se jim vyhnout. Nám oběma bylo později také špatně.

Většinou je Vám nevolno až tak 4-5 den po příletu, jak u koho. Naprosto špičkově ( víme z vlastní

zkušenosti ) pomáhá dvojice léků: Drotazit-na vyléčení potíží, Imodium-pokud jedete např. busem a

není nikde poblíž wc. Obojí se dá celkem bez problémů zakoupit v Egyptě v lékárně, každé za

zhruba 50kč.

Trochu kultury neuškodí

Druhá informace se týkala výletů, které je možné si zaplatit a nabízí se:

1. Giftun-20 USD

2. Shalm-Ha-Naga-? USD

3. výlet k beduínům-30 USD

4. Sakkara-? USD

5. noční výlet kočárem tažený koni v Asuánu, s návštěvou mešity-7 USD

6. Káhirské muzeum + alabastrová mešita-35 USD

7. Abu Simbel-? není ale tak drahý jak se nabizí v Česku- cena cca polovina.

8. osvětlené Pyramidy (Laser show s výkladem anglicky aj.- ? USD

My jsme si zaplatili: Giftun, beduíny, kočár v Asuánu, Káhirské muzeum+ citadelu a alabastrovou

mešitu.

Noční život v Hurghadě

Po zaplacení jsme odešli na večeři, která zde stejně jako ve všech dalších hotelech ve kterých jsme

byli ubytovaní probíhala formou bufetu. Nepřeberné množství zeleninových salátů, masa, různě

ochucených rýží, těstovin, sladkostí, dortů a všeho možného co clověku chutná. Hned jsem si pro

jistotu umazal celý rukáv svetru od rajčatové omáčky při nabírání jídla. Po výtečné večeři jdeme

znovu na procházku do nočního centra Hurghady.

Tentokrát jsme se vydali dále než odpoledne a po přibližně půl hodince jsme došli do míst, kde už

turisté ubývali a Egypťané přibývali. Klasické obchody se suvenýry mizely a místo nich se začaly

objevovat stánky s pečenými rybami a různými masy. Mezitím se proplétaly kočky, které jedly

zbytky ze země. Nepořádek v podobě odpadků a dalších rozličných předmětů, které nebylo lehké

identifikovat, také nabíral na obrátkách. Občas nějaká kavárna, nebo jejich „hospoda“, kde

posedávali u vodních dýmek a čajů. Kousek od nich několik řeznictví s půlkami prasat zavěšených

na železných hácích, vše plné much. Po nějaké době, projití několika křižovatek a odboček se nám

už zdálo, že jsme moc daleko. Nikde žádný obchod pro turisty, nikde žádní bílí turisté. Jen my a

samí Arabové. Neradi bychom se hned první den ztratily a raději jsme se vrátili a šli si odpočinout.

Přitom jsme se dívali na jejich hudební stanici s arabskými pop hity ( mnohé se nám později staly

oblíbenými ) a usnuli.

2 den

Mořská krása

S pomocí budíku, který nás vzbudil v 7:00, jsme se nachystali na výlet k ostrovu Giftun. Došli jsme

si na snídani, která byla neméně dobrá než večeře a v 8:30 dorazili na recepci, kde byl sraz.

Odtud kvačíme na pláž, kde kotví lodě. Ještě před odplutím si lidé, kteří jeli s námi a neměli výbavu

na šnorchlování, půjčovali ploutve a brýle ve vedlejší půjčovně ( zdarma ). My jsme si půjčili

ploutve, ale než na nás přišla řada čekali jsme deset minut na Japonce, kteří stáli před námi. A

jelikož mají „malé“ nožky, tak na ně hledali vhodné mořské obutí. Nakonec ho zdárně našli a mohli

jsme si ploutvičky vzít také. Nic nám nebránilo jít na náš škuner.

Po nalodění ( byly poměrně vlny ) se mi začala točit hlava a zvedat žaludek. Loď sebou docela

házela, ale během chvilky mě to přešlo a vyrazili jsme. Ten den byl silný vítr a i když bylo teplo,

málem jsme zmrzli. Jeli jsme pouze v kraťasech a tričkách a to nebylo to pravé ořechové. Takže

doporučuji pokud nejedete zrovna v červenci, vzít si s sebou alespoň svetr. Nedalo se ale nic dělat.

V podobě zmrzlin jsme pokračovali ke Giftunu na šnorchlování ve volném moři přímo z lodi.

Nebezpečná plavba

Moře pod námi ubíhalo, hrálo všemi barvami. Od ultramarínové po světle modrou až tyrkysovou.

Po cca hodině plavby jsme se přiblížili k našemu kotvišti zhruba 500 metrů od břehu Giftunu v

moři. Před námi už kotvily dvě lodě s lidmi, kteří se potápěli a jelikož náš kapitán byl drak a

nezačal zpomalovat dříve, šinuli jsme se na lodě i s lidmi, kteří plavali kolem nich. Námořníci

začali křičet ať lidi uhnou. Ti celý divocí, plavali rychle do stran aby se vyhnuli naší lodi, která sice

nakonec ubrzdila, ( žádná loď se nepotopila ) ale lehce ťukla o záď ostatních lodí. Z lidí se naštěstí

nestala potrava pro mořské dravce. Vše dopadlo dobře, ale chvíli nám dost zatrnulo.

Podmořské království plné pokladů

Vzali jsme si naše mořské pomůcky a nachystali se na šnorchlování z lodi. Katka šla do

podmořského království první. V tuto chvíli jsme ještě netušili, že jsou v Rudém moři a hlavně v

našem místě podmořské proudy. Tak mi to začalo Kačenku odnášet v dál. Začala zrychleně mávat

končetinami s ploutvemi a za chvíli se naštěstí vrátila zpátky. Takhle, když to píšu se to možná

nezdá, ale když skočíte do vody a za 10 vteřin jste 20 metrů od lodi není to moc příjemné. Posádka

lodi totiž zapomněla vyhodit lano do moře za které se můžete držet a obdivovat podmořské krásy,

nebo pokud nemůžete odpočinete si na něm. Tuto chybu po chvilce napravili, lano do moře hodili a

tak jsme všichni naskákali za dobrodružstvím.

Pod vodou mě opravdu překvapila krása korálů. Pestrost a rozmanitost ryb od nejmenších klaunů,

po hubené a dlouhé mořské jehlice, až po krásně barevné a velké ploskozubce. Moře a hlavně

korály zde opravdu stojí za to. Obdivovali jsme krásy podvodního světa, létali pod vodou na

provaze v mořských proudech ( poměrně veliká zábava ) a také jsme dávali pozor na naši loď a na

ostatní, aby do nás nedrcly. Ony jak jsou ukotvené lany, tak přeci jenom trochu po hladině pořád

plují. Zhruba 5 metrů do všech stran a taková rozčíslá pěšinka od lodi asi nebude nejpříjemnější.

Také jsme si ještě v Česku zakoupili 2 podvodní foťáky na jedno použití. Snažil jsem se nafotit

nějaké fotografie, ale jak jsme později v hotelu zjistili, do jednoho foťáku se dostalo trochu vody.

Museli jsme jej rozbít, vyndat film a usušit, alespoň jak se dalo. A doufat, že fotky v Česku

dopadnou dobře. Později po návratu, když jsme si je nechali vyvolat na cd, jsme byli nemile

překvapeni kvalitou fotek. Byli poměrně rozmazané, s divnými barvami a cca 1/3 fotek vůbec

nevyšla. Musel jsem si s nimi pak ještě dlouho hrát v počítači, aby vůbec stálo za to na ně koukat.

Nakonec ale lepší než nic. Víckrát foťáky už nekoupím. Raději nějaký levný digifoťák, který

vložím do vodotěsného pouzdra pod vodu.

Po pořádném prosolení našich masíček jsme vylezli. A i když voda byla jako kafíčko, po chvíli jsme

se na lodi klepali jako sulc. Do toho fičel silný vítr. Cítili jsme se jako v mrazáku na -18 stupňů

Celsia. Za chvilku nám přinesli oběd v podobě smažené makrely s bramborem, rýží a zeleninou. K

pití co jiného než Coca-Colu ve skle. Po snědení jsme pluli k břehu Giftunu, kde jsme měli hodinu

na koukání a koupání

Ostrov zahalený pískem

Procházeli jsme se po pláži, kde místo písku jsou nadrcené z moře vyplavené korály a mušle.

Pokračovali jsme dál, až najednou, pár metrů od břehu se začali objevovat ve vodě korály pár

centimetrů pod hladinou.

Je to veliká krása prohlížet si je zblízka, jak hrajou všemi barvami. Občas se dala zahlédnout rybka,

která se v nich schovávala.

Některé korály jsou tvrdé jako skála a poměrně ostré, takže je potřeba dávat pozor na případný úraz

( vlastní zkušenost ). Shlédli jsme podmořskou nádheru a vraceli se zpátky kde stála naše

loď.Šnorchlování a delfíni pláží Giftunu ( ostrov není obydlený, jen s jedním barem poblíž kotviště

lodí a je několik kilometrů dlouhý ) jsme pluli kolem ostrova směrem k Hurghadě. Po nějaké době

plavby, znovu kotvíme na moři a je možnost si zašnorchlovat u korálového útesu. Nám ale byla

ještě z prvního potápění zima, proto jsme bohužel už podruhé nešli. Pár lidí se šlo potápět a říkali,

že to bylo ještě hezčí než poprvé.

Když se lid vykoupal, vypluli jsme k návratu do Hurghady. Zlatý hřeb plavby ještě měl nastat. Po

pár minutách se zničehonic ukázali dva delfíni. Sice jenom na chvíli, ale i přesto to bylo fantastické.

Egypťani začali divočet, přivolávali je luskáním, pískotem a různými zvuky, až jsem si myslel že ti

delfíni vlezli na loď :-). Po chvíli se vynořili znovu delfíni, leč tentokrát tři. Pak ale nadobro

zmizeli. Po přibližně 45 minutách jsme dopluli do Hurghady k molu našeho hotelu. Vystoupili jsme,

poděkovali našim dopravcům a vrátili zapůjčené ploutve. Poté jsme se odebrali na chvilkový

odpočinek.

Po relaxaci míříme do druhé části hotelu, kde jsou uměle vytvořené dva vodopády na stěnách

budovy a pod nimi se prochází parta bílých plameňáků, s barevnými velkými kachnami. Docela

zajímavá podívaná. Vodopády lehce nevkusné, ale zvířátka sympatická. Při prohlížení nám

vyhládlo, proto jsme se vydali na večeři. Znovu jsme se krásně najedli. Po večeři následovala

procházka hlučným nočním městem a do postýlek.

3. den

Vražedná jízda

Tento den jsme měli naplánovaný odpolední výlet do pouště za beduíny. To znamená, že dopoledne

jsme měli volné. Vyhřívali jsme se na pláži, jako ještěrky na slunci. V půl druhé nastala ta pravá

hodina na výlet jeepy do hor za Hurghadou. Vlezli jsme si před hotelem do připraveného vozidla a

vyrazili. Auto řídil velice veselý řidič, který jak jsme se od něho později dozvěděli sice nepije,

nekouří, ale zato s námi bez problémů jel v protisměru, rukama pořád máchal, smál se, zpíval, ale

volantu moc nedal. V noci při návratu zase jel bez světel a když je náhodou zapnul, tak pouze

dálková. Ostatní na něj samozřejmě hned začali troubit, blikat ať si je vypne. ( V Egyptě, jak jsme si

všimli normální světla moc lidí nepoužívá. ) Potmě se jezdí buď bez světel, nebo s dálkovými, jinak

nic. Byla to ale velká legrace takováto jízda. Ještě že jsme přežili.

Vidíme fatamorgánu?

Beduíni jsou vzdálení v našem případě cca 40 kilometrů od Hurghady v horách, které jsou vidět v

dáli. Druhá polovina cesty se odehrává v poušti a horách. Také nám řiďič při cestě pouští zastavil a

ukázal fatamorgánu. Sice ne klasickou, která přenese odraz z jiného místa, ale takovou co vypadá

jako velké jezero vody na poušti. Druhá byla vidět opačným směrem k Hurghadě. V ní se v dálce

odrážely hotely vzhůru nohama. Vypadala jako voda, táhnoucí se několik kilometrů.

Hurghada rallye

Dále jedeme přes poušť do hor. Náš veselý řidič nás ještě před vjezdem povozil po menších kopcích

a výmolech. Hurghada rallye. Kousek za vjezdem do hor, jsme si udělali přestávku a vyšplhali si na

blízký kopec. Naskytl se nám zajímavý pohled na okolní pohoří spolu s prašnou pouští. Kolem

dokola suchá krajina, prach, kamení a občas nějaký keřík. Bylo to pěkné, jako když stojíte na

Marsu. I zabarvení podobné.

Dále pokračujeme rychlou drsnou jízdou po hrbolaté poušti dalších 30 minut a vjíždíme k

beduínům.

Vítejte turisté

Vesnička se rozkládá na rovném prostranství pod okolními skálami, na ploše zhruba 300×300

metrů. Zde se nalézá pár přístřešků pro turisty, beduínské chaloupky se stěnami z datlových palem,

rákosí a občas nepálených cihel. Zasedli jsme do přístřešku a dostali jejich čaj, nazvaný „nevěsta“. (

náš pigi :-)) Vyžunkli jsme jej s ujištěním, že nám z něj nic nehrozí. Průvodkyně Fatima, nám dělala

výklad o jejich vesnici a životě. Co mě zaujalo nejvíc je fakt, že nemají doklady a nepatří k

žádnému národu. Mohou přecházet hranice kdykoli a kdekoli se jim zachce.

Oči beduínek

Po výkladu jdeme do chaloupky, kde místní beduínské dívky pekly arabské placky na ohništi

zakrytém vytepaným plechem. Jako palivo slouží velbloudí trus. Kousek jsme ochutnali (placku) a

bylo to dobré. Dívenkám jsme dali pár liber, aby měli nějaký peníz na nákup něčeho pěkného na

sebe. ( Mimochodem, všechny byly překvapivě moc hezké – oči, obličej, tedy alespoň to co je pod

jejich závojem vidět. )

Dromedár si pamatuje

Dále jdeme za dromedáry. Jsou to sympatická okatá zvířata, která mají dlouhou paměť. Pamatují si

dokonce člověka, který jim např. ubližuje. Pokud ho potkají po letech, jsou schopni ho poznat a

třeba i při bojovnější náladě vytrestat. Každý si vybral svého čtyřnožce, který mu vyhovoval a

posadil se s radou, že se dromedár při vstávání nejprve zakloní dozadu a vzápětí zase vpřed. Já to

sice věděl, ale v ruce jsem měl kameru a držel se tedy pouze jednou rukou. Moc nechybělo a válel

jsem se po zemi jako chrobák na krovkách. Úspěšně jsem ale odolal náporu rychlosti a vyšel na

procházku. Dromedáři hopsali, poskakovali, natřásali se. Po projížďce se vrátili na místo, odkud se

vyjelo. Při slézání už ze mne byl ostřílený jezdec 🙂 a tak jsem bez problémů sesedl. Dítkám, které

nás celou dobu vedly, jsme přispěli pár librami a také se s nimi vyfotili.

Beduínská „radnice“

Od dromedárů naše cesta pokračovala k beduínské „radnici“. Ta se skládala z několika větších

kmenů tvořících kostru budovy. Stěny měla z plechu, občas nějaké dřevo, látky a kůže. Vpředu na

zemi sídlí ohniště. V této „instituci“ zasedá hlavní beduín, pokud je něco potřeba v jejich komunitě

řešit. Také se zde odehrává známá záležitost s nožem nažhaveným v ohni a následným přikládáním

na jazyk podezřelým provinilcům. Koho nůž pálí je vinný, pokud nepálí je nevinen. Dále jsme

nakoukli do malé budovy z cihel, sloužící jako stáje pro kozy. Vedle postávali dva usměvaví oslíci a

uvnitř zmíněné kozičky.

Pouštní modlitebna“

Pokračujeme k modlitebně postavené z kamenů. Střecha je z rákosí a pod ní je obligátní místo v

islámském světě, jakoby prázdný krb, postavený směrem k Mecce. Slouží k rozpoznání správné

světové strany k modlitbám. Také jsme navštívili jejich obchůdek kde prodávali zajímavé kameny

nalezené v poušti. Dále korálky na krk a ruce, sušené kořeny rostlin a koření. My jsme si zakoupili

velbloudí zub. Je dlouhý, se špičatým kořenem a když se obrátí naruby, vypadá jako upíří zub :-).

Rozpustilé děcko

Po nákupu jdeme ke studni hluboké 18 metrů, s průměrem 5 metrů. Na studni jsou dána železa jako

rošt na chození, plus pár plechů a na nich rumpál. Plechy po kterých se chodí, nebyly přidělané.

Kývaly se na železech a potom všem, s hlubokou dirou pod sebou běhalo 8 leté dítě a hrálo si s

rumpálem.

Pouštní olivy

Kousek za studnou bylo pár zalévaných olivovníků, vysázených v poušti. Ukázka, že pokud je voda

dokážou rostliny v takovémto nehostiném prostředí růst. Poušť dokáže i kvést, pokud jednou za x

let zaprší, sice na krátko, ale dovede.

Západ za horami

Od olivovníků vyrážíme na nedaleký kopec na jehož vrcholu si sedáme. Počkáme a vychutnáme si

západ slunce za horami.

Kamenožrouti na pastvě

Později v dálce na velice obtížně přístupné hoře vidíme stádo pasoucích se koz. ( Otázka je na

čem ). Jdeme dolů z kopce a kousek od nás vidíme letět několik vran. Vůbec v Egyptě je veliké

množství vran se kterými jsme se setkávali ve všech námi navštívených lokacích, od Hurghady,

Káhiry až po Asuán. Vrány nás míjí a my jdeme na večeři.

Pouštní kaše

Dostáváme kousek smaženého kuřete a zeleninu. Dostali jsme i nějaké ovoce v podobě pomeranče.

Dále kaši ze sezamového semínka, která je údajně zdravá a jak někdo při nabírání prohlásil, také

moc dobrá. Já si tedy nabral o trochu víc, ale po ochutnání jsem měl co dělat, abych trochu kaše do

sebe dostal. Uff… Katce vcelku chutnala, byť vypadala kaše jako okolní prach smíchaný s vodou.

Pojedli jsme a beduíni nám společně zatancovali a zazpívali. Mohli jsme se i připojit.

Hurghada night rallye

Při nasedání do našeho jeepu nám přidali několik hlučných cizích turistů. Jejich řidič se mezitím

opil nějakým alkoholem a neměl je kdo odvést. Vyrazili jsme zpět nočními horami a pouští. Cesta to

byla opravdu zajímavá. Rychle nás míjeli temné hory a výmoly na poušti. Night Hurghada rallye.

Řidič nás nikde za celou trasu nenaboural, dovezl nás v pořádku. Tomu šlo jen těžko uvěřit po

takové cestě a stylu řízení.

Vyfotili jsme se s ním, rozloučili se a prchli do hotelu. Zde jsme šli na večeři, pak na chvíli do

města a na kutě.

4. – 5. den

4. den jsme v Hurghadě žádný výlet neměli tak jsme šli na výpravy po městě, koupali jsme se a

nahřávali si masíčka. Tajně do hotelu z našeho oblíbeného obchůdku pronášeli pití a občas jídlo, což

se nesmí prý z hygienických důvodů nebo spíš z komerčních :-). Následuje pátý den.

Hurghada – opět sladké nicnedělání. 🙂

5. den následovaly podobné kratochvíle. Delší procházka po Hurghadě, absorbování slunce

pokožkou, nasolování masíka mořskou vodou. –> 6. Den.

6. den

Malátný odjezd

Středeční ráno začínalo velice brzy v 02.00 ráno. Chystali jsme se na cestu do 20ti milionového

velkoměsta Káhiry. Před hotelem na nás čekal autobus, kam jsme vlezli a nechali se odvézt do

kolony hlídané vojáky po celou dobu cesty do Káhiry. Toto byl začátek šestého dne a jak jsem psal

výše, většině lidí se kolem čtvrtého dne udělá zle, nejinak mě. Hned jak jsem ve 02.00 ráno vstal

cítil jsem, že je mi mdlo. Sezobal jsem prášky a kupodivu neuvěřitelně rychle zabraly, ale určitě mi

po nich hned dobře nebylo. Stav nevolnosti jsem měl přibližně 10. hodin. To je doba udávaná ke

zlepšení zdravotního stavu a přesně tak trvala cesta do Káhiry autobusem. Nic příjemného to

nebylo.

Vyrážíme

Po seřazení busů do kolony se vše dalo do pohybu. Mým skromným odhadem bych typoval 50

autobusů. Z Hurghady jsme odjeli kolem 03.00 ráno. Valná část cesty se odehrávala pouští.

Postupně od druhé poloviny se objevilo moře a jelo se kolem vojenských základen. Alternativních

zdrojů elektrické energie v podobě desítek obřích větrných mlýnů. Dále kolem ropných vrtů v moři

i na poušti. Hotelů rostoucích uprostřed ničeho v poušti. U moře byly k vidění obrovské lodě a

tankery mířící do Suezkého průplavu. Projížděli jsme veliké hory a plno jiných neméně zajímavých

drobností. Na cestě, která trvala 10 hodin jsme měli dvě půlhodinové zastávky.

Největší africké město

Ve 13.00 jsme úspěšně vjížděli do Káhiry a jejího dlouhatááánského předměstí. Pomalu, ale jistě

jsme projeli místními zácpami a měli namířeno k alabastrové mešitě Mohameda Alliho. Při jízdě se

rozhlížíme tímto obrovským městem, kde jsou ohromné spousty zajímavých lokací. Baráčky od

těch nejobyčenějších z nepálených cihel co se rozpadají nad svými obyvateli, až po krásné nové

baráky s upravenými zahradami. Je to zvláštní pohled do dálky kde vidíte nízké, často z nepálených

cihel neomýtnuté baráčky a nad nimi tyčící se mohutné výškové budovy. Pokračujeme a při cestě k

alabastrové mešitě je vidět přímo ze silnice lomy, kde se získával před 4500 lety kámen na

pyramidy v Gíze.

Zářící alabasrová mešita

Odtud už vidíme z busu velikánskou mešitu s jejími vysokými minarety, stříbrnými zakulacenými

střechami a béžovými zdmi. Vystupujeme a jdeme dovnitř. Ještě si odskočíme v areálu mešity na

WC a vidíme naprosto nejhorší záchody v našem životě :-). Od WC se vydáváme nahoru k mešitě a

obdivujeme její mohutnost a krásu.

Chceme ovšem také dovnitř proto si zouváme boty. ( Šátek po ženách tentokrát nechtěli ).

Vstupujeme na překrásné, lehce do žluta zabarvené alabastrové nádvoří. Vše je zde z alabastru. Zdi,

podlaha, sloupy, podhledy, výzdoba.

Po prohlédnutí jdeme dovnitř, kde se nám dostává výkladu o historii mešity. Prohlížíme si bohatě

zdobené stropy, světla visící ve výšce a výzdobu.

Tisíce ulic z nadhledu

Vycházíme ven a jdeme se podívat na panorama Káhiry. Výhled je opravdu působivý. Změti ticíců

uliček, velké několikaproudé silnice, které se mezi vším točí jako hadi spolu s velkým množstvím

mešit a v dálce lehce ve smogu tři pyramidy.

Také si jdeme prohlédnout fontánu s alabastrovými lvy stojícími nedalako, kteří jsou osázeni kolem

dokola agávem. Pokračujeme vpravo od fontány po menší stavbě, kde se nachází malá výstava

různých starších exponátu nábytku. Z výstavy odcházíme moc nás nenadchla a prohlížíme si

venkovní areál mešity, kde je hezká zahrada se zastřiženými dřevinami. Už nám nezbývá moc času

a proto se vracíme k autobusu a přesunujeme se do Káhirského muzea.

Káhira – Egyptské národní muzeum

Po cestě vidíme spousty lidí, opravdu spousty. Školáky ve stejnokrojích vracející se ze škol, různé

obchůdky s rozličným zbožím, koně a osly s povozy jedoucí po okrajích silnic ( těch je opravdu

dost ). Na křižovatce chlapíka s krabicí na rameni proplétajícího se mezi auty co prodává nějaké

zboží. Mohutné mnohametrové ( ty největší na nábřeží Nilu ), fíkusy s visícími vzdušnými kořeny.

Dorážíme na rušné náměstí před Káhirské muzeum. Těšíme se ještě v lehké nevědomosti, co nám

tato slavná instituce nabídne. Zvenku budova vzhledem, lehce připomíná nádraží.

Vstupujeme přes dvě brány

Vydáváme se přes první detektor kovů do malého parčíku, nacházejícího se před branami muzea. Po

prohlédnutí několika soch, které park obsahuje vcházíme do budovy přes druhý detektor.

Vše co toužíte vidět

Úspěšně bez větších obtíží se dostáváme přímo k prvním exponátům a obdivujeme desítky

nádherných sarkofágů z kamene a dřeva. Ohromné množství sošek a soch egyptských bohů, až po

obyčejné obyvatele starého Egypta.

Zvířecí mumie ( krokodýlů, hadů, psů, koček, opic ). Krásné malované kanopy ( sloužily pro

uchování nabalzámovaných vnitřností mumií ). Vykládané truhlice perletí a slonovinou. Několik

lehce atipických soch faraona Achnatona, který na patnáct let své vlády zavedl jednobožství v

podobě boha Atona a ostatní božstvo formálně zrušil. Ovšem po jeho smrti znovu vše ke starému

řádu vrátil slavný Tutanchamon.

Dále jsou k vidění veliké černé pyramidy, kamenné stoly na preparování těl mumií, roztomilí malí

kamení skarabové, různé egyptské šperky a samozřejmě není možné zapomenout na opravdu

fantastickou Tutanchamonovu pohřební výbavu .

Zlatý hřeb muzea

Dále množství zlatých masek, náhrdelníků, několik zlatých a pozlacených sarkofágů a zlatý hřeb

celého muzea Tutanchamonova zlatá pohřební maska. Ta je spolu s jeho sarkofágy nepředstavitelně

krásné precizní dílo z něhož oči jen přechází.

Zmínil jsem zde pouze zlomek věcí, které jsou v muzeu k vidění. Pokud máte rádi Egypt a čtete o

nich alespoň občas v knížkách, uvidíte zde ty vzácné věci o kterých jste četli či je viděli na

fotografiích. Jistě to bude stát zato. V době kdy jsme navštívili muzeum jsem měl možnost fotit bez

blesku a natáčet videokamerou. Obojí dokonce zdarma. Kdo bude chtít vidět mumie faraonů, bude

si muset trochu připlatit – 40 EL na osobu. Mumky jsou totiž zvlášť. Po prohlídce nám již moc sil

nezbývá, vydáváme se tedy ven zakoupit si životadárnou vodu. Usedáme do stínu pod velikou

egyptskou sochu a čekáme na autobus. Má dorazit za 20 minut a odvézt nás Káhirou do našeho

hotelu Pyramids Cataract*****.

Ubytování s hudbou

Po přijetí před hotel nám při výstupu vyhrává živá muzika, v podobě veselých místních hudebníků.

S blížícím se večerem jsme opravdu zmoženi po předchozí noci, kdy jsme vstávali velice brzy. Jeli

10 hodin autobusem a prohlíželi si alabastrovou mešitu s Káhirským muzeem. Po vstupu odcházíme

vyplnit registrační karty. Za ně dostáváme klíče od pokojů a hurá pomalým krokem na večeři. Jídlo

nám trochu obnovilo HP.

Dobrou noc netopýři

Jdeme se projít velice hezky zarostlou a upravenou hotelovou zahradou. ( Údajně má Pyramids

Cataract největší hotelovou zahradu a bazén v Káhiře ).

V akáciích a datlových palmách kousek před naším pokojem potkáváme několik letících netopýrů.

Přejeme jim dobrou noc ( nebo spíš den, pro ně ) a jdeme si lehnout.

7.den

Ranní políčka s ibisy

Druhý den se probouzíme do příjemného lehce zamlženého ( či smogového nelze poznat ) rána.

Dnešní den máme dopoledne volno a vyrážíme na průzkum okolí. Hotel sídlí na zajímavém místě

poblíž políček zavlažovaných vedlejším ramenem Nilu. Tato ramena slouží především k

zavlažování políček, ale zároveň jsou používaná jako stoka i smetiště. Viděli jsme několikrát mrtvá

zvířata ležící na břehu nad vodou. Rozhodně se do zdejší vody nedoporučuje dávat končetiny či si

oplachovat obličej z důvodu bilhariozy. ( Červi kteří projdou pokožkou do těla a usadí se v játrech ).

Pěšky míjíme množství políček v ranním oparu a prohlížíme si je. Jsou krásně upravená a čistá.

Egypťané již pracují a sklízejí zelené pro zvířata. Mezi nimi si vykračují krásní bílí ibisi, kterých je

v celém Egyptě hlavně na políčkách nepočítaně.

Bůvol má přednost

Najednou se proti nám na cestě objevuje stádo vodních bůvolů. Rychle jim uhýbáme z cesty aby si

nás neodnesli na svých zahnutých rozích. Bůvoli odcházejí a my pokračujeme dále po silnici kde

jezdí auta. Po krajnici chodí oslíci a koně s povozy.

Před námi vidíme starého muže s koštětem, jak zametá prach navátý z pouště ze silnice. Zahýbáme

na most a vidíme místní ženy nesoucí na hlavě mísy s odpadem z kuchyně, které z mostu sypou

rovnou do vod Nilu. Za mostem jsou menší budovy kde bydlí pravděpodobně lidé, kteří pracují na

políčkách nacházejících se na protější straně řeky.

Cirkusové triky za bakšiš

Občas na nás někdo pokřikuje ať jdeme za ním, někteří jen koukají a jiné vůbec nezajímáme. Dětem

se ale líbíme a tak se nás několik místních dětí drží a snaží se z nás všemožnými cirkusovými triky

vytáhnout bakšiš. Tentokrát jsme se zviklat nenechali a peníze nerozdali. Po nějaké době se vracíme

před hotel s hlídkujícími vojáky. ( Ti hlídají v Egyptě úplně vše, každou banku, veřejnou instituci,

muzea, památky a občas hotely ). Vracíme se do hotelu.

Káhira – pyramidy v Gíze

V pokoji se chystáme na cestu k pyramidám. Vyrážíme po 12.00 hodině. Jedeme Káhirou a míjíme

políčka nad nimiž jsou pečlivě upravované palmy. Baráky pod kterými není pevná cesta, pouze

udusaná zem na které se válí mraky odpadků. V nepořádku si hrají děti spolu se psy. Běhají

společně a dovádějí. Najednou v dálce za všemi těmi baráky vidíme pyramidy v oparu smogu. Jsou

opravdu oproti okolí obrovské, ale během chvilky nám mizí z dohledu. Motáme se uličkami s

obchůdky ve kterých se dá koupit téměř vše a jsme již kousek od nich.

Jeden z divů světa

Ano, už je vidíme. První, která se nám ukazuje je pyramida Chufevova. Základna 227,5 metrů ×

227,5 metrů, výška 137 metrů, dříve 146,6 metrů. Je to opravdu krása. Ještě jí ale vidíme vzdálenou

několik set metrů. Jako druhá vykukuje i Rachefova pyramida, ( o půl metru nižší než Chufevova )

ovšem i ta po chvíli mizí a my vjíždíme pod areál pyramid. Míří sem kromě nás mnoho jiných

autobusů a tak chvíli čekáme na vjezd.

Po chvíli vjíždíme. Vystupujeme z autobusu a díváme se na tu nádheru. Na pyramidy staré 4500 let.

První a největší z pyramid Chufevova, je bez vápencového obložení narozdíl od Rachefovy, ale zase

je krásně čistá. Jako když ji někdo před naším příjezdem zametl.

O půl metru nižší Rachefova pyramida má ještě vápenec na své špičce a je na něj opravdu

překrásný pohled. Vápenec je vyleštěný, třpytí se a odráží se v něm slunce. Pyramida je oproti

Chufevově zaprášená a má na sobě navátý písek z pouště. Působí tedy dojmem, že je víc poškozená

byť jsou na tom zhruba stejně. A pokud se ptáte jestli vás pyramidy ohromí… Moje odpověď zní:

zcela jistě. Nejen svou velikostí, historií, ale i jako celek. Je to nádherný dojem, stát pod

světoznámými pyramidami. Jdeme zpět k autobusu a brousíme si zoubky na druhou Rachefovu

pyramidu zblízka. Objíždíme ji a jdeme k ní. Pyramida je ve skutečnosti menší než Chufevova, ale

je postavená výše na okolním terénu. Působí tedy větším dojmem. Zblízka je v zubech na kamenech

vidět navátý písek z pouště. Nebo jestli se drolí z části i pyramida nevíme, ale pokrytá je vcelku

dost. Ovšem vápencové obložení na vrcholu stavby je opravdu působivé.

Vedle nejvetší Chufevovy pyramidy se dá také navštívit muzeum s faraonovou solární bárkou, která

měla odvézt jeho zesnulé tělo od balzamovačů do pyramidy. Bárka byla nalezena zasypaná kousek

od pyramidy. Údajně se vedle prvního nálezu bárky nachází ještě druhý exemplář. Prozatím

pohřbený v zemi. My jsme muzeum nenavštívili. Musíme si něco nechat i napříště. Kousek od

muzea se solární lodí jsou tři malé pyramidy královen. Ty působí proti zachovalé mohutné

Chufevově pyramidě opravdu minimalisticky. Ještě k tomu je dovoleno na ně šplhat a z části také

díky tomu jsou opravdu v žalostném stavu.

Vstupujeme do temné hrobky

Čas nás nemilosrdně tlačí. Jako další chceme také vidět třetí a nejmenší Menkaureovu pyramidu, do

které se dá za 10 EL. vstupovat bez omezení. Přístupné jsou všechny, ale v ostatních je počet lidí

omezen. Spěcháme k poslední nejmenší pyramidě. Rychle prcháme dokoupit lístky do

Menkaureovy pyramidy. Lístky máme, ale ještě musíme dát záznamová zařízení do busu. Uvnitř se

nesmí fotit ani natáčet.

Klopýtáme zpocení ke vchodu pyramidy kde dáváme hlídačům lístky a vstupujeme dovnitř. Od

vchodu, který se nachází zhruba 10 metrů nad úrovní terénu cesta uvnitř pyramidy rychle a dlouho

klesá dolů. Poměrně prudká cesta po níž sestupujeme skrčeni dolů je ze dřeva se zarážkami, aby jste

nesklouzli. Je to docela zábava sejít ji bez úrazu. Pokud se ve zdraví dostanete dolů musíte se

chvílemi krčit ještě více. Na stropě jsou totiž občas mohutné kamené překlady. Po projití rovné

cesty se chodba dále stáčí vpravo a znovu kloužete kousek po prkenné šikmině. Zde se nachází

různé výklenky ve zdech, které sloužily na pohřební zásoby. Dále občas nějaká místnost a jinak nic.

I tak je to velice zajímavé když si člověk uvědomí jakou vrstvu kamene má nad hlavou. Uvnitř

pyramidy by se také dalo čekat, že bude chládek. Opak je pravdou. Stejně jako v Údolí králů ve

skalních hrobkách i zde je neskutečně vlhký vzduch z funících a zpocených lidí a příšerné horko

spolu s přítmím. Není ale času nazbyt a tak si razíme zase cestu nahoru. Po několika minutách se

ocitáme na čerstvém horkém vzduchu. Vyrážíme k vyhlídce na zdejší areál.

Pyramidy jako na dlani

Během chvíle jsme namístě vzdáleném 500 metrů a můžeme si pěkně v klidu vychutnat pohled na

všechny pyramidy najednou, v pozadí s obrovským 20ti milionovým velkoměstem Káhirou.

Starověký hlídač

Po vychutnání znovu nasedáme do busu a jedeme napříč areálem k sfinze. Úspěšně se protlačíme

dravou dopravou pod sfingou a vysedáme. Sfinga se nachází několik set metrů pod prostřední

Rachefovo pyramidou. Z části je pořád vidět vzestupná cesta, která kdysi spojovala chrám vedle

sfingy s Rachefovou pyramidou. Kousek od chrámu sídlícího těsně vedle sfingy jsou vidět zbytky

mastab. Kousek dále ve skále velké množství vytesaných hrobek. Ke sfinze se vchází přes chrám.

Ten není v podstatě vůbec zdobený, má pouze čisté zdi. Ale zase jsme si poprvé krásně všimli, jak

egyptští kameníci dokázali precizním způsobem otesávat kameny. Několikatunové bloky kamene, z

nichž se chrám skládá jsou na sebe stavěné s úžasnou přesností. Jak známo nevložíte do spár mezi

kameny ani vlas. Kolikrát chvilku hledáte, kdeže je vůbec spára mezi kameny vidět.

Pokračujeme dále malým chrámem a jdeme cestou do kopečka a vylézáme několik metrů od sfingy.

Kolos je vysoký 18 metrů a dlouhý 80 metrů. Nos sfinga pořád nemá, zato ale měla spravené

končetiny u těla a ty jsou opravdu pěkné. Celkově je moc krásná, hlavně spolu s pohledem na

všechny pyramidy, které se tyčí na kopci nad ní.

Papyrová Galerie

Opouštíme sfingu, hlídače prostřední pyramidy a jedeme do papyrové dílny, respektive prodejní

galerie. Ta se nachází zhruba o kilometr dále. Projedeme pár ulic Gízy a stojíme v boční ulici kde

sídlí. Ještě než se dozvím, že se uvnitř nesmí natáčet a fotit obojí udělám. V prodejně se prodává

papyrus stejně jako např. na ulici či na bazaru. Zde ovšem máte ( snad ) záruku, že je papyrus

pravý. Ale nejen papyrus také barvy, které nejsou umělé ani pouze strojově tištěné. Zakoupili jsme z

obrovské nabídky papyrus známého egyptského klíče života, který má po stranách dvě kartuše. Do

nich jsme si nechali napsat v podobě hieroglifů naše jména. Vše stálo zhruba 400 kč.

Parfumerie Palace

Vyrážíme o pár ulic dál a jdeme do Parfumerie Palace. To je něco obdobného jako papyrová galerie

s tím rozdílem, že zde prodávají esence na výrobu parfémů a samotné parfémy. Esencí ve velkých

skleněných lahvích tu měli opravdu mnoho. Odhadem několik set. ( Egypt je největší vývozce

esencí na světě – 90 procent ) Dostali jsme ochutnávky v podobě ťuknutí uzávěrem s příslušnou

esencí na ruku. Jaké to přesně byly si bohužel nepamatuji. Většina z nich ale voněla pěkně. Kdo si

koupil esenci s sebou, mohl si její obsah po naředění 100 procentnim lihem desetinásobně zvětšit. A

to se myslím vyplatí :-).

Káhira – bazar Chán el Chalíli

Z voňavé parfumerie jsme zamířili přes Nil k největšímu bazaru Káhiry, Egypta a dokonce celé

Afriky Chán el Chalíli.

Počkejte… máme úplně vše

Přijeli jsme na extrémně rušné náměstí před druhou nejstarší univerzitu světa Al Azhar, kterou

navštěvuje 120 000 studentů a vyučuje zde 600 učitelů. Přes náměstí jsme se vydali do útrob

bazaru. Máme ovšem bohužel velice málo času a tak naše prohlídka byla pouze zběžná. I přesto se

nám zde velice líbilo. Bazar se rozprostírá v ulicích mezi domy a je opravdu obrovský. Dokonce

tak, že když jsme z něho odjížděli viděli jsme ho táhnout se několik kilometrů dál od místa, kde

jsme ho navštívili. A to určitě šel i do bočních ulic. Na trhu stejně jako na všech ostatních kde jsme

nakupovali byl obrovský mumraj. Tisíce lidí tlačících se sem a tam, jako na mraveništi v lese. Vše

zdánlivě bez řádu (jako u mravenců :-). Prohlížíme si vše co se dá za takový úsek času který máme

k dispozici stihnout.

Večeře, sprcha a 1000 kilometrů

Vracíme se zpět na náměstí a odjíždíme do hotelu na večeři. Naplníme si pupíčky lahodnou krmí a

chystáme se na cestu k nádraží. Odtud máme odjet vlakem ve 22.00 do Asuánu vzdáleného 1000

kilometrů směrem na jih. Vlak opravdu přijíždí, dokonce poměrně přesně ( 20. minut zpoždění ).

Trochu shonu než se všichni rovnoměrně rozejdou a vstoupí do svých kupé. Jedeme první třídou a

ta je srovnatelná, řekl bych s naší v Čechách. Jeden, vlastně dva rozdíly tu přeci jsou. Za prvé, v

kupé stejně jako v celém vlaku nejdou stahovat okna, nemají prostě kliky. Za druhé, je přítomna

klimatizace a ta opravdu funguje. Já to sice nepostřehl, jiní si ovšem stěžovali, že kolem půlnoci

byla zima převeliká. Také docela zajímavá záležitost, kupé nemá dveře. Ne že by je někdo ukradl na

zdi nejsou ani panty, ale prostě je nemá. Jak se nám později dostalo poučení od Mohameda, není to

spací vůz. Vyrážíme na dlouhou noční cestu do vzdáleného Asuánu.

8.den

Stovky kilometrů

Vcelku pohodlně spíme a ráno se probouzíme pořád na cestě informováni o zpoždění 3 hodiny.

Díváme se na překrásnou krajinu za oknem. Stovky a stovky kilometrů políček s cukrovou třtinou,

banánovníky, vojtěškou, obilím a různými zemědělskými plodinami. V pozadí s palmami a ještě

dále s krásnou béžovou pouští. Ta tvoří hezký kontrast se zelenými poli. Jede se pořád kolem Nilu a

tak políčka jsou vždy několik set metrů do stran podél břehů. Pak jenom poušť. Mezitím vším

vykukují baráčky lidí, kteří na polích pracují. Je to opravdu zajímavé a roztomilé.

Žádný smog a špína

Už to není Káhira se smogem a špínou, auty a hlukem. Tady jen poušť, voda, zelená políčka a

modré nebe. Jedeme hodiny a hodiny a nakonec dorážíme do Asuánu kolem 13.00. 15ti hodinová

cesta nám kupodivu moc zabrat nedala. Vystoupíme z vlaku a následuje leknutí jaká je zde výheň

oproti Káhiře. Procházíme nádražím a jsme překvapeni po vystoupení ven, jaký je Asuán rozdílný

oproti Káhiře. Především je zde mnohonásobně větší pořádek a není zde takový hlahol. Působí jako

nějaké lázeňské městečko. Na ceduli před nádražím čteme Welcome to Aswan, děkujeme tedy a

jdeme do připraveného busu.

Asuán – ostrov Agilkia (Philae)

Autobusem jedeme k chrámu na ostrově Agilkia, známého více jako chrám na ostrově Philae. Z

důvodu stavby velké Asuánské přehrady byl chrám celý zatopen a proto se egyptská vláda a Unesco

rozhodly, že chrám přenesou z ostrova Philae na sousední téměř stejný ostrov Agilkia. Povedlo se a

nyní chrám stojí na suchu.

Suchou nohou to nejde

K chrámu se suchou nohou dostat nedá, proto musíme využít loď. Na molu jich stojí desítky

rozestavěné všude možně. Zaujímáme pozici na lodi a jedeme k Agilce. Kousek od nás vidíme

menší ze dvou egyptských přehrad.

Liduprázdný chrám

Cestou míjíme krásné světle hnědé kulaté skály, vystupující z vod Nilu. O chvilku později na nás

shlíží první námi navštívený egyptský chrám. Jsme opravdu překvapeni krásou stavby.

Vcházíme do areálu a obdivujeme krásné sloupy s hieroglyfy a chrám jako celek. Dále vstupujeme

na první nádvoří a dovnitř chrámu. Všechny zdi, každičký koutek jsou vyplněny krásnými

hieroglyfy a egyptskými bohy. Prohlížíme si vše a postupujeme dále.

Venku jsou k vidění krásné pohledy na chrám, modrou vodu Nilu a různě rozeseté palmy. Všímáme

si sousedního ostrůvku nacházejícího se 50 metrů od kraje ostrova na kterém stojíme. Tam byl

původně chrám. Ano, je to ostrov Philae. Je z něj vidět ovšem jen několik metrů povrchu, zbytek je

zatopený.

Zpět do Asuánu

Užíváme si klid u chrámu ( za nás bylo málo turistů ) a obdivujeme jej. Po půlhodince se vydáváme

k lodi a plujeme zpět k přístavu. Odváží nás na naši loď Orchestra ***** kde se ubytujeme.

Dostáváme zde oběd, sice trochu pozdě, leč nevadí.

Noční jízda kočárem

Volno do večeře využíváme k lenošení na střeše lodi a rozhlížením se po Nilu a Asuánu. Po výborné

večeři se kolem 21.00 vydáváme kočárem taženým koníky po nábřeží, do centra města. Jako první

návštěvu máme naplánovanou největší Asuánskou mešitu, stojící na kopci nad městem.

Tma v mešitě

Mešita při našem příjezdu je již zavřená, ale to nám vůbec nebrání ke vstupu do jejích útrob.

Hlídači otevírají na pokyn Mohameda bránu a my jdeme nahoru pouze v osmi lidech. Potmě, v

klidu lehké noci. V mešitě není ani noha. Pouze hlídač. Ten nám otevírá bránu a jde pryč. Jsme v

noci uprostřed prázdné, tiché mešity. Je to zajímavý pocit. Prohlížíme si vnitřek této hezké a útulné

stavby. Po prohlídce jsme sešli s kopce dolů a nasedli do kočárů. Projíždíme městem k místnímu

bazaru. I v noci je na něm docela velký mumraj. Sice ne jako ve dne, i přesto lidé nakupují, povídají

si, baví se v kavárničkách. Prostě to zde snad pořád žije.

Při odchodu z bazaru potkáváme klučinu s hromádkou papyrů. Proč jich teda několik nevzít?

Kupujeme pár kusů, za 15 EL./kus a jsme spokojení. Po chvíli přichází pár lidí, kteří jeli s námi.

Také jim začíná papyry prodávat. Ovšem po 10 EL./kus. To se mi samosebou nelíbilo, že mě ožulil.

Uzmul jsem mu ještě jeden gratis a měli jsme je také za deset. Poté se vracíme na loď a zasunujeme

se do postýlek. Pšš…a dobrou noc.

9.den

Probouzíme se do příjemného rána a po snídani šplháme na střechu lodi, podívat se na ranní Asuán.

Je to velká krása. Po modré hladině Nilu plují feluky, lidé se procházejí po nábřeží. Na ostrůvcích v

Nilu posedávají rackové. Květiny při mírném slunci kvetou a k tomu lehký vánek pohybuje listy

palem. Opravdu pravá africko egyptská krása.

Taxi?!… Děkujeme, ale jdeme pěšky

Dnešní den máme dopoledne volno a jdeme pěšmo i přes nabídky na taxi a feluky ( čehož litujeme

později). Na žádné jsme se po dobu našeho pobytu nesvezli. Jako lidé na které jsme se z lodi dívali,

ocitáme se v příjemném ránu na pobřeží, ovíváni lehkým větrem. Po chvíli dojdeme na náměstí

před asuánským nádražím. Rovnou se ocitáme před místním největším bazarem, který jsme

navštívili předchozí noc. Je trochu volnější než Káhirský, ovšem neméně zajímavý.

Krokodýlí hlavičky rozhodně nechceme

Procházíme a občas zastavíme kolem množství různorodých obchůdků, stánků či jen povozů,

nabízejících od sošek egyptské mytologie, koření, čajů, ovoce a zeleniny, papyrů, po veliké kusy

masa, visících na hácích na slunci s přátelskými mouchami.

Kátě se zrovna dnešní ráno udělalo špatně, takže při pohledu na masíko sušící se na slunci k tomu

jen pomohlo, že jí bylo ještě hůř. Přibližně v polovině bazaru sídlí krámek Nůbijce, nabízejícího

docela zajímavé masky z teakového dřeva. Dále sušené ehm…. krokodýlí hlavičky, taktéž jejich

zuby různých velikostí. Zboží má ale drahé jako ďas a tak z původně vyhlídlé masky nic nebylo.

Masky podle velikosti – nejdražší až 500 EL. Krokodýlí hlavičky na provázku z velbloudí kůže –

100 EL. Cenu dino zubů si nepamatujeme. Ale jinak, zabíjet krokodýlky a pak jim chudinkám sušit

hlavičky. Fuj :-(. Po neúspěchu s maskami a různými divnostmi, jsme o kus dále od veselého

mladíka zakoupili kanopu s hlavou Egypťanky za 40 EL., usmlouvanou z původních 90 EL. Opět u

jiného prodejce s oblečením, kupujeme šátky (palestiny) za 20 EL. Usmlouváno z 50 EL. Od jiných

lidí, kteří zde také byli, dostáváme informaci, že za šátky na nádraží požadovali 230 EL :-).

Arabské noviny z chodníku

Dále v místní trafice usídlené na chodníku, kupujeme výtisk asuánských novin, ( v arabštině ) což

prodavače velice pobavilo a strašně se smál. Na vedlejší křižovatce dostávám zálusk na sošku boha,

snad Anupa? Tu zakupujeme po dlouhém smlouvání (když Kačka už koulela očima, jak jí bylo zle.

Do toho jsme neměli pití a začínalo být už vedro) za 20 EL., z 90 EL. K ní chci zdarma ještě přidat

kruh(?) co se nosí na šátku na hlavě. Dal mi jej a při odchodu mi začal nabízet další, tu samou sošku

dokonce za 10 EL :-). Už jsme ale měli dost vedra a odešli jsme zpět na loď. Po obědě poprvé

vyplouváme po Nilu do Kom Ombo.

Kom Ombo – odpoledne

Idylka

Je krásně teplý den. Sedíme si na palubě a užíváme při plavbě krásné scenérie na březích Nilu. Jsou

zde desítky kopců a skal, na kterých leží při úpatí vesničky s barevnými baráčky. Níže rostou

datlovníky a jiné palmy. Pod nimi se rozkládají políčka se svěže zelenou úrodou. Dobytek, pasoucí

se na březích Nilu spásá zelenou trávu a keře, zrcadlící se ve vodách Nilu. Všechny kontrasty barev,

modrá obloha, béžové kopce a skály, zelené rostliny, modrozelená hladina Nilu, jsou opravdu

fantastické a nelze se na ně vynadívat.

Malý požár na břehu

Jak plujeme směrem na sever ke Kom Ombo vidíme také malý požár, zapříčiněný pravděpodobně

vypalováním políček s cukrovou třtinou. Na břehu Nilu hoří několik palem, nebo že by se takhle

zbavovali uschlých listů na palmách visících na kmeni? Potkáváme také občas rybáře Egypťany na

felukách. Teď si říkám jak něco mohou vůbec chytit, když jim pořád nějaké parníky veliké jak hora

s třemi lodními šrouby plují kolem. Naštvaně se ovšem netvářili.

Vítá Vás kouř v Kom Ombo

Vplouváme k přístavu v Kom Ombo a překvapuje nás jako první nepřehlédnutelný černý kouř z

komínů, na okraji města.

Po zakotvení jdeme na prohlídku chrámu, vzdáleného pouze kousek od Nilu na kopci. Zdejší

obchodníci jsou prý známí svou možná až přehnanou aktivitou a proto se jim musela na zemi udělat

bílá čára, přes kterou nesmí překročit k turistům jdoucím k chrámu. Působ

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .