0
0

Věrným čtenářům se podle perexu může zdát, že stárnu a senilním. Jistě, léta mi neubývají, ale na senilitu si snad pár let ještě počkám. Perex však podlé mého vystihuje to, co skutečně Pasito Blanco před nějakými dvaceti lety bylo : malým klidným sportovním přístavem na konci světa, a to doslova a do písmene.

Dnes je kousek od něj golfové hřiště, řada golfistů bydlí právě v Pasitu a hotelové komplexy na Meloneras má na dohled. Projektanti pamatovali na maximální pohodlí hráčů golfu a tak více než osobní auta potkáte v Pasitu golfová vozítka. Prostě, dnes je Pasito více než trojnásobné co se týká ubytovací kapacity a z malé opravny lodí se stala velká „fabrika“. Jediné, co se nezměnilo, je závora u vjezdu, hlídalka a nutnost odstavit auto a pokračovat pěšky. A samozřejmě přehlídka nádherných sportovních lodí a jachet.

Aby člověk viděl Pasito skutečně v celé kráse, musí po zaparkování auta na příjezdové cestě nelenit a vystoupat vpravo po schodech na návrší (foceno z návrší směrem na příjezdovou cestu). Schody měly původně propojit staré Pasito s tím novým, které mělo vyrůst nad ním, ale hypoteční krize měla jiné mínění a tak po smělých plánech investorů zůstaly jen tyto schody a za veřejné peníze připravené inženýrské sítě a nedokončené silnice. Odměnou za ten výstup je nádherný pohled nejen na samotné Pasito (titulní fotka) a za ním ležící Meloneras s majákem, ale i na druhou stranu směrem k Arguineguinu, kde se tyčí dominanta let dávno minulých –továrna na výrobu cementu. K její existenci je nutné jen podotknout, že licence na její provozování uplyne již za 7 let, přesto však investor, vlastnící celé pobřeží od Pasita až k Arguineguinu dělá vše proto, aby její činnost ukončil co nejdříve a mohl zahájit výstavbu šesti pětihvězdičkových hotelových komplexů s kapacitou údajně přesahující 35 tisíc lůžek.

Mnohem hezčí jsou proto logicky pohledy směrem do přístavu. Pasito je jako na dlani a vlastníci průměrné optiky, jako jsem například já, pak mohou získat zajímavé záběry na kotvící lodě, skupiny apartmánů v Pasitu nebo hotely v lokalitě Meloneras.

Pojďme však rychle dolů k vjezdové bráně pozdravit hlídalku, prosmeknout se kolem závory a kolem desky s označením městečka a vše říkajícím nápisem Urbanización Privada a vzhůru do samotného Pasita.

Pasito Blanco se vlastně dělí na tři části : první je starší a větší a sestává z výstavby řadových nebo samostatně stojících apartmánů či apartmánových komplexů a je umístěna při příchodu spíše vpravo. Ta novější je více vlevo a podél ní a dětského hřiště se dostanete až na pláž. Tou třetí částí mám na mysli průmyslové zázemí přístavu s opravnami a sklady lodí a čerpací stanicí.

Pláž není soukromá, ale tím, že se k ní musí poměrně daleko od parkování aut a je ukryta za domy a zelení v soukromém Pasitu, které se musí projít a ne každý má tu „odvahu“ sebevědomě projít kolem bezpečnostní služby, není tak častým terčem výletů ani turistů a zaplaťbůh ani místních canarios.

Fotografováno bylo ve vrcholící sezóně, kdy pláž u majáku praskala ve švech a jak vidno zde, vyjma jedné početné domorodé skupiny (a poměrně hlučné jak bývá zvykem) není na pláži více než 40 lidí. Je krásně písčitá, mělký záliv umožňuje fantastické koupání a až kýčovitou pohodu odpočívajících nemohou narušit ani lodě, připlouvající sem s potápěči-začátečníky, kteří využívají klidné mělké moře, čistou vodu a malý počet zvědavců.

Ten kdo bydlí v Pasitu, a je jedno na jak dlouho, nemusí vlastně ani z městečka vytáhnout paty. Místní supermarket má sice trochu vyšší ceny, ale sortiment je více než dostačující, i když to při pohledu zvenčí na nějaký obchod ani moc nevypadá.

Nedaleko od něj, směrem k molu, je po levé straně již zmíněná opravna lodí, kde samozřejmě ti méně movití, kterým se nechce platit kotviště přímo na molu, mohou po dobu své nepřítomnosti využít nabídku skladování svých miláčků.

A od doků, kde nalezneme samozřejmě i čerpací stanici, je to už jen krůček k hlavnímu meritu návštěvy : přístavu sportovních lodí. Stovky lodí, jachet, motorových člunů, skútrů, plachetnic a mezi nimi skutečné poklady, nad kterými srdce jásá.

Lodí je takové množství, že by to vydalo na samostatný blog a fotek se tam dá udělat nespočet. Někdo bude jen chodit a cvakat, jiný si třeba sedne jen tak na molo, nechá se houpat mořem a bude pozorovat lidi, žijící či trávící volný čas na svých lodích.

Ten, kdo dává přednost kvalitní židli, dobrému jídlu, stínu anebo dokonce možnosti ochladit se ve vlnách oceánu, měl by dojít podél kotvících lodí a podél vlnolamu až na konec přístavu. Nalezne tam malý ráj na zemi v podobě yacht clubu La Punta.

Vstup je volný, ceny jídel přijatelné, děti si mají kde hrát, k dispozici jsou za poplatek lehátka a nápoje všeho druhu.

Přístup do moře je z pěkného mola a moře je zde skutečně, nehledě na přítomnost přístavu, mimořádně čisté, což dosvědčují i krásně zbarvení jedinci mořských krabů.

A kdo není fanouškem koupání ve slané vodě, může jen tak posedět a kochat se pohledem na vzdálené hory, vlevo položený přístav s jachtami, protilehlou pláž či přijíždějící loď na trase Mogán – Pasito Blanco. Řešením je i zde na loď nastoupit a odskočit si na chvilku do Mogánu. Cesta lodí s proskleným dnem je mimořádný zážitek a také pohled na pobřeží a skály zanechá v každém skutečně hluboký dojem. Ale o tom až někdy jindy.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .