Putování Čínou: Den dvacátý

Budicek podle ospalosti tak 9 rano, dle hodin na mobilu je ale 11:30. Minisnidane v nasi kafeterii pod metrem, pokec, v 13.00 vyrazime. Dnes kolegyne chce obejit nejake ty “pamatky”, takze uz od rana prudi, ze jsme vysli “vecer a nic nestihnem”. Prvni jdeme do Shanghai Oriental Art Museum. Dle webu i LP to ma byt budova s peknou architekturou umistena na namesti Zitrka (Tomorrow Square). Takze zabijem dve mouchy jednou ranou. Trochu zmatek na vystupu, 6 vystupu z metra, kazdy ma vest na nejakou ulici a jeden k tomu muzeu, tak jdeme do 6., coz je to muzeum. Vylezem ven, z jedne strany mensi mrakodrap, kolem nej nekolik jeste mensich, vyskove domy, neco jako park. Asi to bude u toho parku. U vchodu do parku neco jako budka, v ni borec kolem 55-65 let. Na nas z okenka “can i help?”. No nevim, ukazuju mu pro jistotu znaky muzea, on naucenou frazi rika, ze muzeum je hned tady za rohem, ale tady v parku je kafe Barbarossa, kde si muzem dat drink. Jdeme do toho parku. Parciku spis. Maly, ale pekny. Uprostred je to Cafe Barbarossa, ma to byt barak z predkomunistickeho obdobi, rekonstruovany, stylovy. Je fakt pekny, uvnitr samy evropoid. Dle LP stoji vodarna uvnitr 150Y, coz je jediny cenovy udaj. Takze kava tak 60Y, caj 40Y atd. To nemusime, tak tocime kavarnu kolem ktere je pekny rybnicek a ona je jakoby uprostred. V rybniku jak jinak, kapri, kolem rybniku jak jinak, turisti. China Style. Ale parcik je to pekne udelany, fakt.

Vracime se kousek a jdeme do toho muzea. Zvenku budova mne nijak nenadchla. Je to takovy zvlastni mix architektur, dle webu styl “club-house” a puvodne slouzilo k relaxaci dostihovych jezdcu. Pak to komunisti znarodnili, burzousty a kapitalisty vykopli a uvnitr to docela ponicili svym barbarstvim. Koncem 20. stol. budovu zrekonstruovali a udelali zde galerii. Uvnitr kupujem listky. Jova, to je pohoda, za 5Y na ISIC, 15 bez nej. Zevnitr prostorne, krasne udelane schodiste, nestandartni velikost podlazi. Vyskove teda. Prvni patro nejvyssi strop, odhadem 5m, druhy tak polovina prvniho. Treti nizsi nez 1., tak 3.5m, ctvrty tak 3m. Patra spojeny schodistem jak ve francouzskem palaci. Siroke, bile, s 30cm drevenym masivnim zabradlim. Nejsem zadny art maniak, tenhle barak jsme sli na zadost nekterych lidi z doma. Osobne art ani neuznavam, bo vetsinou se jedna o klikatiny-cmaranice, nebo nejaky negativ a uchylku autoru, co to ventiluji a jim podobni to vychvaluji a nazyvaji umenim. Vetsina obrazu uvnitr taky patrila mezi uchylarny, ale mezi nimi byly i pozitivni obrazy, na ktere se lze divat bez odporu nebo nepochopeni, co ten autor hulil behem kresleni. Napr. na 3. patre byla zrovna vystava koni. Az na to, ze ty kone vsichni meli nadzvednute pysky, ze jim trcely celisti s dasnema a vypadali spis jako mutanti nebo nakazeni BSE a vzteklinou zaroven. Nejvetsi <>inou byla hromada mrtvych koni na sobe, kdy je asi nekdo nechal utratit a oni tak lezeli pocakani krvi a meli pri tom ty odporne uskleby a silene, nalite krvi oci. A nejmensi zlo byla kobyla s hribetem, ovsem oba meli ty pysky, ze to vypadalo ze hribe chce matku kousnout a ta se pripravuje ho sezrat zaziva. No, fakt pozitivni vystava umeni.

Na predposlednim patre byly cernobile fotky nejakeho Japonce a nekolika Cinanu. Nic moc. Nejsem profi fotograf, ale zadna z tech fotek nebyla nic, co bych si dal za ramecek nebo nekomu jinemu. Napr. cinan sedi a cumi do objektivu v prazdne mistnosti. Vidlak nese seno. Jede tramvaj. Skupina lidi cumi do objektivu. Takoveho haraburdi je plny web. Jen prvni patro melo peknych nekolik obrazu. Takze docela rychle jdeme ven a smerem na Renmin Square a park. Po ceste fotime Shanghaiske Velke dvadlo. Velikosti je fakt velke, delane ve forme amfiteatru, po stranach prosklene a jde videt vsechny schodiste smerem nahoru po obvodu. Zepredu u vchodu ohrazeno mobilnim oplocenim, nikde nikdo, taxme tam radeji tez nelezli a sli do parku Renmin. Po stranach obrovsti holubi. Velikosti jak ty anglicke vyzrane hovada, kdy clovek vaha, zda jde o slepicu nebo holuba. Ale jsou ciste bile barvy, tak 2:3 samci/samice. Samci furt litaji kolem samic a vrkaji, ty je ignoruji a zerou ptaci zob, co jim hazou turisti. Aha, tamhle je zenska, co ho prodava, jak jinak. A seminka jsem nechal na pokoji, skoda. Pobliz primo v tomto parku je velka budova Shanghajskeho muzea, ale posledni vstup je v 16.00 a ted je 15:30, tak to nebudem hrotit a zajdem sem jindy a pokracujeme smerem na Nanjing Road. Maji tu byt hawkeri, co se snazi nalakat turisty na uceni se anglictiny a pokec u caje. Nebo na cajovou ceremonii. Nebo na whisky. Nebo prodejci zarucene origos Rolexu, Omega apod. To zni zajimave, tak tam jdeme. Kousek od chuze a jakysi par prosi je vyfotit. Kolegyne foti, ja stojim. Po chvili se on oddeli a prida ke mne a klabosime, jeho druzka oblbuje kolegyni. Udajne jsou taky turisti a ptaji se, jaxe nam libila Cina, kde jsme byli, odkud jsme. Pak rikaji, kde byli oni a odkud jsou. My furt cekame, kdy prijde ten podraz a pozvou nas nekam zacalovat ucet. A oni furt nic. On me uci Cinske nadavky a cislovky, kolegyne tez klabosi, ale kouka na me, at jako uz jdeme. Oni ze jdou na show akrobatu a zda nechceme s nima. My se ptame, za kolik to je, pry za 200. Ze dnes ne, musime stihnout projit par ulic a Bund a loucime se. Dle LP ta show fakt tolik stoji. A my je celou dobu meli a hawkery a cekali podraz. No, neva. Nebyli jsme hnusni, naopak jsme si pokecali. Jdeme na ten Nanjing Road. Fuj. Sama hlava a proudy obema smery. Po stranach reklamy jak na vaclavaku. Po 100m nas jeden zve se podivat do shopu Rolex, original, 100Y, come look. No. Jdeme tam.

Update 3.9 – Asus neprezil otresy a je v nepouzitelnem stavu. Nekolik klaves jsou uvnitr zasenkute v pozici ON, takze hned po spusteni nelze delat nic, mys nefunguje, programy nelze spustit atp. Proto docasne pauznu a dopisu poslednich 7 dni po navratu do CZ a zde se spokojim s prehistorickou rucne psanou verzi >.< Toto pisu na hroznem dopotopnim kompu zde v Pekingu v hostelu a je to za trest. Nastesti jsem mel 5 dni naskok oproti dni na webu, takze snad stihnu dodat K.K. dalsi dily, ktere dopisu z CZ. Uz toho stejne moc neni a my se tesime domu 🙂