0
0

Protoze dny na Zanzibaru jsou horke a clovek v techto podminkach nemuze delat v podstate nic jineho nez pravidelne kolecko mezi dekou pod slunecnikem – morem – barem, dostali jsme chut na trochu aktivnejsi program. A protoze tyrkysove a teple more primo vybizi k vodnim sportum, upsali jsme se mistni plazove kancelari na snorchlovaci a potapecsky vylet.

Houmi jako jediny z nas si vybral potapeni a zbytek vypravy vyrazil take v potapecskych brylich, ale bez bomby na zadech. Sraz ucastniku v 9.00 rano trochu nevysel, protoze jsme klasicky zaspali, nicmene na nas pockali, abychom po vyrizeni vsech nutnych papiru (napr. prohlaseni, ze kdyz se pod vodou neco stane, tak oni za to stejne nenesou odpovednost) nasedli do rychloclunu a vyrazili. Na palube s nami jeli jeste tri potapejici se Anglicani a jedna Holandanka, take vsichni potapeci.

Po pul hodince jizdy dorazime na misto. Potapeci nasazuji neopreny, kontroluji vybaveni a kazdy dle pokynu sefpotapece (puvodem z Malawi) fasuje sveho body partnera (potapite se vzdy ve dvojici). Prvni ponor je do hloubky…….

…osmnacti metru hlasi Homo…:) Stejne jako, ze po dobu me nepritomnosti se nic zvlatsniho nestalo. Pouze po par prvnich nadesich sucheho vzduchu jsem se lehce zakuckal az mi malem nadechovadlo vyletlo z ust. Behem ponoru se tento jev jeste parkrat opakoval, ale s pribyvajicim casem pod vodou se vse srovnalo. Naposledy jsem se potapel pred dvema lety, coz neni uplne vcera a matne jsem vzpominal, co mam vlastne dodrzovat za pravidla. Drzet se budyho na vzdalenost sirky celisti zraloka bileho, pomalu a plynule dychat, na nic nesahat a dal uz nejak moc nevim. Taky jsem mel pocit, ze divemaster (nas hlidac a pruvodce pod vodou) by nas mel co chvili hlidat, jestli je vsechno ok. Bohuzel asi zapomnel jak pod vodou ukazuje ok, neb jsem ho od nej za cely ponor ani jednou nezaznamenal. To, ze se mi parkrat ztratil z dohledu, ani nebudu zminovat nebo me doma uz nikam nepusti…:))

Ale po chvili uklidneni pod vodou pozoruji hejna roztodivnych rybicek a morskych potvurek, ktere jsem opravdu nikdy nevidel. Pri pohledu na osmdesaticentimetrove macky si vzpomenu na Ciciho a dalsi plazove beachboye, kteri nabizi zarucene harpunovani za patnact babek. Nicmene jim ani neverim, ze maji dve nosdry v nose. Plavu spokojene dale a najednou se mi rozepina vesta tzv. jacket. No, zadny problem prece. Snazim se najit presku od bundy, ale omylem si nejak rozdelavam i presku od zavazi. No, to uz takova legrace neni. Kdybych ho ztratil, vyletim rychlosti raketoplanu Endouver primo na hladinu. Budy na me kouka, co se deje. Divemaster na me kouka, co se deje. Kouka, kouka, ale to je tak vsechno a ja neomylne stoupam. Nastesti vse drizim a stoupani k hladine je pomale. Zbytek skupiny vcetne sefa dale pokukuje po rybkach a koralech jako by se nic nedelo. Ani nevim, jestli je to dobre nebo spatne, ale pripada mi to vice nez podivne a takovemu nezajmu se mi nechce ani verit. Za deset minut vyplouva zbytek potapecu a pan divemaster se jen tak mimochodem zepta o co slo??? „Malem jsem ztratil zavazi“ odpovidam. „No, to neni dobre“ slysim z jeho ust a napada me: „To vim prece taky.“ Tak jenom doufam, ze druhy ponor probehne trochu lepe!!!

Snorchlujeme nad koralovymi utesy, kde je podmorsky zivot bohatsi. Vidime rybky, rybky a ….rybky. Mezi korali vykukuji take ostny cernych morskych jezku a kolem dokola jsou rozhazeny vsudypritomne morske hvezdice. Cela akce trva cca trictvrte hodiny, tj. po dobu, kdy potapeci spotrebuji zasobu kysliku. Uroven me spokojenosti dosahuje stupne „dobry“. Prirovnal bych to ke krasnemu pestrobarevnemu akvariu, ale bohuzel bez vetsich atrakci. Mam moznost osobniho srovnani se snorchlovanim na Galapagach a tam bylo sice more o mnoho stupnu studenejsi, ale nabizelo takove kousky jako napriklad tulene, zraloky, rejnoky.

