Ptactvo za polárním kruhem - Laponsko a norský Varanger 3.

Laponsko 2006 – 3. část

3. června

Za oknem se rodí krásný den. Vlastně se dá říct, že pokračuje ze včerejška, když slunce ani nezapadá. Modrou oblohu zdobí řady kumulů. Balíme, loučíme se s majitelkou kempu a odjíždíme k jihu. V kopcích by se tu měl vyskytovat bělokur horský a kulík hnědý. Bylo by fajn alespoň jednoho najít. Z reportů vyplývá, že právě po těchto druzích tu Bindeři pasou.

Asi 28 km jižně od Ivala je odbočka k prvnímu z vrcholů Kaunispää (438 m). Vyjíždíme až nahoru, kde už parkuje několik obytných kempů. Je před sezónou. Restaurace i další prodejny jsou ještě uzavřené. Vlastně máme na počasí štěstí. Jak jsme se dočetli, tak vloni touhle dobou tu bylo ještě hodně sněhu. Kolem nás se vlní finská tajga. Z porostů borovic v údolích vystupují holé vrcholky kopců.

Vydáváme se po okolí. Potkáváme všudypřítomné kulíky zlaté, ale hnědého žádného. Po dvou hodinách se vracíme k vrcholu. Jsme už kousek od parkoviště, když kolem prolétá právě kulík hnědý! A jako slušně vychovaný pták počká, až si připravím nádobíčko a dopřeje mi i chvíli pózování. Paráda. Ukazuje se, že tu má hnízdo. Nechceme jej rušit. Několik fotek se určitě podařilo.

Kaunispää

9:15 – 11:00

pozorované druhy: jiřička obecná (12 obsazených hnízd pod střechou jedné budovy), kulík zlatý (5 ex.), koliha malá, budníček větší, rehek zahradní, linduška luční, kulík hnědý (asi M sedící na vejcích, při přiblížení předstírá poranění a běží od hnízda), bělořit šedý

Další kopec, Kiilopää (546 m) je ještě o 12 km jižněji. Opravovaná silnice vede k jejímu úpatí. V zimní sezóně to tu žije lyžaři a v letní turisty. Teď je tu ale ticho a prázdno. Jen několik aut na parkovišti.

Vylézáme nad hranici borového lesa do pásma pokroucených břízek. Předhání nás dvojice legračních pantátů v zeleném s maskovanými klobouky a magnetofonem v ruce. Běží před námi přímo k vrcholu. S odstupem se jich držíme. Nad hranicí keřů pouštějí z kazeťáku hlas bělokura horského. Postupují dál a pozorují okolí. Pár stovek metrů pod vrcholem se jim opravdu daří vyprovokovat jiného samce, který s hlasitým křikem přilétá asi na 30 m od nich. Je celý bílý. Ještě nepřepeřil do letního. Krása. Díky těm dvěma máme i druhý druh. Zatímco oni si jej odškrtávají ze svého seznamu a běží dolů hledat asi něco dalšího, my se kocháme bělokurem a já se pokouším digitálek přes stativek jen tak opřený o kámen, protože jsem stativ nevzal, dělat fotky. Je to dost neuvěřitelné, ráno jsme si řekli, co bychom chtěli vidět a opravdu oba druhy máme. A ještě ke všemu i nafocené. Kéž by nám štěstí přálo ve všem tak jako při birdingu.

Kiilopää

11:35 – 14:00

pozorované druhy: budníček větší, čečetka zimní, linduška luční, krkavec velký, bělokur horský, bělořit šedý, drozd kvíčala, kukačka obecná

Po návratu k autu se rozhodujeme vrátit do kempu, znovu se přihlásit a zaplatit si už do konce zdejšího pobytu. Už se nám nechce někde k večeru vysedávat v autě a pak se v něm přes noc krčit. Proč taky? Vracíme se tedy do Ivala a znovu se stěhujeme do luxusního bytečku. Po obědě a pivku mě přemáhá únava a trochu dřímu.

Večer se ještě jedeme mrknout k jednomu z ramen obrovského jezera Inarijärvi. Jde o dvě věže k pozorování ptactva asi 20 km severně od Ivala, poblíž Veskoniemi. Rameno jezera tu přechází v mokřiny a podmáčené louky. Trávíme tu zajímavé 2,5 hodiny. Většinou jde o staré známé druhy z tajgy.

Veskoniemi

18:20 – 20:50

pozorované druhy: budníček větší, jikavec severní, brkoslav severní, lejsek černohlavý, morčák bílý (4M), čírka obecná (25 ex.), polák chocholačka (30 ex.), lyskonoh úzkozobý (2 ex.), strnad rákosní, hvízdák euroasijský (25M), jeřáb popelavý (2 ex.), koliha malá, čečetka zimní, koliha velká, drozd kvíčala, rehek zahradní, vrána šedá, kukačka obecná, ostralka štíhlá (2 páry), hohol severní (20M), rybák dlouhoocasý (10 ex.), vodouš šedý, racek bouřní (3 ex.), jespák bojovný (2M+F, souboje)

Je tu krásně. Ve vzduchu je cítit jaro. Prvně tady. Přes den bylo na slunci až 20°C. Ještě teď je alespoň 13°C. Obloha se zatahuje. Do kempu přijíždíme s prvními kapkami deště. Venku se setmělo jako by skutečně měla přijít noc. Začalo ale jen hustě pršet. Dnešní den jsme využili do posledního okamžiku. Odpoledne jsme ještě slyšeli v kempu strnada obecného. Také jsme se dozvěděli, že finský nápis „lintutorni“ znamená ptačí věž. Je dobře, že to víme teď a ne až po odjezdu.

4. června

Ráno nás vítá klasicky zatažená obloha s občasnou sprškou. Tentokrát se chceme podívat SV od Ivala do Nellimu, což je vesnice asi 8 km od ruských hranic při jednom z ramen gigantického jezera Inarijärvi. Silnice je z půle asfaltová. Pak následuje udusaná hliněná cesta. A všude kolem stále ty jednotvárné borové lesy přerušované jezery. Za Mustolou se jdeme projít podél menšího jezera. Těch několik běžných druhů už s jistotou poznáváme, stále se opakují.

V Nellimu pobýváme jen krátce. Při zpáteční cestě pozorujeme luňáka hnědého. Bez ustání na něj doráží šedivka. Zkusmo zastavujeme u vzrostlého borového lesa 12 km před odbočkou na Veskoniemi, jeden km před farmou s nápise Julismaja. Během asi půlhodinové pochůzky sledujeme opět staré známé druhy. Pak přecházíme přes silnici do řidší bořiny. Hned na úvod jsou tu sojky zlověstné. Mezi hejnem křivek obecných se v naší blízkosti pohybuje i dvojice sýkor laponských, které hnízdí v blízké budce. Na focení bohužel není dostatek světla. Nejen, že se jedna sojka zdržuje stále poblíž, ale z vrcholu borovice začala dokonce zpívat. Zpěv je to prapodivný, kvíkavý a štěbetavý s kolísavou výškou i hlasitostí. Terénní příručka uvádí, že k zaslechnutí je velmi zřídka. Dokonce se mi daří i dokumentační foto. Pobýváme tu přinejmenším hodinu a připisujeme si ještě lejska šedého a drozda zpěvného. Nádherné pozorování. A vše zase záleželo na kuse štěstí. Jen najít to pravé místo.

Koiravaara, 10 km od Keväjärvi

13:50 – 15:30

pozorované druhy: čečetka zimní, jikavec severní, budníček větší, krkavec velký, sojka zlověstná (2 ex., zpěv z vrcholu borovice, opakovaně), sýkora laponská (2 ex., krmení mladých v budce), křivka obecná (celé hejno, včetně mladých), drozd zpěvný, rehek zahradní, lejsek šedý, brkoslav severní, datel černý

Z takového birdwatchení člověku vyhládne. Takže hurá domů nacpat žaludky a odpočinout si. K večeru se vracíme na včerejší pozorovací věžičku – lintutorni na cestě k Veskoniemi. U jezera se pase 9 labutí zpěvných a na hladině je 7 morčáků bílých (6M). Za zmínku snad stojí už jen pozorování racka chechtavého, kterého jsme za celou cestu viděli jen několikrát. Obloha je polojasná, slunce svítí a zítra nás čeká poslední den našeho výletu za polární kruh. Během psaní poznámek jsme zjistili, že jsme na lintutorni zapomněli naši „knihu knih“ – terénní příručku. Tak jsme si střihli ještě jeden výlet na ptačí pozorovatelnu. Tam jsme potkali dvojici, která náš klíč našla, ale protože nevěděla co s ním, tak ho nechala na místě. Díky nečekanému výletu jsme mohli sledovat bekasinu otavní kroužící nad jezerem a vydávající při každém klesání díky postranním rýdovacím perům své charakteristické chvějivé zvuky.

Večer patří listování v knize knih nebo anglicky psané „Where to watch Birds in Europe and Russia“. Vždy je tu co porovnávat, dohledávat nebo hledat inspiraci. Kdo ví, kam vyrazíme příště. Sami přesně nevíme, jak jsme přišli právě na nápad s Varangerem.

5. června

Poslední den, který můžeme strávit v terénu. Zítra v 9 ráno už vracíme auto a po jedenácté bychom měli odlétat zpět k jihu. Opět směřujeme k SV na Nellim. Zastavujeme na našem oblíbeném místě s hnízdem sýkora laponské. Pokoušíme se ji dostat foťákem. Snad něco vyjde. Světelné podmínky jsou pro digiscoping špatné a digitální kompakt má jen malý zoom. Znovu se ujišťuji v tom, že je třeba pořídit digitální zrcadlovku. Kolikrát v naší těsné blízkosti něco kroužilo nebo jen prolétlo a my to nemohli díky nepružnosti našeho vybavení zachytit.

Na křižovatce odbočujeme doprava na Kontosjärvi. Projíždíme podél kamenitých temen kopečků. Bořiny jsou tu rozvolněné. Před pár lety tu proběhla těžba. Nálet z výstavků se celoplošně uchytil. Mezi borovicemi jsou mělká jezírka. Jdeme na obhlídku okolí. Z této oblasti je známý výskyt křivky velké, datlíka tříprstého a hýla křivčího. My to štěstí bohužel nemáme. Krom běžných druhů ale pozorujeme prvně ve Finsku dvojici rorýsů a strakapouda velkého. Nad jezírkem s vodouši bahenními hlasitě krouží bekasina otavní.

Kontosjärvi

11:30 – 13:45

pozorované druhy: pěnkava jikavec, brkoslav severní, čečetka zimní, křivka obecná, kukačka obecná, vodouš bahenní, bekasina otavní, strakapoud velký, rorýs obecný, drozd kvíčala, budníček větší

Odpoledne už jen doplňujeme benzín, vysáváme auto, začínáme balit a tak trochu sumarizujeme tento náš nevšední výlet na sever. Během 2000 km jsme pozorovali 112 druhů ptactva. Celkové náklady pro dvě osoby dosáhly 55 tis. Kč.

Ještě, než se vracíme z lesa, zastavujeme se na chvíli u jezera v Koppelu. Na písčině je dvojice kulíků písečných kolem přeletuje párek morčáků prostředních a v závěsu za nimi kopřivka. V atlasu zjišťuji, že kopřivka tu být nemá. Její rozšíření tak severně nezasahuje. Budu to tedy brát jako neurčené pozorování, i když tuto kachnu mám nakoukanou.

6. června

Poslední den. Čeká nás cesta domů. Ráno mě budí z venku křik krutihlava – 113. druh.

Doma jsem při vytváření excelovského birdlistu zjistil, že těch druhů bylo nakonec 115. Díky této cestě za polární kruh jsme získali výjimečnou zkušenost. Každý den jsme viděli něco nového. Přesto jsme se po návratu s chutí vypravili zase ven, za ptactvem.