Po prvni casti nasleduje prestavka na obidek = chapaty s rajcaty a syrem, ananas a banany. Kotvime pobliz mensiho ostrova. Dle informaci od nasi zanzibarske posadky je to soukromy ostrov, na kterem je nejdrazsi hotel v Tanzanii. A minuly rok si tam par dnu volna uzival dokonce sam pan Bill Gates.

Prestavka trva kolem pul hodinky a jdeme na dalsi cast programu. Druhy ponor je do hloubky…….

… zase osmnacti metru…:) Vse probiha v naprostem poradku a ja se mohu soustredit na prozkoumavani morskeho dna, koralovych utesu a nepocitatelneho mnozstvi rybicek. Dokonce i divemaster zacina fungovat jako pruvodce a upozornuje nas na prvni velkou karetu obrovskou, jejiz delka nema daleho do jednoho metru. Spokojene si medi v trsu koralu a ani pritomnost sesti divnych zivocichu, jimz porad pada neco od pusy (zamci Telefonica O2 vedi…:), ji nevyvadi z rovnovahy. Dve minutky se ocumujeme a nakonec ji nechavame svemu osudu. Ale byla to nadhera!!! I ostatni potapeci na souci potvrzuji, ze videli takovou zelvu drive, ale vzdy nekam pospichala a byla ihned fuc.

Po dalsi chvili nas mistr sefpotapec upozornuje na rejnoka, ktery lezel zahrabany v pisku. Parada, nemusime ho stihat, ale hezky z blizka si ho prohlednout. Koukaji mu predevsim obrysy tela a velke zelene oci, alespon tak pod vodou vypadaly. Nasledne spatrujeme jeste jednu karetu, ktera ovsem jiz nedosahuje velikosti prvniho kousku. Koukam se na zasobu vzduchu a mam na ukazateli 50 jednotek. Ukazuji stav zasoby vzduchu sefovi, ktery me posila nahoru k hladine. Stoupam tedy vyse a pozoruji vse z mensi hloubky, abych nespotrebovaval tolik vzduchu. Nicmene za pet minut se jiz houpu ve vlnach na hladine, rozhlizim se kolem sebe a hledam nasi lod. V dohledu snad sto kilometru nic. Lod je totiz se snorchlari jinde. Houpu se tedy stale ve vlnach a moc me to nebavi. Zbytek se cca dalsich patnact minut stale potapi. „Chjo… jaktoze mi dosel tak brzo vzduch?“, proste velci lidi to nemaji obcas jednoduche…:)

Kdyz se vsichni konecne vynori, clun jako na zavolanou prijizdi a my do neho nasedame. Rozjizdime se zpet k mistu, kde kluci snorchluji a temer celou cestu nas doprovazi vice nez desitka delfinu. Jako v dokumentarnim filmu v televizi!!!…:)

Druha cast snorchlovani se mi libi vic. K palete rybicek se pridava nabidka morskych hadu. Dle Houmiho se jim rika moreny….nevim, neznam zpameti. Po chvili se rozhlizim, kde je nase lod, ale nemohu ji najit. Protoze varianta jejiho potopeni je nepravdepodobna, napada me, ze jeli vyzvednout kamarady potapece a nam jen tak nic nerekli. „Nemohou nas tady prece nechat“, rikam si a dal se venuji pestrobarevnemu podmorskemu svetu. Nedaleko nas snorchluje i jina parta (americka), kterou take opustila lod, ale pry jiz pred pul hodinou a oni uz tak trochu nemuzou. Trochu znervoznim, protoze i pres ploutve na nohou pocituji mirnejsi unavu. Nastesti nase vodni taxi za chvilinku prijizdi i s usmevavymi potapeci.

Duvodem jejich zpozdeni pry bylo hejno delfinu, ktere pronasledovali smerem k nam a pry kolem nas propluli o par metru vedle….a my si jich bohuzel nevsimli. Ale ted uz je vse v poradku.

Nasedame na clun a uhanime podel zanzibarskeho pobrezi a Microsoft ostrova zpet na nasi prekrasnou Kendwa beach. Loucime se a platime ucty. Za snorchlovani 35 USD, za ponor 135 USD. Zbytek dne se venujeme cinnostem, ktere nam jdou nejlepe – opalovacka, koupacka a lahodne pivo v nedalekem barku. Teplota pres tricest stupnu.To je vsedni den na Zanzibaru.

http://www.jedemekolemsveta.cz/index.php/component/content/article/104-potapeni-a-snorchlovani-zanzibar

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .